Bolení trápení II.

2.12.2010 - Robur

Další epizoda ve škádlení téhle naší dravé kaprovité ryby se odehrála někdy v říjnu. Byli jsme se pokusit chytit nějakého toho kapříka či bílou na feeder. Ryby celkem ochotně spolupracovaly, ale neustále nás v soustředění rušily pěkné kroužky na hladině. Bylo to tak 15 metrů od břehu vždy v okamžiku, kdy jsme se dívali na špičku fídru, se objevilo pěkné sebrání z hladiny. Nakonec jsem neodolal a vytáhl jsem z batohu záložní teleskop, na nějž jsem navázal jen háček, napíchl navlhčený rohlík a nahodil na hranici slabounkého proudu a opět se věnoval fídru. Když už jsem na rohlík skoro zapomněl, ozvalo se zašplouchnutí a já už jen viděl jet vlasec po hladině proti proudu. Zásek a šílené zklamání, protože navázání háčku jsem asi odbyl, neboť jsem vytáhl jenom prázdný vlasec, a to aniž bych pocítil náznak sebemenšího odporu. No nic, opakování je matka moudrosti. Takže do pěti minut se proletěl další rohlík s pečlivě navázaným háčkem, a to už jsme ho napjatě sledovali. Opět kroužek, šplouchnutí a vlasec i s rohlíkem se odporoučel někam do hloubky. Zásek a za chvílu jsem znali příčinu, protože ke břehu jsem přitáhl bolínka něco přes 40 cm. Tímto způsobem jsem jich za zbývající dvě hodiny lovu chytl asi šest.Nadchlo mě to a začal jsem se na to specializovat. Během pár dnů následovaly rybářské hody, protože ryby krásně sbíraly, ale pak se začaly stávat stále opatrnějšími a kupodivu i na různých místech řeky. Skoro to až vypadá, jako by si to ryby řekly. Pravda ale asi bude jinde a vypovídá o tom, že vizuálně je bolenů hodně, tak je to způsobeno jejich akčnějšími projevy a také tím, že je častěji vidět, protože je hladinová ryba.

I na rohlík to jde

Nicméně další lov vypadal i tak, že po nahození rohlíku se nějak ten bolen do několika minut ukázal, ale napřed kolem nástrahy několikrát zakroužil, ťuknul do ní čumákem, pak následovalo prudké strčení a rychlá otočka vzad. Dokonce se objevily i ryby, které rohlík vozily na hlavě. Výsledkem byl lov plný napětí a adrenalinu. Úspěšnost záseku byla tak 50 na 50. Někdy ryba nástrahu srazila z háčku, rozmočila nebo ji prostě nepřijala a samozřejmě někdy jsem se dočkal i rozjetí šňůry a záseku. Většinou jsem lovil ryby mezi 35 až 50 cm, ale coby zábava je to naprosto uchvacující. Dokonce jsem na naší řece tímto způsobem zaznamenal úlovek jelce jesena, se kterým jsem doposud neměl tu čest. Další body jsem získal při lovu s kamarádem, kdy jsem chytali u potopeného stromu. Každý jsme měli nahozený feeder a čekali na opatrné záběry cejnů, což mne neuspokojovalo. Takže jsem za jízlivého komentování kolegy nahodil ještě další rohlík, jak říkal kolega na kačenu, hlavně asi z důvodu, že měl s jejím úlovkem čerstvou zkušenost. Houska ležel na hladině asi 10 minut a najednou se odnikud objevila kačena, neomylně se blížila k nástraze a kolegův úsměv se nezadržitelně zvětšoval. Když už jsem sahal po prutu, že nástrah stáhnu, tak se voda otevřela a zaseknutí bylo dílem okamžiku a zanedlouho kamarád podebíral bolena 55 centimetrů.

Každý den samozřejmě není posvícení, takže dalším zářezem na rukojeti mého prutu je taky krásny kačer. Na druhou stranu bojoval víc než ryba. Ještě bych se vrátil ke kolegově zážitku. Stalo se to v roce, kdy s rybařinou začínal. Měl oblíbené místo pod mostem, kde se shromažďovaly jak ryby, tak kačeny, protože jim tam výletníci házeli krmení. Jirka je hodný a poctivý člověk a samozřejmě smolař. Takže došlo k tomu, že mu kačena zabrala. Relativně úspěšně ji zdolával, ale protože jí umožnil vzlétnout, tak se zamotala do větve olše nad hladinou. Normálně by se na to mohl vykašlat, ukousnout vlasec a dělat jako že nic. Ale jeho povaha mu to nedovolila. Takže v pěti stupních sundal kalhoty a šel kačenku vysvobodit. Samozřejmě k ní ani nedošel a musel se jít vrátit odložit i bundu, protože vody bylo lehce nad pás. Šel tedy na rozhraní listopadu a prosince jen do trenek. Ale protože má být každý dobrý skutek po zásluze potrestán, tak po vyproštění kačeny už na něj na břehu čekala hlídka městské policie, které musel několikrát pomalu vysvětlit, že sice občanku nemá, ale důvod promenády v trenclích není ten, že si opatřuje oběd, ale že naopak zachraňuje nebohého opeřence, což nakonec příslušníci pochopili. Každopádně lustrace zmrzlého a mokrého Jiříka trvala tak 15 minut.

Zpátky k bolenům. Když už mě na klidné vodě ryby znaly, tak jsem se rozhodl změnit působiště a posunul se o cca 10 km níže na proudnější vodu. Navíc jsem se vybavil i broďáky. Úvod lovu byl nádherný. První rohlík letěl do proudu, sice se z optického hlediska hůře sledoval, ale razantní záběr i v proudné a zpěněné vodě nešel přehlédnout. Výsledkem tohoto chytání je hlavně ten závěr, že v proudu berou ryby nástrahu důvěřivěji a aktivněji, a to asi hlavně z důvodu, aby o potravu nepřišly. Postupně jsem se střídavými úspěchy prochytával řeku a došel k menší tišině, která zakončovala proud. Rohlík jsem několikrát nechal projet nadějnou peřejí, a když jsem se nedočkal záběru, tak jsem nechal nástrahu doplavat do mělčiny a chvíli jsem se kochal. Ze snění mne probudil až koutkem oka zaznamenaný pohyb a pak i mizející vlase směrem na proud. Po záseku se roztočila cívka směrem k rybě a začala přetahovaná v proudu. Ryba stála či popojížděla metr sem a tam, až došlo k jejímu vypnutí.

K tomuto způsobu lovu se nejlépe hodí delší plavačkový prut a jemnější vlasec. Sestava neobsahuje nic jiného než háček na konci. Tedy bez žádných rušivých elementů. Nastražuji vždy kousek ukousnutého napařeného rohlíku. Tento způsob prezentace nástrahy mají samozřejmě rády i jiné ryby – amur, jelec, kapr.

Foto č. 1, který před nahozením už napíchnuty lehce namočim na vteřinku na hladině.

Foto č. 2. Rohlík ztěžkne, ale pořád dobře drží. S vlascem cca 0,16mm a matchovým prutem dohodíte někam na hranici 30 metrů.

Případně přidávávám i foto, kdy se pokouším rybku naservírovat co nejprostším způsobem.

Na rybičku

Poslední kapitolou mého laškování s boleny je jejich lov na rybičku. Základem je asi opět co nejnenápadnější nastražení rybičky. Bohužel nemám zásoby rybek, ale popíšu vám aspoň svoje experimenty či zážitky. Jeden známý například chytil krásného bolena tak, že při lovu candátů z betonového mola, které vybíhá cca 20 metrů nad hladinou. Když si chystal prut s rybkou a chystal se nahodit, tak měl od rybičky mokré a špinavé ruce. Z toho důvodu prut položil na molo a rybička se třepal na hladině. To samozřejmě nenechalo projíždějícího bolena chladného a kolegu pak od ztráty prutu zachránila jen hodně povolená brzda. O opatrné nastražení rybky se chtěl pokusit i můj strýc na Domaši. Po týdnu marných pokusů servírování rybky všemi možnými způsoby se rozhodl, že rybku nastraží jen na mikrosplávečku, který navíc do vody osobně přinese. Takže vzal vlase do ruky, odklopil řadič navijáku a šel. Nicméně když se vrátil na břeh , tak už ucítil lehké zatahání za vlasec a rybka byla pryč.

Na základě těchto poznatků jsem rozvinul bolenovou techniku, kterou jsem však měl možnost realizovat jen minimálně z důvodu nedostatku rybek. Šlo o to, že jsem na matchový prut v prudkém létě, kdy byli boleni při chuti, navázal od konce olůvko, kulové plovátko, od něj jsem táhl vlasec s obratlíkem, kterým jsem protáhl vlasec z udice a na něm na malém háčku byla nastražená rybka. Dost obtížně se touto sestavou nahazovalo, ale když se to podařilo, tak se děly věci. Cílem totiž bylo udržení rybky u hladiny, a to tak, že rybka se pohybovala mezi rybářem a splávkem, tedy úplně jinak, než to boleni znají. Problém je v technice náhozu, ale dá se to vypilovat. Přeci jen jsem ten den z vody vydoloval tři běličky a okounka 3cm.. První ploťka upadla po náhozu, druhá byl ve vodě cca 5 minut, následoval závar a z rybičky jsem si přitáhl jen půlku těla. Poslední pokus s plotičkou skončil záběrem, zásekem a vytažením mrtvé ožvýkané rybky. Zkoušel jsem ještě chvíli chytat na mrtvolku na hladině a došlo k fantastické věci, protože jak jsem se rybku snažil držel na hladině a olůvko kotvilo rybku v protipohybu, tak jsem tělíčko vytáhl cca 30 cm nad hladinu. V této pozici na rybku vyskočil krásný bolen, ale minul. Ale pohled na stříbrný válec ala losos letící vzduchem mně z paměti už asi nikdy nezmizí. Funkčnost tohoto systému pak aspoň prokázal úlovek okouna na zbývajícího malého okounka. Ale to už byla slabá náplast na to, co jsem ten den zažil.

Na závěr bych se rozloučil úlovkem, kterého si v bolení kategorii vážím nejvíc. Bylo to před třemi roky na dovolené nad jednou středočeskou přehradou. Tato přehrada má na přítoku malou říčku, která je z obou stran lemovaná keři a dvoumetrovými kopřivami, takže jakýkoliv pokus o přiblížení k vodě se rovná hře na plížení ala Vinetou. Někdy to vyšlo a nějaké ryby jsem viděl, jindy jsem si místo už samotným příchodem beznadějně rozplašil. Když jsem dorazil na místo, kam se mně podařilo přijít celkem nenápadně, tak se 15 metrů proti proudu rozstříkla voda od zalovení slušné ryby. Chvíli jsem čekal, co se bude dít a zalovení se opakovalo. Na čtyřmetrovou říčku to nebylo vůbec špatné. Bylo krásně vidět, že ryba důvěřivě pronásleduje rybky až ke břehu. Problém byl v tom, že to byla otázka jediného pokusu. Musel jsem nahodit v zeleném tunelu cca 20 metrů. A zvolenou nástrahou byl popper. Podařilo se, a pak už jen zbývalo čekat na další zalovení. Stalo se a já rozjel popíka směrem k sobě, už projíždím místem lovení, už jsem 2 metry za ním, z rozmrzelosti mne okamžitě probírá vlna metr za nástrahou a útok ryby. Nakonec se na břeh podíval krásně stavěný bolen 68 cm.

Od té doby jsem však zase o něco více přičichl k muškařině, přívlačí, takže vám zde předávám štafetu k dalším experimentům a zároveň si slibuji, že se k této technice v létě vrátím. A co vy?