Karas stříbřitý

- Martin Maťák

      Velký karas stříbřitý je záhadná ryba. Sice není extrémně opatrný ani plachý, ale přesto je to pro mne velmi tajemný tvor. Ryby chytám již řadu let, ale karasí logiku jsem pořád neprokouknul. Jednou berou a chytnu jich spousty a druhý den sedím na stejném místě, dělám všechno stejně a jsem bez záběru. Jistě, to se stane i u jiných druhů ryb, ale karas je v tomto expert. Pouze na revírech, kde jsou přemnoženi, se možná dá mluvit o zaručeném úspěchu. Jenže v těchto revírech lze zase velmi těžko čekat větší exempláře - přes 1kg. Znám jen několik revírů, kde se dá předpokládat takový úlovek. Ve většině případů jsou to teplé revíry s dostatkem velkých dravých ryb, které nedovolí karasům zakrnět. Karas má tak tvrdý šupinatokostnatý "krunýř", že je pro mnoho menších dravců nepohodlnou obětí. Společně s velkou plodnosti a odolnosti vůči nepříznivým vlivům (znečištění vody, nedostatek kyslíku apod.) to dává skvělé předpoklady k přemnožení. Proto se mi osvědčily na vetší karasy především revíry, jako jsou rozlehlejší stojaté vody nebo větší reky. Také lze vsadit na malé mělké rybníčky, ale je to tak 1:10, že zde karasi dříve nebo později zakrní. Každopádně zelenohnědá, zabahněná mělká voda s vysokou kyselostí je karasovo impérium.
       Zajímavé je, že na typických menších karasových stojatých vodách se příliš nedaří rybám jako jsou cejni, plotice ale třeba i kapři, kteří jsou zde nízcí a velmi hubení. Zřejmě karas umí využít jiné zdroje potravy a hlavně přijímá potravu i v obdobích, které jsou pro jiné druhy méně příznivé (např. extrémní teplo). Taktéž nelze zapomenout na to, že karas dokáže přežít i zimy, kdy voda promrzne až ke dnu (nejsem znalec, ale kdesi jsem se dozvěděl, že si snad dokáže vyrobit kyslík ze svých tukových zásob). Jednou jsem od kolegy dostal několik malých karásků v igelitovém pytlíku. Domníval jsem se, že jsou mrtví (byli dlouhou dobu bez vody a nehýbali se) a proto jsem je takto dal do chladničky a druhý den jsem je chtěl použít pro lov candátů. Přišel jsem k vodě a po vyjmutí ze sáčku se všichni karásci hýbali a po vhozeni do vody normálně odplavali do hloubky! Byli více jak 24 hodin na suchu! Nebo jsem zase slyšel historku o tom, jak ke karásům ve vaně vytekla špinavá voda z pračky včetně použitého pracího prášku a prostředku na zabránění vzniku vodního kamene a s karasy to v té zpěněné vodě během následných několika hodin ani nehnulo... (Omlouvám se za tyto morbidní příběhy, ale chtěl jsem na nich ilustrovat, jak houževnatý karas je a jaké extrémy přečká.)
      Zpět k lovu karasů. Když najdete dobrý revír, nemáte ještě vyhráno! Potřebujete najít zřejmě velmi malý prostor, kde bude koncentrována téměř celá část populace místních karasů. Popisovat tuto oblast je zřejmě zbytečné, bude to typické "učebnicové" místo (vodní rostliny, množství úkrytů, bahýnko, na řekách tíšiny atd.). Jedno je jisté, bude to blízko břehu a v hloubce do 2, maximálně 3 metrů. Karas málokdy proplouvá rovnou planinou na otevřené vodě a především se vyhýbá obrovským hloubkám (asi nemá rád zimu).
      Sám nejraději chytám na mělčích částech revíru v místech, kde je co nejvíce bahna, ale zároveň kde je hned u kraje dostatečná hloubka (přes 1m). Nahazuji podélně kolem břehu, nebo, pokud se na místě vyskytuje rákosí nebo jiné vodní rostliny, nahazuji co nejblíže k nim (splávek se rostlin téměř dotýká). Pokud nenajdu takovéto vhodné místo, chytám na otevřené vodě s bahnitým dnem, ale opět max. do hloubky 3m.
      Takže dejme tomu, že jsem našel dobrý karasoví revír i místo. Ale jak je teď dostat na háček? Tak, a teď nastává to pravé záhadno. Karas je totiž potvora a nenechá se jen tak lehce přesvědčit krmením. Respektive přilákáte ho, ale po pár záběrech vám hejno odjede. Je úplně jedno, jak a čím budete krmit, nepodaří se vám je udržet na místě po delší čas. Vždy chvíli berou, a pak vezmou roha. Dobré krmení vám pouze pomůže karasy rychleji přilákat, ale nepomůže vám je trvale udržet na místě. Není to zapříčiněno tím, že by se vyplašili, oni jsou prostě takoví a chvíli nepostojí. Asi instinktivně musejí pořád někam plavat a hledat další zdroj potravy. Naštěstí se na provnaděné místo po chvíli opět vracejí. Takže to většinou vypadá tak, že třeba 15 minut berou, chytnete 1 až 3 kusy a pak se aspoň na nějakých 20 minut ztratí. Zkoušel jsem všechno možné, ale málokdy se mi povedlo je udržet na místě déle. Většinou nezáleželo na mně, ale na nich - prostě jak se jim zrovna chtělo. Zkrátka už si dnes z toho nedělám hlavu a snažím se využít těchto krátkých efektivních period. Mezitím chytám aspoň jiné druhy ryb. I z tohoto důvodu karasovi neposednosti je možné je chytat i bez jakéhokoliv vnadění (pokud jsme zvolili správné místo, kde již karasi jsou a nemusíme je lákat odjinud). Výsledek totiž není o mnoho horší než s krmením! Větší rozdíl můžeme pozorovat až po několikahodinovém vnazení, po kterém by na neprokrmeném místě byly ryby mnohem plašší a pravděpodobně by jej postupně úplně opustili. Na prokrmeném místě budou zůstávat i nadále (resp. budou se pravidelně vracet) a vhodné krmení je dokonce může učinit méně opatrnými.
      Jakožto zarputili plavačkář vám, jak jinak, na karasy také doporučím plavanou. Na stojaté vodě chytám klasicky na odhoz s lehčími předváženými waglery (agličáky), na řekách prochytávám příbřežní tiché úseky s menším pevným splávkem. Žádné zvláštnosti, snad jen, že je důležité sestavit udici tak, aby signalizovala i velmi pomalé a táhlé záběry. Karas je přeborník na jemné záběry. On není nijak zvlášť opatrný, on je prostě celkově pomalý a klidný! Proto jsou i záběry velmi plynulé a rozvážné, žádné prudké cukání nebo rychlé jízdy. Na stojaté vodě se splávek většinou pomalinku rozjede po hladině aniž by se potopil nebo se lehce nadzvedne a zůstane tak dlouho dobu stát. Dříve jsem hodně těchto záběrů vůbec neodhalil. Až když jsem se naučil, co mám vlastně na splávku čekat za záběr, začal jsem chytat více karasů. Na řece je záběr spolehlivější, ale i zde si karas s nástrahou poměrně dlouho hraje a rybář neznalý věci předčasně zasekne. Někdy jsou záběry tak nenápadné a plynulé, že až při pokusu o vytažení udice z vody zjistíte, že k háčku máte přicucnutého velkého karasa. Proto doporučuji posunout poslední dovažovací brok asi jen 10cm od háčku a sestavit udici tak, aby již při zatáhnutí za tento brok signalizovala záběr. Ideální je brok o hmotnosti asi 0,2 až 0,3 gramy.
      Po úspěšném záseku a zdolání zjistíte, že většina karasů má háček zaseklí velmi mělce na okraji tlamky. Je to dáno tím, že karas má velmi tvrdou kostnatou tlamu a i kdyby měl háček spolknutý hodně hluboko, zasekne se až o měkčí okraj tlamky. Zárověň ale karas není žádný hltoun, takže ani po dlouhé době "přežvykování" nebude mít hacek hluboko "zažraný".
      Největší můj problém v minulosti byly právě špatné háčky. Zasekával jsem jak vzteklej ale většinou do prázdna. I stoprocentní záběry končili nezdarem. Úspěšnost jsem podstatně zvýšil po přechodu na ty správné háčky. Karas má nejkostnatější a nejtvrdší tlamku ze všech ryb, které jsem kdy ulovil (vyrovnají se mu jedině amuři, ale ti se chytají s hrubším náčiním, s kterým naštěstí můžeme podstatně silněji zasekávat). Standardní háček nemá sebemenší šanci! Chce to háček s mikroprotihrotem nebo úplně bez protihrotu (barbless), extrémně ostrý a extrémně tenký. Jen pak je možné karasa pružným plavačkovým prutem s tenkým návazcem zaseknout. Výborné jsou Katany 1030 ve velikosti 10, které většinou vážu na návazec o průměru max. 0.12mm.
      Dalo by se říci, že karas je vyloženě "žížalovou" rybou. Když budu chtít cíleně chytnout karasa, vždy prvně nastražím hnojňáka a až pak budu zkoušet něco jiného. Hnojňák je prostě nástraha číslo jedna. Je docela možné, že na jiné nástrahy nechytnete vůbec nic a na hnojňáka půjde z vody jeden karas za druhým. Jako další nástrahu uvedu sladkou kukuřicí, pařený rohlík a bílé červy, ale je potřeba počítat i se záběry jiných, především menších, ryb. Na stojaté vodě bude v létě zřejmě karas jedinou rybou, která na hnojňáka zabere, a je tedy možné se na něj cíleně zaměřovat. Samozřejmě hnojňáka může vzít i okoun, ježdík nebo hrouzek, ale mám vyzkoušeno, že na karasových vodách se tyto ryby téměř nevyskytují (zřejmě jim nevyhovuje bahnitý charakter revíru se "zahnívající" vodou). Naopak na řekách je hnojňák všestrannější nástrahou a budete na něj chytat většinu druhů ryb, takže chytání velkých karasů bude složitější.
      Jak už bylo řečeno, karas přijímá nástrahu velmi pomalu a dlouho si s ni "hraje", proto je výhodnější nabídnout mu malou nástrahu, kterou přijme rychleji. Sice by se dal chytnout i na nástrahu velkou, řekněme např. na 3 velké hnojňáky, ale bral by je třeba 15 sekund a to bychom asi nevydrželi a zasekli dříve. Ideální se mi zdá 1 velký hnojňák. Občas dělám to, že místo jednoho hnojňáka nastražuji 2 menší, kteří jsou více pohyblivý. Nebo většího hnojňáka rozpůlím a nastražím na háček obě půlky - první minutu se bude mnohem více mrskat a zároveň bude vypuzovat silnější "aroma". Současně jej nemůže karas tahat za dlouhé konečky aniž by nevcucnul i háček. Samozřejmě je to křehčí nástraha než hnojňák celý a je potřeba jej častěji vyměňovat.
       Klasicky nastražuji celého hnojňáka jedním propíchnutím v půlce těla, ale protože karasy chytám s tenkými háčky, raději žížalu háčkem propichuji na více místech - 2x nebo 3x (tzv. "na uzel"), aby z něj nemohla tak lehce spadnout. Sice nebude tak pohyblivá, ale o to lépe přečká několikeré nahození případně i neúspěšné zasekávání a především zdlouhavé braní karasa.
      Pokud karas bere obzvláště pomalu, zkuste chytat na pařený rohlík nebo bílé červy - je to mnohem menší nástraha, kterou, karas přijme rychleji a záběr bude zřetelnější, doufejme. Můžete zkoušet malou nebo větší kostičku rohlíku, jednoho nebo třeba 10ks masňáků a udělat si nástrahu velkou přesně tak, jak potřebujete. Sám na tyto nástrahy chytám jen v případě, když nejdu lovit cíleně karasy.
      Krmení používám podobné jako na jiné kaprovité ryby. Pouze z partiklu používám jen měkčí druhy, jako je např. sladká kukuřice nebo ovesné vločky. Nepoužívám třeba vařenou kukuřici a pšenici, protože to jsou pro něj příliš tvrdá sousta, která by karasi jen cumlali, ale nepozřeli.
      Měl jsem dlouhou dobu v akváriu několik karásků (asi 4 kusy kolem 15cm) a mohl jsem dobře pozorovat, jak na potravu reagují. I kousíček vařené brambory nebo vařená kroupa pro ně byl problém. Z větších soust ochotně přijímali pouze žížaly. Byli schopni zkonzumovat i takového macka, že se jim sotva vlezl do tlamky. Spořádat ho jim ale trvalo třeba i hodinu! Během té doby jezdil vždy jeden karásek s půlkou žížaly čouhající mu z tlamky po akváriu sem a tam a ostatní ho pronásledovali a snažili se mu ji sebrat... Naproti tomu stejně velké plotice, které jsem mel v akváriu také, žížalu spořádaly během okamžiku. Z rostlinné potravy karasi přijímali pouze velmi měkké a malé kousky, např. drobky pečiva nebo velmi měkké těsto. Samozřejmě se lze domnívat, že větší karasi přijímají větší a tvrdší potravu než tyto 15ti centimetrové rybky, ale v porovnání o oněmi ploticemi, byli karasové na tvrdost a velikost potravy mnohem náročnější. Zajímavé ale je, ze karasi v akváriu dokonale vyžrali všechny šneky s ulitou až do průměru asi 5mm ("trošku" se mi přemnožili a byli jich tam, až do vypuštění karasů, stovky). Lze se tedy domnívat, že karas preferuje především živočišnou potravu a pak příjme i větší sousta, ale u rostlinné potravy bude více vybíravý.
      Takže zpět k tomu krmení. Jelikož nemůžeme zakrmovat bílými červy, bylo by ideální zakrmovat sekanými žížalami. Ovšem i tato varianta je přinejmenším z morálního hlediska diskutabilní (zákaz krmení masem), takže ji raději zamítám. Přijatelnější je přidat do krmení masokostní moučku, která má, když už nic jiného, alespoň odpovídající zápach. Navíc toto "aroma" je natolik silné, že i ve velmi "smrduté" vodě, jaká často na uzavřených mělkých stojatých vodách přes léto je, dokáže karasy upozornit na potravu na značnou vzdálenost. Jako další účinné aroma se mi osvědčily silné ovocné posilovače na sladké bázi (jahoda, malina).
      Ačkoliv většinou jsem zastánce spíše masivního krmení, u karasů volím množství návnady velmi střídmě. Jak už bylo naznačeno, na krmení nereagují tak pozitivně, jako třeba cejni nebo kapři, a příliš velkou dávkou by jsme si mohli náš lov spíše pokazit. Záleží na tom, kolik jiných ryb v revíru je a kolik nám vyžerou krmení, ale vždy by jsme měli pamatovat na karasovu pomalost při konzumaci. Tedy ze když nakrmíme, bude karasům nezvykle dlouho trvat, než všechno krmení vyžerou. Krmte proto raději méně, nebude příliš vadit, když chvílemi budete chytat na místě zcela bez krmení.

Autor: Martin Maťák - ®

Přečteno: 12 468x
Průměrná známka: 1.66

NStříbrný poklad

Nie je snáď rybár, ktorý by ho nepoznal. No aj tak je to ryba, ktorá sa často prehliada. Vo väčšine prípadov končí iba ako nástraha na dravca. Má však jedu veľkú výhodu voči ostatným rybám. Prežije aj tam, kde iné druhy rýb končia.

NLov karasů na stojatých vodách

Pro lov karasů je nejlepším lovištěm zarostlá tůň, která skýtá úkryt velkým exemplářům.

NNa lovu línů

Výsledkem bylo osm nádherných línů do 40 cm a tři výstavní kusy, kterým do padesátky chyběly milimetry.

NDrobotina

Jakákoliv lehčí návnada má po čase za následek, že se ryby začnou zvedat výše k hladině, a je pak poměrně složité přesně určit, v jaké hloubce je nejlepší chytat.

NPerlín - zapomenutá zlatá rybka

Perlín je jedna z nejkrásnějších ryb, kterou jsem kdy ulovil.

NLov na Labi - ostroretka stěhovavá

Držela se u dna, mlátila hlavou ze strany na stranu, ale stála a já doufal, že návazec s háčkem vydrží.

NS plavanou na kapry I

...pravidelné úlovky kolem 2 až 3kg by měly být reálné...