Kaprový vs. feederový prut

13.10.2010 - jak23

Léto je v plném proudu, střídají se slunečné dny s těmi deštivými a celkem často nás navštíví silná bouřka. Změny počasí rapidně hýbají i s aktivitou ryb. Je tomu zhruba 2 měsíce, kdy jsme velmi úspěšně lovili kapry při břehu během tření bílé ryby v suchých vedrech. Po nich si začali užívat i samotní kapři a naše záběry byly spíš sporadické. Bylo třeba počkat, nechat ryby oddechnout a poté je znovu vyprovokovat k žravosti. Dostavily se chladnější dny, přívalové deště se studeným větrem a tím i ochlazení vody a její promíchání. Přišla tak perfektní doba pro naši další výpravu na schovanou pískovnu a strategii lovu, které se chceme i nadále věnovat. S parťákem chytáme převážně na feederové pruty, občas na kaprové a přenášíme určité prvky z jedné metody do druhé a naopak. Nebudu předbíhat, ale výsledky byly velice efektivní.

Výpravu odstartoval Gus již sobotním odpolednem krátce po jedné z posledních bouřek. Prostorově rozkrmil pár kg boilie na naše dvě oblíbené lavice. První je menší v 2,3 m hloubce a druhá postupně klesá z 1,9 m na 2,5 m při délce 15 m. Průměrná hloubka kolem lavic je 3 – 3,5 m. Zvolili jsme krmení na bázi ovoce, játra a mořské plody, které jsme smíchali a nechali nasáknout tekutou potravou broskev/česnek. Od všech směsí nám zbyla i těsta, kterými jsme obalovali nástrahy a též z nich u vody připravili jak vařené, tak sušené peletky. Mnohonásobně jsme tak zvýšili naši rozmanitost nástrah.

Gus do nedělního večera exceloval se 24 kapry na kontě. Ti opravdu začali jezdit jak zjednaní, brali neustále a z obou lavic. Před večerem ještě přikrmil a šel unaven spát neboť ve 4.00 ráno jej čekala cesta na letiště. Já i přes únavu z dlouhého pracovního týdne nemohl dospat a nasedl do připraveného a sbaleného vozu. Probudil jsem ho ve 3:30 ráno, aby měl na vše dost času a rozbalil jsem si svůj vercajk. Gus okamžitě odjel, aby byl co nejdříve zpět, protože jsem musel v 10.00 do Prahy něco vyřídit. Byl jsem řádně vyšťaven po posledních 4 směnách, téměř žádném spánku, přípravách, balení i samotné cestě. Stihl jsem nahodit své pruty a ulehl. Potřeboval jsem být druhý den trochu čerstvý, ale kapři mi to nedovolili. Od 4.00 do 8.00 jsem udělal 6 záběrů, z toho pět jich bylo úspěšných. Brali kapři od 7 do 9 kg, až ten poslední krásný šupináč byl určitě přes deset kilo. K jeho dokumentaci však nedošlo. Ve vodě se mi mou nepozorností a rychlým výpadem vysmekl ještě před stiskem spouště fotoaparátu.

Dali jsme si kávičku a rozebírali naše zážitky a poznatky. Gus povídal, že záběrů měl mnohem více a větší ryby mu často padaly. Háčky, ani návazci to snad nebylo, zkoušel dost typů. Vypadalo to, že ryby byly opatrnější. Nejrušnější měl prý začátek, kdy na feeder přišly během hodiny dvě mocné jízdy. První neměl šanci ani přibrzdit a o rybu přišel, druhý dopadl bohužel podobně. Bylo jisté, že to byli větší kousci. Po krátké rekapitulaci soboty, neděle a pondělního rána bylo zřejmé, že v tomto trendu můžeme při troše štěstí pokračovat celý týden. Rychle jsem odjel zařídit si své povinnosti, abych s odpolednem již seděl u svých prutů a my tak mohli u prvního pivka odstartovat společný týden lovu. Tak se stalo kolem 20.00 a my ještě vyjeli trochu zakrmit. Ryby dále reagovaly na naše krmení a záběry se stupňovaly.

Přibývalo jich více na feedery, které jsme sestavovali jak na průběžno, tak i na polopevno (obratlík napevno zatáhnut do bužírky olova) s 20 – 40g olovem. Opatrnost kaprů byla slabší při použití jemnější koncové montáže. Zhotovil jsem je ze slabých pletenkových materiálů a fluocarbonů od 10 – 15 lb. Velikosti háčků jsem volil č. 6 – 8 s kratším ramínkem (typ wide gape). Při nastavení vlasu 2 – 3cm jsme používali i pelety a boilie-špalky o průměrech 24 – 30 mm, kdy jsme zdárně eliminovali menší bílou rybu. Spektrum prezentace našich nástrah bylo široké a fungovaly všechny spolehlivě. Příchutě jsem již zmínil. Chytali jsme na boilie o průměrech 18 – 20mm, pelety 12 – 32 mm, pop-upy 15 – 20 mm + 10 mm reflexní (má velmi oblíbená nástraha). Ryby braly jak sestavy s jednou kuličkou, dvěmi, na panáčka, tak i samotné pelety. Budík řval, je středa 4.00 ráno, pro mě impuls si do 9.00 zachytat a hurá na 13 hodin do práce. Kapři nám dělali stále radost. Neproduktivnější hodiny byly od 4.00 do 10.00 a od 18.00 do 24.00 a já se za nás mohl v práci chlubit již neskutečným počtem 66 zářezů. Během dne nás navštívil Robert Sklenář, se kterým jsme si padli vzájemně do oka a lovil na feeder na dlouhé lavici. Donesl opět pár kapřích ochutnávek, které neprodleně mířily pod háček. Robert zajisté netušil a ani my, co nás ještě od středy do neděle čeká. Byl to feederový boom jak se patří.

Po práci jsem opět usedl do vozu a uháněl za klukama. Robert už byl na odchodu do práce, stihli jsme si vyměnit pár postřehů a uložili jeho výbavu do bivaku. Během zbylé hodiny se i mě povedlo pár hezkých úlovků, co více si na dobrou noc přát. Druhý den se opakoval. Ráno jsme náramně zachytali a já musel ještě jednou do fachy. Už v průběhu dne mě kluci navnadili super úlovkem, který se povedl Robertovi z dlouhé lavice. Napnutý jsem byl jak struna a má fantazie pracovala na plné obrátky. Skončil jsem o něco dříve, a tak jsem mohl ve 22.00 nahodit. S ťuknutím lahváčů dostávám do ruky foťák a nestačím se divit. Robert zdolal překrásného koi-kapra kolem 5 kg. Nikdo z nás netušil, že tu plave. Opravdu překrásný kousek. Čas a štěstěna poodhalí kolik se jich tu prohání.

Je čtvrtek a tentokrát odjíždí za prací Gus. Po obědě se ke mě připojuje Robert. Noc byla deštivá, ale den slunečný. Začínáme po zbylé čtyři dny krmit po menších dávkách kolem 2 – 3 kg na lavici pro 2 dny. Změna přišla markantní ve velikostech ryb. Záběrů bylo méně než doposud, ale 10 až 15 jsme jich denně bezpečně udělali, a to voda nevydala okolním rybářům slušnou rybu. Naše citlivé dokrmování se osvědčilo. Úlovky byly větší a ryby se projevily i bojovněji. Minimálně 1/3 se nám vypnula při soubojích. Vše gradovalo krásnou jízdou na můj feeder, která byla tak razantní a trvalá, že nezbylo než nasednout do člunu. S 0,20 mm monofilem, jemným pletenkovým návazcem a háčkem č. 8 začal doposud nejtužší souboj výpravy. Robert by věděl lépe, ale minimálně 20 minut mě šupík vozil po pískovně. Po vyčerpávajícím boji skončil v mém náručí pro fotečku. Nový osobáček na feeder při 10,3 kg. Krásnými kapry jsme se bavili i v pátek, kdy Gus musel ještě jednou za rodinkou. Když se večer vrátil, mohl mě akorát vyfotit s jikrnačkou těžkou 11,88 kg.

Chytl jsem ji na návazec z fluorocarbonu 10 lb a 2x 10 mm pop-up. Konečně i on nahodil a vychutnávali jsme si jeden z mnoha nádherných zdejších západů Slunce.

Do druhého rána jsme chytili tři krásné ryby. Gusově nástraze neodolal šupináč při 12,5 kg z menší lavice a já pokořil své nové osobáčky na této svazové vodě večerním šupíkem 12,3 kg a ranním lyscem těžkým 12,25 kg.

Gus tu má z minula osobáček 14,5 kg. Tyto kapry jsme vytáhli na kaprové pruty. Plní dojmů uléháme do spacáků natěšení na 4.00 ranní.

Sobota byla mým dnem „D“ a jen mě může mrzet, že jsem zrovna do 14.00 do 19.00 lovil sám. Kluci byli pryč, bylo jasné počasí, vzduch stál a nikomu kolem nešla ryba. Sedím kolem 18.00 v bivaku a připravuji jednu z montáží, když v tom… co je to za zvuk? Vykouknu ven a vidím svůj feeder prohnutý k prasknutí a vlasec nebezpečně mizící z cívky někam na střed pískovny. Při její kapacitě jsem věděl, že 150 m nemusí vůbec stačit. Nastala tak znovu akce s člunem. Ryba si neskutečnou rychlostí brala desítky metrů bez sebemenší šance ji přibrzdit. Myslel jsem, že jsem trefil sumce. Na otevřené vodě mě chvilku vozila ze strany na stranu, než jsem se dostal nad ni. Začal můj největší souboj na feeder v životě za dohledu dalších několika rybářů z protějšího břehu. Minuty ubíhaly, komentářů linoucích se po hladině přibývalo, jen mé síly docházely. Tělo mne bolelo od stehen po malíčky na rukou, Shimano Beastmaster extra heavy byl ohnut až po rukojeť a vlasec vrzal v očkách při plně dotažené brzdě. Ryba si i tak brala dál metry vlasce, ale už ne tak děsivým tempem. Bylo jasné, že to bude můj největší úlovek na feeder, pokud jej vyhraji! Po půl hodině jsem rybu zahlédl poprvé. Při pohledu na obří šupinaté tělo byste se ve mně krve nedořezali. Je to ona, žádný sumec, ale vypasená jikernačka! Otočila se u hladiny a zase mazala do hloubky. Vlasec Awa-shima nevěřícně držel a když jsem ji na potřetí dostal na hladinu, zkoprněl jsem stejně jako ona, než mi došlo, že není konec a musím ji podebrat. Pustil jsem prut, drapl podběrák a s posledním zbytkem sil pod ni obouruč zajel. Jen tak do něj vklouzla a já nespadl za ní. Byl jsem totálně vyčerpaný, neschopný radostí a euforií ani slova. Desítky vteřin jsem na ni nevěřícně hleděl, jak stojí v síti a odpočívá. Konečně mi to dochází a emotivně si zakřičím radostí. Dominantní obrovská ryba, že háček jí nebyl v tlamce ani vidět, mi ale ještě ukázala, co proto. Převoz na břeh proběhl hladce. Ještě moment jsem se pokochal a ve vodě ji opatrně přemístil do saku. Ten jsem použil poprvé, neboť Gus měl do 20-ti minut dorazit a bylo bezpečnější provést focení a vážení ve dvou, když byla ta možnost.

Plný smíšených pozitivních pocitů vyčkávám zvuku jeho endura. Už je to tady! Chystáme se kapra zvážit a udělat památečný snímek. Vše potřebné jsem si připravil a Gus začal pomalu vytahovat sak z 3m hloubky. Tomu, co nastalo po jeho vytažení ještě teď nechci věřit. Sak visí v Gusově ruce prázdný. Po jikrnačce ani památky. Příčina byla jasná. Neznalost jeho saku a opomenutí pojistného uzlu. Svou životní rybu na feeder jsem nevyfotil, nezvážil ani nezměřil. Jistě ale vím, že to byl doposud můj životní kapr a byl mnohem těžší, než ti předchozí. Můj odhad 15 kg. Tiše jsme tak seděli a zírali, Gus mě nechal oddechnout a pak na zakončení jinak úspěšné výpravy otevřel slivovičku, která mu zbyla z oslav jeho narozenin. Měli jsme co rekapitulovat a zapíjet. Chytli jsme něco kolem sta kaprů, přesně jsme to už nepočítali. Mnoho ryb se pohybovalo od 5 do 9 kg a 26 kusů přesáhlo hranici deseti kilogramů, z toho 4 kapři vážili 12 kg a více.

Ještě jedna zajímavost se přihodila poslední den. Jeden z lysců se po záseku projevoval na prutu velice divně, až u břehu nám bylo jasné, proč tomu tak bylo. Tento „nešťastník“ s váhou přes 6 kg neměl totiž jedinou ploutev. Musel přijít v minulosti do kontaktu s nějakou zákeřnou chemikálií či bakterií, která je kompletně spálila a přivedla tak kapra k trvalé invaliditě. Bylo zajímavé ho sledovat pod hladinou. Musel se pohybovat pouze po dně, i proto byl značně poškrábaný a odřený. Ovšem i přes tento handicap z něj naše směsi doslova tekly proudem, tudíž jsme usoudili, že se dokodrcal na mou lavici, tam zalehl a spokojeně baštil, než narazil na mou nástrahu.

Všem Vám přeji plno krásných chvil u vody a doufám, že se budeme moci brzy podělit o zážitky z dalších výprav. Hodně štěstí všem správným rybářům a začátečníkům přeje za Carp Impact Jakub