Amur na italských kanálech III.

- bobrman

V prvním pojednání jsme si řekli základní informace o lovu amura na italských zavlažovacích kanálech, druhý díl byl zaměřen na výběr a způsob vhodného krmení a volbu i úpravu nástrah pro lov této bojovné ryby. Třetí díl série zaměřené na nejbojovnějšího obyvatele rákosových polí - amura bílého, bude pojednávat o výběru vhodných montáží, popisu úspěšných lovů a hledání míst, kde se tato ryba vyskytuje.

jedna

Montáže

Používáme tři základní typy montáží, které volíme podle typu dna. Na dno rovné nebo mírně skloněné bez vázek, tvrdé nebo bahnité, používáme pevnou montáž s in-line olovem v gramážích 80 – 110 g. Tam, kde jsou vázky, volíme spíše montáž s bočním olovem a pokud lovíme blízko břehu, kde se dno prudce svažuje, volíme olovo se záchytnými „zuby“. Návazcové šňůrky opět volíme ze tří typů. Na dno bez vázek a škeblí používáme Sufix Kameleon 15 lb, kde jsou vázky nebo stulíková pole, je lepší použít silnější šňůrku, například Super Mantis Gold 25 lb od Krystonu. Na dně s velkým výskytem škeblí, kterých je na kanálech požehnaně a jsou ostré jako břitva, se nám osvědčila šňůrka Climax Trophy Duramax Leader 0,24 mm/20 kg, která přeci jen dokáže škeblím nebo ostrým kamenům více odolat. Háčky doporučujeme ze silnějšího drátu a perfektně ostré, amuří pysky jen tak něco neprobodne. Naše volba většinou padne na Owner Flyliner ve velikostech 6-1/0. Velikost volíme podle velikosti nástrahy.

dva

Nadlehčení nástrahy

Nástrahy je lepší nadlehčit, buď korkem nebo nadlehčovací pěnou, my s oblibou používáme kousek Makrolonu (izolace na vodovodní trubky). Nadlehčovadlo dáváme mezi dvě zrna monster-kukuřice, nebo v případě boiliesu ho rozřízneme a pěnu dáme mezi. Nástraha by měla být těsně nade dnem a k tomu nám dopomůže větší brok tak 1-2 cm od háčku, nebo plastické olovo. Pokud je dno s jemným nánosem bahna, tuto vzdálenost zvětšíme dle potřeby. U svlékacích šňůrek mezi brokem a háčkem potah odstraníme. Pokud používáme šokovou šňůru, dáváme maximálně dva metry. Amur svoji sílu využívá hlavně až v blízkost břehu, kde provádí nečekané a mohutné úniky. Při tomto souboji nakrátko je důležité, aby k utlumení výpadu ryby posloužila ještě mimo akce prutu i průtažnost vlasce. Pokud je amur seknutý pouze za kraj tlamky, hrozí u zdolávání přes pletenku vyříznutí. U montáže nic nepodceňujte, vše musí být dokonale pevné.

Amura zdolávejte vždy pomalu a trpělivě, do úplného vyčerpání. I ze zbytku sil spustí na podložce hotové rodeo a hrozí mu vážné vnitřní zranění. Nelekejte se, pokud lehce krvácí z šupin! Je to následek stylu boje stříbrného torpéda, vydá maximum energie. Je důležité amura unavit ve vodě co nejvíce, manipulaci na břehu zkrátit na minimum a rybu co nejdříve pustit. Při pouštění amura ho přidržujte, aby se neotáčel na bok, tak dlouho, dokud nebude mít tendenci sám odplavat. Pokud tyto zásady dodržíte, rybě nehrozí žádné nebezpečné následky. Respektive tyto následky omezíte na minimum.

tri

Vyhledávání míst pro lov

Při prvotních návštěvách provincie Ferrara, byl prioritou místních rybářů lov candáta a úhoře. Většinou se jednalo o starší rybáře a nalézt kapraře pro alespoň základní konzultaci, byl skutečný problém. V poslední době se ovšem situace zásadně obrátila a setkání s italskými kapraři je na denním pořádku. Jejich způsob lovu se tomu našemu začíná výrazně přibližovat a není už pouze lovem na kukuřici, monster-kukuřici a cizrnu. Lov na boilie u místních rybářů zažívá boom. Je to zřejmě dáno faktem, že určité části revírů jsou non-stop lovu vyhrazeny a je povoleno bivakování. Jak jsem již uvedl v prvním díle, jsou to pouze některé části a není jich mnoho. Zřejmě proto není provincie Ferrara doslova zamořena rybáři ze zahraničí. Na rozdíl od provincie Rovigio, která pokrývá hlavní části delty PO, není v obchodech dostupná jakákoliv publikace nebo mapa, popřípadě rybářský průvodce. Jedinou mapku, kterou jsme získali, byla jakási kopie ve formátu A4 se zručným nákresem kmenových kanálů. Díky faktu, že Italové jsou velmi družní a nemají problém poradit, ba dokonce na rozdíl od našich poměrů, i prozradit své oblíbené a úspěšné úseky toků, je hlavním a nejúspěšnějším faktorem hledání míst s vyšším výskytem amura bílého hlavně osobní konverzace s nimi.

Mylné informace od starých rybářů z počátků našich výprav, které nás zaváděly na revíry, kde jsme pouze marnili čas a trpělivost, jsou minulostí. Pokud vás nová generace boilierybářů někam vyšle, je tip většinou branou k úspěchu. Dalším klíčem ke konečnému výběru místa, je posléze samozřejmě i váš instinkt. Vždy hledám klasický střed dlouhé táhlé zatáčky kanálu, tedy příbřežní stranu s mladými výhonky rákosu, nebo zvláštnosti jako jsou středová rákosová pole, která vznikají usazováním zeminy při přečerpávání a odpouštění kanálů. Naprostým úspěchem skončila výprava, kdy se nám podařilo objevit místo na toku s bujnou vegetací vodních rostlin na dně. I když je většinou voda v italských kanálech neprůhledná, díky silnému slunci jsme si všimli cca 300 m dlouhého pásu něčeho atypického pod hladinou. Po bližším prozkoumání jsme našli trsy travin a místo se později ukázalo naprostou jídelní tabulí naší cílové ryby. I přesto, že jsme sem již dorazili s minimem krmení, byli jsme schopni ulovit denně dva až tři kusy amura o délce 95 – 105 centimetrů.

ctyri

Potvrdila se také informace zdejšího rybáře, který nás na úsek ochotně poslal a bezostyšně tvrdil, že při třiceti kilogramech krmení na osobu a den, je schopen v úseku chytit pět až sedm amurů a nějaké kapry. Komunikaci s tímto rybářem jsem obětoval několik hodin bez rybolovu a získal tím spoustu důležitých informací. K tomuto Italovi jsme se dostali po totálním krachu na dvou odzkoušených místech, kde se zřejmě kanály čistily a jejich specifika se změnila tak, že amur svá teritoria opustil. Ptal se nás, kolik nám zbylo krmení a když jsme mu ukázali naše zbytečky, neboť jsme na předchozích štacích vyplýtvali krmení i energii, jen se pousmál. Podobně jako rybáři z jiného úseku, o němž jsem hovořil v jednom z předešlých dílů, při dotazu na ,,osobák“ amura, na nás vytasil fotografii nádherně stavěného kusu s váhou přes třicet kilogramů. Další fotka tak mohutného amura. A právě z úseku, na který nás posílá. Ovšem naznačil, že k takové rybě se musíme prokousat velkým množstvím úlovků kolem metru. Asi věděl o čem hovoří, neboť jeho BMW bylo naplněno barely s krmnou směsí a po čokoládě vonícími kuličkami.

Tradiční trefou do černého jsou soutoky kanálů. Najdete jich desítky, ba i stovky. Některé kanály mají u spojení regulací stavidla, ale velké množství toků je spojeno přirozeně. Díky změnám v průtočnosti při zavlažování se vytváří jiný reliéf dna, než klasický vanovitý a tím se zlepší usazování rybí potravy. Místa jsou všemi obyvateli toku pravidelně navštěvována a výskyt, co se rozmanitosti druhů týče, je pestrý. Podobně je to na středně velkých kanálech s místy přímo nad stavidlem, díky usazování sedimentů a výskytu vodních řas a travin jsou tato místa podobně úspěšná.

Naše kapraře asi nepotěším, ale za posledních pět let, které na kanálech trávím a specializuji se na lov amura, je největším uloveným kaprem čtrnáctikilový šupináč a když jsme úlovek přes 90 cm nakonec ,,uválčili“ i my, ryba měla 10,5 kg a bylo zřejmé, že se jedná o dosti starý kus. Šupík zakrněl, protože výživnost zavlažovacích kanálů není pro genetické a fyziologické předpoklady stavby těla kapra ideální. Nejčastějším úlovkem, jsou torpédovití sedmdesátníci s obrovským kormidlem. Ovšem třeba cejn je na tom zcela jinak, v některých úsecích, zejména těch s mělčí vodou, se doslova přemnožil a několik tradičních amuřích fleků doslova znehodnotil. Po nakrmení kukuřicí se voda doslova začala vařit. Když jsme pak krmili a chytali na boilie průměr 30mm, i přesto jsme tahali cejny a hlásiče doslova kolabovaly neustálým kontaktem bílé ryby s nástrahou. Nedokázali jsme tak u amura dokonale nastartovat jeho ,,totální žravost“. Zajímavostí byl úsek stejného kanálu, kde nebyla taková možnost cejny ulovit a tak jsme je nastražili z nudy na sumce. Čtyři vyvázání se proměnili ve čtyři záběry sumců, klasickou velikostí na zdejších malých kanálech je rozmezí 100-120 centimetrů. A ti naši to přesně splňovali.

pet

V provincii Ferrara jsem našel i několik revírů s označením privátní voda a cedulemi s možností sportovního rybolovu za cenu 7 – 10 Euro za den. Zarazil mě ovšem i fakt, že doba lovu byla omezena např. od 8 – 18 popřípadě 8 – 22. Paradoxem bylo, že kromě telefonního kontaktu, nebyl u revíru žádný objekt, kde by šlo povolení zakoupit, takže při své italštině a italskému přístupu k cizím jazykům, jsem se neodvážil číslo vytočit a domluvit se s majitelem na non-stop lovu. Hádankou pro všechny lovce ze zahraničí je systém informačních cedulek u některých toků. Cedule s hlavičkou Admministrazione provinciale di Ferrari zakazují či upravují lov, nebo omezují a zakazují lov některých rybích druhů. Na některých úsecích jsou cedule omezující dobu lovu v měsíci, kdy místní ,,myslivci“, vyráží na divoké kačeny. Je tedy dost dobře možné, že větrací mřížku ve vašem příbytku, pokud si cedule nevšimnete, vytvoří stoletý stařík, který si doma evidentně zapomněl brýle a bambitkou, kterou dostal jeho dědeček od svého dědečka k Vánocům jako dítě, nutí místní okřídlence k pohybu.

sest

Amuři v ohrožení

Černou můrou posledních let je pohyb pytláků z řad přistěhovalců, jejich přibývající počet je mimochodem v současnosti největším politickým problémem Itálie. Zejména Rumuni si se způsobem rybolovu poradili po svém a v noci spustí obrovské sítě u výpustí a ryby ženou tyčemi a světlem celým kanálem do pasti. Jsou dobře organizovaní a poměrně rychlí, takže úlovky bleskově umístí do připravených polovraků osobních aut, či dodávek a jedou drancovat další kanál. Jedná se zřejmě o nelegální brigádníky místních zemědělců, kterým slouží jako levné pracovní síly, a takto šetří na nákladech za stravování. Pokud nezačnou úřady provincií, kterých se to týká, jednat, což ale bude velmi náročné, zmizí tyto amuří ráje z rybářské mapy světa. Ryby, které drancující Rumuny neuspokojí, vyhodí leckdy jen na cestu lemující kanál nebo do přilehlého pole.

sedm

Závěr

Doufám, že trilogie o bojovném amurovi a ostatních obyvatelích italských specifických vod zaujala čtenáře MRKu, největšího rybářského webu na českém internetu a naše postřehy budou pomocníkem a snad i trochu vodítkem za případnými úlovky a výlety, na nichž vyrazíte vstříc rybářským dobrodružstvím. Na příští kalendářní rok budou připraveny dva články s názvem Giro d´Italia, pojmenované po slavném cyklistickém závodu, kde bude představena a popsána letošní listopadová a nově připravovaná dubnová rybářská výprava našeho týmu do těchto končin. Za spolupráci na sérii článků bych rád poděkoval Davidu Kvasničkovi a Vojtěchu Jílkovi, hostujícímu rybáři Radku Slaninovi a rybářům kamarádům na nekonečných výpravách do jižních krajů. Zvláštní poděkování pak patří Pavlu Růžičkovi, který všechny mé pojednání o Itálii pro vás stylizoval.

Autor: bobrman - ®

Diskuse k článku (41 reakcí)

Přečteno: 11 580x
Průměrná známka: 1.31