Dělička – odkládací bič - 2. díl

10.11.2009 - Hiram

Ošetřování spojů

      Doporučuje se vosk, mýdlo, teflonový sprej… Já jsem zatím nepoužil nic a nezdá se mi, že svému prutu nějak ubližuji. Daleko podstatnější je udržovat v naprosté čistotě spoje. I zrnko písku může mít fatální následky. Pro speciální druhy obrábění (dokončování) se používá lapovací pasta, což je v podstatě nosič – mazivo (voda) a drobné částečky brusného zrna (písek, prach, nečistoty). Třením dvou povrchů o sebe se tyto povrchy pomocí pasty zabrušují. Tak je tomu i s díly prutu při výrobě. Nicméně další nechtěné obrušování dílů už je nežádoucí. Pro opravování škod napáchaných obroušením dílů se dá použít grafitový sprej. Video s ukázkou ošetření spoje.

      Pokud jde o povrch ostatních částí dílů s výjimkou vnitřku špičky, kterou je třeba udržovat dokonale čistou, aby byla průchozí pro gumu, nemá čistota na jejich funkci vliv, snad jen při dešti pak zaschlé krmení na dílech strašlivě klouže.

Barva

      Na trhu je pár modelů z „bílého uhlíku“ (asi příměs barvy do pryskyřice). Nesporným faktem je, že za horkých letních dnů se černá dělička i kvůli své obrovské ploše, v profilu cca 0,3 m2, dokáže tak rozpálit, že na ní neudržíte ruku. Nakolik je rozdíl patrný, nevím, oba mé pruty jsou černé. Někdy je zahřívání nepříjemné, ale určitě není zásadním problémem. Ostatní barevné varianty prutu musíme tolerovat. Vybírat prut podle barvy nebo se kvůli odporu například k fialové ochudit o nějaký báječný kousek, by bylo marnivé. Výrobce obvykle u série děliček vždy zachovává jakousi jednotu s drobnými úpravami. Najdeme jak pruty decentní a střízlivé, tak oplývající divokými barvami a motivy.

Voda

      Díly jsou vůči vodě zcela netečné. Občas se stává, že nějaký nešťastník nechá v nevhodných podmínkách své pruty příliš dlouho, a pak mu například oprýská lak nebo se pod ním vytvoří bublinky, dokonce jsem už slyšel o příhodách, kdy mělo špatné skladování vliv i na strukturu blanku a prut prý doslova shnil. Myslím si o tom své :-) Nikdy se mi nestalo s prutem nic horšího než trochu toho nepříjemného zápachu, když zůstal i do příští vycházky mokrý. Vše vyřeší vlhký hadřík.

Váha

      Rozlišujeme mezi samotnou hmotností dílů prutu a tzv. „down force“, tedy silou, kterou musíme působit na držadlo prutu, aby se prut nepřevážil. Mezi těmito hodnotami nepanuje přímá úměra, jak by se mohlo zdát, rozhodujícím faktorem je umístění těžiště, tedy vyvážení prutu. Samotná hmotnost 9 dílů bývá od cca 1050 g do 870 g, a v těchto případech je down force 4,5 kg a 3 kg. Toto jsou ovšem jen orientační hodnoty. Existují i pruty s váhou 1350 g, 820 g… Rozhodující je vzít prut do ruky a vyzkoušet. Prut se stejnou hmotností může mít down force klidně plus nus půl kila, a to je proklatě poznat. Na údaje výrobců není dobré spoléhat, obdobně jako v případě vlasců. Uvádějí špatné údaje i u samotné hmotnosti, natož pro down force, u které neexistují jednotná pravidla pro měření, a jak sami tušíte, i jeden centimetr směrem blíž nebo dál od rukojeti (opěrný bod při vážení) vytvoří velký rozdíl. Stejně tak pozor na skutečnou délku prutu: někteří výrobci mají běžně prut dlouhý něco přes 12 metrů, a vydávají jej za superlehký a dobře vyvážený, jenže přidáním dopalu prut enormně ztěžkne. I krátký dopal má nečekaný vliv na down force.

Zaměnitelnost dílů

      Citelné zlepšení vlastností prutu nastává vyměněním topsetu za jiný, z lepšího modelu prutu. Jenže nečekejte stejné rozměry! Jen některé firmy dodržují stejný profil mezi několika modely stejné kategorie prutů. U jiných se může snadno stát, že ani mezi „bratříčky“ (stejný model – jeden verze match, druhý carp) nebudou díly pasovat. Shoda profilu mezi různými výrobci se pak blíží 6 číslům nedělního losování.

Tubusy

      Díly děličky se při převozu nastrkají do sebe. Doporučuji začít devátým dílem a dovnitř postupně vkládat stále menší a menší, až po čtvrtý díl. Všechny topsety vozím zásadně odděleně. Tubusů se prodává několik typů. Mají odlišný průřez, barvu, materiál a kvalitu. Nemám vyzkoušené všechny. Na prut se mi jako nejvhodnější zdají červené Milo tubusy s mnohoúhelníkovým průřezem. Jsou nejpevnější v tlaku i ohybu, mají vhodný průměr a na slunci se nekroutí, což je nešťastná vlastnost téměř všech ostatních. Další červená Mila s oválným průřezem na topsety nebo kruhovým na libovolné díly se snadno zkroutí a jejich pevnost není nijak oslňující. Nicméně vzhledem k relativně užitečným rozměrům uplatnění najdou. Tyto tubusy mají délku okolo 185 cm.
      Na topsety používám tubusy od Garbolina, kratší a s větším průměrem. Mám dva, jeden se sluncem deformuje rychlostí nanuku Míši v červencovém poledni a druhý je naprosto nezničitelný a mám obavy, že byl použitý i při testování atomové bomby.
      Milo ještě nabízí průhledné tubusy na topsety, připomínající tubus na feederové špičky. Třídílné topsety dělené rozpůlím, špičku nechám vysunutou jako při lovu, gumu chráním plastovým dílem a vše sepnu obyčejnými gumičkami. Gumu nechávám napnutou jako při lovu. Třídílné teleskopy ukládám zasunutím třetího dílu volně na první dva a namotáním zbytku gumy na malinkou kostřičku. Vše opět sepnu gumičkami. Samostatně ukládám také dopal a krmný topset. V tašce mám ještě úzký tubus s náhradními špičkami.
      Ještě se musím zmínit o koncovkách tubusů. Z jedné strany je koncovka obvykle opatřená poutkem spojeným s tubusem, což zabraňuje jejímu ztracení. Druhá koncovka je obyčejná. Obě jsou perforované a zajišťují, aby mohly díly uvnitř alespoň trochu schnout. Neblahou vlastností koncovek je jejich časté samovolné odpadnutí. Jisté řešení je jednu z nich přilepit a konec si označit třeba lihovým fixem. Vyložení koncovky něčím měkkým jistě není na škodu - díly pak budou hrkat bezbolestně :-)

Pouzdro

      Výrobci nejčastěji nabízejí dva typy obalů na děličky, základní a extra. Mám ten lepší a jsem po všech stránkách spokojený. Vejde se do něj cca 12 tubusů, které se dají přichytit suchým zipem nebo pružným poutkem. Po obvodu se zapíná kvalitním zipem se dvěma jezdci (velká výhoda) a otevírá se jako kniha. V pomyslné vnitřní části „hřbetu knihy“ je další kapsa na zip na dopal a tubusy s náhradními špičkami. Zvenku jsou na horní straně dvě podélné kapsy se zipem v dolní části (ne přímo na konci, takže se zip uchrání před mechanickým namáháním) a poutkem nahoře. Do nich se vejdou dva velké deštníky nebo cokoliv jiného. Z druhé vnější strany je jediný kvalitní popruh na rameno. Popravdě nechápu, proč se tam někteří výrobci snaží nacpat dva. Pouzdro nosím výhradně na jediném rameni pod paží, a ne na zádech. Když si představím, o kolik by mi nad hlavou přesahovalo, pokud bych si jej dle přání výrobce se dvěma popruhy nasadil na záda, děsím se. O pohodlné chůzi by nemohla být ani řeč.

JAKÝ VYBRAT?

      V různých knížkách se dozvídáme o rozdělení na děličky kaprové, kanálové, závodní… Každá má jiné vlastnosti, jinou cenu. Ale rozdělení je k ničemu. Existuje jen jeden typ prutu. Dobrá dělička má jen jeden soubor vlastností a odchylka na jakoukoliv stranu nebude nikdy pozitivní. Z charakteru lovu na děličku vyplývá potřeba co nejtužšího, nejlehčího a nejpevnějšího blanku. Pokud bude mít prut tyto parametry, nezáleží na tom, jestli mu budeme říkat kaprový, nebo závodní, protože obě tyto situace zvládne s bravurou.
      Nebudu vám tedy doporučovat, abyste si jako začátečníci vybrali kaprovku, protože se na ní naučíte základům a pak si pořídíte lepší prut. Prostě si pořiďte co možná nejlepší prut. Zacházet s ním se naučíte beztak, a i když to bude těžká balda, která nebude tuhá, nezabrání to jejímu prasknutí při nevhodném zacházení. Doporučuji raději víc komfortu při lovu. Pokud se budete o prut bát a bude vás strašit možnost jeho zlomení, aspoň budete opatrnější a obezřetnější při manipulaci s ním.
      Čím déle s děličkou chytám, tím více zjišťuji, jak důležité je zajistit alespoň základní požadavky, a využít tak potenciál této rybolovné metody. Ano, sedět se dá i v křesílku nebo na kyblíku, ale výhody pevného posedu na bedně s veškerými drobnostmi nástrah a držáků v dosahu jsou neocenitelné. Stejně tak se dá chytat i s nejlevnějším modelem, jenže nemožnost kalíškování s takovým prutem, naprostá bezmoc i v mírném větru, promrhané záběry kvůli pomalé akci prutu a bolavé ruce a záda po půl hodině lovu, nejsou ideální. Aby vás tahle metoda bavila, je nutný jistý komfort, a to jak pro vás, tak v jistém smyslu i pro váš splávek, kterému zajistíte dobré vedení správným prutem.

      O finanční stránce věci a jejímu vztahu k vaší momentální situaci (děti, studenti…) se nebudeme bavit, je prostě jasné, že máme každý svůj rozpočet atd. Tím spíš doporučuji uvážit, jestli utratit 4-9 tisíc za bazarový proutek, jenž vám umožní využít potenciál této metody sotva ze 40 % a bude dále neprodejný, což znamená zcela vyhozené peníze.
      Sám jsem si po dlouhém přemýšlení, v době, kdy jsem o tom neměl relevantní informace, koupil úplně nový prut, z kategorie závodních, ač peněženka dovolovala jen ten nejlevnější model. Druhá špatná volba v tomto případě znamenala výběr pouze samotného prutu s jedním topsetem navíc. Zaplatil jsem 13 200 Kč za prut a jeden čtyřdílný topset, přičemž samotný prut byl za 10 400 a topset za 2800. „Pack“, což je standardní marketingová nabídka plavačkových firem, obvykle obsahující děličku, 3x 4-5dílný topset a pouzdro na děličku, popřípadě i tubusy, dopal a jiný (větší) počet topsetů (kaprové topsety navíc), by mě býval stál 18 500. Kdybych přidal pár stovek, měl bych tento prut ve verzi match, nikoli karp, o tři čtvrtě kila na páce lehčí. Kdybych přidal pár tisíc na pack, ušetřil bych za pouzdro, tubusy, a měl bych 4 topsety navíc. Kdybych si neobjednal topset navíc, ušetřil bych téměř 25 % peněz. Navíc jsem topset stejně používal jen minimálně. Poučte se prosím z mých chyb.
      Před dvěma lety jsem udělal obchod znovu, a tentokrát bylo naopak vše úplně dokonalé. Koupil jsem dva roky starý prut, téže série jako předchozí, ale ze zcela opačného konce ceníku. Původní cena snad měla atakovat dokonce 120 000. Za 30 000 jsem dostal prut, který se dá nějakou dobu držet v jedné natažené ruce, 5x5dílný topset, z toho jeden kaprový (všech 5 dílů!), nejlepší kalíškový topset na trhu (+ extra čtvrtý pevný díl k němu), náhradní špičky, dopal, tubusy na úplně všechny díly a pouzdro.
      Dozvěděl jsem se o něm z inzerátu úplnou náhodou, během týdne jsem se rozhodl, prodejce jsem znal z rybářských médií, osobně jej znali mí přátelé, kterých jsem se na něj přeptal, jel jsem si pro něj na Slovensko vlakem a odpoledne jsem ho měl doma. Všechny díly mi mezi těmito dvěma pruty navzájem pasují, stejně jako topsety a dopal. Výhody jsou zřejmé.
      Kupte si ten nejlepší, na jaký máte, pro začátek bazarový - v případě uvážlivé koupě něco málo ušetříte. Jeďte si pro něj osobně a zkontrolujte očima a hmatem každý díl a spoj. Jestli je někde prasklina, poznáte to. „Skryté naťuknutí“, o kterém se tolik mluví, stejně neodhalíte ani u nového prutu a může být způsobeno vadou materiálu. Prut složte a cvičně zasekněte - jestli něco klepe nebo se viklá, poznáte i jako nováčci.
      Pokud chcete občas zajet na závody, topsety se hodí. Jestli chcete chytat jen rekreačně, nevyužijete víc než jeden topset navíc. A možná bych uvažoval i o novém prutu a snažil bych se dohodnout si s prodejcem osobní nabídku: prut + matchový topset + kaprový topset + kalíškový a dopal.
      Možná si říkáte, že 14,5 m nebo 16 m a anglické e-shopy je lákavá nabídka. Sám uvažuji, že ji prověřím. Jenže 16m prut má zpevněné jen díly 10 a 11. Velká spousta vod u nás je relativně optimálních právě na tu proklatou délku 13 m. V anglickém packu jsou krátké topsety, třídílné nebo maximálně čtyřdílné. Jejich vody jsou v drtivé většině umělé komerční rybníky s malou hloubkou. Naopak většina evropských řek, jezer a rybníků vyžaduje čtyřdílné topsety a často pětidílné. Na řekách docela pravidelně.

      Pro příklad uvedu firmu Garbolino: znám jejich nabídku lépe než nabídku jiných firem, měl by to být ilustrativní příklad a fakt, že i oba mé pruty nesou tuto značku, opomeňme. Rozdělují svou nabídku děliček na speciály, pro volný čas a závodní. Speciály vynecháme, jsou k ničemu. V kategorii pro volný čas jsou nejlevnější téměř výhradně kaprové kousky. Závodní už nás budou zajímat, počínaje modelem G5 ve verzi match a karp, až po nejlepší G10. Obdobně mají svou nabídku rozdělenou i ostatní firmy a doporučuji vybírat ze závodních prutů. Raději volte match verze, vyzkoušejte, jak patrné jsou rozdíly mezi např. G5 a G6, a uvažte rozdíl v ceně.
      Rozhodně zde nenajdete radu, který prut konkrétně a od jaké firmy koupit. Nabídka se mění každým dnem a obecné informace jste získali pravděpodobně kompletní.