Propadl jsem feederu

- Madok

      Je tomu už skoro rok, co jsem poprvé začal přemýšlet o nějakém rychlejším a hlavně zábavnějším krácení si dlouhé chvíle při čekání na záběr během mých výprav za kapry.
      Jako dvě možnosti se mi jevily lov na plavanou s boloňkou nebo „ten“ feeder, o kterém každý pěje samou chválu. Po asi týdenním rozhodování mne kolega z práce přemluvil, abych vyzkoušel feeder. Zprvu jsem nechtěl do vybavení moc investovat, proto mi do oka padl jeden laciný (raději nejmenovaný) kousek, který víc než lehký a tenký prut připomínal starý dobrý celolaminátový Tokoz.
      Mé první vycházky se nesly v duchu rozkoukávání a zkoušení, jak se vlastně s takovým nářadím pracuje. Záběry jsem měl jen sporadicky a většinou od drobných plotic, kterých je všude nepřeberné množství. Stále se mi moc nedařilo a nemohl jsem feederu přijít na chuť, než přišel ten zlomový a hlavně osudový den.

      Vyrazil jsem velmi brzo ráno na jeden zdejší menší rybníček uprostřed lesa. Bylo sotva půl šesté a zrovna se nad lesem prodíraly první ranní paprsky, které pomalu zvedaly od hladiny mlhu tak hustou, že by ji mohl i Rákosníček krájet.

      Pomalu jsem přišel ke svému oblíbenému flíčku mezi hustým křovím. Tentokrát jsem měl jen malou chvilku před odchodem do práce, proto jsem si sbalil pytlík mého oblíbeného šrotu, krabičku červů a feeder. Rozbalil a složil jsem vše potřebné pro klidné chytání bez zbytečných stresů. Napíchl jsem na háček červí bonboniéru ve složení bílý – červený – bílý červík. Napěchoval jsem provlhčenou směsí krmítko a lehkým obloukem přes hlavu nahodil pod větve u protějšího břehu. Položil jsem prut do vidličky a v klidu si zapálil cigaretu. To ráno bylo jako z pohádky. Na větvi sotva pár metrů ode mne lovil ve svém tyrkysovém kabátku malý ledňáček drobné, pár dní vytřené rybičky. Po každém vynoření z vody ze sebe setřepal krůpěje drobných blyštivých kapiček, které se v té ranní záři měnily ve stovky malinkých drahokamů.
      Sluníčko se už skoro vyhouplo nad staletou rozvětvenou borovici na pravém svahu hráze rybníka, což vždy značí pomalý odchod k autu, když v tom to přišlo…

      Drobné cukání špičky, kterému jsem zprvu nevěnoval žádnou větší pozornost – dál jsem sledoval to úžasné vystoupení v hlavní roli s ledňáčkem. Z toho klidného rozjímání mě probrala rukojeť mého prutu, která mě střelila pod pravé koleno. V první chvíli mi vytryskly slzy, ale nevěděl jsem, zda mám řvát bolestí na celý les, nebo chytat prut. Naštěstí pro mě vyhrál reflex a já v poslední chvíli konečky prstů zachytil hladký korek na rukojeti prutu směřujícího neodvratně do temné hlubiny. Rychle jsem zvedl prut a ucítil, že na druhém konci „aparátu“ rozhodně není zase ploťka. Okamžitě jsem povolil brzdu navijáku a jen sledoval, jak rychle mizí vlasec z cívky metr po metru. Prut byl ohnutý jako luk – jen prasknout. Naviják hrčel z posledních sil a mně tlouklo srdce tak rychle a silně, že jsem jeho dunění cítil v uších. Konečně tah povolil a já těžce získával každý kousek svého silonu nazpět. Po trochu komickém vystoupení při podebírání ryby, kdy se mi podařilo dvakrát rozrušením upustit podběrák do vody, se na břehu třepotal nádherný zlatavý šupináč. S nadějí a stálým tlukotem nejen v uších jsem vzal metr. Tento můj úplně první kapr v životě ulovený pomocí jemné špičky měřil rovných 61 cm. Jindy by nejspíš skončil ve vezírku, ale při pohledu na jeho krásně stavěné tělo a totální vyčerpání se mi stále dokola v hlavě promítal ten úžasný pocit při jeho zdolávání, že mi bylo trapné vzít této rybě za tak krásný okamžik v mém životě ten její vlastní. Tímto zážitkem se ve mně cosi zlomilo. Teprve teď mi bylo konečně jasné, proč se někteří rybáři řídí heslem „chyť a pusť“. Váží si života svého rybího protivníka a také s ním podle toho zacházejí. Tak bychom se měli chovat k jakékoliv rybě vždycky. Od této „vycházky“ nedám na feeder dopustit. Pokaždé, když jdu znovu k vodě, tajně doufám, že se mi podaří ten nádherný souboj zopakovat, protože to je to, co mě na ryby žene nejvíc.

Autor: Madok - ®

Diskuse k článku (76 reakcí)

Přečteno: 26 841x
Průměrná známka: 1.39