Za každým rybářem je osamělá žena

- harly

      Věřím, že si každý z nás ve vteřině vybaví dostatek pádných důvodů, proč necháváme své drahé polovičky doma, když vyrážíme k vodě. Dříve jsem se považoval spíše za výjimku, protože se mnou manželka k vodě ráda chodila a sem tam si i zachytala. Malé nepříjemnosti jako zaseknutý trojháček v mé hlavě jsem jí rád odpustil – a to i přesto, že jsem si ho z temene hlavy musel tahat sám. Na naší svatební cestě po západní Austrálii se však i mně naskytl důvod, proč svou mladou ženušku nechat jednou doma.
      Snad každý rybář, který kdy zavítá do těchto úchvatných končin, zatouží chytit si alespoň jednou v životě klenot zdejších vod – barramundi. Tenhle obří okoun je prostě legenda a musím říct, že právem. Hlavně pro příznivce přívlače a mušky je to zážitek, na který se nedá zapomenout. Bojovnost a dravost téhle tropické ryby je navíc podtržena krásou okolní přírody a izolovaností míst, kde ji musíte hledat.
      Jednoho dne nás osud zavál k úchvatné laguně plné vodních lilií, stovek vodních ptáků a jak jsme doufali, spousty ryb. Měli jsme zde schůzku s Royem a jeho ženou Jean Allen. Tenhle čiperný sedmdesátník se řadu let živil sportovním rybolovem, vyhrál desítky mezinárodních turnajů a dodnes drží několik australských rekordů.
      S Royem a mojí ženou Martinou jsme se ráno vydali na jezero. Cestou jsme zavezli pasti na raky a prochytali pár slibných míst. Bez jediného záběru jsme se trápili asi hodinu. Pak jsme se přesunuli do jižnější části laguny a zakotvili na konci hlubokého kanálu, přes který ležel padlý eukalyptus. Ideální stanoviště pro dravce. Martina a Roy vodili jednodílné woblery v hloubce asi jednoho metru. Já si vybral popera od místního výrobce a dělal rozruch na hladině. Na druhý nához rána, jako když vší silou praštíte otevřenou dlaní o hladinu. Nepochybně barra a určitě ne malá. Ještě jednou zkouším to samé místo, už bezvýsledně. Otáčím se k Royovi a šeptám mu o prvním záběru.
      Než se otočím, Martina už nahazuje k místu, kde jsem barru minul. Ozývá se nezaměnitelný zvuk a pěkná barra vyráží. Martina ji svým úsměvným stylem zdolává a propuká v nadšení. Je to její první barra v životě. Přichází nezbytné foto a vracíme jí svobodu. Gratulujeme Martině a máme všichni radost.
      Tak – a teď je řada na mně, říkám si a vybírám si slibné místo u břehu. Jak se tak poper blíží k lodi, pozoruji, že za ním plave další krásná barra. Měním rychlost, směr i frekvenci přítahů, ale prostě se jí nechce. Ještě nechám návnadu ležet na hladině, pak ji přizvednu z hladiny a držím asi 10 centimetrů nad hladinou. Nejednou se totiž stalo, že si někdo odložil prut na hranu lodě a chtivá barra mu sebrala návnadu ze vzduchu a utekla mu i s prutem. Ale nic. Ryba si jen líně proplave pod lodí a mizí na druhou stranu. Tam ale kraluje Martina. Během několika vteřin má ukázkový záběr a nastává show, jak má být. Ryba vyskakuje z vody, hází hlavou a několikrát přeskakuje podběrák. Nakonec končí na dně lodi. Další fotky, další gratulace. Po krátkém obědě se vracíme na stejné místo. Na Royovi je znát, že už by taky rád alespoň záběr. Zkouší všechno možné. Nakonec to už nevydrží a navazuje woblera, kterého ráno používala Martina. A historie se opakuje. Já mám několik záběrů na hladině, ale žádný úspěšný zásek. Roy ani popotažení a Martina? Další dva záběry a dvě krásné barry. Takže výsledek? Roy, tenhle australský profík, ani ťuk, já omet, co jsem mohl… A Martina? Čtyři záběry, čtyři pěkné ryby. Ráno jedeme znovu, ale Martinu necháváme pro jistotu v kempu. Roy si stěžuje, že je loď moc těžká a že tak spotřebuje mnohem víc benzínu. To může být i pravda, ale každopádně ne jediný důvod. A to víme oba dva. Jen pro úplnost. To ráno jsem konečně z téhle laguny vytáhl alespoň jednu barru a Roy zase nic. Odpoledne jsme už radši odjeli.
      Závěrem musím konstatovat, že snad budu muset Martinu naučit aspoň pořádně nahazovat, aby se jí to začátečnický štěstí už jednou provždy pustilo a dalo se s ní zase chodit na ryby. Tohle totiž nebylo poprvé, kdy svým roztomilým rybářským stylem přechytala celou posádku lodi a zahanbila nejednoho ostříleného rybáře. A tentokrát to odnesl skutečný profík.

Autor: harly - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 8 207x
Průměrná známka: 1.64

NFantastické australské rybaření

Mnoho let jsem žil v Austrálii. Po několika prvních týdnech v této zemi jsem si naplánoval cestu po zdejším severu CAIRNS-DARWIN. Ve všech rybářských magazínech a TV pořadech jsem viděl, že tam krásná příroda a dají se tam chytit nádherné ryby. Mé plány se mi podařilo zrealizovat až po 15-ti letech a stálo to za to!

NBarramundi - Austrálie

Rybáři v celé Austrálii, na Novém Zélandu a okolních zemích říkají, že nejlepší ryba na skvělou rybačku je barramundi.