Rád bych vám v tomto mém prvním článku popsal lov na dvou rybnících v nádherné krajině jižních Čech a pověděl něco málo o metodě „chyť a pusť“. Hodně mě lákalo napsat o zmiňovaných lovech článek, ale nemohl jsem sebrat odvahu. Nakonec jsem si řekl, že za pokus nic nedám, a začal jsem psát.
Rybník první
Minulý rok jednoho podzimního dne přišel brácha a řekl: „ Dostal jsem dobrý tip, kam na ryby.“ Kamarád mu vyprávěl o rybníčku v lesích, kde je mnoho štik, jelikož je tam nikdo nechytá. Po slibu, že se budeme držet hesla „chyť a pusť“, místo lovu prozradil. Moc jsem tomu nevěřil, ale za pokus člověk nic nedá. Nachystal jsem si prut se splávkem na 5 gramů a háčkem na sumce. Jako nástrahu jsem zvolil velké plotice. Brácha vsadil na twistery. Žádná dlouhá příprava a vyrážíme.
Po příchodu na místo se před námi rozprostřel nádherný rybníček plný stromů a křovin.
Brácha ihned nahazuje a zasekává nádherného okouna. To mě nakoplo k rychlému rozbalení nádobíčka a nahození. Ihned mám taky záběr od malé štiky, která ani nedokázala nacpat plotici do tlamky. Brácha ji na twistera vytáhnul. Jsme v sedmém nebi. Popošli jsme o kus dál a v křoví jsme objevili starou dřevěnou pramici. Teklo do ní snad ze všech stran a spár, navíc nebyla přivázaná. Doufáme, že nikomu nebude vadit, když si ji na hodinu půjčíme. Připluli jsme doprostřed rybníka a pak to začalo. Vytáhnul jsem štiku kolem 55 cm. Brácha tahá štiku za štikou, všechno přes šedesát. Už nade mnou vede 5:1. Mě to však nechávalo klidným. Něco mi říkalo – nech tam tu velkou rybku, tady bude ještě nějaká větší. Popotahoval jsem s ní a najednou vlna a splávek zmizel. Pár vteřin jsem počkal a zásek! Štika vyskočila snad metr do vzduchu a začalo rodeo. Chvíli u dna, chvíli nad hladinou. Naviják se mi zničil a šel jenom volně nebo úplně natvrdo. Zkusila snad všechna křoví v okolí. Boj to byl dlouhý, ale nakonec jsem dostal do lodi krasavici dlouhou 93 cm. Následovalo pár fotek a pak už mazala do svého živlu. Roztřásla se mi kolena a štěstím jsem se málem zbláznil. „V nejlepším se má přestat,“ řekl brácha, a tak jsme pramici vrátili zpět do křoví a jeli domů s nádhernými pocity.
Rybník druhý
Druhou výpravu naplánoval dobrý kamarád Jakub. Sdělil mi, že můžeme jet na rybník, kde je údajně dost kapříků i přes 60 cm. Rybníček slouží jako hasičská nádrž. Jakub se tam narodil, takže nebyl až takový problém domluvit rybařinu na den a půl. Vůbec jsem neváhal. Sbalili jsme se a vyrazili. Cestou jsme domlouvali strategii lovu. Vzali jsme kukuřici, boilies a pár pelet. S návnadami jsme nic moc extra nevymýšleli, přece jenom tam nemají být žádní obři. Přijeli jsme na místo. Byl jsem nadšen: rybníček napůl skrytý v lesíku, krásně čistá voda – prostě nádhera. Čekal tam na nás jeden místní rybář. Popovídali jsme o místních rybách, ale i o holkách. Mluvil o pěkných amurech a kaprech okolo 65 cm. Zdůraznil nám zásadu „chyť a pusť“. To nám ovšem nemusel říkat. Rybník jsem obešel a viděl pár vyhřívajících se kaprů na hladině. Zasedli jsme a každý prokrmil jedno místo. Slunce nádherně pálilo, pivko bylo taky super, ale ani ťuk. Až po šesti hodinách první záběr. Na feeder svižná jízda, solidní boj a na podložce už je vysoký šupinatý kapr 67 cm. Pak začali brát perlíni. Všiml jsem si v trávě pod břehem, že tam kouká hlava štiky. Z kaprové děličky jsem sundal zátěž, napíchl perlína a vzápětí byla moje štika 67 cm. Vypili jsme ještě pár pivek a nastala tma. Vtom přišla Kubovi jízda na kukuřici. Kapr bojoval jak šílený, ale Kuba ho zdolal. Měl 77 cm a 9 kg. To snad není možný! Asi největší ryba rybníka a Jakubův rekord!
V noci braly ryby jenom na feeder s rohlíkem, malí kapříci a jeden kolem 60 cm na magickou oliheň. Ale ráno mě ruší ze spaní před bivakem nějaký randál. Byl to Kuba a chtěl mě dostat ze spacáku, abych ho vyfotil s kaprem 72 cm. Řekl jsem mu, ať přetáhne podložku s kaprem před lehátko, a pak jsem ho vyfotil. Ráno byla hrozná zima a mně se fakt nechtělo z tepla ven. Než jsem vylezl z bivaku, tak Kuba chytil ještě lysce přes padesát a šupináče podobné velikosti. Sluníčko se rozzářilo a záběry ustaly. Přes den jsem vytáhl ještě kapra 62 cm. Večer se neúprosně blížil a my museli domů. Zkoušel jsem různé nástrahy, ale ryby je ignorovaly. Měl jsem radost z bezva lovu, ale chtěl jsem taky dostat kapra přes 70 cm. Zdržoval jsem, jak se dalo, a nakonec jsem sáhl po rohlíkovém boilie scopex a nahodil ho na mělčinu, kde se přestaly koupat děti. Začali jsme balit a najednou to přišlo. Flajzar vydal téměř stálý tón. Zasekávám, prut se ohýbá, brzda řinčí. Kapr jezdí jak šílený. Vychutnávám si souboj a vtom si to kapr namíří do křoví. V křovinách jsem už přišel o mnoho ryb. Utáhl jsem o dost brzdu a opřel se do prutu. Kapr se otočil a mířil ke mně. Najednou jsme ho uviděli a já v oné chvíli dostal ten pravý strach ze ztráty úlovku. Povolil jsem brzdu najemno a snažil jsem se ho navést do podběráku. Kapr se umoudřil a musel si jít povinně odpočinout a vyfotit se na podložce. Ten pocit se nedá popsat. První kapr přes 80 cm a přes 10 kg! Měl 82 cm a 11,5 kg. Nafotit ho a pustit trvalo chvilinku. Musel jsem si sednout a jen tak rozjímat. Pak mě vyrušil Jakub s návrhem, že teď už snad konečně můžeme odjet. Sbalili jsme pomalu zbytek věcí, důkladně po sobě uklidili naše stanoviště a hurá domů.
Chyť a pusť
Před několika lety jsem začal používat tuto (dle mého názoru krásnou) metodu. Ze začátku si rodiče mysleli, že jsem se snad zbláznil. Vždyť ryby jsou zdravé a chutné – já je ulovím a pak jen tak pustím zpátky do vody? Poznámky typu: „Ty hloupej, fotek se nenajíme!“ nebyly od táty výjimkou. Každý si však časem zvykne, nejen já, ale i rodiče. S používáním téhle metody mě naopak rybařina začala ještě více bavit a ryby se mi snad taky začaly odměňovat častějšími záběry.
Svým vyprávěním jsem chtěl poukázat na to, že rybář by nemusel navštěvovat drahé soukromé revíry, aby si dobře zachytal. Celoplošné zavedení „chyť a pusť“ by se určitě setkalo s odmítnutím většiny rybářské veřejnosti, ale provozovat „CH a P“ jenom na některých revírech už nemusí být tak nesnesitelné. Například tam, kde mají pět pískoven, lze na jedné z nich metodu „CH a P“ aplikovat. Kdo nesnese pohled na odplouvající maso, na které by měl mít nárok, šel by jinam. Podle mě se musí jít cestou kompromisů, což se momentálně neděje. Doufejme, že s příchodem nové generace se situace zlepší.
Omezení úlovků je údajně možné obejít pouhým nalháním ztracení povolenky, za stovku lze dostat kopii a ryby si zase dál odnášet domů. Další alternativou je následování těch, kteří si ryby prostě vůbec nepíší. Horní míra by byla také velké plus pro ryby i rybáře. Proti ní jsem ještě námitky neslyšel, a přesto je zavedena jen na velmi málo revírech. Budu doufat, že se ledy přece jen pohnou.
Všem sportovním rybářům přeji hodně úlovků a krásných chvil u vody.
Úderem sedmé máme nahozeno a konečně si můžu po uspěchaném týdnu vydechnout a relaxovat… Pomalu se začíná stmívat a u Milana se ozývá první opatrné pípnutí z prutu umístěného na hloubce.
Brácha ihned nahazuje a zasekává nádherného okouna. To mě nakoplo k rychlému rozbalení nádobíčka a nahození. Ihned mám taky záběr od malé štiky, která ani nedokázala nacpat plotici do tlamky. Brácha ji na twistera vytáhnul. Jsme v sedmém nebi. Popošli jsme o kus dál a v křoví jsme objevili starou dřevěnou pramici. Teklo do ní snad ze všech stran a spár, navíc nebyla přivázaná. Doufáme, že nikomu nebude vadit, když si ji na hodinu půjčíme. Připluli jsme doprostřed rybníka a pak to začalo. Vytáhnul jsem štiku kolem 55 cm. Brácha tahá štiku za štikou, všechno přes šedesát. Už nade mnou vede 5:1. Mě to však nechávalo klidným. Něco mi říkalo – nech tam tu velkou rybku, tady bude ještě nějaká větší. Popotahoval jsem s ní a najednou vlna a splávek zmizel. Pár vteřin jsem počkal a zásek! Štika vyskočila snad metr do vzduchu a začalo rodeo. Chvíli u dna, chvíli nad hladinou. Naviják se mi zničil a šel jenom volně nebo úplně natvrdo. Zkusila snad všechna křoví v okolí. Boj to byl dlouhý, ale nakonec jsem dostal do lodi krasavici dlouhou 93 cm. Následovalo pár fotek a pak už mazala do svého živlu. Roztřásla se mi kolena a štěstím jsem se málem zbláznil. „V nejlepším se má přestat,“ řekl brácha, a tak jsme pramici vrátili zpět do křoví a jeli domů s nádhernými pocity.
Saccon Carp
