Soroya – Vítejte v rybí říši II.

1.10.2007 - Michal Simčo

     Přes neustále zesilující vítr dáváme ještě jeden drive. Najíždím znovu k útesu, ale tentokráte najíždím na větší hloubku kolem 130m. Pouštíme pilkery ke dnu, než však dosedly, na echolotu už byla hloubka jen 65m. Máme příšerný průvěs, kde budeme těžko cítit kontakt se dnem. Pilkruji ze všech sil, abych rozproudil krev a trochu se ohřál. Obloha je celá ocelově šedá, mraky zabalily pobřežní hory do svého hávu, bez GPS by byl návrat absolutně nemožný, neboť vítr několikrát změnil směr. Pravá severská rybařina pomyslel jsem si.

     Rozhodl jsem se, že vytáhnu pilker a spustím ho znovu, abych vyrovnal ten příšerný pytel. Zapínám elektriku a sleduji řadič, jak skládá nekonečné metry pletenky. Najednou se navíjení zastavilo, což jsem předpokládal. Mám vázku a pilker se zasekl o tu obrovskou hranu. Musel jsem zastavit navíjení a dokonce povolit brzdu. Doufal jsem, že nepřijdu o pletenku. Dal jsem pokyn parťákovi, ať najede před ten útes a pokusím se pilker uvolnit. To už se ale z vysílačky ozývá druhá loď, že je to fakt o hubu a nabádá nás k cestě do přístavu. Jsem kolmo nad mojí vázkou. Dovinul jsem celý průvěs a cítím, že to není vázka, ale že dole tahá slušná ryba, které se z vody moc nechce. Přitáhl jsem brzdu a zkouším rybu pumpovat zvolna k hladině.

     Moc se jí se nechce a dokonce jsem musel ještě trochu povolit brzdu, ryba se znovu rozhodla dostat ke dnu a tam se osvobodit. Kvalitní vybavení a nosnost pletenky přece jen zvítězilo.Velký tmavý hřbet byl brzy vidět, jak krouží pod lodí. Kolega zkušeným hmatem pomocí vylovovacích kleští nasoukal rybu do lodě. Na první den pobytu to byl velice slušný výsledek treska měla 130cm 24kg. Dáváme pruty do nabíječek a míříme do přístavu. Bylo to opravdu třicet minut strachu, než jsme se probojovali z otevřeného oceánu do klidnějších vod kanálu, který odděluje Soroya od pevniny.

     Další dny se počasí umoudřilo a ráno nás přivítalo modrou oblohou a hřejivým sluníčkem. Hned po snídani jsme zamířili na otevřené moře 10 km před Soroya. Na místech, kde včera byla obrovská hejna přes celou obrazovku echolotu, byla jen menší hejna, nad kterými se obtížně zastavovalo, protože jsme hejno vždy přejeli. Bylo to velice zvláštní, že včera se ryby předháněli, která zaútočí na náš pilker a dnes jsme lovili jen náhodné kousky do 1m délky.

     Nedá se říct, že by jsme vybouchli, neboť se podařil menší halibut kolem 10kg, pěkné tresky skvrnité a dvě mořské kočky. Večer nás přišel navštívit Oernulf, protože jsme od něho chtěli zjistit informace o sladkovodním rybolovu. Byli nám sděleny tyto šokující zprávy. Na Soroya se nachází kolem jednoho tisíce sladkovodních jezer. V osmdesáti procentech z nich se nachází ryby jako pstruh potoční, arktický siven a v určitých obdobích také losos. Na závěr přišla, ta nejzajímavější informace, že v sedmdesáti procentech z těchto jezer nikdy nikdo nelovil. Dál už pokračovat nemusel a bylo jasné, že zítra se vyrazí na pstruhy. Vybrali jsme si jezero, které bylo vzdáleno 12km od naší chaty a přístup tam byl možný pouze z moře, proto jsme doufali, že příliš prochytávané nebude. Je to velmi zvláštní pocit když se blížíte k jezeru, kde před vámi chytalo pouze pár vyvolených, kteří nejsou pro takovou vodu žádným nebezpečím. Lodí jsme přirazili k pláži s bílým pískem a smaragdově zelenou vodou. Lodě jsme uvázali ke kamenům a jednoho dobrovolníka jsme byli nuceni nechat hlídat lodě, protože by se mohlo velice snadno stát, že by jsme se stali trosečníky proti své vůli, neboť s přicházejícím přílivem se mohli lodě odvázat a už by je nikdo nemusel najít. Od pláže bylo jezero vzdáleno asi 1km. Již z dálky bylo vidět ledovcové sedlo, ze kterého stékaly dva vodopády, které plnily asi tří hektarové jezero, oddělené od moře asi deseti metrovým masivem skal a kamení. Jsme na místě, pocity , které člověka prostoupí, když se ocitne na břehu takové nádhery se dají jen stěží popsat.

     Mohu jen říct, že jsem si opravdu připadal jako na konci světa. Pro lov jsem si vybral místo, kde voda jezero opouštěla a tekla do moře. Navázal jsem rotačku BlueFox ve stříbrné barvě a nahodil. Třpytka se ve křišťálové vodě nádherně blýskala a připadal jsem si, že ke své spokojenosti už vlastně nic nepotřebuji. Jsem tu sám s pár kamarády u ledovcového jezera, které je opravdu na konci světa. Počasí se honilo na bouřku a štěrbinou v tmavých mracích tu a tam vysvitlo slunce, které naplno rozzářilo tuto severskou nádheru. Asi na pátý nához cítím známé škubnutí špičky a následuje zásek. Ihned po něm následovala série překrásných výskoků, kterými se pstruh snažil zbavit háčku. Neuspěl ,ale mohl se pyšnit délkou 48cm.

     Na tomto jezeře nás lovili 4 lovci, kteří během tří hodin ulovily 16 pstruhů potočních a žádný z nich nebyl menší než 36cm.

     Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v ústí Hasfjordu, abychom si ulovili nástražní ryby na zítřejší rybolov, protože jsme chtěli následující den lovit na maso. Měl jsem tam navázaného twistra a už se mě ho nechtělo převazovat, tak jsem ho šupnul do 23m v domnění, že vydráždím menšího kelera, nebo tresku skvrnitou. Pomalu jsem prolepával dno, když přišel první záběr, lehký vláčák se ohnul až na svoje maximum a rozjela se i brzda. Po krásném souboji se na hladině objevila krásná kočka 78cm. Kolega, když to celé nafotil, hned nahodil svůj vláčák a situace se opakovala. Do půlnoci jsme zde na dvou lodích ulovili 26 koček, všechny byly uloveny na hloubce 15-27m. Tento rok se nám bohužel nepodařil překonat loňský rekord tresky obecné 31kg. Za to jsme okusili kouzlo sladkovodního rybolovu a přišli jsme na způsob, jak si zachytat mořské kočky na mělčinách a využít tak slunečné dny, ve kterých velké tresky obecné nejsou na obvyklých místech. Příští rok už si určitě nebudu přát krásné počasí bez větru, ve kterém se skvěle fotí a natáčí, ale je třeba i pár dní s pořádným větrem, po kterém přichází, jak říká majitel Hasvik Hotelu Ahmed, Soroyas MASAKER!