Jak jsem rybařil v Jižní Karolíně

- Petr Gabriel

     Než se pustím do vyprávění svého příběhu, musím o sobě říct, že svých 41 let jsem dosud prožil v malém podkrkonošském městečku, kde jsem si o výletu do Ameriky nechával jenom zdát. Nejsem žádný světák a sny zůstávaly sny dokud do mého života, jak už to někdy bývá, nezasáhl osud.

     Před časem jsem se u nás seznámil s Jardou, člověkem, který do Ameriky před mnoha lety emigroval, oženil se tam s Američankou Anitou z Jižní Karolíny a jehož velikým koníčkem bylo a je rybaření. Znáte to, někdy narazíte na člověka a po prvním pohledu do očí je vám protivný. Tady to bylo naopak - když jsem ty dva poznal, věděl jsem, že vidím dva lidi s úžasně laskavýma očima. Časem jsem se dozvěděl, že je Jarda ( Jerry ) ročník mého otce a že s ním dokonce pracoval na šachtě. Šachta se stala pro mého otce, jak už to někdy v neštěstí bývá, konečnou, ale Jerry zaplať Pán Bůh žije a já jsem za to moc rád.

     Když se Jerry s Anitou vrátili do Států, obdržel jsem po čase zprávu, že ryby berou, ať s sebou vezmu manželku a určitě přiletím. Přišel šok. Já mám jet do Ameriky? Vždyť budu muset mít vízum a co když mě nepustí? A co cesta? Vždyť je to strašně daleko, určitě se někde na letišti ztratím…

     Pozvání jsem odolával dalších pět měsíců. Záchrana byla moje praktická manželka, která prohlásila:„Uměli si to zařídit jiný, zvládneme to taky!“ A měla pravdu. Když člověk něco chce a trochu se snaží a stará se, dokáže to.

     Víza jsme na americké ambasádě dostali bez jakýchkoli problémů. Dopadli i letenky, já si v práci nahlásil třítýdenní dovolenou, se všemi se rozloučil a hurá na ryby. Cítil jsem, jak se na mě v Jižní Karolíně rybičky těší, tedy alespoň já se na ně opravdu těšil.

     Těsně před odletem mi Jerry napsal zprávu, ať mě ani nenapadne si brát s sebou rybářskou výbavu. Prý bych vozil dříví do lesa, protože toho má, že by vybavil deset lidí.. Úplně jsem ho neposlechl . Navijáky, splávky, gumové rybky, třpytky a woblery jsem si s sebou vzal. Musím ty chudinky přece něčím překvapit, co když už jsou z toho, co jim před huby házejí američtí rybáři úplně znuděné.

     Po příletu nás čekalo příjemné přivítání a společné vztyčení české vlajky, kterou jsem doma koupil, společně s americkou vlajkou přímo před domem. Na naši počest, jak Jerry prohlásil. Bylo to zvláštní. Pochopil jsem, proč se sportovci dojímají, když se někde daleko od domova naše vlajka šine nahoru a kámen, který se mi v krku odněkud vzal mi připomínal, že jsem taky pěkná měkota. vlajky

     Přiblížím vám, kde jsme to vlastně s manželkou skončili. Jerry a Anita bydlí na břehu jezera Greenwood vzdáleném asi 60 mil od hlavního města Jižní Karolíny. Téměř všichni, kteří u jezera žijí jsou rybáři, každý vlastní ponton nebo alespoň malý člun vybavený vzadu silným benzínovým motorem a vpředu tichým motorem na baterii, který se používá zejména při tichém přesouvání podél břehů při chytání opatrných bassů.

     Než se pustím do líčení lovů zdejších ryb, nesmím zapomenout na důležitou věc, kterou je zakoupení rybářské licence. Já si ji koupil ve městě Greenwood v supermarketu v sekci rybářských potřeb. Upozorňuji, že jsem málem upadl, když jsem viděl nekonečný výběr za ceny, které mi stejně nikdo neuvěří. Licence stojí 11 dolarů na týden, zaplatíte za požadovaný počet týdnů (chtějí vidět pas a vízum) a máte oprávnění chytat na všem, co vám připomene jezero, potok nebo řeku na území celé Jižní Karolíny.

     Co mě v obchodě překvapilo nejvíc? To, že jsou všichni v pohodě. Proč se pořád všichni zubí, usmívají a vyzařují takový klid se pro mě stalo až do konce pobytu otázkou, na kterou jsem si musel odpovědět sám. Nesčetněkrát jsem usmívajícím se lidem vysvětloval, že jsem from Czech republic. Málokdo se chytl a Czechoslovakia je už rozhýbala více. Jen jsem je musel opravovat, že Czechoslovakia vážně není část Ruska. Většinou však stačilo říct, že jsem z Evropy.

     Po zakoupení rybářské licence jsem už byl k neudržení. Těšil jsem se k vodě jako malý kluk a tak to po příjezdu ze supermarketu bylo rychlé. Sbalit pruty, podběrák, z mrazáku vzít kuřecí játra, stavit se na benzínové pumpě a koupit nástražní rybičky (minors), odvézt ponton k nejbližšímu molu, spustit ho na vodu a už se jen těšit na zážitky.

     Co se dá v jezeře Greenwood ulovit? Nejčastěji ulovenou rybou je sumeček, jsou věčně při chuti. Těch malých do 60 cm, kterým se tu říká „bejby“, je tu k ulovení velmi mnoho. baby

     Čím jsou menší, tím dokáží víc brečet, když takového sumečka vytáhnete z vody celý se naježí a ztuhne, potom začne brečet je to něco mezi kuňkáním, vrzáním a kručením, ale určitě vám to přijde jako brečení a prosba o vrácení do vody. Pokud se rozbrečí, zcela jistě si ho i přes známou věc, že má vynikající maso, nenecháte a vrátíte ho vodě. Ti větší od 70 cm do 1 m a více se již tak hlasitě neprojevují a vzhledem k množství, ve kterém se v Greenwoodském jezeře nachází se člověk nemusí trápit tím, když se rozhodne vzít jednoho k jídlu. Přiznávám, že nejsem ortodoxním zastáncem metody „Chyť a pusť“ i když se jí velice často řídím. pohledzlodky

     Tito sumečci se tu nazývají catfish. Chytají se z lodí, pontonů i břehů zejména na kusy mrtvých rybek nebo kuřecí játra. Já měl s kuřecími játry opravdu úspěch a protože jsem byl na jezeře nováček, dostavil se i úspěch, který zažije většina rybářů, když začnou chytat prvním rokem. Kam jsem nahodil, tam byly ryby nebo si nástrahu brzy našly. Jsou tu krásná místa, zátoky a zákruty, kde si říkáte:„Tady bych se zabydlel, kdybych byl ryba.“ pohledzlodky2

     Sumečci jsou bojovníci a vzteklouni. Po nahození na 0,30 mm vlasci s háčkem, který má zahnutou špičku dovnitř a asi 60 cm dlouhém návazci se uloží pruty do držáků. První dva dny jsem si pro pobavení všech dával „policajty“ než jsem konečně pochopil, že je to zbytečné. Navíc když jste na jezeře a zvednou se vlny, ani dvě kotvy nezabrání mírnému otáčení pontonu a tak zatímco se na jedné straně „policajt“ zvedá, na druhé straně padá. Nakonec jsem „policajty“ sundal a čekal na poctivý záběr dokud nezačala lomcovat špička prutu a vrčet brzda navijáku, pak už bez zaseknutí začnete stahovat.

     Co se týká lovu ostatních ryb, večer jsem k molu chodil s manželkou a Jerrym relaxovat na molo a bavit se lovem stříbrných crapie. Splávek, malá živá rybička nebo rotačka a spousta trpělivosti, protože dokáží být při záběru velice opatrné. crapie

     Přiznám, že jsem se zvlášť zaměřil na basse. Fascinuje mě striped bass, který může mít i přes 25 kg. Takového jednoho jsme s Jerrym objevili v malé rybářské hospůdce, kde ho majitel nechal jako lákadlo pro rybáře vypreparovat a vystavit na zeď. Pořídili jsme si s Jerrym jeho foto a rozhodli se, že musíme na háček dostat striped basse stůj co stůj. stripedbass

     Pravda je, že jsem vláčením namotal kilometry vlasce, vystřídal řadu umělých nástrah, ale občas se bass spletl a já slavil úspěch. bass

     Je také pravda, že bych nebyl tolik úspěšný, kdybych nedostal od domorodců a Jerryho pár dobrých rad a pár fint neokoukal. Rada, že mám striped basse nejvíc prohánět žlutými nástrahami se ukázala jako zlatá. Nejsem si jistý, jestli bych tolik dobrých rad a vlídného zacházení užil u nás doma, kdybych domácím vlezl na nejlepší místa, a protože mi štěstěna přála, chytal jsem v poměru i 20 ryb já a 3 ryby domácí. Přesto se stále culili a já občas zaslechl:„ On je z Evropy.“

     Největší sranda byla , když si mě při vláčení prohlížela parta mladých rybářů. Přímo mě hypnotizovali. Měl jsem na očích polarizační brýle a čepici s kšiltem dozadu. Pomalu se začali všichni vytrácet od vody ke svým zaparkovaným vozům. Vláčím dál, vnímám jen naviják, špičku prutu a vlasec směřující do vody a záhy zjišťuji, že je opět celá sestava se mnou podél břehu a všichni vláčí jak o život. Musel jsem se usmát. Všichni stáli na jedné i druhé straně ode mne a jako jeden muž vláčeli s vážnou, napjatou tváří. Na očích měli brýle a na hlavě čepici s kšiltem dozadu. Měl jsem ty lidi fakt rád.

     Pak přišel silný záběr, byla už téměř tma a velká žlutá rybička začala slavit úspěchy. Poznal jsem konečně co to je, když vám ryba málem utrhne prut z ruky. Neskutečná síla ryby vám připomene, proč se tu nikdo nestydí vláčet i s vlascem o síle 0,35 mm. Můj první striped bass měl 69 cm, klepali se mi nohy i ruce. Pak jen foto a měj se kámo, pošli mi na rybičku dalšího. Ten večer jsem už nic nechytil, ale pamatovat si to budu. nocnibass

     Byly dny, kdy mě kamarád Jerry vzal vláčet na řeku Saluda přímo pod přehradu. Jezdili jsme asi 14 mil od domu, ale vždy to stálo za to. Žlutá rybička slavila úspěchy všude a tak i v divoké vodě pod přehradou mi opět štěstí přálo a já za odpoledních hodin, na parném dubnovém slunci tahal basse za bassem.

     Všimnul jsem si, že jsem dosud za celou dobu neviděl jediný podběrák. Viděl jsem s jakou bravurou všichni umí ryby chytit rukou, nejčastěji za dolní pysk. Stalo se mi, že jsem chytl pod přehradou striped basse, požádal jednoho z místních, aby mi ho podržel, že si dojdu pro foťák a než se vrátil, měl jsem rybu „na vodítku“. Je to tu celkem běžné. Žlutý provázek, který má na jedné straně zahnutou kulatou jehlu a na druhé straně kovový kroužek má v kapse každý a plní funkci našeho vezírku. Jehlou se protáhne provázek pod skřele, prostrčí se kroužkem na druhé straně a jako pejsek se ryba uváže. Provázek je z měkkého materiálu a dost dlouhý na to, aby měla ryba dost volna. Vím, že se to jistě někomu líbit nebude, ale takhle se to tu dělá. Tyhle ryby se samozřejmě již nepouští a končí na talíři u rodinného stolu. obrazek9

     Nemuseli jsme Jerryho dlouho pobízet, když jsme se zmínili, že bychom toho chtěli vidět co nejvíc. Výlety pro nás bral Jerry s Anitou jako běžnou věc. Vyrazit si s námi na vzdálenou pláž Myrtle Beach k moři a vidět s námi další krásná místa Jižní Karolíny nebyl pro naše hostitele žádný problém.

     O čem bych vám chtěl ještě napsat, byl náš výlet s pontonem na kanál spojující velká jezera Lake Marion a Lake Moultrie. Do tohoto kanálu připlouvají ryby z obou jezer a my se s Jerrym rozhodli nechat ženský doma a na 274 mil vzdálený kanál vyrazit. Vyjížděli jsem brzy ráno a po příjezdu ke kanálu a spuštění pontonu začali rybařit. Bylo dost velké teplo, slunce pálilo a bassové měli ten den nejspíš přecpaná břicha. Utahaní vláčením jsme přezbrojili na těžkou techniku a bavili se lovením sumečků. Kouřili jsme, povídali si o tom, jak žijeme a bylo nám dobře. Jerry občas prohlásil:„Počkej, co vypukne, až bude tma.“ Na pruty jsme dali ta nejtěžší pyramidová olůvka co jsme měli, na háčky dali kusy kuřecích jater, pojistili to u špičky kouskem rybičky, aby játra vydržela nahození a nahodili doprostřed kanálu do koryta. Proud tam je silný, ale olůvka se osvědčila a držela pěkně v korytu.

     Tma byla jako v pytli, my se nabalili, protože nás čekala noc na pontonu pod širákem. Jerry mě strašil, že je možné, že nám v noci skončí v pontonu had nebo aligátor. Měl jsem divný pocit, ale Jerryho oči mi prozradily, že si ze mě dělá srandu.

     Ve 23 hod. to začalo. Prut se začal v držáku viklat a pak se rozeřvala ne právě moc povolená brzda. Až do svítání jsme se bavili taháním sumečků kolem jednoho metru. sumec sumci

     U nás doma nejsem lovec sumců a tak nemám mnoho zkušeností s tímto lovem. Překvapovalo mě, že se tito sumečci nevzdávali snadno, točili se podél své osy spíš jako úhoři a když to začali vzdávat vypouštěli spousty velkých bublin. Jerry si během lovu pochutnával na malé placačce slivovice, kterou jsem mu přivezl a přímo zářil štěstím. Vyprávěl mi a bavil mě historkami, které tu zažil. Až ráno jsme unaveni lovem a nevyspáním byli nuceni skončit, bolelo mě těch pár břišních svalů, které mám a dodnes nevím, jestli to bylo od námahy nebo od smíchu.

     Jakmile nastal čas návratu domů, již jsem nezvratně věděl, že nejen doma, kde jsem na svých rybářských dovolených s manželkou a dětmi zažil moc hezkých chvil, ale i daleko za mořem může být moc hezky. Všude, kde žijí hodní lidé se žije dobře a hlavně žít baví.

     Když jsme odlétali domů a s Anitou a Jerrym se loučili, tak Jerry poznamenal:„ Budeš mi chybět, chlapče můj, i ty Pavli. Bude mi chybět slyšet přes den češtinu. Doufám, že se tu jednou s českými rybáři budu potkávat, že si sem jednou najdou cestu a řekni jim, příteli, že budou vítáni.“

Autor: Petr Gabriel - ®

Diskuse k článku (22 reakcí)

Přečteno: 16 687x
Průměrná známka: 1.09

NVelký korálový útes - Cooktown

Glen už mě očekával a okamžitě jsme vyrazili na vodu. Plán byl jednoduchý. Chytit co nejvíce druhů ryb.

NFantastické australské rybaření

Mnoho let jsem žil v Austrálii. Po několika prvních týdnech v této zemi jsem si naplánoval cestu po zdejším severu CAIRNS-DARWIN. Ve všech rybářských magazínech a TV pořadech jsem viděl, že tam krásná příroda a dají se tam chytit nádherné ryby. Mé plány se mi podařilo zrealizovat až po 15-ti letech a stálo to za to!

NŠest dní na Rio Itapara

Tak jsem se dočkal. Můj klukovský sen poznat amazonský prales se začíná naplňovat. Stojíme spolu s Honzou, mým kamarádem z dob studií, v Manausu na letišti.

NNovozélandský pstruh

Nový Zéland je známý díky mnoha věcem, ale jak tady chvíli žijete, zjistíte, že lov salmonidů je zde jedna z nejoblíbenějších zábav. Každý má svůj způsob na jejich lov, např. já jsem nenašel oblibu v muškaření, tak je lovím přívlačí.

NBarramundi - Austrálie

Rybáři v celé Austrálii, na Novém Zélandu a okolních zemích říkají, že nejlepší ryba na skvělou rybačku je barramundi.