Introdukované druhy ryb ve vodách České republiky

18.12.2006 - Lukáš

     Introdukce nepůvodních druhů ryb mají celosvětově dlouhodobou tradici. Introdukcí označujeme člověkem prováděné přemísťování druhů do míst, kde se původně nevyskytovaly, s cílem zachovat je tam trvale v přírodě nebo v chovu. Po introdukci následuje aklimatizace, během které se introdukovaní jedinci přizpůsobují novým podmínkám. Pokud se introdukovaný druh v novém prostředí aklimatizuje a je schopen přirozené reprodukce, hovoříme o jeho naturalizaci. Introdukce se vztahuje buď na nepůvodní druh nebo na exotický druh. Nepůvodní druh je druh, který se v daném povodí původně nevyskytoval, ale pro území České republiky (ČR) nebo pro středoevropský region je původní. Příkladem je např. ostroretka stěhovavá nebo hlavatka obecná, které jsou pro povodí Vltavy nepůvodní druhy, ale jsou původními druhy pro povodí Moravy (Dunaje). Exotický druh je druh, který se původně nevyskytoval ve středoevropském regionu (povodí Labe, Odry a Dunaje) a jeho výskyt je výsledkem introdukce z jiných geografických oblastí. Příkladem je pstruh duhový ze Severní Ameriky, amur bílý z východní Asie, Číny.

Důvody pro introdukce:

• produkční využití (rybníky, intenzivní chovy)
• rozšíření druhů pro sportovní rybolov
• za účelem redukce rostlinné hmoty, vodních měkkýšů, aj.

Foto 1. Síh peleď - poprvé dovezen v podobě jiker v roce 1970.

     Ve vodách ČR je v současné době doložen výskyt 60 druhů ryb, z toho 11 druhů je introdukovaných. První zprávy o přesunech kapra obecného a candáta obecného z povodí Dunaje do povodí Labe pochází ze středověku. Na konci 19. (Josef Šusta) a více během 20. století byly snahy zdomácnět některé druhy ryb. Pokud pomineme přesuny ryb z povodí do povodí, tak na území ČR je prokázaná introdukce u asi 40 druhů ze vzdálenějších geografických oblastí. Úspěšnost introdukčních pokusů byla a je ovlivněna vhodností dovezeného druhu a jeho následným uplatněním v produkční oblasti.

     Některé dovozy nebyly moc promyšlené a dalo se očekávat, že budou neúspěšné.
     V závorce je uveden rok první introdukce.

1. siven obrovský (1972)
2. siven arktický (1883)
3. pstruh cetinský (1901?)
4. síh malý (1951)
5. síh podzimní (1959)
6. síh Wartmannův (?)
7. síh písečný (?)
8. lipan bajkalský (1959)
9. hadohlavec amurský (1956)
10. slunečnice ušatá (1913)
11. kaprovec velkoústý (1985)
12. kaprovec černý (1985)
13. sumeček tečkovaný (1985)
14. okounek skalní (1911)
15. okounek pstruhový (1889)
16. okounek černý (1889)
17. slunečnice pestrá (1929)

     Některé druhy se u nás vyskytovaly a vyskytují pouze v umělých chovech.

18. jeseter hladký (1994)
19. jeseter ruský (1996)
20. jeseter hvězdnatý (1994)
21. jeseter sibiřský (1982)
22. veslonos americký (1995)
23. amur černý (1999)
24. keříčkovec jihoafrický (1986)
25. tlamoun nilský (1985)

     Ze všech introdukcí byl pozitivní výsledek u následujících druhů:

     26. pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss)
V roce 1888 byl dovezen ze Severní Ameriky do Čech. U pstruha duhového se nezdařil prvotní záměr rozšířit původní druhovou skladbu v pstruhových vodách o další druh, který by zdomácněl a přirozeně se rozmnožoval, z lososovitých ryb se nejlépe přizpůsobil intenzivnímu chovu, v přírodních vodách se udržuje díky vysazováním násad. V pstruhových vodách hraje podobnou úlohu jako kapr ve vodách mimopstruhových.

     27. siven americký (Salvelinus fontinalis)
Poprvé na naše území byl dovezen ze Severní Ameriky v roce 1885 a má podobný osud jako pstruh duhový, také je závislý na vysazování. Ojediněle vytváří populace, které snadno zanikají, může se křížit s pstruhem obecným. Tento kříženec je označován jako tzv. tygrovitá ryba, v posledních letech společně se pstruhem duhovým patří k populárním druhům při zimním rybolovu na dírkách. Foto 2. Siven americký – přežívá i ve vodách s nižším pH.

     28. síh maréna (Coregonus maraena)
Tento síh byl dovezen poprvé v roce 1882 v podobě jiker z polského jezera Miedwie. Měl zlepšit využití přirozených zdrojů potravy ve velkých a hlubších jihočeských rybnících, postupně se dostal i do některých údolních nádrží. V rybnících je doplňkovou rybou.

     29. síh peleď (Coregonus peled)
Poprvé dovezen v roce 1970 ze Sibiře. Kříženci marény a peleďe se vyznačují rychlejším růstem, proto se cíleně chovají, ale vzhledem k obtížnému rozlišení hybridních jedinců a rodičovských druhů dochází k nekontrolovanému křížení původních druhů a hybridů. Výsledkem je skutečnost, že druhy síh maréna a síh peleď se u nás v současné době prakticky nevyskytují v geneticky čistých formách.

     30. amur bílý (Ctenopharyngodon idella)
Dovezen v roce 1961 na Třeboňsko z bývalého SSSR. Cílem bylo jeho využití jako býložravého druhu v mělkých a silně zarůstajících rybnících. Ve své domovině podniká dlouhé třecí migrace až stovky kilometrů, u nás je plně závislý na umělé reprodukci a vysazování násad. Na naše území byl také v posledních letech dovezen amur černý (Mylopharyngodon piceus). Introdukce tohoto druhu je zdůvodňována využitím při potlačování vodních měkkýšů.

     31. střevlička východní (Pseudorasbora parva)
První introdukce do Evropy byla v roce 1960 do Rumunska společně s plůdkem býložravých ryb z Číny. K nám se dostala v letech 1981 a 1982 jako nechtěná příměs s násadou ryb z Maďarska a poté se rozšířila do všech povodí. Rybníky se staly hlavním zdrojem, ze kterého je výskyt tohoto druhu obnovován a trvale doplňován při výlovech s vypouštěnou vodou a i s převozem plůdku, násad a tržních ryb. Přirozené populace tohoto druhu v přírodních biotopech jsou obvykle málo početné a hojný výskyt má obvykle spojitost právě s rybníky, ojediněle se vyskytuje v tekoucích vodách. Jediné uplatnění představuje jako potravní zdroj pro dravé ryby (především candáta) Foto 3. Střevlička východní – v rybnících konkuruje nejmladším ročníkům jiných druhů ryb.

     32. karas stříbřitý (Carassius auratus)
Je jediný z exotických druhů, který pronikl přirozenou migrací z toku Dunaje do oblasti soutoku Dyje a Moravy v letech 1975-1976 a postupně osídlil všechny vhodné biotopy v celé České republice a stal se trvalou součástí naší ichtyofauny. Původně pochází z oblasti Dálného Východu (povodí řeky Amur).

     33. tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix)
Pochází z vod východní Asie (Čína, Amur), byl dovezen v roce 1964 pro uvažované využití fytoplanktonu a snížení eutrofizace. Účinek při snižování fytoplanktonu není tak prokazatelný, jak se očekávalo, přirozeně se také nerozmnožuje

     34. tolstolobec pestrý (Aristichthys nobilis)
Původem je z Číny, k nám byl dovezen poprvé v roce 1964. Živí se planktonem a přirozeným způsobem se u nás nerozmnožuje. Je plně závislý na vysazování násad. Kříží se s tolstolobikem bílým a kříženci se těžko rozpoznávají Foto 4. Sumeček americký (hnědý) – okolo úst má osm vousků.

     35. sumeček americký (Ameirus nebulosus)
Poprvé byl dovezen na Třeboňsko Josefem Šustou v roce 1890. Původním areálem je Severní Amerika, kde se vyskytuje v oblasti Velkých jezer. Vyznačuje se pomalým růstem a proto se neuplatnil v rybničním chovu. V současnosti se hojně vyskytuje v oblasti středního a dolního Labe. V roce 2005 byl potvrzen výskyt dalšího druhu sumečka černého (Ameirus melas) v rybnících u Lomnice na Lužnici, byl dovezen s násadou kapra z Chorvatska, v původní domovině, tj. Severní Americe, se oba druhy mezi sebou kříží.

     36. koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus)
Rok dovozu a prvního výskytu není přesně znám. Na naše území se rozšířila prostřednictvím akvaristů, v Praze a okolí byla vysazena akvaristy začátkem 20. století. Vyskytuje se ostrůvkovitě v povodí Labe, Moravy a Odry. Foto 5. Sumeček černý – od roku 2005 nový druh na našem území.

     Z uvedených druhů se střevlička východní, karas stříbřitý, sumeček americký a lokálně koljuška tříostná plně naturalizovaly a vytvořily populace, které se v přírodě přirozeně rozmnožují. Výskyt ostatních druhů je ve volné přírodě závislý na umělé reprodukci a následném vysazování násad.

     Vyhodnocení negativních vlivů introdukovaných druhů na původní ichtyofaunu není jednoduché. Tyto vlivy se projevují pozvolna a narůstají s časem. Navíc negativní ovlivnění původní ichtyofauny je obvykle výsledkem působení více faktorů. Jako příklad nepůvodních druhů, které mají negativní vliv, jsou uváděny karas stříbřitý, střevlička východní, amur bílý, amur černý, sumeček americký, aj. Foto 6. Slunečnice pestrá - neúmyslně zavlečená z bývalé Jugoslávie s plůdkem kapra. Vyskytuje se vzácně v povodí Moravy a Labe.

• karas stříbřitý
  Podle literatury tento druh potlačil a omezil výskyt např. karasa obecného. Při vysoké početnosti potlačuje kompetičně ostatní původní druhy formou potravní a prostorové konkurence. Určitě na tom něco pravdy je, ale nemyslím si, že za rapidním úbytkem karasa obecného z našich vod stojí právě karas stříbřitý. Z literatury je patrný pokles početnosti karasa obecného již z let, kdy karas stříbřitý ještě na našem území nebyl tak početný jako je tomu v posledních letech.
• střevlička východní
  U tohoto druhu je popisována konkurence pro slunku obecnou. Z výzkumů, které provádíme v oblasti soutoku řeky Dyje a Moravy, kde jsou vhodné podmínky pro výskyt střevličky i slunky, se oba druhy místy vyskytují trvale společně. Za úbytkem slunky, tj. druhu, který je charakteristický především pro rybniční prostředí, stojí intenzifikace hospodaření na rybnících (přechod na jednohorkový systém, výrazné zvýšení početnosti obsádky kapra). Střevlička také při vysoké početnosti představuje nežádoucí potravní konkurenci pro plůdek ostatních druhů ryb.
• amur bílý
  Možný negativní vliv na některé vzácnější původní vodní rostliny.
• amur černý
  Možné ohrožení chráněných druhů měkkýšů ze strany tohoto potravního specialisty.
• sumeček americký
  Negativní vlivy sumečka amerického na naši ichtyofaunu jsou v literatuře zmiňovány jen okrajově a dosud nebyly objektivně vyhodnoceny.

Foto 7. Karas stříbřitý – vedle úlovků cejna velkého je druhou nejvýznamnější lovenou rybou, jak z hlediska počtu kusů, tak i hmotnosti úlovků, pokud nebereme v úvahu druhy, které jsou intenzivně posilovány vysazováním násad.

     Introdukce nepůvodních druhů se ukázaly v řadě případů velmi škodlivé pro původní biodiverzitu a proto byly vypracovány „Zásady a pravidla postupu při introdukci a reintrodukci vodních živočichů do České republiky“. Podle uvedeného dokumentu komise pro introdukci vodních živočichů při Ministerstvu zemědělství ČR posuzuje navrhované introdukce nebo reintrodukce nepůvodních druhů ryb.

     Shrnutí:

1. Nepůvodní druh v případě úspěšné naturalizace představuje vždy konkurenci pro původní druhy.
2. Každá introdukce představuje i významné zdravotní riziko, tj. zavlečení specifických cizopasníků či nemocí, které mohou vážně ohrozit původní druhy.

     Jasným příkladem může být dovoz násad úhoře říčního v roce 1991 z Itálie bez řádného veterinárního vyšetření a karantény, který vedl k rychlému zamoření populací tohoto druhu v povodí Moravy hlísticí Anguillicola crassus. Tento parazit žije v plynovém měchýři úhořů. Napadení jedinci mají problémy s vyrovnáváním tlaku, mají motorické poruchy a kromě toho uhynulí jedinci parazita se rozkládají v plynovém měchýři a produkují škodlivé toxiny. Tento parazit způsobuje úhyny úhořů od roku 1994.

     U střevličky východní je uváděn tzv. fakultativní parasitismus spočívající v poškozování jednotlivých vrstev kůže u jiných druhů ryb.

3. Pokud nové prostředí odpovídá biologickým a ekologickým nárokům nepůvodního druhu a ten se dovede prosadit v novém prostředí, nejde prakticky zabránit jeho postupné aklimatizaci a naturalizaci.
4. Poznatky z katastrofálních povodní v ČR z let 1997 a 2002 prokazují, že neexistuje zcela bezpečné zamezení úniku nepůvodních druhů z pokusných a experimentálních chovů (př. jeseteři).
5. Existuje reálné riziko nežádoucího dovozu nepůvodního druhu jako nechtěné příměsi s násadami jiných druhů (př. střevlička východní).
6. Za zvyšující se riziko je nutno považovat možnost amatérského dovozu nepůvodního druhu v rámci akvaristických aktivit a jejich případné vysazení do volných vod.

     Pro příklad mohu uvést hlaváčkovce amurského (Perccottus glenii), který se na našem území snad ještě nevyskytuje a vyskytovat se ještě dlouho nebude. Je to původně východoasijský druh, který byl v minulém století dovezen do Petrohradu (1912) a do Moskvy (1949). Přes akvarijní chovy se dostal do volné přírody. V průběhu 50 let tento druh nechtěnou pomocí člověka pronikl a osídlil vody v evropské části Ruska a ve svém postupu na západ dosáhl již Visly, Tisy a dolní části Dunaje. Na Slovensku je znám z povodí Bodrogu, Latorici a Tisy. Jedná se o typický invazivní druh, který představuje nebezpečí pro drobné druhy ryb. Foto 8. Veslonos americký – objekt akvakulturních chovů. V jikrách dovezen v roce 1995, uplatňuje se také jako okrasný druh. Živí se planktonem a potravu odfiltrovává výborně vyvinutým žaberním aparátem.

     Možnosti dalších introdukcí nepůvodních druhů ryb do vod České republiky jsou již omezené. Pokusy s perspektivními druhy byly prakticky již vyčerpány. K introdukcím je nutné vždy přistupovat odpovědně, protože v případě, že introdukovaný druh najde vhodné podmínky, je introdukce prakticky nevratná.

Seznam použité literatury:
Lusk, S., Lusková, V. a Halačka, K. (1997). Introdukované druhy ryb v ichtyofauně České republiky.Bulletin Lampetra III, Vlašim, 119-133.