Červený seznam mihulí a ryb České republiky

- Lukáš

     Mihule a ryby jsou skupiny obratlovců s největším zastoupením ohrožených druhů. Červené dokumenty poskytují určitou představu o stupni ohrožení, v tomto případě mihulí a ryb. Pro území bývalého Československa vznikla řada studií zabývajících se tímto problémem. Poslední, tzv. červená, kniha autorů Baruše a kolektivu z roku 1989 hodnotí míru ohrožení obratlovců včetně mihulí a ryb pro území bývalého Československa. V současnosti je do značné míry zastaralá. Po roce 1989 následovaly tzv. červené seznamy mihulí a ryb pro oblast České republiky (ČR), a to již na základě mezinárodních kritérií IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources). Tvorbou seznamů mihulí a ryb se na našem území zabývá doc. Stanislav Lusk z Ústavu biologie obratlovců a doc. Lubomír Hanel z CHKO Blaník. V průběhu posledních deseti let autoři vypracovali pro podmínky České republiky několik verzí červených seznamů mihulí a ryb.

     Území ČR, které je plošně malé (78 864 km2) spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena (obr. 1). Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové diverzitě (rozmanitosti) ichtyofauny ČR. Největší část území ČR (65,2%) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře. Druhým největším úmořím je úmoří Černého moře (25,4%) s povodím řeky Moravy (Dyje). Nejmenším úmořím (9,4%) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry. Především v úmoří Černého moře se vyskytuje řada druhů, které nejsou původní pro vody v úmoří Severního a Baltského moře. Pouze některé druhy jsou charakteristické pro dvě úmoří.

mapa Obr.1. Mapka České republiky podle hydrologické příslušnosti.

     Přehled původních druhů pro jednotlivá úmoří:
Severní moře

  • mihule mořská a říční
  • jeseter velký
  • placka pomořanská
  • losos obecný
  • síh ostronosý
  • úhoř říční (pravděpodobně)
  • platýz bradavičnatý
Černé moře
  • mihule ukrajinská
  • vyza velká a jeseter malý
  • hlavatka obecná
  • plotice lesklá
  • ostroretka stěhovavá (původní i pro úmoří Baltského moře)
  • hrouzek Kesslerův a běloploutvý
  • cejn siný (původní i pro úmoří Severního moře) a cejn perleťový
  • ostrucha křivočará
  • kapr obecný (divoká dunajská forma)
  • sekavčík horský
  • ježdík žlutý a Balonův
  • candát obecný a východní
  • drsek větší a menší
  • hlavačka mramorovaná
  • vranka pruhoploutvá (původní i pro úmoří Baltského moře)

     Seznam druhů typických pro úmoří Černého moře, tj. oblast soutoku řeky Moravy a Dyje a výše ležící části obou řek patří z hlediska počtu druhů k nejbohatším úsekům vodní sítě ČR.

uhori Foto 1. Úhoř říční – původní výskyt je v povodí Labe a Odry.

     V tomto červeném seznamu jsou hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní na území ČR. Za původní se považují i druhy, které na naše území pronikly v posledních letech a které jsou zároveň původní pro okolní středoevropské říční systémy (např. candát východní, hlavačka mramorovaná, ježdík dunajský). Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé, 1 druh jako kriticky ohrožený a 1 druh jako ohrožený. Z 55 druhů ryb je 6 druhů a 1 forma (pstruh obecný – tažná forma) posuzováno jako regionálně vymizelé, 11 druhů jako kriticky ohrožené, 6 druhů jako ohrožené, 8 druhů jako zranitelných, 5 druhů jako téměř ohrožené, 18 druhů jako málo dotčených a 1 druh jako vymizelý v přírodě. Tímto druhem je hlavatka obecná. Původní populace hlavatky byla na našem území v povodí řek Moravy a Dyje a v současnosti neexistuje přirozená populace. Tento druh je ve volných vodách udržován pouze umělým vysazováním odchovaných jedinců a to i do povodí, kde se původně nevyskytoval.

1) Druhy pro území ČR vymizelé:

  • MIHULE MOŘSKÁ – Petromyzon marinus (Linnaeus 1758) Do Čech se dostávala v minulosti Labem. Poslední doložený exemplář byl uloven v Labi u Děčína v roce 1902.
  • MIHULE ŘÍČNÍ – Lampetra fluviatilis (Linnaeus, 1758) Na naše území pronikala Labem. Je pravděpodobné, že se na našem území opět objeví v povodí Labe a Odry.
  • JESETER VELKÝ – Acipenser sturio (Linnaeus, 1758) Existují zprávy, že v 19. století pronikal na naše území Labem i Odrou.
  • PLACKA POMOŘANSKÁ – Alosa alosa (Linnaeus, 1758) Pronikala z moře při třecích migracích Labem do evropského kontinentu, zřídka byla potvrzena i z našeho území.
  • PLATÝS BRADAVIČNATÝ – Platichthys flesus (Linnaeus, 1758) V minulosti tento platýs vplouval do řeky Labe a dostával se až do Ústí nad Labem, protože juvenilní jednici mají tendenci pronikat proti proudu řek do vnitrozemí.
  • PLOTICE LESKLÁ – Rutilus pigus (Lacépede, 1803) V minulosti se k nám dostávala z Dunaje až do povodí Moravy. V posledních letech se nedaří prokázat její výskyt v oblasti soutoku řeky Dyje a Moravy, ale věřím, že je jen otázkou času, kdy se podaří ulovit, protože ve slovenském úseku Dunaje se stále vyskytuje.
  • PSTRUH OBECNÝ (severomořský) – Salmo trutta trutta (Linnaeus, 1758) V minulosti se vyskytoval v Labi a Ohři.
  • SÍH OSTRONOSÝ – Coregonus oxyrinchus (Linnaeus, 1758) Jediný údaj o tomto druhu pochází z Labe u Roudnice z roku 1888.
  • VYZA VELKÁ – Huso huso (Linnaeus, 1758) Na naše území se vzácně dostávala v minulosti migracemi z Dunaje do řeky Moravy.

2) Druh vymizelý v přírodě

  • HLAVATKA OBECNÁ – Hucho hucho (Linnaeus, 1758) Původní druh dunajského povodí, tedy i povodí Moravy, uměle vysazován i do Labe a Odry. V přírodě je hlavatka udržována čistě vysazováním, proto je řazena do této kategorie.

3) Druhy obecně ohrožené:

a) Kriticky ohrožené

  • MIHULE UKRAJINSKÁ – Eudontomyzon mariae (Berg, 1931)
    Vyskytuje se pouze na jediné lokalitě v Račím potoce (povodí Moravy).
  • CEJN PERLEŤOVÝ – Abramis sapa (Pallas, 1811)
    Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • DRSEK MENŠÍ – Zingel streber (Siebold, 1863)
    Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • DRSEK VĚTŠÍ – Zingel zingel (Linnaeus, 1758)
    Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • HROUZEK KESSLERŮV – Romanogobio kesslerii (Dybowski, 1862)
    Populace tohoto druhu se vyskytuje v řece Bečvě od soutoku s řekou Moravou až po Hustopeče nad Bečvou a v posledních letech se objevil i v toku Moravy, a to od soutoku s Bečvou až po jez v Bolehouci.
  • JESETER MALÝ – Acipenser ruthenus (Linnaeus, 1758)
    Prozatím chybí dokladový jedinec tohoto druhu z přirozeně žijících dunajských populací chycený na našem území. Podle rybářů bylo několik jedinců v posledních letech chyceno v oblasti soutoku Moravy a Dyje. U tohoto druhu je také problém s přesnou identifikací, protože rybáři spolehlivě nerozlišují jednotlivé druhy jeseterů.
  • JEŽDÍK DUNAJSKÝ – Gymnocephalus baloni (Holčík et Hensel, 1974)
    Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • JEŽDÍK ŽLUTÝ – Gymnocephalus schraetser (Linnaeus, 1758)
    Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • KAPR OBECNÝ (dunajský) – Cyprinus carpio (Linnaeus, 1758)
    Jde o původní divokou formu kapra obecného vyskytující se v povodí Dunaje a v minulosti i v ČR (Morava a Dyje). V současnosti se ojediněle objevuje v dolním úseku Dyje a Moravy.
  • LOSOS OBECNÝ – Salmo salar (Linnaeus, 1758)
    Od roku 1998 bylo zahájeno vysazování plůdku lososa obecného do povodí dolního toku Labe (Kamenice, Ohře).
  • OSTRUCHA KŘIVOČARÁ – Pelecus cultratus (Linnaeus, 1758)
    Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • SEKAVČÍK HORSKÝ – Sabanejewia balcanica (Karaman, 1922)
    Jediná lokalita s výskytem tohoto druhu u nás je řeka Vlára (povodí Váhu a Moravy).

cejn Foto 2. Cejn perleťový (Abramis sapa) patří mezi kriticky ohrožené druhy.

b) Ohrožené

  • MIHULE POTOČNÍ – Lampetra planeri (Bloch, 1784)
    Česká republika leží na hranici evropského areálu rozšíření mihule potoční (povodí Labe a Odry), v povodí Moravy (Dunaje) se vyskytuje jen několik izolovaných populací.
  • HOŘAVKA DUHOVÁ – Rhodeus amarus (Bloch, 1782)
    Vyskytuje se ve všech povodích a osídluje především stojaté a pomalu tekoucí vody.
  • KARAS OBECNÝ – Carassius carassius (Linnaeus, 1758)
    Tento druh byl v minulosti hojně rozšířený, ale v posledních letech dochází k jeho ústupu, jak z hlediska početnosti, tak i rozšíření.
  • OUKLEJKA PRUHOVANÁ – Alburnoides bipunctatus (Bloch, 1782)
    Vyskytuje se v proudivých úsecích vodních toků s kamenitým a štěrkovitým dnem. V současnosti je výskyt v Labi a Vltavě vzácný, hojněji se vyskytuje v povodí Odry i Moravy.
  • PISKOŘ PRUHOVANÝ – Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758)
    Vyskytuje se mozaikovitě po celém území.
  • SEKAVEC PODUNAJSKÝ – Cobitis elongatoides – (Bacescu et Mayer, 1969)
    Tento druh se vyskytuje velmi vzácně v povodí Moravy a Labe.
  • SLUNKA OBECNÁ – Leucaspius delineatus (Heckel, 1843)
    V posledních letech došlo k jejímu úbytku a žije ostrůvkovitě v povodí Labe, Moravy a Odry ve stojatých a mírně tekoucích vodách.

sekavec Foto 3. Sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) je řazen mezi ohrožené druhy.

c) Zranitelné

  • CEJN SINÝ – Abramis ballerus (Linnaeus, 1758)
    Tento druh se vyskytuje v dolních částech v povodí Moravy a vzácně v povodí Labe.
  • HROUZEK BĚLOPLOUTVÝ – Romanogobio albipinnatus (Lukasch, 1933)
    Vyskytuje se na jižní Moravě v řekách Moravě a Dyji a v jejich přítocích, taxonomie tohoto druhu je komplikovaná a v budoucnu nastanou u tohoto druhu určité změny.
  • JELEC JESEN – Leuciscus idus (Linnaeus, 1758)
    Ze všech jelců je nejvzácnější, obývá především dolní toky větších řek v povodích Labe, Odry i Moravy. Přizpůsobil se i stojatým vodám (př. Pálavská jezera).
  • OSTRORETKA STĚHOVAVÁ – Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758)
    Je v ČR původní pouze v povodí Moravy a Odry. Původně nežila v povodí Labe.
  • PODOUSTEV ŘÍČNÍ – Vimba vimba (Linnaeus, 1758)
    Objevuje se v povodí Labe a Moravy v tekoucích vodách.
  • STŘEVLE POTOČNÍ – Phoxinus phoxinus (Linnaeus, 1758)
    Najdeme ji ve všech povodích, především v horských a podhorských tocích, místy i v nížinných.
  • VRANKA OBECNÁ – Cottus gobio (Linnaeus, 1758)
    Obecně rozšířený druh v pstruhových vodách všech povodích (Moravy, Labe a Odry).
  • VRANKA PRUHOPLOUTVÁ – Cottus poecilopus (Heckel, 1737)
    Vyskytuje se v pstruhových vodách povodí Moravy a Odry.

jelec Foto 4. Jelec jesen (Leuciscus idus) je řazen mezi zranitelné druhy.

d) Téměř ohrožené

  • CANDÁT VÝCHODNÍ – Stizostedion (Sander) volgensis (Gmelin, 1788)
    Druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
  • LIPAN POHORNÍ – Thymallus thymallus (Linnaeus, 1758)
    V minulosti patřil mezi málo početné a omezeně se vyskytující ryby. Teprve intenzivní vysazování násad způsobilo, že se ve pstruhových vodách stal vedle pstruha obecného hospodářsky významným druhem.
  • MNÍK JEDNOVOUSÝ – Lota lota (Linnaeus, 1758)
    Vyskytuje se v tekoucích vodách všech povodí, ale jeho výskyt je nehojný.
  • PARMA OBECNÁ – Barbus barbus (Linnaeus, 1758)
    Vyskytuje se v tekoucích vodách na celém území České republiky.
  • ÚHOŘ ŘÍČNÍ – Anguilla anguilla (Linnaeus, 1758)
    Výskyt úhoře v ČR je původní v povodí Labe a pravděpodobně i Odry. V povodí Moravy (Černé moře) se považuje úhoř říční za nepůvodní druh. V současnosti je výskyt v našich vodách plně závislý na dovozu a vysazování monté, i když v posledních letech byl zaznamenán výskyt malých úhoříků v Labi pod Střekovem v souvislosti s jejich přirozenou migrací z moře.

mnik Foto 5. Mník jednovousý (Lota lota) je řazen mezi téměř ohrožené druhy.

e) Málo dotčené (neohrožené)

     S ohledem na postupy aplikované při sestavování národních červených seznamů pro ostatní třídy obratlovců (zejména ptáci a savci) druhy původně hodnocené jako „málo dotčené“ jsou hodnoceny v této verzi červeného seznamu jako neohrožené. Definice málo dotčených taxonů však jasně říká, že jde o taxony nezařazené mezi kategorie „kriticky ohrožený“, „ohrožený“, „zranitelný“ ani „téměř ohrožený“, přičemž tyto druhy jsou široce rozšířené a početné.

  • BOLEN DRAVÝ – Aspius aspius (Linnaeus, 1758)
  • CANDÁT OBECNÝ – Stizostedion (Sander) lucioperca (Linnaeus, 1758)
  • CEJNEK MALÝ – Blicca (Abramis) bjoerkna (Linnaeus, 1758)
  • CEJN VELKÝ – Abramis brama (Linnaeus, 1758)
  • HROUZEK OBECNÝ – Gobio gobio (Linnaeus, 1758)
  • JELEC PROUDNÍK – Leuciscus leuciscus (Linnaeus, 1758)
  • JELEC TLOUŠŤ – Leuciscus cephalus (Linnaeus, 1758)
  • JEŽDÍK OBECNÝ – Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758)
  • LÍN OBECNÝ – Tinca tinca (Linnaeus, 1758)
  • MŘENKA MRAMOROVANÁ – Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758)
  • OKOUN ŘÍČNÍ – Perca fluviatilis (Linnaeus, 1758)
  • OUKLEJ OBECNÁ – Alburnus alburnus (Linnaeus, 1758)
  • PERLÍN OSTROBŘICHÝ – Scardinius erythrophthalmus (Linnaeus, 1758)
  • PLOTICE OBECNÁ – Rutilus rutilus (Linnaeus, 1758)
  • PSTRUH OBECNÝ f. POTOČNÍ – Salmo trutta m. fario
  • SUMEC VELKÝ – Silurus glanis (Linnaeus, 1758)
  • ŠTIKA OBECNÁ – Esox lucius (Linnaeus, 1758)
    Obecně rozšířené druhy ve všech povodích (Moravy, Labe i Odry).
  • HLAVAČKA MRAMOROVANÁ – Proterorhinus marmoratus (Pallas,1814)
    První nález tohoto druhu byl zaznamenám v roce 1994 v Mušovské nádrži. Vyskytuje se pouze na jižní Moravě (povodí Moravy – řeka Dyje, Morava) a probíhá její další šíření.

perlin Foto 6. Perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) neohrožený, běžně se vyskytující druh.

     Při posuzování jednotlivých druhů nebyly zaznamenány výrazné rozdíly ve výskytu ve všech třech povodích. Pouze u pěti druhů, které se vyskytují ve všech třech povodích byly zjištěny výrazné odlišnosti v početnosti a výskytu.

  1. Hořavka duhová byla považována za obecně rozšířený druh. Znalosti o rozšíření hořavky jsou velmi malé. Např. v povodí Moravy a Dyje je tento druh běžně rozšířený, ale poměrně vzácný je v povodí Lužnice a jiných povodích v Čechách je výskyt značně omezený a lokální.
  2. Karas obecný byl a stále je v podvědomí veřejnosti považován za obecně rozšířený druh. V průběhu posledních desetiletí se však situace výrazně změnila a v současné době není hojným druhem ve vodách ČR. Výzkumy v posledních letech prokázaly, že karas obecný v úmoří Černého a Baltského moře je kriticky ohroženým druhem a poznatky z umoří Severního moře nejsou dostatečné, ale i tam je silně na ústupu.
  3. Ouklejka pruhovaná byla považována za běžně se vyskytující druh, ale v povodí Labe nejsou téměř žádné konkrétní údaje o výskytu tohoto druhu v současnosti. V povodí Vltavy je ověřený výskyt v potoku Kocába. Lepší situace je v povodí Moravy i v povodí Odry.
  4. Piskoř pruhovaný je druh vázaný především na stojaté vodní biotopy, tj. rybniční soustavy, tůně, stará říční ramena, mokřadní systémy, aj. Vzhledem k obtížnosti průkazu výskytu piskoře jsou aktuální informace o jeho výskytu velmi sporadické a kusé.
  5. Podoustev říční byla kdysi významným druhem středních a dolních úseků řek. V současnosti se až na několik oblastí stala vzácným druhem a z řady úseků či toků zcela vymizela. V povodí Labe a Vltavy zůstaly oblasti s početnějším výskytem tohoto druhu (soutok Labe a Ohře, soutok Malše a Vltavy, aj.). V povodí Odry je v současnosti tento druh považován za vymizelý, v povodí Moravy je početnější výskyt v dolní a střední části Bečvy a na dolním toku Jihlavy.

     Na hodnocení celého druhového spektra původní ichtyofauny ČR podle kritérií IUCN (2001) mohou být různé názory. Ichtyologové Lusk a Hanel se domnívají, že původní druhová (ale i vnitrodruhová) diverzita ichtyofauny ČR byla vlivem člověka významně změněna a ve smyslu použitých kategorií došlo k výraznému omezení původního rozšíření nebo dokonce zániku mnohých populací. V důsledku toho, že mnohé druhy ryb jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce (lín obecný, sumec velký, candát obecný, štika obecná a další), existují dnes původní přírodní populace jen velmi zřídka. Přesuny a vysazování násad ryb z chovů probíhají i u takových druhů, jako je plotice obecná a cejn velký, takže ani ty nelze hodnotit jako nedotčené. V podmínkách České republiky jsou skoro všechny vodní ekosystémy a biotopy ovlivněny rybářstvím, které v současnosti představuje nejvážnější rizika pro původní biodiverzitu ryb na všech úrovních. Autoři považují proto hodnocení celého původního spektra mihulí a ryb podle kritérií IUCN (2001) za potřebné a účelné. Populace většiny uvedených druhů jsou dotčeny lidskými aktivitami, a to jak co do početnosti, tak co do původnosti. Vyvstává proto otázka, jak hodnotit stav druhů, u nichž je větší část populací produktem chovu, tedy vlastně umělým výtvorem a pouze některé populace lze považovat za přirozené s ohledem na jejich původ. Zdá se, že podle současných kriterií (IUCN 2001) pro toto hledisko není prostor, protože jsou založena na druhovém konceptu ochrany. Vzhledem k prohlubujícímu se poznání vnitrodruhové diverzity je potřebné objekt ochrany vymezit obecněji a umožnit tak ochranu na nižší než druhové úrovni.

     Problém mezidruhové a vnitrodruhové diverzity je komplikovanější a tímto problémem se budu zabývat v jiném článku.

     Druhová diverzita ichtyofauny ČR je poměrně bohatá a k obohacení došlo v průběhu posledního desetiletí, kdy byl v toku Dyje a Moravy postupně prokázán obnovený výskyt ostruchy křivočaré, drska většího, jesetera malého, divoké formy kapra obecného, ježdíka žlutého a drska menšího. Byl zjištěn i výskyt zcela nových druhů, a to candáta východního, hlavačky mramorované a ježdíka Balonova. V Labi je to obnovený výskyt lososa obecného, který je pravidelně vysazován (plůdek) do přítoků Labe (Kamenice, Ohře) a také prokázaný výskyt cejna siného. A je jen otázkou času, kdy se znovu potvrdí výskyt plotice lesklé, ale i jiných druhů. Především zlepšení kvality povrchových vod přispělo k obnovenému výskytu výše jmnenovaných druhů. Druhým příznivým faktorem je i bezbariérové propojení oblasti soutoku Dyje a Moravy s Dunajem, ale i téměř bezbariérová cesta řeky Labe do Severního moře a umožnění tahu (např. lososům).

candat vychodni Foto 7. Candát východní – první výskyt doložen na našem území v roce 1992.

     Smyslem článku bylo čtenářům ukázat jiný pohled na naše původní druhy ryb, a to podobou červeného seznamu, tj. nástroje k pochopení a orientaci v problematice ohrožení a nutnosti ochrany mihulí a ryb. Chtěl jsem článkem také připomenout, že nejsou jen druhy, které jsou rybáři vyhledávány, ale i druhy jako je sekavec, piskoř, mřenka, které nejsou objektem rybářského zájmu, ale do našich vod patří a zaslouží si naši pozornost a ochranu. Kdyby se Vám podařila ulovit vzácnější ryba (např. ostrucha, drsek, jeseter, plotice lesklá, aj.), tak budu rád, když napíšete podrobnosti o tomto ulovení (především lokalitu). Díky. Lukáš

     Seznam použité literatury: Lusk, S., Hanel, L., Lusková V., Lojkásek, B. a Hartvich, P. (2006). Červený seznam mihulí a ryb České republiky – verze 2005. Biodiverzita VI, 7-16.
Hanel, L. a Lusk, S. (2005). Ryby a mihule České republiky. Český svaz ochránců přírody Vlašim, str. 447

Autor: Lukáš

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 49 729x
Průměrná známka: 1.21

NTo je vražda, napsal

Kdysi dávno tekla krajem řeka. Prodírala se úzkým údolím mezi zalesněnými kopci a odváděla nazlátlou vodu z horských slatí do úrodné krajiny obývané lidmi.

NIntrodukované druhy ryb ve vodách České republiky

Introdukce nepůvodních druhů ryb mají celosvětově dlouhodobou tradici. Introdukcí označujeme člověkem prováděné přemísťování druhů do míst, kde se původně nevyskytovaly, s cílem zachovat je tam trvale v přírodě nebo v chovu.

NNaši raci - domácí vs. hosté

V přírodě České republiky se lze setkat celkem s pěti druhy raků, ovšem jen dva z těchto druhů jsou v ČR původní...

NCo to znamená chovat ryby?

Chci vás seznámit s chovem reofilních druhů ryb, které skončí jako obsádka revíru.