Rybářské počítačové hry sice existují, ale naprosto nepochopitelně jsou zpravidla koncipovány jako poměrně nezáživná akce řízená z pohledu třetí osoby. Pro nezasvěcené – prostě ovládáte postavičku, která pod vaším vedením provozuje virtuální rybolov. Tento trend ovšem považuji za slepou uličku vývoje rybářských simulátorů a snad mi po chvíli dáte za pravdu.
Ideálním herním žánrem pro tak komplikovaný obor jako je sportovní rybaření a zvláště pak to české, může být jedině realtimová strategie. Pouze a jedině tam je možno najít dostatek prostoru pro takové věci jako drancování revírů, upgrade hlavního hrdiny, vývoj nových technologií následovaný dalším drancováním revírů, vzájemné paktování, konflikty jednotlivých skupin a ve finále zdrcující tažení armád mnohonásobně vylepšených postaviček končící totálním vydrancováním celé herní mapy počínaje obsádkou revírů a konče veškerým tekutým sortimentem k vodě přiléhajících restaurací a hospod.
Celá dosavadní politika herního průmyslu v oblasti rybářských her svědčí o tom, že herní vývojáři jsou naprosto neznalí rybářské problematiky, protože jinak by si takové sousto nemohli nechat uniknout.
Nově se objevivší hra FISHCRAFT 001 z dílny dosud neznámého vývojářského studia Deadfish naprosto nekompromisním způsobem zaplňuje tuto mezeru na trhu a s nevídaným citem pro české poměry nabízí jedinečnou porci úžasné zábavy. Poté, co jeden z členů vývojového týmu při ubíjení podměrečné štiky vytrousil nedopatřením CD s betaverzí hry na břehu nejmenovaného jihočeského revíru, byl celý projekt prozrazen a my se dnes můžeme podívat, jaká herní pecka během několika příštích měsíců vstoupí na náš trh.
Jak už bylo řečeno, hra je čistá realtimová strategie, během níž hráč ovládá desítky postav, které se volně pohybují po rozsáhlých herních mapách představujících vybrané rybářské revíry. Cílem hry je vychytání všech ryb přítomných v herní mapě a zároveň rybářská (nezachytají si) a morální (nejlépe formou zahanbení či zesměšnění) likvidace soupeřů. Vedlejším cílem by pak mohlo být infiltrování do nejvyšších orgánů a následné ovládnutí celostátní rybářské organizace vrcholící zákazem rybářských technik používaných soupeři a naprostou preferencí vybraných druhů ryb. To je ostatně zároveň jeden z nejdůležitějších prostředků k dosažení primárního cíle.
Na začátku čeká hráče volba jedné z pěti ras: kapraři, muškaři, vláčkaři, plavačkáři a bobkaři. Po výběru rasy hráč dostane do začátku hrdinu v podobě jejího typického zástupce s omezenými zkušenostmi a výbavou. Úkolem hrdiny, který zpočátku disponuje bambusákem po dědovi a stěží rozezná tekoucí vodu od stojaté, bude pracovat na vývoji své postavy, lanařit do svého tábora různě se poflakující nevyhraněné rybáře, vylepšovat jejich schopnosti, pochytat na herní mapě větší část rybí obsádky než konkurenční týmy, v konečné fázi hry pak opanovat břehy vod i vedení rybářského svazu a veškerou konkurenci odsoudit k živoření na návesních rybníčcích. Bude možné i konvertování jednotlivých rybářů z tábora soupeře a jakékoli ovlivňování rybářské úspěšnosti protivníků s výjimkou fyzické likvidace. Ve vyšších fázích hry pak pak bude hrát značnou roli boj o ovládnutí mocenských struktur a následné potírání soupeřů administrativní cestou.
A nyní se již podívejme na herní možnosti jednotlivých ras.
Kapraři: Jejich výhodou je dovednost zasypávat revíry tunami návnad připravených s alchymistickou pečlivostí, schopnost dlouhodobě obsadit strategické pozice ať už u vody nebo v přilehlých lokálech a značná palebná síla zahrnující výkonné pruty s těžkými olovy, vrhací rouru zvanou kobra a nevyčerpatelnou zásobu barevných kuliček, jimiž jsou schopni zasahovat cíle nejen na vodě, ale i na souši. Jejich přirozená schopnost se sdružovat a získávat nové přívržence je poměrně značná, stejně tak je velký jejich vliv na celkové dění v rybářském světě.
Nevýhodami kaprařů jsou zanedbatelná mobilita, nechuť až neschopnost lovit na malých vodách, zejména pak na zarostlých potocích, drahé materiální vybavení a nutnost občasného ústupu ze scény za účelem výroby nových koulí. Další jejich slabinou je značná slabost pro obhajobu svatého textu kaprařů – tajemného dokumentu K-70. Soustavným rafinovaným znevažováním jeho myšlenek je možno docílit stavu, kdy většina kaprařů zabředne do nekonečných bezvýsledných diskuzí a přestává chytat, což se jim v závěru hry může těžce nevyplatit, zvláště, když jim při špatné volbě příchuti kuliček ryby ani po 14 dnech nenajedou.
Celkově se jedná o poměrně silnou rasu schopnou se výrazně prosadit zejména na rozlehlejších a dobře přístupných revírech.
Muškaři: Tato rasa je technicky nejvyspělejší a jejich schopnosti hraničí až s magií. Jsou nepočetní, ale vysoce pohybliví a zároveň nenápadní. Ve schopnosti brodit vodou jsou naprosto nepřekonatelní. Zvládají jakékoli typy vod, jako bonus mohou v některých kolech získat dvouruční lososí prut anebo bellyboat. V přímém konfliktu pozor na jejich hbitý proutek a čarování se smyčkami šňůry. V restauračních zařízeních tráví na rozdíl od kaprařů méně času, ale jejich nájezdy jsou prostě zničující. Schopnost přímo zasahovat do společenského dění není vzhledem k jejich malému počtu velká. Dovedou se však rychle situovat do role šedé eminence a neustálým poukazováním na ušlechtilost svého počínání proniknout na místa nejvyšší. Odtud pak mohou administrativními kroky značně ztrpčovat život svým protivníkům. Kromě schopnosti infiltrace se u některých vybraných jedinců objevuje značná schopnost destrukce již existujících spolků, svazů a jiných organizací pracně a po léta budovaných soupeři.
Slabinou muškařů je neschopnost vnadit a úplnou pohromu pro ně představuje zákal vody. Je-li vaším soupeřem rasa muškařů, je soustavné kalení vody jednou z hlavních podmínek úspěchu. Důslednou likvidací všeho, co má peří či srst, pak můžete odříznout muškaře od hlavní surovinové základny a omezit jejich úspěšnost v lovu. Problémem je i drahé vybavování nových muškařů a jejich velmi pomalý vývoj, díky čemuž budou vždy početně nejslabší skupinou.
Dobrým tahem v boji proti muškařům je masivní celoplošné vysazování kapra, protože jeho cílený lov zvládají muškaři až od úrovně 7 výše a i tak mnozí zástupci rybářské elity cítí k této rybě značný odpor.
V konečném důsledku jsou muškaři rasou, která má šanci na vítězství jen v některých kolech, ale dokážete – li rychle rozvíjet jejich schopnosti a infiltrovat zástupci své rasy nejvyšší rybářské orgány, budete přinejmenším nepříjemným soupeřem.
Vláčkaři: Tato rasa je pravděpodobně nejpohyblivější, bez potíží ovládá plavidla všeho druhu a poměrně slušně i brodí. Se svým lehkým vybavením proniká všude a neohlíží se na typy vod. Je sice omezena loveným druhovým spektrem, ale od ovládnutí marmyšek (počínaje úrovní 6) je schopna lovit i bílou rybu a navíc disponuje možností podsekávat ryby stojící u hladiny. Podseknutá ryba se započítává do celkového úlovku, pokud v okruhu 100 m není postava protihráče, která by se mohla stát svědkem tohoto přestupku. Po odchytání určitého počtu prutohodin či břehokilometrů naroste postavičkám vláčkařů parametr „žízeň“ do hodnot dovolujících strhat jakékoli výčepní zařízení a vypudit tak odtud konkurenci. Velmi silnou zbraní vláčkaře je možnost soustavně přehazovat příslušníkům ostatních ras nahozené pruty, případně schopnost zasáhnout protivníka nástrahou okovanou trojháčky.
Stejně jako muškaři mají i vláčkaři potíže s neschopností předem vnadit a také oni se obtížně vyrovnávají se zákalem vody. Vláčecí nádobíčko je poměrně drahé, takže třpytkařů nikdy nevycvičíte moc a navíc jsou neustále nuceni dokupovat utržené nástrahy (od úrovně 8 si je ovšem mohou vyrábět svépomocí). Hrajete – li proti vláčkařům, je třeba kromě soustavného kalení vody navíc vytrvale zamořovat dno revíru větvemi, ostrými kameny a vázkami všeho druhu. Vláčkaři nemají velkou snahu se sdružovat a intrikovat, jsou ostří a přímočaří. Jejich tábor vhodným popichováním snadno rozhodíte na sektu Shimanistů vzývajících jakési temné japonské božstvo a nejednotný zbytek.
Hlavní silou vláčkařů je rychlost. Než si kaprař postaví bivak, vychytá zdatný vláčkař okouny z půlky přehrady. Chcete-li hrát za tuto rasu, musíte rychlosti a mobilitě svých postaviček podřídit naprosto vše.
Plavačkáři: Majitelé nejdelších prutů a nevyčerpatelných zásob odporně účinných vnadicích směsí rozhodně nejsou žádná ořezávátka. Jejich vezírky málokdy zejí prázdnotou a jsou schopni nalovit i ty nejmenší čudly v počtu, který vyváží dvoumetrového sumce. První finty se učí velice rychle, ale jen málokterý se propracuje k úrovni 6 (vlastnictví čtrnáctimetrové děličky). Je jich celkem dost a snadno získávají další přívržence, které však často není problém přetáhnout do řad vláčkařů nebo muškařů. Jejich schopnost prosadit se za výčepním pultem je spíše průměrná, ne však zanedbatelná.
Nelze opomenout, že navzdory menšímu dostřelu jsou schopni vyrábět podstatně větší koule než kapraři. Pokud do nich zapracují vysoký podíl štěrku, jedná se o hrozbu, kterou není radno přehlížet. Jako jediná rasa jsou také schopni budovat si primitivní opevnění z pytlíků se značkovým krmením a mistrně ovládají prak. Soustavné ostřelování pozice soupeře kuličkami slepených červů má mnohdy výraznější účinek než zásahy těžkými kaprařskými olovy.
Nevýhodou je podobně jako u kaprařů malá pohyblivost, lpění na zakrmeném fleku a omezená schopnost zdolávat velké ryby. S rostoucí délkou prutů jsou jejich majitelé stále více nároční na dostatek prostoru. Pokud jste nuceni proti nim hrát, je dobrou taktikou pořádání četných brigád zaměřených na výsadbu břehových porostů. Majitele děliček je pak nejlepší zatlačit někam pod dráty vysokého napětí, kde obvykle mají co dělat sami se sebou a na vlastní rybolov se nemůžou soustředit. Kromě výše popsaných slabin nejsou plavačkáři příliš zdatní v používání plavidel všeho druhu a na vyšších úrovních postupně ztrácejí umění brodit.
Silou této skupiny je především schopnost nachytat neuvěřitelné množství menších ryb. V přímém střetu ani v zákulisní politice nejsou příliš průbojní, ale u vody se dovedou prosadit velice výrazně.
Bobkaři: Jsou nejpočetnější rasou. Jejich výcvik nestojí prakticky nic a konvertování nerozhodných jedinců do řad vyznavačů nízkého sedu je blesková záležitost. Vůči ostatním rasám používají taktiku spálené země. Soupeř mnohdy mezi sevřenými šiky bobkařů nenajde ani prostor pro nához. Vychytat zejména čerstvě vysazené ryby je pro tuto hordu kobylek záležitost několika hodin, maximálně dnů. Se zkušenějšími rybami a v těžších podmínkách obvykle neuspějí a dříve či později rezignují a odcházejí od vody. U výčepu podávají solidní výkony. Naprosto zdrcující jsou bobkaři jako masa mající vliv na všechna závažná rozhodnutí svazu. Nedopustíte-li, aby se do jejich čela postavil místo vás šikovně zamaskovaný a mazaně argumentující muškař, máte všechna důležitá rozhodnutí v kapse. Můžete pak vybudovat složitý systém zákazů, předpisů a nařízení, kterým zadupete konkurenci do země a získáte-li navíc kontrolu nad produkcí násad, nikdo už vás neporazí.
Nevýhodou této skupiny je malý počet úrovní, kterých může bobkař dosáhnout. A co víc - po překročení 5. úrovně obvykle sám automaticky konvertuje k některé z předchozích ras. Proto je třeba se maximálně soustředit na množství bobkařů, nikoli na kvalitu. Problematická je závislost bobkařů na informacích o vysazování. Soupeř může za pomoci šikovné mystifikace nahnat vaše armády na zcela vychytaný úsek revíru nebo je naprosto zmást a dezorientovat mylnou informací, že letos se nenasadilo.
Silou této rasy je zkrátka počet jejích příslušníků. S ním stojí i padá její úspěšnost, protože právě díky početní převaze můžete opanovat prostor u vody a v naprosté většině případů odhlasujete všechna klíčová rozhodnutí a diktujete tak podmínky ostatním. Jakmile vás kterákoli rasa početně předčí, jste namydlení. V opačném případě máte značnou šanci smést ostatní rasy přes jejich tuhý odpor z povrchu zemského.
Hru je možno hrát formou kampaně, jejímž cílem je ovládnutí veškerého sportovně rybářského dění napřed na vybraném revíru až posléze na celém území republiky. Možný by byl i multiplayer pro 2 až 5 hráčů.
Začínáte vždy na jednom panenském revíru. Jeho atraktivitu pro rybáře zvýšíte vysezením prvních fleků, vyježděním příjezdové komunikace na původně zelené louce, postavením občerstvovacího zařízení (které ovšem přiláká i postavičky soupeře) a v neposlední řadě i zveřejňováním informací o trofejních úlovcích v místním tisku. Zároveň s postupným vychytáváním ryb z revíru vedete zákulisní boj o ovládnutí rybářského svazu na všech úrovních jeho struktury, což vám dovolí stále více diktovat pravidla, zarybňovat i lovit podle svých představ a co nejvíce deptat soupeřící rasy. Kolo končí ve chvíli, kdy už si jejich zástupci na daném (v podstatě už vašem) revíru ani neškrtnou. Poté můžete expandovat na okolní vody a nakonec kontrolovat rybolov v celé zemi. Jako herní příručku můžete využívat současnou situaci v naší sportovní rybařině – mnohé úspěšné triky snadno okoukáte. Dokonce se proslýchá, že distributor hodlá jako oficiální herní strategii přikládat současný Rybářský řád s jednoduchým dodatkem: „Učte se, hoši!“
Pokud jste se bavili, těšilo mě. Pokud ne, nevadí. Jenom mám občas pocit, že podobná hra se dneska hraje i v reálu. Sám se v ní považuju za exotickou figurku bez ambic na vítězství. Ale prohrát bych neměl. Jsem třpytkař, plavačkář, feedrař, příležitostný kaprař, bobkař a dokonce i muškař. Ostatně si myslím, že z rybářů nakonec neprohraje nikdo. Zdá se mi, že ten, kdo má dnes nejblíž k porážce, jsou asi ryby.
Rybářské centrum Olomouc
