Hlína a její použití do návnady

21.3.2006 - Jaromír Vrána

      Při lovu na plavanou se hlína s oblibou používá jako jedna ze základních přísad do návnad. Mnoho rybářů k ní již našlo svou cestu, jiní ji teprve hledají a smysl jejího použití zatím nechápou. Přitom důvodů, proč ji použít, je hned několik. Vyjmenujme si alespoň ty nejzákladnější:

• hlína mění barvu návnady, většinou se používá ke ztmavení, ale existují i světlé druhy (žluté, krémové)
• tvoří při rozpouštění ve vodě zákal
• ovlivňuje rozpadavost návnady
• zvyšuje hmotnost návnady
• je to nevýživná přísada, nesytí ryby, nutí je hledat potravu ve větším objemu návnady
• má neutrální složení, nezabíjí živou návnadu (masňáci, patentky, žížaly)
• výborně přijímá pach návnady

Co je to hlína

      Hlína je hornina, která se vlivem eroze rozpadla na menší částečky. Obsahuje především písek, prach a jíl (dále různé organické a minerální látky). Tyto tři základní složky se liší jen svou granulometrií. Písek má zrníčka o velikosti více jak 0,06 mm, jíl naopak do 0,002 mm a vše mezi tím je označováno jako prach. Podle poměru těchto složek se hlína dělí na písčitou, jemnozrnnou nebo jílovou. Čím více jílu zemina obsahuje, tím více je lepivá a soudržná. Jílové půdy mají zcela jiné použití než pískové, jsou to pro nás naprosto odlišné suroviny do návnad.

Půdy s vysokým podílem jílu

      Obsah jílu lze poznat, když se hrouda vlhké hlíny rozřízne ostrým nožem. Čím více se řez leskne, tím více jílu hlína obsahuje. Také je možné hlínu rozředit vodou na kaši a rozetřením mezi prsty je velmi dobře cítit její zrnitost. Čím mazlavější kaše, tím jílovitější hlína. Jílovité půdy jsou po vyschnutí velmi tvrdé, písečné se naopak dají lehce rozdrobit.
      Jílové půdy se používají jako pojidlo do návnad. Velmi lepí, ale při správném postupu jejich přípravy (viz níže) a po následném smíchání s návnadou se ve vodě začnou rychle rozpouštět. Používají se při lovu na řekách, kde se návnadová koule musí dostat rychle ke dnu a pomalu se rozpadat a uvolňovat návnadu plynule, aby nebyla odnesena proudem naráz. Při volném vhození do vody netvoří zákal.
      Běžně se přidává do návnady jen malé množství této hlíny.
      Existují i extrémně pojivé jílové půdy, nejznámější je bentonit. Bentonit se těží jen na několika místech v ČR a používá se ve stavebnictví jako zahušťovadlo do plastů a barev atd. Používá se také jako pojivo při výrobě granulovaných krmiv. Použití bentonitu v rybolovu je nepříliš typické, někteří rybáři jej používají pro slepení obzvláště pevného krmení. I malé množství slepí velmi rozpadavou návnadu do konzistence tmelu na okna. Jeho použití spadá do oblasti speciálních případů v extrémních podmínkách nebo pro vyspělé rybáře.

Vysoké břehy řek naznačují, že hlouběji pod povrchem je jílová hlína.

Půdy prachové

      Je to neutrálně pojící hlína. Lze ji používat ve velkém objemu, po navlhčení sama o sobě lepí zhruba stejně jako klasická návnada na stojatou vodu. Po přesátí z ní i bez přidávání jakýchkoliv dalších pojidel lze vytvořit pevnou kouli. Toho se využívá při zakrmování živou návnadou, kdy se smíchá jen hlína a červi. Toto zakrmování je vhodné např. pro "dlouhodobé" (celodenní) vnadění, kdy se běžná "pečivová" návnada rybám rychle přejí, ale červy mohou jíst stále. Hlína také, na rozdíl od ochucených a osolených návnad, nezabíjí červy ani žížaly. I nasekané žížaly v ní "přežívají" déle než v návnadě. Někdo do návnady z "čisté" hlíny přidává aspoň posilovače nebo sladidla.
      Obzvláště při tomto způsobu použití musíte dávat pozor, aby si hlína vždy zachovala svou nadýchanost (vzduch), nesmí to být hliněná koule, ze které lze na kruhu vytáčet květináče! Pokud však přidáte do hlíny hodně červů, nemusíte mít obavy, že by se koule nerozpadla, červi ji ve vodě rozbijí sami.
      Samozřejmě nemusíte krmit čistou hlínou, zmíněné výhody se částečně projeví, i když hlínu použijete jen jako příměs do standardní návnady. Pak bude tvořit její těžkou součást, která pomůže dostat návnadovou kouli rychle ke dnu, ale svou porézností dovolí rychlé nasáknutí vody a následné rozpadnutí. Běžně se používá 10 až 50 % hlíny, ale lze se přiblížit až ke zmiňovaným 100 procentům. Pokud do návnady nepřidáváte červy, nemá tak vysoký podíl opodstatnění.
      Tato hlína tvoří ve vodě zákal - obzvláště, byla-li předem jemně přesáta. Používá se i pro zakrmování ve sloupci vody, kde vytvoří kalný mrak. Při zakrmování na dno ryby víří rozpuštěnou hlínu svým pohybem a zbarvená voda pak lze na mělčích stojatých vodách pozorovat i ze břehu.
      Lze se setkat i s názorem, že se hlínou vytváří na dně "koberec", na který se pak zakrmuje klasickou návnadou bez hlíny. Nevím, nezkoušel jsem to. Myslím, že bych jí tam musel naházet několik kýblů a být opravdu přesný při vhazování do vody. Údajně se to používá na kanálech s měkkým dnem, aby návnada ležela na hlíně a ne na smradlavém bahně.

Půdy písečné

      Vyskytují se často v horských oblastech a na březích řek, kde je zemina pravidelně smíchávána s naplaveným jemným pískem. Nemá dobré pojivé vlastnosti, v návnadě má proto disperzní vlastnosti. Přidává se do krmení jako rychle rozpustná a přitom těžká složka. Uplatnění má hlavně na hlubších stojatých vodách. Používá se také při zakrmování ve sloupci, kdy dostane lehkou návnadovou kouli do požadované hloubky, kde se koule rozpadne. Hlína klesá ke dnu, návnada zůstává ve sloupci. Nekalí vodu tolik jako prachová hlína.

Další vlastnosti hlíny

      Savost - Každá hlína je schopna pojmout jiné množství vody. Nejvíce vody nasaje bentonit, který přitom zvětšuje svůj objem (bobtná). Naopak málo vody pojme půda písčitá. Všechny hlíny mohou po přidání do návnady z ní vysávat vlhkost. Pokud musíte dovlhčovat, pak jedině opatrně vodou z rozprašovače.
      Hmotnost - Navlhčená hlína obsahuje hodně vody, a tak se nám zdá, že je těžká. Pro rychlé klesnutí návnady ke dnu ale potřebujete něco, co je výrazně těžší než voda! Pokud přidáváte hlínu do návnady proto, abyste zvýšili její hmonost, měli byste použít písčitou hlínu, nebo kromě hlíny přidat i štěrk.
      Barva - Hlíny mají různou barvu podle obsahu humusu, minerálů a hornin. Světlé barvy mohou být dobré pro vytváření zákalu, tmavé barvy jsou maskovací, méně plaší opatrné ryby v čisté vodě. Pozor - půda po namočení bude vždy znatelně tmavší. Taktéž po přidání do návnady se může zdát, že je krmení celkem světlé a bude vás to nutit použít jí více, ale přitom po umačkání do návnadových koulí bude o hodně tmavější.
      Rozpustnost a zákal - Správná rychlost rozpouštění návnady je základním požadavkem pro úspěšný lov. Některé hlíny se nerozpouštějí vůbec (jíl), musíte je důkladně rozmělnit sítem nebo dokonce nastrouhat na struhadle (suchý jíl) a přidat do návnady v malém množství jen jako lepidlo. Jiné jsou naopak disperzní a lepivé krmení po jejich přidání bude rozpadavější. Také velmi záleží, jak moc navlhčenou hlínu do návnady přidáte. Sušší hlína bude lepit méně.
      Granulometrie a textura - Obecně se dá říci, že čím jsou zrníčka hlíny menší, tím více lepí. Existují však značně nehomogenní hlíny, kde jde o směs jílu, prachu a písku. Pak i velmi hrubá hlína může dobře lepit. Také záleží, jak moc je hlína usedlá, kolik obsahuje vzduchu v pórech. Více vzduchu hlínu zlehčuje a snadněji se také přesévá a míchá s návnadou. Pozor - příliš vlhkou hlínu nikdy nerozmělníte na dostatečně malé hrudky!
      Obsah humusu - Humus je odumřelá a částečně rozložená organická hmota rostlinného i živočišného původu. Každá hlína obsahuje humus, některá více, jiná méně. Hlína obsahuje také mnoho bakterií, některé zdroje uvádí jejich hmotnostní podíl až v desítkách procent. Humus a bakterie ryby nesporně vnímají a může to ovlivnit pozitivně nebo i negativně účinnost lovu. Jako rybář si nejspíše ale budete přát, aby hlína byla co nejvíce neutrální. Určitě by použitá hlína neměla být hnojená či chemicky ošetřovaná a neměla by také obsahovat popel.
      Kyselost - V našich podmínkách se nejčastěji setkáte se zeminou slabě kyselou až kyselou. Kyselost způsobují rozkládající se zbytky rostlin (nejkyselejší je hlína z kompostu, lesní půda a rašelina). Kyselost lze v zemědělství snižovat vápněním (nic pro ryby).

Návnada s hlínou, kuklami a červy.

Kde hledat vhodnou hlínu

      V první řadě musíte vhodnou hlínu najít. Nesmí to být hnojená či jinak ošetřovaná hlína. Dobrým znamením je přítomnost krtků, protože ti hledají žížaly a kde jsou žížaly, tam nemůže být hlína špatná (např. spálená pesticidy, slaná půda kolem vozovek apod.) Dobré jsou dlouhodobě zatravněné louky, sady a vinohrady.
      Jílovou půdu hledejte kolem zalesněných kopců - není vhodná pro zemědělství, nechávají se na ní růst aspoň stromy.
      Písčité a prachové půdy bývají v rovinatých krajinách, které bývaly zaplavovány při povodních (usazeniny). U samotných řek s nízkými břehy najdete většinou hlínu velmi písčitou. Pokud jsou břehy vysoké, jedná se nejčastěji o jílové půdy.
      V dnešní době se však nedá spolehlivě říci, kde najdete jakou hlínu, protože člověk svou činností mění krajinu okolo sebe. Regulační hráze kolem řek mohou být navezené z hlíny bůhvíodkud, která by se zde nikdy nevyskytovala. Kousek za hrází může být původní hlína a ta bude úplně jiná.

Lužní lesy nabízejí často velmi kvalitní hlínu.

Jak hlínu sbírat

      Hlína obsahuje mnoho nečistot, většinou kořínky, staré listí a trávu. Proto se často doporučuje brát hlínu z krtince, protože tato hlína je čistá, vykopaná z hloubky. A také pěkně nakypřená.
      Pokud krtince v okolí nejsou, musíte si hlínu vykopat z větší hloubky, nebo ji musíte sami vyčistit. Ke kopání stačí malá motyčka nebo polní lopatka. Pokud si chcete nasbírat hlínu do zásoby, bude lepší rýč.
      Jakmile odkryjete povrch a dostanete se na měkčí vlhkou hlínu, je dobré ji z tohoto místa "vyškrabovat" motyčkou nebo ještě lépe malými hráběmi. Netvoří se tak hroudy hlíny ale rovnou sypká hlína, kterou pak stačí jen přesít přes středně hrubé plavačkářské síto.
      Četl jsem názory, že je při prosévání dobré nechat třepáním propadnout jen jemnou hlínu a zbytek (hrudky) vyhodit. Sám si ale myslím, že klidně můžete postupovat jako při prosévání krmení, tedy nejdříve třepat, pak krouživým pohybem dlaně po sítu protlačovat. Sice takto propadne o něco více nečistot a hlína bude hrudkovitější, ale je to rychlejší. Co se vám nepodaří zlehka protlačit, to vyhoďte. Pokud byla hlína více znečištěna suchou trávou apod., opakujte prosévání třeba i několikrát.

Jak namočit hlínu

      Do krmení by se měla hlína přidávat tak, že krmení je již zvlhčené a přidáváte do něj stejně vlhkou hlínu. Určitě se vám ale stane, že bude k dispozici jen suchá hlína. A co teď? Jsou tři možnosti.
      U první se pokusíme hlínu namočit, vyžaduje to ale čas a přímo u vody, kdy spěcháte, to nebude možné. Pokud ale čas máte, postupujte takto. Vezměte kbelík se suchou, resp. málo vlhkou přesátou hlínou. Položte na hlínu několik vrstev novin a na ně postavte PET láhev s vodou, která má ve dně dírku, aby voda pomalu kapala. Množství vody v láhvi musíte odhadnout. Pro úplně suchou hlínu (úplně suchá není nikdy) to bude asi tolik vody, co polovina její hmotnosti. Více vody pohltí prašná půda, méně písčitá. (Jílová hlína se používá jen do 10 % a lze ji rovnou přidat suchou do trochu více mokrého krmení.) Nechte vodu vsakovat přes noc. Simuluje to přirozený déšť, při kterém nevzniká bahno, voda se stačí vsakovat do země a hlína neslehne. Ráno hlínu promíchejte a přepasírujte znovu přes síto.
      Druhý a třetí způsob použití suché hlíny jsem sám nezkoušel, ale dočetl jsem se o nich v zahraničních článcích. Jeden spočívá v tom, že z hlíny uděláte kaši a tu použijete ke zvlhčení návnady. Druhý je přesně opačný - hodně namočíte návnadu, uděláte z ní kaši, a do ní přidáte suchou hlínu. Musíte jí přidat hodně naráz, ne po troškách, aby nevzniklo bahno, které již nepromícháte. Domnívám se, že to budou řešení jen pro těžké říční návnady, možná se ale pletu.

Přechovávání hlíny

      Vlhkou hlínu lze přechovávat několik týdnů v otevřených kbelících. Hlína postupně vysychá, a pokud ji máte jako pohotovostní rezervu, měli byste ji preventivně občast zalévat (viz výše). Musíte počítat s tím, že hlína obsahuje semínka rostlin a další zárodky a i za tuto krátkou dobu na ní může vyrůst travička zelená, ale také plíseň ošklivá.
      Můžete také vlhkou hlínu napytlovat do igelitových sáčků, zatavit je a uchovávat v lednici, kde vydrží déle bez plísní a hub.
      Dalším řešením je dobře hlínu vysušit, pak vydrží roky.
      Co jsem opět nezkoušel, je pražení suché hlíny. Tím by se měly zabít zárodky, a pak, když hlínu navlhčíte podle výše uvedeného postupu, ji můžete údajně uchovávat, jak je jen libo (to zřejmě využijí jen opravdoví blázni).

Závěrem

      Používání hlíny neodmyslitelně patří k základům vnadění při plavané. Její použití nelze ničím jiným nahradit a mnoho zkušených plavačkářů ji přidává do VŠECH svých návnad v nezanedbatelném množství. Závodní rybáři se většinou spoléhají na kupovanou hlínu, která je již navlhčená a lze od ní očekávat vždy stejné vlastnosti bez riskování. Rekreační rybáři ale častěji budou spoléhat na přírodní zdroje kolem řeky nebo svého domova. Zkoušením a testováním se lze naučit poznávat charakter hlíny pouhým dotykem. Pokud si chcete toto učení urychlit, zkuste si koupit několik různých balíků hlíny (nemyslím v květinářství, ale v rybářských potřebách) k otestování jejich chování v návnadě. Budete pak vědět, "jak to má vypadat". Na našem trhu se dostanete asi jen k produktům firmy Sensas (a to kdoví jestli), která má hlíny pro zakrmování do sloupce a tvoření zákalu (Terre de Somme) či na dno řek (Terre de Riviere) a i jiné druhy, a to hned v několika barvách.

Prachová hlína pomáhá návnadové koule slepit. Jsou pevné a těžké, dobře se nastřelují na velkou vzdálenost, ale ve vodě se rychle rozpouštějí.

      Doufám, že jste v tomto článku nalezli nějaké nové inspirace. Děkuji za pozornost.

      Na úplný závěr chci poděkovat Martinovi Maťákovi za pomoc s tímto článkem a za fotografie. Původně to byl jen bodový seznam mých myšlenek poslaný mailem jako reakce na nějakou starou otázku na MRKu, neměl to být článek. Společně jsme z něj ale udělali, aspoň doufám, slušné a kompaktní dílo. Martine, děkuji. [pozn. redakce: Stejně tak pomůžeme i ostatním - popište svůj nápad, my zařídíme zbytek.]

Zdroje

www.ped.muni.cz/wbio/studium/stud_mat/Mat-mat/Petrologie/soubory/skripta.htm
www.geografie.webzdarma.cz/gp.htm