Kouzlo zimního rybolovu

14.1.2006 - osprey

      Zima rybařině příliš nepřeje. Prokřehlé ryby se za potravou dvakrát nehoní, neméně prokřehlí rybáři s výjimkou nepočetné skupiny fanatiků holdují jiným zábavám a pobyt u vody omezují na krátkodobé vycházky zaměřené mnohdy spíš na provětrání nádobíčka. Snad jen v posledních letech se rozšířilo chytání na dírkách, které díky bohatým úlovkům na silně zarybněných soukromých revírech zlákalo početné a stále se rozrůstající řady zájemců. Vraťme se ale k té už zmíněné skupině fanatiků, které by z břehů našich řek a říček možná dokázala vypudit nějaká celosvětová katastrofa, ale rozhodně ne obyčejná zima s bílou nadílkou. Co tam proboha dělají?
      Je velmi pravděpodobné, že tam skutečně chytají ryby a mnozí se nijak netají s tím, že občas dokonce úspěšně. Konec konců není to zas tak překvapivé - o zimním rybolovu už se popsala spousta papíru. Nemyslím si proto, že by nedostatek zástupců Petrova cechu na zasněžených březích byl způsoben jejich neinformovaností. Hlavním důvodem bude spíš vyšší technická náročnost zimního rybolovu a značná míra nepohodlí. Krom toho zimními úlovky se špatně plní mrazáky.
      A tak se zimní rybolov stala především doménou jedinců, kterým se rybařina vryla tak hluboko pod kůži, že týden bez vycházky k vodě je pro ně utrpením. Nevadí jim chlad ani brodění sněhem, nezáleží jim na množství ulovených ryb, mnozí si i zamilovali strohou čistotu zimní krajiny, tmavě průzračnou vodu, samotu a ticho.
      Pokud jste podobného ražení a ještě jste zimní rybolov nezkusili, můžete udělat první krůček.

Co lovit

      Začneme stručným shrnutím možností, které nám zimní rybolov skýtá. Spektrum lovených druhů je podstatně chudší než v létě a hodně závisí na konkrétním revíru. Na menších říčkách je nejčastěji lovenou rybou jelec tloušť doprovázený ploticí, cejnkem malým a okounem, někde se můžeme dočkat i záběrů cejnů, podouství a místy se celkem pravidelně loví i takové druhy jako je parma a ostroretka. Za výraznějších oblev může překvapit i menší kapr. Někteří otužilí muškaři si dokonce v lednu chodí povodit prvního lipana sezóny. Když se ale zaměříme na nejchladnější část roku, kdy teploty klesají pod nulu a na březích leží sníh, je nejpravděpodobnějším úlovkem tloušť následovaný ploticí a cejnkem.
      Trofejní ryby se většinou nechytí, jediný druh, kde se vyplatí usilovat o jedince z kategorie snů je už zmiňovaný tloušť. Protože je ve většině případů cílem našich výprav spíš rybařina jako taková než úlovky pro kuchyňské využití, vrací se většina úlovků vodě. Ryby jsou ale v této době velmi zranitelné. Jsou podchlazeny na nějaké 2 – 4 °C, pobyt v teplé ruce je pro ně značným šokem, pobyt na sněhu, kde si je mnozí rybáři fotí, může mít ještě horší následky. Rozbředlý tající sníh možná ještě nebude nejhorší, sníh s teplotou několika stupňů pod nulou už rybám naprosto nezvyklým na minusové teploty spálí ochrannou slizovou vrstvu. Jednou jsem začátkem února přišel k úplavu, na jehož břehu byly čerstvé stopy nějakého rybařícího kolegy a ve vodě vířilo několik rybích těl v posledním tažení. Když chytám v zimě, nepokouším se o velké výřady s desítkami úlovků, ryby pokud možno odháčkovávám ve vodě, fotím je většinou tamtéž. Na fotky ryb držených v ruce provázející tento článek nejsem nijak hrdý. Jsou tu v podstatě proto, že jsem lepší nenašel.

Kdy lovit

      Jestliže si naplánuji zimní vycházku dlouho předem, je to malá sázka do loterie. Úspěšnost zimního lovu je velmi závislá na teplotě vody a rozmarech počasí. Dlouhá mrazivá období jsou na úlovky velmi chudá a řeka se většinou jeví jakoby byla zcela bez života. Pokud se venku třpytí jiskřící sníh a noční teploty klesají hluboko pod bod mrazu, ani se mi k vodě moc nechce. Většina mých oblíbených míst je v takových chvílích pod ledem a úlovky neodpovídají ani zdaleka vynaloženému úsilí. Dokonce ani při teplotách kolem nuly nejsou vyhlídky vždy růžové. Pro ryby v té chvíli zřejmě není ani tak směrodatná samotná teplota, jako spíš její změny. Značný pokles aktivity ryb přináší každé dílčí ochlazení nebo přechody front. Stačí když teploty klesnou o nějaké dva stupně nebo začne silněji foukat a vyhlídky na úspěch jsou rázem nepatrné. Řeka vypadá jako po vymření, splávek proplouvá stovky metrů bez jediného pohybu a člověka se zmocňuje beznaděj. Trvalejší oteplení ale ryby doslova probudí a o záběry náhle není nouze. Po mnoha letech zimního chytání už celkem dobře dokážu odhadnout svou naději na úspěch sotva vyjdu na dvorek, ale navzdory tomu, že šance na úlovek je někdy jen teoretická, k vodě se vydávám stejně. Většinou to potom podle toho vypadá… Typickou ukázkou podobného šílenství byla jedna z mých prvních vycházek roku 2006. Dva dny předtím panovalo celkem slušné počasí s teplotami nad nulou, mokvajícím sněhem a prakticky bez větru. Dokonce jsem viděl na vodě kolečko od ryby. Jenže chytat jsem nemohl. A když jsem se další den konečně urval, hned jsem viděl, že to nebude dobré. Sníh mi křupal pod nohama a foukal mrazivý východní vítr. Koupal jsem splávek asi půldruhé hodiny a vycházku jsem uzavřel s nulou a vědomím, že do příštího oteplení si můžu dát pohov.
      Dostaví-li se dlouho očekávané oteplení náhle, je ale často následná vycházka také úplný propadák. Voda z roztátého sněhu bývá velmi studená, unáší množství kalu a splachuje sůl ze silnic a městských ulic (jen v Praze bylo údajně v jediném konkrétním dni letošní zimy použito k posypu vozovek 1500 tun soli). Navíc řekou plují kry a ryby mají spíš starosti s tím, aby se uklidily někam do ústraní a zvládaly v takových podmínkách aspoň trochu slušně dýchat. O potravu velký zájem nejeví. Teprve asi po dvou dnech, kdy se voda vyčistí, začíná být naděje na slušné chytání.
      Pokud tak jako já lovíte na řece, která značnou část své vody získává ve vyšších polohách některých našich pohraničních hor, možná také získáte dojem, že až do března přináší každé výraznější oteplení alespoň ve svém počátku pěknou porci studené sněhové vody a mnohem jistější je lov za dlouhodobě ustáleného počasí s teplotami nad nulou a vyrovnaným průtokem. Pokud tyto příznivé podmínky nastanou, je pro mě pobyt na pracovišti utrpením a na víkend se těším jak panelákový pes na procházku. Většinou se ale potvora počasí stačí do té doby zkazit a já pak musím brát to, co je…
      Docela závidím obyvatelům nížin, kde se najdou toky, které jsou pro zimní chytání mnohem příhodnější než řeky, s jejichž rozmary se každou zimu potýkám.

Kde chytat

      V zimě je víc než kdy jindy důležitý výběr místa lovu. Nejraději procházím dlouhé úseky malých říček a lovím na plavanou tlouště. Protože nachodím někdy i kilometry, vím z vlastní zkušenosti, že ryby se na zimu stahují do určitých úseků řeky. Navíc ne na všech místech, kde zimují, také aktivně berou. Výsledek je ten, že existují třeba i půlkilometrové úseky řeky, kde se chytat ani nepokouším. Dokonce jsem někdy i přesvědčen, že tam ryby jsou, ale úlovků mívám tak málo, že raději navštěvuji místa, kde jsem opakovaně úspěšný. Teprve poté, co si patřičně zvednu sebevědomí, se odcházím „historicky znemožnit“ různými experimenty a prohledáváním neznámých partií řeky.
      Pokud opravdu chci lovit na jednom místě, je jeho správný výběr klíčovým předpokladem k úspěchu. Někde jsou zimující ryby spíše roztroušeny v hluboké mírně táhnoucí vodě, jinde se naopak namačkají doslova po stovkách do několika hlubokých jam. Když se mi je nepodaří najít, budu lovit zbytečně. Proto sedavou zimní rybařinu praktikuji jen občas na několika málo místech, o nichž s naprostou určitostí vím, že zde ryby zimují. Každou sezónu se pak pokouším najít nějaká další.
      Hledání rybích zimovišť má příchuť detektivního pátrání. Znamená to mít představu o hloubkových a proudových poměrech a zajímavá místa v zimním období několikrát navštívit. Nejsnáz se asi hledají moji oblíbenci tloušti. Ani tyto poměrně otužilé a agilní ryby nejsou v zimě rozlezlé po celé řece. Díky jejich aktivnímu zájmu o potravu se ale dají lovit pouhým proplouváním nástrahy a tak člověk dobrá místa s výskytem kusů běžné velikosti objeví poměrně rychle. Starší ryby se nechytají tak snadno, ale je dobré si pamatovat úspěchy z předchozích sezón. Některá třeba i ze břehu nenápadná místa hostí ryby zhruba stejné velikosti naprosto pravidelně. Mám místo, kde téměř každoročně potrápím v únoru tlouště 43 cm, zatímco asi o padesát metrů výš stává ryba o rok mladší – tedy zhruba čtyřicítka. Samozřejmě ty ryby jsou každým rokem jiné, protože stále rostou. Je ovšem pozoruhodné, jak to které stanoviště vždy obsadí ryba konkrétního ročníku. A tady je malá detektivní záhada. Kam zmizí ty starší kusy? Roky jsem měl dojem, že některá místa, která vytrvale navštěvuji, jsou široko daleko nejlepší možná. Mám na vysvětlení této záhady několik teorií i několik tipů na další zajímavé fleky, ale loňský rok nebylo počasí právě optimální a ve svých poznatcích jsem se moc daleko neposunul. Napadá mě ale jiná věc - jestliže si ryby pravidelně už léta školím, nejsou staří jedinci prostě jen opatrnější? Anglický specialista Matt Hayes chytá v mnoha případech zimní tlouště na položenou a u velkých kusů tvrdí, že záběr v žádném případě nepřichází brzy a na některých místech by byla chyba nástrahou hýbat dřív než po třičtvrtěhodině. Že by byl ten zakopaný pes tady? Mám feedery proklatě nízko (právě v této chvíli jsou pod postelí) a byl bych ochoten to okamžitě vyzkoušet, ale na březích leží 20 cm sněhu a řeka je ve všech zajímavých partiích beznadějně zamrzlá. Uvidíme, k čemu se nakonec dostanu, až mrazy povolí.

      Vraťme se ale k hledání ryb. Nejsnadnější je to na malých tekoucích vodách. Některé jsou rozděleny různými jízky a stupni na úseky po několika stech metrech. Každý z nich má obvykle vlastní zimoviště a s trochou snahy není těžké objevit, kam se rybky na zimu zašily. Na větší vodě nám můžou pomoci ostatní rybáři a to nejen ti dvounozí s povolenkou. Hejna kormoránů neomylně navštěvují úseky s vyšší koncentrací bílé ryby a jediný problém je, že ryby vystresované řáděním černých opeřenců berou o poznání hůř. Přesněji řečeno, pokud se ti nečistí třikrát prokletí a nesmyslně chránění opeřenci vynoří z vody hodinu před vaším příchodem, váš splávek se asi pod vodu mockrát nepodívá. Pořád si ale můžete pamatovat, kterým oblastem dávají kormoráni přednost, protože oni si nemohou dovolit lovit v hladovém zimním období na jalových místech. Jde jim o přežití, takže jsou důslední, dokonalí a přesně vědí, do čeho jdou. Až jednou budete stejně dobří jako oni a dokážete v zimním období úspěšně zachytat, zkuste být pro řeku menším zlem.
      Řadu rybích zimovišť prozradí i vydra, dnes zejména na jihu Čech naprosto běžná. Pozůstatky úlovků neomylně označují úseky, kde se v danou roční dobu nechá něco ulovit. Dnes například díky vydrám velmi přesně vím, kde se v některých nadjezích ukládají na zimu kapři.
      Služeb predátorů možná využívá málokdo, ale další možnost bych ani nemusel připomínat. Spousta rybářů úspěšně loví v místech, kde dochází k oteplování vody díky jejímu vypouštění z údolních nádrží nebo vyústění elektrárenských kanálů, drénů apod. Na oteplené úseky pod přehradami nebo elektrárenskými kanály to mám daleko a tak se musím spokojit se skromnějšími zdroji tepla. Vzpomínám na jeden naprosto příšerný zimní den, kdy jsem po dlouhém marném snažení nakonec prochytal ústí každé meliorační trubky na pětikilometrovém úseku malé říčky a s pocitem nezměrné hrdosti ulovil tři ryby. O ceně tohoto úspěchu mě přesvědčilo následné setkání s výpravou tří špičkově vybavených rybářů, mezi nimiž byl jeden můj známý. Skončili ten den bez úlovku. Je jasné, že na jen trochu větší vodě je vyústění drenáže příliš nepatným tepelným zdrojem, ale pokud tam dostatečný zdroj teplé vody existuje (v každém větším městě se nějaký najde), byla by chyba ho ignorovat.

Jak lovit

      Z technik lovu přichází v zimě do úvahy jen plavaná a položená. Používám obě v závislosti na cílové rybě a velikosti prochytávaného úseku. Při výběru náčiní vybírám jednu ze dvou variant. Pokud jsem v situaci, že usiluji o jakýkoli záběr, používám velmi jemné náčiní s návazci 0,08 mm. Časem se možná odvážím jít na ještě menší průměry. Ryby jsou v zimě velmi zdrženlivé v pohybech a záběry jsou často nezřetelné. Při plavané je třeba dobře vyvažovat splávek a rozložit zátěž tak, aby neodrazovala ryby od záběru. Zejména hmotnost posledního broku a jeho vzdálenost od háčku je věc, s níž stojí za to si pohrát. Ať už lovíte na zakrmeném místě nebo jen tak spouštíte splávek řekou, mějte na mysli, že absolutní většinu záběrů dostanete v těsné blízkosti dna. Jestliže použijete za nástrahu housku, která má tendenci vzplývat k hladině, budete ji muset zatížit jedním či dvěma bročky. Masité nástrahy většinou klesají ke dnu samy.
      Při položené je v zimě nejlepším řešením pickerový prut s co nejjemnější špičkou (pokud to proud vody dovolí), paternoster s malým krmítkem a superostrý malý háček. S délkou návazce bude třeba se trochu popasovat, ale po dosavadních zkušenostech s tímto způsobem lovu mohu říct, že největší chybu jsem dělal podceňováním kvality háčků. Většina běžných typů se při minimu energie, které vkládají ryby do svých pohybů v jejich tlamce sotva zachytí. Když už jednou mrznete u vody s vidinou nejistého výsledku, bylo by velkou chybou snažit se ušetřit zrovna na háčku. Kupte to nejlepší, co seženete.
      V případě, že lovíte na větší vzdálenost, můžete zlepšit detekci záběru použitím kmene z pletenky.
      Obecně je třeba počítat s tím, že často narazí na místa s větší koncentrací rybí omladiny a pak není nouze o potíže s proměňováním záběrů.
      Trochu jinou situací jsou delší teplá období, kdy ryby procitnou z letargie a berou poměrně aktivně. V takových chvílích se pokouším o velké tlouště, používám nejčastěji vlasec 0,12 mm a poměrně objemné (= do značné míry selektivní) nástrahy.
      Na poli nástrah jsem nevymyslel nic nového. Za absolutní základ považuji lisovanou housku s velikostí kostiček od 5 mm pro lov bílé ryby v chladném počasí až po 2 cm kostky určené výhradně tloušťům. Dále používám hnojáčky (pozor na velikost, někdy je třeba nastražovat jen kousek) a pro lov tloušťů různá masa (mícha) a masové výrobky.
      Zakrmování v zimě má také svá specifika. Pokud jsou hlavním objektem lovu plotice nebo cejnci, je dobré dát na rady závodníků a použít kvalitní tmavé, nejlépe přímo černé značkové krmení. Spotřeba není vysoká, na malé říčce se dá vystačit i s 500 g na vycházku a to je celkem uplatitelná záležitost. Pokud neseženete přímo černé krmení, doporučuji vybrat směs určenou pro lov plotic a dobarvit ji hlínou. Tu si musíte připravit doma – rozmrazit, vysušit a prosít, anebo si schovat kbelík přesáté hlíny už od podzimu. U vody většinou narazíte na tak ztvrdlou zem, že budete mít potíže zarazit do ní vidličku anebo budete čvachtat v mazlavém blátě.
      Druhou variantou krmení, kterou občas používám, je prohazování příbřežních partií rozmočenou houskou či chlebem. Dělám to při šoulačce na tlouště a snažím se hrstí rozmočené drti přimět k vyšší potravní aktivitě velké kusy na „horkých flecích“ známých z posledních sezón. Občas je to znát.
      Vrátím se ještě k zarážení vidliček do zmrzlé země. Tenhle drobný detail jsem už mnohokrát podcenil. Kdybyste viděli všechno to pobíhání a bušení nebo slyšeli všechny ty kletby, okamžitě byste si pořídili nastavitelnou trojnožku, která je dnes k dispozici v každém slušnějším obchodě. Odolával jsem tomuto nákupu velmi dlouho (nevím zda zlenosti, lakoty anebo proto, že si rád od plic zanadávám), ale už ji mám a tímto ji vřele doporučuji.

      A poslední postřeh je určen opravdu jen skutečným nováčkům. Jde o to, že první, co vám při pobytu zejména na sněhové pokrývce promrzne, budou nohy. Pokud nemáte schopnost snížit prokrvení periferních oblastí těla jako třeba kačeny, věnujte pár chvilek otázce obutí. Každý, kdo jedenkrát postával půlden na zasněženém břehu vám potvrdí, že dobré boty jsou k nezaplacení. Ačkoli… Odložil jsem si před časem na nákup kvalitního obutí jistou sumu peněz. Pronesl jsem přitom pár vět o tom, jak si s přibývajícím věkem uvědomuji důležitost vlastního zdraví a dokonce jsem si ucházející botičky vyhlédl. Bohužel jsem si v nestřežené chvilce zatočil kličkou jakéhosi navijáku, o němž se na tomto serveru pár lidí pochvalně vyjádřilo. No neudělejte to, když čtete tolik chvály. Během točení jsem dospěl k názoru, že ta zima není zas tak dlouhá a tři páry ponožek do holínek mi budou stačit stejně jako loni. No a včera jsem se přistihl, jak koukám z mostu, jakže to ty kačeny dělají.
      Tím bych svoji exkurzi do zimní rybařiny ukončil. Nejde mi o to nahnat do tiché zimní scenérie davy rybářů. Ale ten, kdo se někdy brodil sněhem, čekal na jediný záchvěv nehybného splávku, vstřebával tu nepředstavitelnou kombinaci ticha, prostoru a čistoty a nakonec se radoval z několika drobných rybek, ten většinou objevil v rybařině další rozměr a někdy i nový kus sebe sama. Přál bych všem, aby se jim to podařilo.