Feederové malování

- Osprey

      Když jsem v článku Úvahy nad feedem II shrnul své dosavadní poznatky týkající se této techniky, sliboval jsem, že případný další článek se bude zaobírat chováním jednotlivých montáží po nahození a při záběru. Na svůj slib jsem nezapomněl, ale zareagoval jsem navíc na poptávku administrátorů MRKu a pokusil se sestavit jednoduchou encyklopedii montáží pro úplné začátečníky, kterých díky rychlému rozvoji feedrařiny v našich končinách stále přibývá. Těch pár svých postřehů proto zkusím nabalit na nosnou kostru tvořenou základními typy montáží.
      Prosil bych ostřílené borce, aby se pokusili článek chápat právě takto a případně formou příspěvků pomohli jeho obsah rozvinout. Opravdu se nechci prezentovat jako člověk, který objevil průběžnou montáž a vyrobil první krmítko na světě.
      Považujte také následující text za komentáře člověka lovícího určitým způsobem na konkrétních vodách (převážně menší řeky), preferujícího určité druhy ryb a vybaveného osobními návyky, které nemusí mít objektivní účinek na úspěšnost dané sestavy. Když jsem obsah článku konzultoval s dalším zkušeným feedrařem, rozdíly vyplývající z našich odlišných osobních zkušeností i preferovaných ryb a revírů se okamžitě objevily. A proto najdete – li rozumný důvod, proč něco dělat jinak, neváhejte a udělejte to. Nemám rozhodně monopol na pravdu a své vlastní zkušenosti si musí každý tak jako tak nasbírat sám.

úspěšně zvolená montáž - slušný cejn a kapr, zabrali téměž současně

A jdeme na věc

      Koncová montáž při lovu na položenou zahrnuje prvky zajišťující nához, usazení nástrahy na dně, detekci záběru a zaseknutí zabravší ryby. Konkrétně je to háček na patřičném návazci, zátěž – ať už olověná nebo v podobě krmítka, spojovací prvky (kroužky, obratlíky,…) a případné odpružení (guma, pryžové korálky,…).
      Proč se z montáží dělá taková věda? Protože výběr vhodného typu ovlivní následující věci:

možnosti náhozu

      Zde se dá uvažovat nad použitím šokových šňůr při dalekých hodech, zamotáváním montáže při náhozu, přemýšlet o síle kmenového vlasce a podobně.

prezentace nástrahy na dně

      Tady se nabízí otázka, jak nabídnout nástrahu rybám tak, aby byla ochotně přijímána (např. otázka délky návazce) a následně, aby některé prvky montáže nevázly na dně nebo se do něj nepropadaly. Jeden klasický případ – na silné vrstvě měkkého bahna se může těžká zátěž zabořit a stáhnou s sebou i nástrahu. Pravděpodobnost záběru v bývá takovém případě minimální.

kvalitu záběru ryby

      Zejména délka návazce spolu s jeho jemností a velikost háčku, ale i další faktory mají vliv na to, zda ryba bude nasávat nástrahu s důvěrou a hluboko nebo naopak dostaneme pouze povrchní a špatně sekatelné záběry. Některé montáže dokonce umožňují samovolný zásek ryby.

kvalitní detekci záběru

      Jednou z nesmírně důležitých věcí (a u feederu především) je viditelnost záběru – v našem případě na chvějivé špičce prutu. Volbou montáže do jisté míry ovlivníme i to, jak se bude špička při záběrech chovat a připravíme si půdu pro optimálně provedený zásek.

      Takhle to celé vypadá složitě, ale nejde o nic jiného než o prosté vyladění sestavy, které nám zaručí možnost dostat záběry na zvoleném místě, úspěšně je proměňovat v ryby zaseknuté na háčku a ty pak bez potíží zdolat. Někdy na zvolené montáži prakticky nezáleží, jindy může rozhodnout o našem úspěchu nebo naprostém vyhoření. Pokud ale v pohodě chytáte, máte záběry a v klidu je zasekáváte, pak nemáte co řešit. Přeju všem rybářům, aby takových chvil zažívali co nejvíc a rybám, aby se mohly v co největším počtu z přestátého zážitku vzpamatovat v nějakém klidném zákoutí svého domovského revíru.

HÁČEK NA KONCI KMENOVÉHO VLASCE

háček na konci kmenového vlasce
      Možná to působí divně, ale lidstvo ji používalo s úspěchem několik tisíc let a pro feedraře je velmi poučná v tom, že se na ní krásně ukazuje, proč se vyplatí tento primitivní, ale někdy i dodnes účinný model obohatit o další prvky a vůbec o nějakých montážích mluvit.
      Jako první se tu těžko dosahuje pro feeder nezbytného napnutí vlasce. V proudící vodě se nástraha většinou neudrží na zvoleném místě a navíc jsou záběry – ač velmi důvěřivé – vidět relativně pozdě a pokud ryba nástrahu nasaje a vyplivne, nemusí být vidět vůbec. V případě utržení ryby je navíc těžké odhadnout, kde vlasec praskne – i když zpravidla k tomu díky otěru a opotřebení nedochází příliš daleko od háčku.
      Z popsaných důvodů všechny běžné montáže pro lov na položenou obsahují zátěž a návazec s nosností nižší než je nosnost kmene.
      Proč jsem tuto „montáž“ do svého výběru přesto zařadil? Je vynikající pro lov tloušťů nebo amurů zejména v blízkosti zarostlých břehů. Jako nástraha se používá relativně těžké ovoce, proud nástrahu odkutálí do potřebné vzdálenosti, kde se nakonec zastaví, protože ji napnutý vlasec nepustí dál. Dokonce i špička prutu se lehce přihne a všechno je, jak má být. Dynamické záběry tloušťů jsou vidět víc než dobře a zdolávání bez přítomnosti zátěže je velmi příjemné a bez rizika, že by mohlo dojít k jejímu uváznutí.

PRŮBĚŽNÁ MONTÁŽ

průběžná montáž
      Jejími přednostmi jsou jednoduchost a menší schopnost zachytit se o dno při zdolávání ryby. Z těchto důvodů ji velmi často používám při lovu větších ryb v místech s nerovným dnem. Je také zřejmě nejlepší volbou v případě, kdy má být použita nástraha umístěná na vlasovém přívěsu. Další výhodou průběžné montáže je fakt, že ryba může mnohem obtížněji než u pevných zátěží využít její hmotnost k přetržení návazce a pokud už k utržení ryby z jakéhokoli důvodu dojde, zátěž zůstane ležet na dně.
      Spektrum běžných průběžných zátěží zahrnuje různé typy olůvek od klasických kuliček přes různě tvarovaná olova se zataveným obratlíkem, olova na trubičkách a různé typy průběžných krmítek počínaje obyčejnou drátěnou spirálou až po modely na dlouhých plastových trubičkách. Ty jsou ideální pro lov kaprů a cejnů na větších stojatých vodách.
      Skutečnost, že vlasec při záběru prochází zátěží a teprve potom se energie záběru přenáší na prut, znamená při lovu na feeder určitou ztrátu citlivosti. Někdy je to prakticky jedno (hlavně u větších ryb), ale pokud mám pocit, že potřebuji citlivější sestavu (obvykle při zimním chytání), přecházím na paternoster – obvykle s krátkým návazcem, který jsem ovšem často nucen prodloužit.

      Následující obrázek se pokouší demonstrovat rozdílnost záběrů v případě různého směru pohybu ryby a také je tu u ryby vpravo vidět výše popsaná horší citlivost průběžné montáže. Ryba protahuje vlasec zátěží a zároveň ji posunuje. Za jistých podmínek to nestačí ani na dotažený záběr, ani na samovolný zásek ryby. Teprve při důrazném braní půjde i tyto záběry, které se budou projevovat narovnáním špičky, sekat. Hodně velký vliv na kvalitu záběru má v tomto případě délka návazce a hmotnost zátěže (těžší zátěž se hůř posunuje a podporuje samovolné zaseknutí ryby).
      V případě průběžných montáží bych rád zmínil několik drobností, kterými může rybář tu a tam zabodovat. Zajímavé je například použití plovoucích nástrah, které se vznášejí ve vodním sloupci, jako je pečivo, psí suchary apod. Bývá mnohdy zdrojem úspěchů, ale někdy i potíží. Nástraha vznášející se kousek nade dnem může být pro ryby velmi atraktivní, ale podařilo se mi také připravit se při lovu s dlouhým návazcem o většinu záběrů, protože nástraha visela příliš vysoko. Obvykle proto používám při lovu na plovoucí nástrahy krátké návazce (obr. a), použití dlouhých bych si uměl představit v mraku pomalu klesajícího krmení nebo v případě, že krmení obsahuje velký podíl složek stoupajících k hladině (obr. b). Podle některých autorů je právě tento způsob nastražení vhodný pro lov amura a tolstolobika. Vedu si to v patrnosti a čekám na příležitost k vyzkoušení.


     V proudu plovoucí nástrahy podléhají tahu vody a většinou vlají několik cm nade dnem a s dlouhými návazci není problém. Pro některé ryby může být navíc taková prezentace nástrahy poměrně přitažlivá.

      Mezi průběžné montáže lze zařadit i ty, kde se zátěž pohybuje pouze v omezeném rozsahu, propustí jen několik decimetrů vlasce a poté svou hmotností napomáhá samovolnému záseku ryby. Dvě takové montáže přikládám, ale na rovinu přiznávám, že toto řešení nemám zrovna v oblibě.

PATERNOSTER

      Feedraři velmi oblíbenou sestavou je takzvaný PATERNOSTER – řešení využívající postranních návazců.
      Rozvětvení šňůry se provádí mnoha způsoby - rozstřižením smyčky, vložením obratlíku či mikrokroužku anebo se na kmenovém vlasci vytvoří smyčka či očko pro umístění postranního přívěsu. Poslední dobou často používám mikrokroužky. Prakticky nic neváží a umožňují mi libovolně měnit návazce v závislosti na jejich opotřebení.
paternoster
      Paternoster může mít mnoho podob. Mění se délka jeho ramen, lze do něho zakomponovat gumové odpružení a v neposlední řadě ho lze navázat i jako průběžný. Speciální variantou paternosteru je i dvounávazcový Balaton.
      Je řada způsobů, jak tuto poměrně úspěšnou montáž známou dávno před objevením feederových prutů navázat. Nabízím verzi s odpruženým krmítkem navázaným pomocí mikrokroužku, ale existuje spousta dalších možností, jak finální výsledek zhotovit. Balaton je úspěšný zejména na cejny či kapry na stojatých vodách, je velmi citlivý s určitým zamozasekávacím efektem a za jistých okolností je výhodou i přítomnost dvou návazců.
balaton
      Balaton je sestavou, na níž lze opět ukázat, co všechno se dá výběrem a sestavením montáže ovlivnit. Spousta následujících obrázků neznamená, že bych této montáži propadl, ale spíš ukazuje, jak se dá kolem jakékoli koncové sestavy uvažovat.
      První obrázek zachycuje situaci , kdy je dno pokryté silnou vrstvou měkkého bahna. Přítomnost dvou nástrah dává vyšší šanci, že aspoň jedna bude rybám nabídnuta přiměřeným způsobem.
balaton
      Další obrázek demonstruje možnost, kdy je horní návazec nade dnem a nástraha visí volně ve sloupci.
      To může být zajímavé ve chvíli, kdy hejno ryb ve vysoké potravní aktivitě víří sediment na zakrmeném místě. Výška nástrahy nade dnem se zejména při lovu na krátkou vzdálenost dá regulovat postavením prutu.
balaton 2
      U Balatonu by zejména v případě použití krmítka měla přicházet většina záběrů na dolní návazec a často není ani důvod druhý návazec použít. Pokud už tuto dvojnávazcovou montáž použijete a převládají záběry na horní návazec, je to důvod k zamyšlení, proč tomu tak je. Přijdete – li tomu na kloub, pravděpodobně dokážete z nastalé situace vytěžit mnohem více záběrů.
      Zatím jsem nikde nerozebíral úlohu gumového odpružení. To má za úkol především tlumit prudké nápory na vlasec v místě, kde bylo zařazeno. U Balatonu může usnadnit zásek, protože při použití krátkých návazců není při záseku téměř nutno pohnout krmítkem. Je to jeden příklad za všechny, možností použití gumy je mnohem víc.
balaton 3
      U paternosterových montáží je velice zajímavé jejich chování v proudu. Je to dané rozdílným chováním zátěže, která je kotvicím prvkem a nástrahy, kterou proud unáší s sebou.
paternoster
      Vyplývá z toho, že zejména při použití krmítka jsou pro lov po proudu výhodnější delší návazce (musí dosáhnout pod krmítko), zatímco při náhozech proti proudu spíše kratší. Neberte to však jako nějaké dogma. Ryby nám neustále dokazují jak šedivá je teorie proti bující zelené džungli praktického života.
      Zatím je ale škoda prchnout příliš brzy od tak slibného tématu jako je funkce paternosterové montáže válející se na dně proudné řeky. Podívejme se na její chování po záběru ryby. Napřed si nahodíme po proudu…
paternoster
      Nástraha vlaje na návazci vypnutém proudem a většina zabravších ryb se k ní přiblíží zdola a pokud ucítí v tlamě háček, snaží se tam i vrátit (připomínám opět, že většina zdaleka není 100%). Z obrázku je patné, že většina síly záběru se přenáší směrem k prutu a bude se projevovat výraznými pohyby špičky.
     Další nához bude pro změnu směřovat proti proudu.
paternoster
      Tady je vidět, že značná část síly záběru nepůsobí směrem k prutu, ale na zátěž, která bude stržena po proudu dolů a záběr se pravděpodobně projeví narovnáním špičky prutu. I tohle je důvod k tomu, aby návazec nebyl při chytání proti proudu zbytečně dlouhý. V tomto případě se totiž dost hraje na samovolný zásek. Zároveň není vhodné používat při náhozech proti proudu příliš slabé návazce, protože pokud zátěž uvázne nebo se jenom opře o kámen, ryba bude mít jedinečnou šanci návazec přetrhnout dřív než rybář na záběr zareaguje.
      Poslední obrázek připomene využití paternosteru na zarostlých nebo zabahněných místech. Je to logické řešení, ale ukradl jsem ho z nějaké knihy. V praxi jsem na silně zabahněných vodách na feeder nikdy nelovil.
paternoster

Srkačka

      Velice rozšířeným řešením a to nejen při lovu na feeder jsou krátké návazce napevno uchycené k zátěži. Jednou z montáží tohoto typu je klasická „SRKAČKA“.
srkačka
      Jedná se o vysoce efektivní samozasekávací montáž poskytující prudké rezolutní záběry. Je velmi úspěšná při lovu kaprů a cejnů. Má ovšem jednu zásadní nevýhodu – podaří-li se rybě během zdolávání přetrhnout vlasec, často za sebou vláčí krmítko a navíc utržené srkačky teoreticky „loví ryby“ po celou dobu, kdy v krmítku nebo na háčcích něco zbývá. Hodně rybářů ji z tohoto důvodu zavrhuje. Přesto je možné efekt krátkých návazců využít alespoň na místech s rovným čistým dnem anebo jako „diagnostickou“ metodu při špatném braní ryb.
      Model na obrázku je komerční sestava pro lov kaprů, pro chytání cejnů je dobré (ačkoli ne vždy nutné) zmenšit háčky. Zeslabovat příliš návazce se nevyplatí, ryba dokáže pohyby hlavou s využitím hmotnosti zátěže bez problémů doslova urazit i návazce z materiálu o nosnosti přes 3 kg. A jakkoli je to překvapivé, dotyčná sestava není na sílu návazců nijak zvlášť citlivá. Jednou jsem lovil na feeder vedle rybáře , kterému se na humpoláckou srkačku navázanou na třicítce vlasci cejni doslova věšeli, zatímco já měl s delším a mnohem jemnějším návazcem problémy jejich záběry vůbec zaseknout.
      Protože řada lidí hodně přemýšlela nad tím, jak spojit výhody srkačky a průběžné montáže, která je přece jen etičtější, mohu vám nabídnout dvě řešení představující skutečně jakýsi kompromis mezi obojím. Řešení s obratlíkem zasunutým do trubičky zátěže tak, aby síla potřebná k jeho vytržení vyvolala samovolný zásek ryby publikoval na stránkách MRKu Martin Maťák. Je to elegantní a praktické řešení.
      Druhá kreace je moje vlastní dílo, funguje poměrně spolehlivě, jenom obsahuje pár uzlů navíc a po každém úlovku je třeba navázat novou trhací propojku. Tento zdlouhavý postup zato nabízí možnost regulace trhací síly výběrem použitého materiálu. Návazec vážu z tenké pletené šňůry.
      Zobrazenou sestavu používám zatím jako doplňkovou při lovu se dvěma pruty – samozřejmě na tom druhém, nahozeném někam stranou, jemuž věnuji jen nezbytně nutnou pozornost. Přiměřeně povolená brzda je na místě.
fixované montáže

      A jsme u konce. Pravděpodobně je to i závěr mého seriálu plného úvah nad feederovým chytáním. Jakýkoli pokus napsat další pokračování by byl za současného stavu věcí pouhým mlácením prázdné slámy. Pokud ale bude lov na feeder utlačovat mé třpytkařské a plavačkářské ego tak, jako tomu bylo v posledních třech letech, snad se nějaký materiál pro další článek časem najde.

      Celý článek provází moje malířské pokusy, a tak jsem si nechal jeden na závěr jako odměnu pro ty, kteří se dočetli až sem. Je totiž smutnou skutečností, že někdy nás ani léta zkušeností, tisíce přečtených stránek a výbava za desítky tisíc neuchrání od zdrcující porážky. Prostě to tak chodí a feeder není výjimkou. Berte to proto s klidem a na ryby se nezlobte. Nemají vám kam utéct.
:-)

Autor: Osprey - ®

Diskuse k článku (81 reakcí)

Přečteno: 45 015x
Průměrná známka: 1.1

NPoslední úvahy nad feederem - 1. část

Úvahy, zkušenosti, teorie i praxe shrnuté do krásného článku o lovu na feeder.

NTOP 10 - Feederové montáže

Nevíte, jakou montáž zvolit na novém revíru, kde jste nikdy nechytali? Poradí vám Azbest, Pepe77, MM, Osprey, Milan Tychler a docent Srkačka.

NFeeder tuning 2 – prezentace nástrahy

V případě velmi opatrného braní je nejúčinnější nastražovat jednotlivé částice (třeba zrna kukuřice) tak, jak jsme s nimi vnadili – tedy jednotlivě.

NFeeder tuning

Snad každý, kdo párkrát lovil s feederovým prutem, se dříve nebo později setkal se situací, kdy rozhodně nemohl být spokojen s úspěšností záseku, ačkoli o nějaké ty záběry nouze nebyla.

NCo jsem dělal špatně na srazu MRKu

Přehrada končila zátokou, která ze všeho nejvíc připomínala menší chovný rybník, tu a tam ryl kapr, na břehu rostly stromy a uzoučká cestička se ztrácela v křoví. Hotový ráj.

NTuhý feeder

Možná jsou tyto sestavy trochu komplikovanější na navázání, ale přesto doufám, že je alespoň vyzkoušíte.

NÚvahy nad feederem II

Zjistil jsem, že tam dole může být spousta ryb, které se o mou nástrahu zajímají, ale že jsem to já, kdo musí vytvořit podmínky k tomu, aby tento zájem skončil sekatelnými záběry. To bylo něco, s čím jsem se u položené do té nikdy nesetkal a dost se to vymykalo mým představám.

NFeeder s pípákem 2

S touto metodou jsem letos nachytal opravdu velké množství ryb, často více než na plavanou.

NCitlivější než feeder

Ten pocit, kdy vnímáte doteky ryby na druhém konci vlasce, je tak úžasný, že použití jakéhokoli zařízení detekujícího záběry se náhle jeví jako neosobní a neohrabané.