Feeder a boilie

2.5.2005 - Martin Houdek

      K lovu kaprů na feeder mě vlastně přivedla náhoda. Ale nejprve vás seznámím s tím, jak to všechno začalo. Zhruba před třemi léty jsem se nechal pobláznit metodou lovu s feederovými pruty. Byl jsem velice ovlivněn články v našich časopisech, kde jejich autoři popisovali své zážitky a postupy při jejich lovech. Tento rybolovný způsob mě lákal hlavně z jednoho důvodu. A to byl ten, že všichni dopisovatelé tvrdili, že i když všem okolo nic nebere, tak oni mají téměř vždy jistý úspěch v podobě krásných ryb.
      Po roce bedlivých studií a čerpání informací jsem sebral našetřené peníze a koupil jsem si feederový prut Trabuco Proxima medium heavy. Byl jsem přesvědčen, že budu chytat hlavně velké ryby, a tak jsem se rozhodl pro těžší prut. Po zakoupení všech nezbytných pomůcek jsem poprvé vyrazil k vodě. A mohu potvrdit, že jsem odcházel od vody poražen (dopadl jsem jako sedláci u Chlumce). Myslel jsem si, že teoretická příprava na lov s novou metodou mě připravila na vše, ale nebyla to pravda. Nyní po třech sezonách jsem velice rád, že jsem na feeder nezanevřel a přetrpěl jsem první neúspěchy (a že jich bylo). S odstupem času se mi dařilo čím dál víc. Tento způsob lovu je výborný na krátké vycházky. Postupem času se má Proxima stala neoddělitelnou součástí mého vybavení na lov. Byla uložena v mém pouzdře na pruty a čekala na svou příležitost, která se jednoho dne dostavila.
     Už týden jsem krmil na mém domovském revíru a líčil na zdejší kapří velikány. Vybral jsem si ale špatnou dobu, díky velkým vedrům a suchu byla hladina vody velmi nízko a ryby nebraly. Protože má přítelkyně byla tou dobou jako vedoucí na dětském táboře, měl jsem týden volna a chtěl jsem ho strávit u vody. Všichni moji kolegové byli zaneprázdněni, a tak jsem musel lovit sám. Bylo mi jasné, že toho moc nechytím, jenže předpovědi počasí mě ujisťovali, že v půlce týdne přijde změna a s tím by se měli dostavit i vytoužené záběry.
      Krmil jsem na svém místě velice střídmě. Půl kila pelet a pár kuliček čerstvého boilie se mi zdálo vzhledem k počasí a aktivitě ryb dostatečné. Po třech dnech opravdu přišlo ochlazení a mírné přeháňky a to byl jasný důvod vyrazit k vodě. Protože jsem měl své místo nedaleko domova, rozhodl jsem se, že nebudu u vody bivakovat, ale budu k vodě jezdit. V půl čtvrté ráno mě vzbudil budík a já plný očekávání vyrazil k vodě. Po příjezdu na místo jsem rozbalil své nádobíčko, nastražil boilie a nahodil do provnaděného místa. Celé ráno jsem neměl záběr a tak jsem se mohl kochat okolní přírodou a krásami léta. Z mého rozjímání mě vytrhl zvuk hlásiče. Můj swinger byl přilepen k prutu a cívka se pomalu ale bez přestávky otáčela. Nezasekával jsem, ale jen sem přibrzdil cívku navijáku. Ryba se svým tahem zasekla sama. Boj nebyl nijak dlouhý a mě se podařilo za chvíli podebrat pěkného kapříka. Měl rovných 55cm.
     To jsem ještě nevěděl, že to bude na delší dobu jediná ryba. Po té jsem neměl celé dva dny záběr. Nevěděl jsem, co mám dělat, viděl jsem, že na mém místě jsou ryby a krmí se. Ale nemohl jsem je přimět k záběru. Vyzkoušel jsem snad vše co znám a bez výsledku. Všiml jsem si, že téměř před každým pípnutím mích foxů se jemně zachvějí špičky prutů a dojde k nepatrnému povolení vlasce. Nevěděl jsem co si mám o tom myslet. Zkoušel jsem zasekávat tyto jemné záběry, ale bez výsledku. Napadlo mě, že bych mohl vyzkoušet feeder, a protože jsem jej měl sebou, nic mi nestálo v cestě.
      Jeden prut jsem stáhnul a rozložil jsem feederový prut. Navázal jsem jednoduchý páternoster s 30g olovem a větším háčkem navázaným vlasovou metodou. Na udici jsem nastražil boilie a k němu jsem přidal pár kuliček boilie na PVA. Celou montáž jsem nahodil, prut jsem dal do stojanu a přisunul jsem své křeslo blíž k prutům.
      Delší dobu se nic nedělo. A zrovna, když jsem vykonával malou potřebu za nedalekým křovím, se má proxima ohnula téměř až k tripodu. Ještě, že jsem měl tripod ukotven k zemi, asi bych jinak o pruty přišel. Na tři skoky jsem byl u stojanu a popadl prut. Ten se ještě víc ohnul a já jsem cítil, jak se zaseknutá ryba ode mne vzdaluje. Pokusil jsem se rybu otočit, ale ta mi nedala nejmenší šanci. Ve stejnou dobu, když jsem lehce přitáhl brzdu navijáku se prut narovnal a bylo po boji. Stočil jsem zbylý vlasec, abych zjistil, co se stalo. A stalo se to, co jsem tušil, vlasec se přetrhl v uzlu páternosteru. Bylo mi jasné, že jsem přišel na to, jak místní kapry přechytračit, ale ještě mi zbývalo vyřešit otázku, jak dostat ryby z vody úspěšně ven.
     První, co jsem změnil byl vlasec. Vyměnil jsem cívku z vlascem 0,16mm a nahradil jsem ho cívkou z vlascem 0,19mm. Dále jsem změnil montáž. Mezi dva mikroobratlíky jsem navázal feederovou gumu o průměru 0,40 mm a na ni jsem připevnil pomocí karabinky zátěž o hmotnosti 30g. Na jeden obratlík jsem navázal 30cm šňůrky kevcarp o nosnosti 9kg s háčkem Ashima č.6. A ke druhému obratlíku jsem navázal kmenový vlasec. Připevnil jsem boilie a znovu nahodil. Prut jsem uložil do stojanu jemně došponoval vlasec a pro jistotu trochu víc povolil brzdu na navijáku. Po té jsem kobrou na provnaděné místo naházel pár kuliček boilie a v očekávání jsem usedl do křesla u prutů. Neuběhla ani půl hodinka a já jsem si všiml jemného zachvění na špičce feederu. Vztáhl jsem ruku k prutu, ale to už se jeho špička ohnula do uctivého oblouku. Nečekal jsem na nic a zasekl. Ryba na prutu seděla a já jsem cítil stejný tah jako před tím. Teď jsem byl na vše náležitě připraven a tak mě chování ryby ničím nevyvedlo z mého soustředění se na zdolávaní. Oproti klasické udici se zdolávaní citelně protáhlo a já po zhruba dvaceti minutách přivedl k podběráku nádherného kapra. A jaké bylo mé překvapení, když jsem poznal, že to není kapr ledajaký. Ale kapr lysec, který je na našem revíru velkou vzácností. Ryba měřila krásných 65cm a já byl spokojený s tím , že jsem zdolal tak krásnou rybu s tak jemným nářadím. Ten týden jasem ještě dostal pár pěkných šupináčů, ale ten první lysec bude mou nejlepší vzpomínkou na lov s tímto prutem.

     Od té doby se mi již mnohokrát podařilo, abych si svou teorii ověřil. Začal jsem používat i složitější montáže, ale přesto jednoduché páternostery a průběžné montáže s feederovou gumou patří k mým nejoblíbenějším. Nástrahy používám jak klasické jako jsou pařený rohlík, žížaly, červi, různá těsta a obiloviny. Tak i boilie a různé pelety. Při těchto mých lovech se mi také osvědčila vařená brambora a měkká kukuřice dipovaná v PPC aminu od JetFish.
     Nyní vždy, když mám sebemenší podezření, že jsou ryby na mém lovišti a na mé nastražené pruty neberou, sahám po mém feederu a zkouším chytat na něj. Po té se většinou dostaví nějaký záběr a já mám znovu možnost okusit tak nádherné zdolávání, jaké rybář zažije jen s jemným nářadím.