Na koupališti na kapry – proč ne?

16.4.2005 - blood

      Dnes si vezmu na mušku jeden skvělý den, který se udál loni v létě. Takže nebudu popisovat jestli chytat tak či onak, spíše shrnu události onoho dne, co mne k tomu vedlo a pod. Takže takové malé vyprávění.
      Hned na začátku musím podotknout, že jsem si vědom primárního určení feedrového náčiní, ale pokud vlastníte prut nejtěžšího kalibru v podobě heavy feederu, tak není důvod ho nevyužít i jinak. Kromě toho jsou podle mne feedery dosti univerzální pruty, tak proč je neprubnout i v jiné sféře.
      Loni jsme začali jezdit na jeden revír prakticky ve městě. Jde o štěrkoviště, takže je zde velice čistá voda a také po celé ploše velmi hluboko, až na pár ostrůvků. Normálně bych se tady ani nesnažil chytat, natož v létě, sluníčko a teplo nad 30 stupňů láká haldy koupajících, takže si asi umíte představit ten provoz, jak na souši tak ve vodě. Avšak v rámci zabíjení much jednou ranou jsem se rozhodl, že se jen tak nevzdám. Přítelkyně bude spokojena „čvachtajíc“ se ve vodě a „opejkajíc“ se na sluníčku a já také při koupání semtam omočím proutek (ten na ryby ovšem). Postupně jsme zjistili, že pokud přijedeme kolem deváté, tak právě koupající střídají rybáře, což pro nás znamená volný výběr fleku. Volba padla na strmý břeh, kde se dalo slézt do vody – trošku problematicky, ale dalo. Takže byl relativní klid od koupajícího se národa. Svůj nárok na vodní prostor jsem si rychle vydobil pár „bombama“ krmení vedle plovoucích nerybářů. Jediné na co jsem musel dávat pozor, abych krmítkem při náhozu nečísnul po kebuli tatínka s nafukovacím kačerem v ruce, jdoucího za mými zády. No, prostě žádná rybářská idylka, ale bral jsem to tak, že se spíše sluním a koupu, než že chytám ryby.

      Problémem tohoto revíru bylo, a snad i ještě je, obrovské množství karasů ve velikostech od 8 cm. Standardní velikost třepétající se na háčku byla 15 – 25 cm, největšího jsem ulovil asi 38cm. Bylo jich tam opravdu hodně, takže za každého denního období se vrhali na nástrahu jako piraně a někdy ani nepropadla na dno. Občas se spletl menší kapřík kolem 37 cm nebo plotice. Dalším problémem byla velká hloubka, prakticky hned u břehu, odhadem 8 – 9 m. Tenhle problém se později ukázal jako výhoda, protože ryby braly nejlíp v poledne v největších vedrech. Vysvětluji si to tím, že se stahovaly před teplem a hlukem od koupajících. Tak jsem si letní koupání užíval s feederem, chytal karásky a bohové byli spokojení, jak jen bohové mohou být. Po pár dnech, kdy jsem měl na kontě snad tisíc karasů, mně to omrzelo a já začal dumat, jak ulovit a povodit si vetší rybu. Vypadalo to, že tam snad ani jiné ryby nejsou.
      Prvním krokem bylo, že jsem vytáhl druhý feeder (ála Druhý prut boduje), navázal vetší háček, nastražil dvě zrnka kukuřice a hodil vedle prvního feederu, s kterým jsem provětrával karasy. Nic moc se nedělo, tedy vlastně něco ano - pořád a stále karasi. Pokud jsem nastražil zrnka tři, ryby si nástrahy přestaly všímat. To platilo o všech rybách, nejen o nenasytných a všudepřítomných karasech. Mé odhodlání mě dovedlo k vystřídání všech možných nástrah, ale pořád jsem se nedopracoval ke kýženému výsledku. Myslí se mi začala honit slova jako boilies, kukuřice na vlas a podobně. Začalo to kuřicí na vlas a já začal hledat různé kaprařské montáže. Později jsem zkoušel různé feederové variace dotyčných montáží. Lhal bych, kdybych napsal, že jsem boilie nezkoušel... Zkusil jsem kupované, pokoušel jsem se jakožto „novopečenej“ kaprař s feederem vyrábět i svoje vlastní. Nic, proste nic. Buď to vzal karas, nebo to tam leželo. To už na bílé červy, případně kukuřičku, jsem s prvním feedrem a dvanáctkou vlascem udolal sem-tam menšího kapříka. V zoufalství můj zrak spočinul na kýblu krmení, v kterém byly zamíchané pelety (používám je jako partikl). Konkrétně s jahodovou příchutí. Tak! Teď už jistě tušíte jak to celé dopadlo, ale já to dopíši stejně ;-)

      První menší problemék byl, jak nastražit tvrdou peletu na relativně malej háček. Vzpomněl jsem si na rohlíkové boilies, které toto mají docela šikovně vyřešené. Jak jistě víte, pelety jsou prevažně ve formě válečků (alespoň ty menších rozměrů), takže není problém na ně uvázat dokola nit a udělat obyčejný uzlík. Dobré bylo, když byly pelety již předvlhčené, tehdy se nit pěkně zařízla do měkčího povrchu. Takto upravenou nástrahu jsem věšel na oblouček háčku. A záběry prišly. Umíte si jistě představit tu radost, když přijdete na něco, co v daném okamžiku na daném revíru funguje. Nástraha se ukázala jako docela selektivní a potažmo odolná vůči karasím drbancům. Také mne mohlo napadnout chytat na to s čím krmím, ale později šla účinnost dolů kvůli mně již neznámým faktorům. Každopádně v ten den a ještě následující jsem chytl i něco jiného jak karase a dokonce většího než kapřík 38cm.
      Mé chytání spočívalo v nastražení dvou prutů – jeden klasika feeder pro zábavu a druhý heavy feeder s 4oz špičkou a povolenou brzdou s peletou na háčku. Jistě jste si řekli, že na co feeder k tomuto způsobu lovu - na nic. Jelikož ale jiný vhodný prut nemám, použil jsem feeder a klidně ho použiji znova. Tím chci jen říct, že není důvod pokud nejste ortodoxní kaprař feeder příležitostně nevyužít i takto. Přitvrdil jsem i s vlascem a jako kmen jsem nasadil 0,22 mm a jako návazec pletenku. Také mé montáže doznaly změny. Přišel jsem na to, že vůbec nejlepší je použít krátký návazec – v podstatě srkačku, kdy se kapři krásně sekali sami, tudíž záběr nebyl indikován špičkou, ale parádní jízdou přes povolenou brzdu. Nedávno jsem zjistil, že tady na Mrku prezentoval Martin Maťák to samé. Montáž, na kterou jsme oba přišli nezávisle praxí. Místo košíku jsem také použil bobkařské krmítko plné umačkaného krmení, které je spojené přes silikonovou bužírku s obratlíkem. Následuje krátký návazec z tenké pletenky. Vlasec se na to příliš nehodí, protože ryby ho dokážou o krmítko docela lehce urazit. Pak jsem ješte používal montáž s feedrovým košíkem s ráží 60g, které bylo na karabince. Očko karabinky jsem provlíknul opět silikonovou hadičkou a tu následně fixoval k obratlíku. Výhoda této montáže spočívá v tom, že je možné lehce z ní udělat průběžnou. Tuto montáž využívám i nadále, při bežném feedrování s klasickými nástrahami.

      Přišel den D. Do pěti minut po nahození přišla krásná jízda a já zdolal prvního kapříka. Jásal jsem radostí a byl jsem fakt na sebe děsně hrdej. Přijít na něco a být odměněn za snahu úlovky, je opravdu krásný pocit. Za tři hodiny jsem vytáhnul asi deset kapříku, všechno přes 40cm a vetšina k padesátce. Řeknete si nic moc, pro mně to však byl na daném revíru obrovský úspěch. Hlavně pokud přihlédnu k tomu, že bylo asi 30 stupňů ve stínu a pravé poledne. O dvě ryby, které se odhadem blížily k 60 cm, jsem bohužel přišel. Přeci jen jsem nechytal s tak hrubým náčiním, takže relativně malý háček se vyříznul. Za zmínku ještě stojí cejn 53 cm. Vůbec bych nečekal, že bych na tomto revíru na takovou rybu narazil. Bohužel po nejaké době přestaly ryby na mnou nově objevenou nástrahu reagovat. Teda ne už tak, jak bych si přál, aby reagovaly. Zázračné nástrahy jsem tedy neobjevil, ale těch pár dnů to fungovalo skvěle. A o to jde - být ve správný čas na správném místě, se správnou nástrahou.