Jak vybrat muškařský naviják

- Miloš_diakritický

>      Na téma rybářských navijáků se popsalo již mnoho stránek, ale osobně si nevybavuji jinou část muškařského rybářského náčiní, která by vyvolávala tolik různých názorů na její důležitost nebo funkčnost.
      U navijáků smekacích, multiplikátorů a jejich různých konstrukčních odnoží je jejich funkce naprosto jasná – netřeba rozvádět. Ale u navijáku muškařského se „odborná“ obec vyprofilovala na tři z pohledu jeho funkčnosti téměř nesmiřitelné tábory. Naviják podle nich slouží buď jen jako pouhá zásobárna šňůry a jeho součinnost při zdolávání ryby není vyžadována, druhý tábor preferuje u tohoto navijáku i kvalitní funkční brzdu, a třetí tábor kromě vlastností, které vyznávají dva první tábory, navíc dbá i o vzhledovou stránku věci. Jak by řekl jeden nejmenovaný muškařský konvertita, cituji: „muškařský naviják musí býti designově povedený a vyvážený“. Já osobně navíc dodávám, že musí mít minimálně 150 dírek.
      A tak se dostáváme k jádru věci – nejenom já jsem poznal nemálo jak začínajících muškařů, kteří chtěli radu, jaký naviják pro začátečníka, tak řadu tzv. pokročilých, kteří chtěli upgradovat svoje zastaralé kousky. A tady přicházely na řadu problémy již téměř evergreenových otázek – koupit levný, drahý, jakou brzdu, nezaskakuje šňůra mezi rám a cívku, klička doprava nebo doleva, klasické rozměry cívky nebo širokou cívku Large Arbor, není to „kolečko“ moc drahé, nebo naopak levné atd.

      V zásadě je možno začít jednoduchou deklarací muškařského navijáku:

  • je to zásobník šňůry, protože jak známo, muškařskou šňůru nelze „nahodit“ přímo z navijáku (zde si nemohu odpustit úsměvnou hlášku jednoho MRK rybáře, který ve snaze poradit napsal, že šňůra je vyšvihována z muškařského kolečka...)
  • je to i důležitý pomocník muškaře při zdolávání větších a velkých ryb, protože ideál kvalitní brzdy se nedá stoprocentně nahradit rukama, citem a reflexy (i když nepopírám existenci muškařů s reflexy ninja bojovníka a teflonovými dlaněmi)
  • pro extrémní muškařskou šlechtu je to nakonec i vizuální doladění muškařského prutu a vyjádření osobnosti muškaře... Je to sice z pohledu nezúčastněných osob asi exces prachatých totálně úchylných muškařů (za definici děkuji tímto Alanovi), nicméně smekací navijáky v pěkném designu za 30 tisíc a více také existují.

      Z pohledu zájemců o muškaření – ať již novice nebo kaprařského konvertity –, které většinou intenzivně a z pochopitelných důvodů zajímá poměr výkon/cena, je proto vhodné zaměřit se při koupi navijáku na některé důležité detaily. V první řadě nízká cena není vždy výhodnější. Existují navijáky, které se tváří jakoby patřily minimálně do střední třídy, zlatě a všelijak eloxované, perforované tak, že se člověk diví, že ještě drží pohromadě, ale skutek utek´. Brzda pouze symbolická, velké výrobní vůle mezi tělem navijáku a cívkou, nezakrytý brzdový systém, špatně odlité patky nepasující do navijákových sedel, nedolícované vývody šňůry, nekvalitní materiály ozubených kol a pružin. Takto cenově „výhodný“ naviják může být v okamžiku záběru vytoužené životní trofejní ryby oním nejslabším článkem řetězu.
      Jako ideální a asi nejvíce používané řešení pro začátečníka se u nás ukazuje pořízení navijáku z „plastu“ (v podstatě buď kompozit grafitový či kombinace grafitu s nějakou kosmickou umělou hmotou), nebo ze slitiny lehkých kovů většinou na bázi hliníku. Jedním z typických zástupců je BFR Dragon Fly. Tento produkt má jednoduchou, ale s ohledem na cenu velmi dobrou brzdu, která se seřizuje utahováním převlečné matice zapuštěné do plastikové ovládací páčky na boku navijáku na šroubu, na kterém je uvnitř v těle navijáku připevněn kovový prvek přiléhající na ozubené kolečko, na kterém je unášena cívka. Brzda je v podmínkách našich běžných revírů a lovených ryb dostačující, vydržela i nápor kapra cca 65 cm v proudu na řece Berounce. Naviják je navíc konstrukce Frame Cage, tělo navijáku tvoří jakási klec, do které zapadá cívka a šňůra prochází otvory v této kleci (rámu) a nepřichází tak do styku s roztočenou cívkou. Navíc tento naviják splňuje díky své unikátní koncepci výměnných cartridges (cívka na cívce) nároky na levné náhradní cívky. Vlastní cívka se totiž skládá z čela cívky a duté kovové osičky s unášeči, na kterou se nasazuje plastová vložka, na níž je navinuta šňůra. Tento komplet se pak vkládá do navijáku a fixuje se na hlavní ose kovovou západkou ve vybrání osy.
      Jak již bylo řečeno, navijáky konstruované jako rámové mají výhodu dobrého vedení šňůry ven z navijáku bez rizika zapadnutí šňůry mezi tělo a cívku, a tedy bez rizika jejího poškození. Většina modernějších navijáků je dnes konstruována tak, že tělo navijáku tvoří jen jedna stěna, jejíž součástí je patka navijáku, ovladač brzdy a na spodní části malý kousek – jakýsi můstek – materiálu tvořící zábranu proti posunu šňůry na cívce vzad a zároveň jako vodicí a fixační element pro okraj cívky. Zbytek navijáku pak tvoří samotná cívka. Designově to může vypadat zajímavě, ale jen v případě, že naviják je velmi pečlivě vyroben a slícován. U levných kousků není vzácností, že při vytahování šňůry z navijáku dojde k jejímu „zaskočení“ mezi onen můstek a roztočenou cívku... Výsledek může u drahé šňůry mrzet. V souvislosti s touto konstrukční odlišností se ještě i dnes občas stává, že muškaři se přou o klasický problém: vpravo, nebo vlevo ?

      Pamatuji, že v jednom muškařském časopise (shodou okolností pak vyšel i článek na MRKu na zcela stejné téma – prodavač Dobrá duše, dobrý fígl apod.) v článku na téma „Klička vpravo nebo vlevo“, bylo v souvislosti s polohou navijáku na prutu řečeno, že mimo jiné při vytahování šňůry z takovýchto Open Frame navijáků dochází ke střetu šňůry s roztočenou cívkou, která pak na šňůru působí jako fréza, a proto prý je nutné mít naviják v obráceném gardu... Osobně jsem si to vyzkoušel. Zjistil jsem, že udržet správné vzájemné pozice ruky držící prut a ruky ovládající a tahající za šňůru je bez soustředění poměrně namáhavé a že skutečně dochází ke kontaktu šňůry a cívky, ovšem při otočení navijáku se šňůra též dotýká navijáku, sice na druhé straně, kde se hrana navijáku nepohybuje, ale i tak může docházet k určitému tření materiálu šňůry o naviják.
      Ostatní nevýhody či výhody, prezentované oním prodavačem, dobrou to duší jako dobrý fígl, nejsou zásadní a v kontextu s reálnou situací u vody závisí na mnoha faktorech, které mohou a nemusí nastat.
      Shrnuto platí, že pro začátečníka toto asi nebude ten hlavní problém, který bude chtít řešit. Bude mít dost starostí s ovládáním prutu a šňůry a pořizovací cena jeho začátečnické šňůry nemusí být natolik závratná, aby si napouštěl vanu horkou vodou a otevíral žíly při každém kontaktu šňůry s navijákem. Potenciálním zájemcům o pitvání problému pravá či levá doporučuji při prohlížení publikací či webů s muškařskými obrázky sledovat na fotografiích umístění navijáků a udělat si vlastní úsudek.
      Ve stejné cenové kategorii jako BFR se u nás dá koupit např. VISION 3zone, naviják z „plastu“, ORVIS Clearwater Classic, Scientific Anglers Concept Reel 2M, o pár stovek dražší navijáky ORVIS Rocky Mountain Large Arbor nebo BFR Modula. S těmito výrobky byly zaznamenány ze strany jejich uživatelů dobré zkušenosti, stejně tak jako například se zajímavým kouskem od fy SHIMANO s označením Ultegra.
      V principu jsme tedy probrali naviják jako zásobník a nyní zkusíme vysvětlit začátečníkovi, nač by mohl potřebovat zařízení, kterému se někdy nadneseně, někdy oprávněně u fly navijáku říká brzda.
      Možná už někteří muškaři ve vývojovém stádiu nymfa zjistili, že menší rybu po záseku je možno zdolávat se šňůrou v ruce. Když ryba udělá výpad směrem k rybáři, jednoduše šňůru rukou stahuje z naváděcího očka pod sebe, pokud se snaží ujíždět od rybáře, levá ruka šňůru „popouští“ mezi prsty, které tak působí jako jakási natural brzda tak, aby nedošlo k úplnému povolení šňůry a k následné možné ztrátě ryby... Ovšem i na našich odrybněných revírech může přijít větší až velká ryba, dojde na Big Game, a pak přichází na řadu brzda.
      Všeobecně rozšířeným zvykem, který ovšem tímto nezatracuji, je brzdění roztočené cívky v dlani ruky. Též jsem ho vyzkoušel na svém BFR, jenomže onen více než čtyřkilový kapřík utíkal takovým fofrem, že jsem se musel rychle spolehnout na brzdu, neboť moje ruka začala vykazovat známky nedostatečného chlazení a lubrikace. Zkrátka v životě muškaře může přijít okamžik, kdy běžná „brzda“ za pár stovek nestačí a velká ryba buď urazí mouchu – v lepším případě, v horším třeba celý ujímaný návazec za dvě stovky, a to buď proto, že brzda se nedá jemně seřídit a je moc natvrdo, nebo naopak, a pak hrozí předběhnutí cívky a zamotání šňůry na ní se stejným efektem.
      V obchodě se můžete setkat s brzdami fungujícími na několika více či méně osvědčených principech.
  1. tzv. DISC DRAG systém – u výrobců velmi oblíbená „levná“ brzda. Typický představitel je BFR Dragon Fly Cartridge nebo ORVIS Clearwatter. Zde sice může potenciální kupec podlehnout kouzelnému slovu DISC a představit si miniaturní část přední nápravy svého přibližovadla, ale po rozebrání navijáku zjistí, že o diskový brejk nejde, spíše jen o „drhnutí“ (drag) ozubených kol (disc). Jak již bylo výše uvedeno, cívka je většinou unášena na ozubeném kole na hlavní ose navijáku, které zapadá do menšího ozubeného kola na samostatné ose, která je vedena tělem navijáku do regulátoru brzdy. Otáčením onoho regulátoru se menší kolo přibrzďuje nebo odbrzďuje přes většinou kovové lamelky, čímž brzdí samotnou cívku. Princip toť jednoduchý, výrobně levný a účinný. Menší nevýhodou je více pohyblivých nekrytých součástek.
  2. Segmentová třecí brzda. Někteří výrobci, především některé americké firmy, i dnes používají mnoho let starý systém (typický např. pro kdysi i u nás dostupné navijáky fy SHAKESPEARE – Alfa, Flueger. Cívka je unášena na kolečku z umělé hmoty s velkým třecím odporem, které se volně otáčí kolem hlavní osy navijáku, na které je nasazena cívka. Ze strany na toto kolečko tlačí jakýsi brzdící segment, jenž je veden na tyčce s pružinkou, která vystupuje z těla navijáku na jeho zadní hraně a je zakončena zdrsněnou koncovkou. Jejím otáčením se tyčka s brzdícím segmentem více či méně tlačí na hranu kolečka a tím brzdí. Pro lepší srovnání mě nenapadá nic lepšího než „brzda“ na selském voze systému klacek-špalek-kolo...
  3. „Pure“ disková brzda. Aby hned na začátku nedošlo k mýlce – disková brzda obsahuje u muškařského navijáku „disk“, někdy i dva, ale rozhodně neobsahuje brzdové třmeny. Brzdící efekt je zde vytvářen třením dvou větších ploch – většinou dna cívky a diskové brzdy, což je v podstatě kulatá plocha z materiálu, který má větší tření než materiál cívky. Princip je jednoduchý – typický naviják této koncepce má širokou cívku, jejíž dno je plné – skrz naviják „není vidět“. Po nasazení cívky na osu její dno dosedne na brzdu, což je kulatá plocha, která je buď celá z třecího materiálu – např. korek nebo nějaký kompozit či umělá hmota, nebo je to kovový kotouč který má z této hmoty obložení – nejvíce mi to vždy připomíná spojku v mém fichtlovi. Princip regulace brzdné síly pak spočívá v brzdění cívky v navijáku otáčením křídlové matice uvnitř cívky – cívka je přes závit přitlačována na obložení brzdy. Druhou možností aplikace diskové brzdy je osa (jakési velké pouzdro, které se otáčí na menší, vodící tyčce), na kterou je nasazena cívka s unášečem, přes který je cívka na ose fixována a otáčí se celá osa. Ta pak dosedá na obložení brzdy – ovladač brzdy je v tomto případě většinou na druhé straně těla navijáku a jeho otáčením se cívka opět přitlačuje na brzdu. Nový Vortex od ORVIS má dokonce pravou kotoučovou brzdu obloženou korkem, s vnějším obvodem stejným jako obvod navijáku. Chybí už jen brzdový třmen,destičky a hydraulika.
  4. Brzda à la LAMSON. Nevím, jak tento systém jinak nazvat, ale velmi zvláštní druh brzdicího systému nabízí ve svých navijácích firma LAMSON WATERWOKS. Pomineme-li geniálně jednoduchý systém demontáže cívky – na navijáku nás musí zaujmout nepřítomnost fixačního zařízení cívky, tak naviják nemá kromě dutého širokého pouzdra s válečkovými ložisky, ve kterém je vedena osa cívky, po rozebrání žádné viditelné atributy brzdy. Celý systém je založen na dvou kónických segmentech, které jsou složeny v pouzdře brzdy do sebe. Jeden je otočný s unášečem cívky a druhý je pevný. Geniální, jednoduché, a taky patentované. LAMSON sice neoplývá množstvím designově zajímavých dírek, o to více je ale konstruován s ohledem na mnoho faktorů, které mohou u vody negativně ovlivňovat jeho funkci. Rychlá a jednoduchá demontáž cívky (nic nemůže upadnout, cívka je fixována na ose pomocí O kroužku a demontuje se prostým zatažením rukou za cívku), vnitřní mechanismus je jednoduchý a plně zakrytý.
  5. Na našem trhu se prodávají nebo prodávaly navijáky i od jiných firem, u nichž se používají poněkud odlišné brzdové systémy – typickým představitelem je např. LOOP, HARDY. Navíc lze na internetu nalézt i výrobce veskrze exotických systémů, jako je např. lososový naviják LOOP nadupaný válečkovými ložisky, BACKWINDER s designem ze Star Treku a systémem ovládání brzdy, ze kterého zůstává rozum stát, a v neposlední řadě jsou to navijáky s tzv. antireverzním brzdovým systémem, jako např. ORVIS Vortex, nebo BLACK SHADOW Antireverse. Bohužel se mi nepodařilo nikde v obchodě proniknout se šroubovákem v ruce do některého AR navijáku, tak se pokusím princip vysvětlit velmi zjednodušeně. Naviják má celý systém brzdy uložen na straně kličky (na druhé straně není buď nic, nebo u některých modelů páčka bojové brzdy – viz ORVIS Vortex AR). Systém je uložen v dutém hřídeli, na kterém je unášena cívka. Brzdná síla se reguluje otáčením kličky dopředu nebo dozadu. Zjednodušeně – otáčením dopředu se brzda „utahuje“ až do okamžiku, kdy systém začne navíjet, otáčením dozadu se brzda povoluje. To vše probíhá velmi plynule v rozmezí přibližně cca tří otáček kličkou. Ovšem tyto těžké navijáky určené pro lov velkých bojovných ryb jsou již v cenových relacích přesahujících 20-25 tisíc korun.
  6. Největší breake úchylkou (automatické navijáky jako kdysi slavný Tru Art od SHAKESPEARE na hodinové péro zde nemá smysl rozebírat), kterou jsem kdy našel v muškařských materiálech, je tzv. Turbine Drag. Doslova a do písmene, v navijáku je malinkatá turbínka, uložená v pouzdře s viskózní kapalinou. Čím víc ryba táhne, tím rychleji se turbínka otáčí, a tím více naviják brzdí a naopak...

      Teď se dostáváme pro začátečníky k velmi žádané odpovědi na otázku „Naviják s Large Arbor nebo klasickou cívkou?“
      Dřívější navijáky měly „standardní cívku“, tj. širokou v rozmezí 2-3 cm, což ovšem platí dodnes i u některých moderních navijáků. Kdysi používané materiály muškařských šňůr (např. paličkované hedvábné šňůry) asi zkrátka neměly tvarovou paměť. S vývojem nových materiálů pro výrobu šňůr, která s sebou nesla nepříjemný vedlejší efekt tvarové paměti, přestaly tyto navijáky vyhovovat, a proto byly vyvinuty navijáky nové, tzv. Large Arbor (možná by se dalo přeložit jak široká hřídel). Cívka navijáku se „nafoukla“ jak do průměru, tak do šířky, což přineslo efekt v uložení šňůry v širších smyčkách, a tím došlo k omezení (ne zcela úplnému – záleží na kvalitě materiálu, ze kterého je šňůra vyrobena) tvarové paměti šňůry.
      Někteří výrobci, typicky např. ORVIS, dokonce dodávají pro muškaře, kterým nevyhovují větší rozměry LA navijáků, modely s tzv. Middle Arbor cívkou (naviják MACH či letošní novinka Pro Quide), která v sobě spojuje výhody o něco užší cívky a většího průměru. Naviják není tak široký, ale šňůra jde uložit při vhodně zvolené délce podkladu opět do širších smyček. Navíc tento model umožňuje uložit o něco více podkladu, než na některé LA navijáky, u kterých snaha o zvětšování obvodového průměru cívky vedla k tomu, že na velmi mělké cívky se už nevešlo dostatečné množství podkladu.

Podtrženo, sečteno

      Ideální naviják pro začátečníka neexistuje, jen lze na základě empirických poznatků kolegů muškařů sdělit, že nejlepší poměr výkon/cena poskytují „plastové“ modely v cenové relaci 1500-3000 korun, s dobře fixovanou cívkou vůči tělu navijáku, DISC DRAG brzdou a dostatečně dimenzovanou cívkou pro uložení backingu i šňůry. Významným parametrem pro výběr navijáku pak je naviják dodávaný společně s náhradní cívkou či levná náhradní cívka, viz třeba BFR Dragon Fly nebo BFR Modula.

Několik rad pro koupi nového navijáku

      Vyjměte cívku a zkontrolujte uložení a případné vůle u ozubených kol. Pochopitelně detailnější rozborku za použití nářadí vám asi prodavač nepovolí.
      Zkontrolujte, zda nasazená cívka při tlaku rukou nemá snahu „uhýbat“ – tento jev je pozorovatelný u některých „plasťáků“! Také zkuste za cívku „zatahat“ ve směru její osy – někdy cívka povyjede i o více než půl milimetru, což např. u navijáku za 5-6 tisíc není zase až tak vzácný jev. Tento pokus je nutné zopakovat při dotažené i povolené brzdě – při zcela povolené brzdě by vůle měla být největší – platí to pro navijáky se středovým umístěním ovládání brzdy – poznávací znamení – v kolečku (matici) ovládání brzdy je šroubek.
      Jestli se vám nezdá mezera mezi cívkou a tělem navijáku dostatečně malá – hlavně v místě vývodu šňůry, zkuste do ní „vpravit“ muškařskou šňůru. Pokud tam zapadne bez problémů, můžete s takovým výrobkem v budoucnu zažít u vody adrenalinové chvíle a váš dodavatel šňůr vás bude mít jistě rád.
      Neposuzujte kvalitu brzdy podle „cvrkotu“ roztočené cívky – tento akustický jev způsobuje většinou kovový nebo plastový trojúhelník či pružinka zapadající do ozubeného kola cívky nebo brzdy – na chod brzdy nemá žádný vliv, pouze různě cvrká podle toho, zda se cívka otáčí dopředu nebo dozadu, a také funguje jako jakási kvazi-fixace cívky v jedné poloze.

Drahé navijáky

      Velmi oblíbenou otázkou u začátečníků bývá dotaz, proč kupovat velmi drahý naviják a co je na něm vlastně tak drahého – snad velký počet dírek? Pokusím se vysvětlit některé faktory, které vedou muškaře k nákupu drahých navijáků.

Počet „dírek“

      Nepopírám, že některé navijáky vypadají, jako by je někdo prostřílel brokovnicí, ale kromě estetického významu těchto otvorů se nabízí i praktické důvody. Zároveň je zde i nepraktická vlastnost – v takovém navijáku sice lépe a rychleji schne podklad a šňůra, zároveň ovšem obé není kryto před účinky vnikajících nečistot. Písek mezi oviny šňůry na cívce může zapůsobit na drahou šňůru abrazivně.
      Dalším, vesměs kladným, vedlejším efektem takovéto perforace je odlehčení navijáku – obzvláště u těch větších a z kovových slitin.

Kvalitní materiály

      Materiál, ze kterého je vyrobeno tělo navijáku a cívka též hraje nezanedbatelnou roli – nepodléhá např. korozi, odolává mořské vodě, nepůsobí na něj teplo či zima, a proto např. nedochází ke zvětšování vůle vlivem roztažnosti materiálu. Zároveň je odolnější i vůči mechanickému namáhání – 10kilový losos nebo stealhead umí z navijáku udělat nepoužitelnou dekoraci. Titan nebo jeho slitiny nejsou nemožné, např. MEGOFF vyrábí své navijáky z letecké slitiny titanium – kampak se asi podělo sestřelené U-2 pana Powerse????
      Můžete muškařit na Venuši a naviják bude v jejích kyselých deštích fungovat dál...

      Kvalitní brzda – již bylo popsáno výše. Ruku v ruce s kvalitní brzdou většinou kráčí i velmi kvalitní ložiska, někdy i dokonce i více než jedno, což je u muškařského navijáku poměrně vzácný jev.

Detaily

      Např. taková prkotina, jako velikost a tvar té části brzdy, kterou se ovládá brzdná síla. Na první pohled zanedbatelný problém, nicméně v akci, např. v chladných dnech, může být problém zkřehlou rukou tuto součástku ovládat, navíc pokud je ruka například v rukavici.
      Demontáž cívky – je nutné „něco“, co klidně může upadnout do trávy nebo do vody, odšroubovat před tím, než se vyjme cívka? Potřebuji k tomu nějaké nářadí? Nebo stačí jenom zatlačit na pojistku či jenom zatáhnout za cívku (viz Lamson)? Bude fungovat brzda se stejnou účinností, když naviják namočím do vody?

Design

      To je fenomén, nad kterým zůstává rozum stát (s výjimkou Pikeho, který design vnímá jako nedílný atribut pravého muškaře – článek o kloboucích a kožených muškařských vestách bude možná později), nicméně dokud budou existovat Pájkové, pro které je tento parametr důležitý, budou existovat i výrobci navijákových skvostů. Každý jistě viděl alespoň na obrázku naviják LOOP Evotec – zřejmě první naviják, přes který bylo vidět, teda až na tři ramena cívky a těla navijáku.
      Tvůrci navijáků SAGE, LAMSON šli ještě dál a jedno rameno ubrali. Pak přišel norský BACKWINDER a dotáhl to do krajnosti – uprostřed navijáku je díra jako hrom a v ní NIC...
      Dírek a designu chtivého muškaře vždy uspokojí třeba produkty firmy HARDY. Jejich nový Angel a Angel TE již nabudili i pár MRKmanů.
      Takže – nic není nemožné, záleží jen na obsahu vašich šrajtoflí a šikovnosti vašich účetních či daňových poradců. Výrobci navijáků jako BAUER, MEGOFF, ABEL, HARDY, ROSS, LOOP, GALVAN, HENSCHEL, DUTCH, TETON, SAGE, ORVIS, VAN STAAL, NAUTILUS, TIBOR atd. atd., se již těší, aby vám pomohli vyčerpat jakýkoliv překlenovací úvěr.


      Při pohledu na tento naviják se musí automaticky nabízet myšlenka, co bude následovat.

      V článku byly použity fotografie z firemních webů s laskavým svolením pana Ryana Harrisona z firmy WATERWORKS-LAMSON, pana Vladimira Rachenka z firmy MEGOFF, pana Johna Wolstenholma z firmy HARDY, pana Larse Blomberga z firmy BACKWINDER a pana Davida Wennersdahla z firmy LOOP.
      Alanovy i Pájkovy hlášky byly jejich „tvůrci“ autorizovány.
      Ostatní použité materiály: Nejmenovaný časopis o muškaření s článkem nejmenovaného prodavače o roztočené fréze...

      Poznámka: Všechny cenové údaje zde uvedené jsou orientační, buď vycházejí z cen u českých obchodníků podnikajících v kamenných obchodech, nebo jsou přepočítány kurzem valuty-prodej Komerční banky bez cla a DPH, případně nákladů na dopravu. Na FISHTEC pochopitelně pořídíte za cenu zjištěnou výše uvedeným způsobem navijáky dva a poštovné zůstává stejné.

Autor: Miloš_diakritický

Diskuse k článku (49 reakcí)

Přečteno: 28 170x
Průměrná známka: 1.25

NJak jsem začal muškařit

Od vybavení a techniky lovu až po první úlovek na mušku.

NHmotnostní kategorie muškařských šňůr

Na malé vodě pravděpodobně budeme využívat optimální délku, zatímco na jezeře budeme prut stejné kategorie jako šňůra běžně přetěžovat.

NNaviják naopak

Většina muškařů, praváků (u leváků je to naopak) má naviják na prutu tak, že ručka směřuje na levou stranu.