Chytání na splávek je jeden z nejkrásnějších a nejjemnějších rybolovných způsobů. Vždyť kdo by neodolal pohledu na pomalu se potápějící spláveček na klidné hladině, nebo jemné „ťukání“ a popojíždění při záběru od velmi opatrných ryb, například línů, cejnů nebo kaprů? Většina malých kluků, kteří vezmou udici poprvé do ruky a nedočkavě nahodí, začíná právě se splávkem. Provléknout upevňovací bužírky, přivázat háček a nějaký ten broček na vyvážení není nic těžkého a asi si tím prošel každý z nás. I když lov na pevný splávek má svá pravidla a při dodržení určitých zásad to zvládne téměř každý, s průběžným už to je trošku těžší.
Původně s tímto rybolovným způsobem přišli angličané, a proto se velmi často používá název „lov na angličana“, lidově „anglána“, nebo „lov wagglerem“, či klouzavým splávkem, nebo průběžným splávkem. V praxi to znamená chytání na splávek, který není připevněný a zaaretovaný na vlasec gumičkami jako pevný, ale pouze dole projíždí očkem (obratlíkem) a má určitou zarážku (je jedno jestli gumičkou, stop uzlíkem, bužírkou nebo čímkoliv jiným) v námi zvolené hloubce a při nahození stoupá po vlasci a zastaví se právě o tuto zarážku.
Průběžný splávek má mnoho využití. Můžeme tak prochytávat libovolný vodní sloupec, můžeme chytat pod hladinou, ve velkých vlnách, můžeme přehloubit nebo chytat u dna. Nejčastěji lovíme na přehradách, jezerech, rybnících a pomalu tažných vodách, kde jsou větší hloubky, nebo když ryby berou velmi opatrně a jemně. Velmi často se takto chytá například na Slapské přehradě, na Orlické přehradě, na Seči, ale využijeme ho i na zatopených pískovnách v okolí Brandýsa nebo mezi Pardubicemi a Hradcem, kde berou ryby obzvláště opatrně a vidíme ho jen díky perfektně seřízeným udicím a vlastní záběr byl kolikrát jen nepatrné přizvednutí splávku. Chytali jsme i nádherné cejny na Labi nebo na Vltavě.
Wagglery oproti pevným splávkům mají velikou výhodu, protože jsou předvážené na libovolnou gramáž. To znamená, že při lovu například 30 metrů od břehu při chytání pevným splávkem musíme použít minimálně šest a více gramů, abychom vůbec tak daleko nahodili a ryba, i když použijeme průběžná olůvka, zvedá celou tuto zátěž. Avšak při chytání průběžnými splávky můžeme použít takové předvážení, že nahodíme 20-ti gramový „klouzák“ a dole je jen jeden malý broček, a ryba zvedá jen tento broček, což dokáže přelstít i ty nejopatrnější ryby. Další výhoda je, že nám nevadí vítr ani vlny, zatím co na pevných splávcích nevidíme záběr (používáme i specielní potápivé vlasce). Jediná jejich nevýhoda je vyšší pořizovací cena. Tímto způsobem chytáme téměř všechny druhy ryb a používáme libovolné nástrahy. „Klouzáků“ je strašná spousta a výrobci všech světových značek, hlavně největší plavačkové firmy, se tady obzvláště předhánějí v co nejpestřejších barvách a tvarech. Téměř na každou vodu si zvolíme jiný tvar, pro nás je ovšem nejdůležitější, aby šly podle potřeby měnit anténky, které jsou z daleka dobře vidět.
Chytat můžeme dvěma způsoby. Jeden je, když používáme kratší prut, než je hloubka vody, a druhý, když používáme delší prut, než je hloubka, kde zrovna lovíme. Podle toho se odvíjí upevnění splávku i vlastní montáž. Zpravidla se používají třídílné matchové pruty v délkách 3,90, 4,20, 4,50, 4,80 m, ale můžeme i použít pruty teleskopické zvané „bolonésové“ v délkách od 4 – 8 metrů.
Lov na hloubce menší, než je délka prutu
Tento způsob je relativně jednodušší a doporučuji ho, aby si ho každý párkrát vyzkoušel a nacvičil, než začne s velkými hloubkami. To samé nemá cenu začít s nějakými dálkami, a pokud jste nikdy „propad“ nechytali, vyplatí se si to natrénovat blíže u břehu. Jednak lépe a přesněji zakrmíme ať prakem či rukou, jednak lépe odhadneme kam nahazovat a kam krmit a jistěji vidíme záběry i od opatrných ryb.
Při volbě prutu si uvědomíme, s jak těžkým splávkem vlastně chceme nahazovat a podle toho prut vybíráme. Každý prut má určenou nejvyšší přípustnou zátěž, a tak podle námi zvolené lokality tomu vše uzpůsobíme, v žádném případě se nevyplatí pruty přetěžovat. Vybereme si například pískovnu s hloubkou kolem čtyř metrů. Víme, že se v tomto revíru vyskytují i kapři kolem pěti kil, a že je budeme hledat kolem 20 metrů od břehu. Proto jsme zvolili matchový prut o délce 4,50 se zátěží do 30 g. Malinko nám fouká vítr proti nám a proto použijeme předvážený „wagggler“ o gramáži 14+1, což znamená, že tento splávek je již předvážen 14-ti gramy a dolu dovážíme v malých bročcích pouze jedním gramem. Ryba nám tedy bude zvedat nejvýše váhu pouze tohoto jednoho gramu, a jelikož máme splávek předvážený, při záběru nám ryby budou častěji splávek zvedat než potápět, což se projeví vyjížděním splávku z vody. Kmenový vlasec použijeme o průměru 0,16 – 0, 18 mm, abychom splávek při náhozu „neustřelili“a dolů používáme fluokarbonový návazec s průměry 0,10 – 0,14 mm.
Montáž je celkem jednoduchá. Na kmenový vlasec od shora navlékneme korálek, potom malý obratlík s karabinkou, zase korálek a na konec vlasce navážeme malý obratlík. Do karabinky zavlékneme námi zvolený průběžný splávek a na druhou stranu obratlíku návazec s háčkem. Vyvážíme několika bročky, aby z vody koukala anténka, při naprosto klidné hladině stačí milimetr až dva (raději používáme silnější anténky, které jsou lépe vidět). Když fouká a jsou vlny, vyvážíme tak, abychom viděli anténku i ve vlnách (podle počasí, vody a sluníčka volíme barvu anténky, proti sluníčku černá, ráno a večer žlutá, přes den červená). Aby vše fungovalo jak má, musíme ještě nad celou montáž navázat jemnou bavlnkou (nebo chirurgickou nití) stop uzlík, aby se splávek o uzlík zastavil. Tento uzlík zatím nedotahujeme, abychom mohli správně naměřit hloubku. Po naměření uzlík (navazujeme na vlasec úplně stejně, jako když navazujeme háček s lopatkou, nebo lze již navázané koupit v rybářských potřebách), dotáhneme a zastřihneme konce bavlnky, aby uzlík mohl dobře procházet očky prutu (nemá takový vliv, protože chytáme prutem 4,50 m a hloubka je kolem čtyř metrů).
Hloubku měříme tak, že na háček přesně vyvážené udice zavěsíme přípravek na měření hloubky (sondu, žabičku, olůvko, hloubkoměr), přehodíme místo, kde chceme chytat, a pomalu přitahujeme montáž k sobě. Vždy uvolníme vlasec a chvilku počkáme, až splávek vystoupá až po stop uzlík. Uzlík posouváme po vlasci tak dlouho, až vykoukne anténka splávku. Jestliže se splávek pokládá na vodu, je hloubka menší a musíme ubrat, jestliže anténka vůbec nekouká, přidáváme. Tímto způsobem dokážeme změřit hloubku na centimetr přesně, a dokážeme si najít i různé překážky, vázky, prohlubně, hrany a podobně, kde se nejvíce zdržují ryby.
Jelikož chytáme ve čtyřmetrové hloubce, můžeme zvolit i několik jiných montáží. V rybářských potřebách se dají koupit i různé hotové přípravky upevnění splávků na vlasec zvaná „téčka“ (obr.6). Toto téčko má výhodu, že se připevněním na vlasec dá zajistit v námi zvolené hloubce, jednak nemusíme používat bavlnku a jednak tento přípravek nijak nenarušuje vlasec. Tím uděláme z průběžného splávku pevný. Jediná nevýhoda je při nahazování, protože při chytání na velkých hloubkách jsme samozřejmě omezeni délkou prutu. Toto využijeme například když si stáhneme ryby ze dna krmením (např. kukly, sušenky…) do sloupce nebo pod hladinu.
Nástrahy - nejběžněji používáme bílé červy, žížalky, patentky, kukly nebo jejich vzájemnou kombinaci, ale chytat se dá téměř na všechno. Velmi používaná je pařená houska, kukuřice, různá těsta, hrášek, kolínka, brambor a podobně. Musíme si dát práci a vysledovat, jaké ryby jsou v dané lokalitě, a podle toho zvolit nástrahu a také jestli hodláme lovit nade dnem nebo lehce „šouráme“ háčkem o dno, protože každá ryba vyžaduje něco jiného. Například cejni sbírají potravu většinou ze dna, a tak je vhodné položit minimálně 10 cm vlasce na dno (někdy až 70 cm), zatímco plotice většinou sbírají 10 cm nade dnem. Chce to trpělivost a vyzkoušet to. Musíme vzít i do úvahy, že krmení po rozpadu trošku vzlíná a to znamená, že zvedne i ryby nade dno a pokud na toto nezareagujeme a nesnížíme hloubku, divíme se, že nemáme záběry. Nesmíme se bát trošku experimentovat, to znamená například ke kousku pařené housky připíchnout červeného červa, nebo hnojní žížalku nehtem přepůlit, napíchnout jí křížem a zavřít bílým červíkem, malou kukuřičku připíchnout s třemi patentkami a podobně. Podle zvolené nástrahy volíme i háčky, ale snažíme se nedávat zbytečně veliké. V praxi jsme si ověřil, že se i pětikilový kapřík dá vytáhnout na 18-ku háček.
Krmení - je to jedna z nejdůležitějších věcí, která rozhoduje o tom, zda si vůbec zachytáme. Proto jako první, než vůbec rozděláme prut a začneme měřit hloubku, opatrně promícháme a navlhčíme krmení vodou, ve které jsme se rozhodli chytat, aby se uvolnily aminokyseliny a proteiny. Dovlhčujeme ho opatrně několikrát a podle vody, proudu, hloubky, ročního období a výskytu a obsádky ryb apod. uděláme patřičnou konzistenci a raději dvakrát přesejeme, aby nám krmení správně pracovalo a lákalo ryby.
Podle naměřené hloubky a různých prohlubní a překážek ve dně zvolíme místo, kam budeme krmit. Toto místo si dobře zapamatujeme a pokud možno „označíme“ nějakým orientačním bodem naproti (např. sloup, strom, stožár, věž…) a po celou dobu nahazujeme do tohoto místa. Můžeme si ho i označit na vlasci například specielním fixem na vlasce (tmavé vlasce označujeme světlým a světlé tmavým fixem). Můžeme i po nahození a stažení splávku do zvoleného místa gumičkou několikrát omotat vlasec na cívce, čímž budeme také nahazovat stále do stejného místa.
Je jedno, jestli krmíme rukou nebo prakem, vždy před vhozením návnady nahodíme splávek, abychom se dobře orientovali a krmili pokud možno stále do stejného místa. Při chytání ve velkých hloubkách se nemusíme bát, že si ryby rozplašíme. Velmi důležité je dostat dolů co možná nejvíce živé nástrahy a tak se snažíme střílet i lepené červy (pokud chytáme tak blízko, že tam dostřelíme). Jinak pomůže smíchat červy například se specielními lepidly nebo s hlínou. Na stojatých vodách se snažíme dopravit koule velikosti pomeranče na hladinu rukou nebo prakem tak, aby se při plesknutí o hladinu rozbily a udělaly krmný mrak, který láká ryby z velké dálky a větší částice a živá nástraha aby spadly na dno. Pozor při velkých vlnách nebo větru, tady se snažíme udělat koule trošku tvrdší, jinak hrozí, že si naše krmné místo „rozhážeme“.
Předem se musíme rozhodnout, zda nakrmíme na jednu hromadu, či zda průběžně přihazujeme i během lovu. Vše záleží na hloubce a množství ryb. Nesmíme za žádnou cenu ryby přesytit, důležité je přilákat a udržet na zakrmeném místě. Naše krmení je pouze přiláká, proto přidáváme do krmení ještě takzvanou „zarážku“, což je vlastně to, co ryby udrží na našem místě. Většinou touto zarážkou jsou bílé nebo různě barvené červy, žížaly, patentky, kukly, pártikl od konopí přes kukuřici, pšenici, řepku, hrášek, otruby, jáhly a podobně. Znovu zdůrazňuji, že to nesmí ryby přesytit, jinak jsme skončili. Je velmi důležité pártikl, obilniny, kukuřici, hrášek a ostatní předem namočit nebo povařit. Jaké krmení na jakou vodu je na samostatný článek.
Lov na větších hloubkách, než je délka prutu
Montáž je téměř shodná, jako v prvním případě, ale nejdůležitější je navázaní stop uzlíku. Ten musí být tak tenký, aby při náhozu procházel bezpečně bez drhnutí malými plavačkovými očky, ale zase tak velký, aby neprošel skrz korálek, a tak pevný, aby nenarušoval vlasec a neposouval se během nahazování. Mně se nejvíce osvědčila chirurgická nit, která se dá koupit v lékárně, nebo specielně navázané uzlíky, které se prodávají v rybářských potřebách. Většinou jsou v pytlíku i s korálky po pěti navázané na duté umělohmotné trubičce. Touto trubičkou provléknete vlasec, na který chcete stop uzlík navázat a nehtem opatrně uzlík stáhnete na vlasec, nasliníte a lehce zatáhnete. Nesmíte moc silou, aby jste mohli posouvat po vlasci při měření hloubky (dotáhnout až po naměření hloubky a opatrně zastřihnout). Potom na vlasec navléknete korálek, za ním vámi zvolené průběžné „téčko“ nebo obyčejný obratlík, který bude držet splávek, zase korálek, potom gumovou kuličku, aby při velkém švihnutí nenarážel obratlík s „angličanem“ na navázaný uzlík a opět zakončíte malým obratlíkem. Ten se navazuje hlavně proto, že při chytání ve velkých hloubkách třeba na červy a vytahování udice se velmi často koncový návazec zamotá.
Splávek dovažujeme podle dané hloubky, když chytáme kolem sedmi metrů, můžeme i použít torpilky (podlouhlá olůvka s dirkou), aby nám nástraha rychleji klesla ke dnu.
Někdy se stává, že než propadne háček s červíkem až na dno, je tam chycená ouklej. Pomůžeme tomu ubráním podložky v tělíčku předváženého wagglera a přidáním těžší torpilky (obr.7). Můžeme si i pomoci specielním krmením, které se po dopadu na dno rozpadne, větší a hrubší částečky zůstanou pro větší ryby na dně a malé vzlínají k hladině a udržují oukleje a jinou povrchovou rybu od našeho háčku (mnohokrát mě zachránilo toto krmení při závodech, protože za drobnou rybou se k hladině vytáhli i cejni).
Při chytání ve větších hloubkách dbáme na zátěž prutu, protože většinou používáme těžší předvážené wagglery, do náhozu musíme dát větší švih a jemný proutek by to určitě nevydržel.
Ideální je matchový prut kolem délky 4,20 a s gramáží kolem 30 – 40 gramů. Tento styl nahazování není vůbec jednoduchý, a proto si nacvičíme nejprve lov na kratší vzdálenosti.
Dáme prut za sebe, podíváme se, jestli se nám nezamotala montáž do splávku, podíváme se na vodu a prudkým švihnutím přes hlavu pošleme splávek na vodu. Nesmíme celou montáž nechat padnout na hladinu, ale lehce rukou přibrzďujeme dopad a to tak, že jako první musí na hladinu dopadnout háček s červíkem, potom broky a nakonec splávek. Toto není vůbec jednoduché a určitě to chce natrénovat.
Až se to naučíme, odměnou nám budou nádherné záběry v podobě pomalého pokládání splávku na hladinu (od cejnů), nebo rychlá jízda na vodu s čeřením hladinky (od kapra), či lehké popojíždění doleva najednou zase doprava (od plotice), či jemné vrnění s popojetím a zase vrnění (od lína).
Chytání na splávek je jeden z nejkrásnějších a nejjemnějších rybolovných způsobů. Vždyť kdo by neodolal pohledu na pomalu se potápějící spláveček na klidné hladině, nebo jemné „ťukání“ a popojíždění při záběru od velmi opatrných ryb, například línů, cejnů nebo kaprů? Většina malých kluků, kteří vezmou udici poprvé do ruky a nedočkavě nahodí, začíná právě se splávkem. Provléknout upevňovací bužírky, přivázat háček a nějaký ten broček na vyvážení není nic těžkého a asi si tím prošel každý z nás. I když lov na pevný splávek má svá pravidla a při dodržení určitých zásad to zvládne téměř každý, s průběžným už to je trošku těžší.
Wagglery oproti pevným splávkům mají velikou výhodu, protože jsou předvážené na libovolnou gramáž. To znamená, že při lovu například 30 metrů od břehu při chytání pevným splávkem musíme použít minimálně šest a více gramů, abychom vůbec tak daleko nahodili a ryba, i když použijeme průběžná olůvka, zvedá celou tuto zátěž. Avšak při chytání průběžnými splávky můžeme použít takové předvážení, že nahodíme 20-ti gramový „klouzák“ a dole je jen jeden malý broček, a ryba zvedá jen tento broček, což dokáže přelstít i ty nejopatrnější ryby. Další výhoda je, že nám nevadí vítr ani vlny, zatím co na pevných splávcích nevidíme záběr (používáme i specielní potápivé vlasce). Jediná jejich nevýhoda je vyšší pořizovací cena. Tímto způsobem chytáme téměř všechny druhy ryb a používáme libovolné nástrahy. „Klouzáků“ je strašná spousta a výrobci všech světových značek, hlavně největší plavačkové firmy, se tady obzvláště předhánějí v co nejpestřejších barvách a tvarech. Téměř na každou vodu si zvolíme jiný tvar, pro nás je ovšem nejdůležitější, aby šly podle potřeby měnit anténky, které jsou z daleka dobře vidět.
Chytat můžeme dvěma způsoby. Jeden je, když používáme kratší prut, než je hloubka vody, a druhý, když používáme delší prut, než je hloubka, kde zrovna lovíme. Podle toho se odvíjí upevnění splávku i vlastní montáž. Zpravidla se používají třídílné matchové pruty v délkách 3,90, 4,20, 4,50, 4,80 m, ale můžeme i použít pruty teleskopické zvané „bolonésové“ v délkách od 4 – 8 metrů.
Montáž je celkem jednoduchá. Na kmenový vlasec od shora navlékneme korálek, potom malý obratlík s karabinkou, zase korálek a na konec vlasce navážeme malý obratlík. Do karabinky zavlékneme námi zvolený průběžný splávek a na druhou stranu obratlíku návazec s háčkem. Vyvážíme několika bročky, aby z vody koukala anténka, při naprosto klidné hladině stačí milimetr až dva (raději používáme silnější anténky, které jsou lépe vidět). Když fouká a jsou vlny, vyvážíme tak, abychom viděli anténku i ve vlnách (podle počasí, vody a sluníčka volíme barvu anténky, proti sluníčku černá, ráno a večer žlutá, přes den červená). Aby vše fungovalo jak má, musíme ještě nad celou montáž navázat jemnou bavlnkou (nebo chirurgickou nití) stop uzlík, aby se splávek o uzlík zastavil. Tento uzlík zatím nedotahujeme, abychom mohli správně naměřit hloubku. Po naměření uzlík (navazujeme na vlasec úplně stejně, jako když navazujeme háček s lopatkou, nebo lze již navázané koupit v rybářských potřebách), dotáhneme a zastřihneme konce bavlnky, aby uzlík mohl dobře procházet očky prutu (nemá takový vliv, protože chytáme prutem 4,50 m a hloubka je kolem čtyř metrů).
Hloubku měříme tak, že na háček přesně vyvážené udice zavěsíme přípravek na měření hloubky (sondu, žabičku, olůvko, hloubkoměr), přehodíme místo, kde chceme chytat, a pomalu přitahujeme montáž k sobě. Vždy uvolníme vlasec a chvilku počkáme, až splávek vystoupá až po stop uzlík. Uzlík posouváme po vlasci tak dlouho, až vykoukne anténka splávku. Jestliže se splávek pokládá na vodu, je hloubka menší a musíme ubrat, jestliže anténka vůbec nekouká, přidáváme. Tímto způsobem dokážeme změřit hloubku na centimetr přesně, a dokážeme si najít i různé překážky, vázky, prohlubně, hrany a podobně, kde se nejvíce zdržují ryby.
Jelikož chytáme ve čtyřmetrové hloubce, můžeme zvolit i několik jiných montáží. V rybářských potřebách se dají koupit i různé hotové přípravky upevnění splávků na vlasec zvaná „téčka“ (obr.6). Toto téčko má výhodu, že se připevněním na vlasec dá zajistit v námi zvolené hloubce, jednak nemusíme používat bavlnku a jednak tento přípravek nijak nenarušuje vlasec. Tím uděláme z průběžného splávku pevný. Jediná nevýhoda je při nahazování, protože při chytání na velkých hloubkách jsme samozřejmě omezeni délkou prutu. Toto využijeme například když si stáhneme ryby ze dna krmením (např. kukly, sušenky…) do sloupce nebo pod hladinu.
Podle naměřené hloubky a různých prohlubní a překážek ve dně zvolíme místo, kam budeme krmit. Toto místo si dobře zapamatujeme a pokud možno „označíme“ nějakým orientačním bodem naproti (např. sloup, strom, stožár, věž…) a po celou dobu nahazujeme do tohoto místa. Můžeme si ho i označit na vlasci například specielním fixem na vlasce (tmavé vlasce označujeme světlým a světlé tmavým fixem). Můžeme i po nahození a stažení splávku do zvoleného místa gumičkou několikrát omotat vlasec na cívce, čímž budeme také nahazovat stále do stejného místa.
CK Varga
