Na lovu línů

- Pavel Holub

Lín jako cílová ryba

      Zatím jsem nepotkal nikoho, pro koho by byl lín tím vysněným cílem, onou metou, kvůli které se vstává za tmy a pro níž má smysl bojovat s vlastní ženou o čas strávený u vody. Ale přece... většinou přijde náhodně, líčíme-li na něco jiného. Má krásnou stavbu, bojuje a i pro tu mosazně zlatou barvu mu většina z nás odpustí.
      Před dvěma lety jsem si všiml, že na mém domovském revíru (zatopené důlní dílo s množstvím zatopených stromů) místo plánovaných úlovků kapra či amura narůstá četnost ulovených línů. A protože jsem neměl žádné extrémní výsledky, rozhodl jsem se vyzkoušet lov právě této ryby. A nějak mi to zůstalo - ne že by mi pořádný kapr nezvedl adrenalin, ale řádka bublin na hladině zvolna směřující ke splávku a následný záběr…. Prostě si každý z nás hledá to pravé pro sebe: někdo holky a jiný vdolky.

lín obecný

Revíry

      Jsem ze severních čech ale konkrétní revíry jmenovat nechci, spíše jejich charakteristiky a zvláštnosti lovu na tom kterém z nich. Technika lovu na jednom se výrazně liší od jiného a to je právě to, co je na rybařině prima.

Loviště 1

      Prvním lovištěm je důlní propadlina,dodatečně zavodněná,s výrazný reliéfem dna a množstvím zatopených stromů, keřů, pařezů a bůhví čeho, s holými travnatými břehy. První systematickým krokem při cíleném lovu je pro mě důkladný průzkum vody. Díky svému povolání mám přístup k leteckým snímkům této lokality. Pomocí nich jsem získal vcelku dobrý přehled o hloubce v každém místě (tmavší a světlejší místa snímku), ale stejně jsem celý den věnoval obhlídce s dalekohledem v ruce. Vysledoval jsem stanoviště různých ryb a vytipoval dvě možná loviště. Teď se to píše, ale já si tenkrát připadal jako blázen, místo abych máčel červa, jsem pochodoval kolem vody a měřil olovnicí hloubku. Jedno místo je poměrně uzavřenou zátočinou s pravidelnými brázdami na dně, s hloubkou 0,5 - 1 metr. Tady by mělo něco zabrat.
      Po mnoha vycházkách se ukázalo místo jako dobře zvolené pro ranní lovy menších ryb všech druhů, naštěstí i línů. Jako ideální se posléze ukázal lov na položenou s průběžnou zátěží a koncovým návazcem 15-20 cm, s náhozem na vrchol brázdy a stažením nástrahy k jejímu úpatí. Dalo se vypozorovat, že přímé nahození do brázdy ryby rozplašilo a po jejich návratu většinou nejevily o předloženou nástrahu zájem. Při nahození na vrchol brázdy většina ryb nereagovala energickým útěkem, ale velmi rychle upoutala jejich pozornost stopa zvířeného dna při stahovaní nástrahy. Takto předloženo jim nejvíce chutnala kukuřice a žížaly. Úlovky lína byly na tom místě pravidelné, jen jejich velikost málokdy přesahovala 35 cm. Zajímavostí pro mě bylo, že velikost háčku neměla prakticky žádný vliv na četnost a velikost úlovků. Dnes je tohle loviště v ptačí rezervaci a tím i mimo možnost lovu.

Loviště 2

      Dalším revírem je důlní propadlina s břehy většinou porostlými orobincem a rákosím, z jihu chráněná prudkým srázem porostlým břízami, vyhlášená v okolí právě výskytem línů. Sem jsem byl poslán kolegou s tím, že tam nechytí jen blb. Měl pravdu, četnost úlovků byla vždy bohatá, ale jen při dodržení několika zásad. Základem je tady lov na plavanou, ve vodním sloupci a těsně pod hladinou. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil důvod neúčinnosti nástrahy předložené na dno. Vzhledem ke sklonu dna, které padá ostře do hloubky 4 až 7 metrů, se nedá ze břehu odvodit jeho charakter. Ta zvláštnost je v tom, že nade dnem je vrstva zetlelého rákosu o síle asi 15cm, vrstva je tekutá, ale ryby v ní neplavou, zdržují se nad ní….
      Stačilo prostě připevnit přímo nad háček něco, co donutilo celou montáž vznést se nad ono bahýnko. Použil jsem kousek montážní pěny, který jsem si rozměrově upravil, aby unesla právě moji zvolenou montáž (právě tak se dá použít polystyren, starý splávek nebo k tomu určené bavorské dřívko).
      Výsledek byl naprosto ukázkový. Prokrmil jsem lehce dvěmi koulemi rozpadavé směsi a vzápětí nahodil. Učebnicový záběr následoval snad jen deset vteřin po dopnutí vlasce, krátký boj a v podběráku se blýskal nádherný lín barvy temné mosazi a s délkou 42 cm. Zaznamenat úlovek do své evidence a šup zpátky do vody. Nové nahození a okamžitý záběr, tentokrát 44 cm, znovu a znovu a…. Občas jsem prokrmil, jen lehce, a pokračoval v naprosto zázračném lovu. Jediné, co jsem před všemi skrýval a to pečlivě, byla moje nevšední montáž. Nestál jsem o likvidaci místní populace lína.
      Při další návštěvě tohohle revíru jsem nebyl zdaleka tak úspěšný a za čtyři hodiny jsem zdolal tři „macky“ asi patnácticentimetrové a pak jako náplast jednoho 41 cm krasavce. Všechny ryby z tohoto revíru se vrátily zpět do vody a já pevně věřím, že si je zase někdy prohlédnu a ony budou zas o nějaký ten centimetr delší.

lín obecný

Loviště 3

      Posledním revírem, o kterém chci psát, je krásný soukromý rybník na Vysočině, zázračně patřící do rodiny. Tedy: strýc manželky mého bratra má syna a ten… Není to důležité, podstatná je různorodá obsádka a možnost lovu, i když bez možnosti si cokoli odnést.
      Rybník je obrostlý travou a místa pro lov si člověk musí nejprve upravit. Při prvních návštěvách jsme zkoušeli lov kapra, je jich tu dost a to i těch kapitálních. Občas se ale spletl nějaký ten lín a jeho standardní velikost mě nakonec dohnala k změně cílové ryby. Ale nebylo to vůbec jednoduché, kapr je zde dominantní a tak zprvu zabíral jako první. Nakonec jsem musel odložit klasický prut a jít na to s feederem.
      Jasná změna, kapr mi to po takovém zjemnění sestavy nebere, ale nebere také nic jiného. Připadal jsem si jako blázen, neustále jsem přehazovala stále nic. Syn sedící vedle měl na svém kontě už třetího kapra v rozmezí 50-60 cm a já - nic. A pak z čista jasna mi to došlo, lín nebude tam, kde je takový cvrkot, ale někde kde se dostane k nějakému soustu. Nahazuji (vanilkové estrádo) podél břehu asi metr od kraje nanejvýš 10 metrů od sebe. Chvilku mám pocit, že je to zase špatně ale razantní ohnutí špičky mě vytrhuje z přemýšlení. Jemně přisekávám a začínám přitahovat. Je to lín a má jednu, pro tento revír typickou délku - 38cm. Pak to jde jako v cvičebnici. Doplnit směs do krmítka a hop na vyzkoušené místo, chvíle laškování a pak nádherné ohnutí jemné špičky. Výsledkem bylo osm nádherných línů do 40 cm a tři výstavní kusy, kterým do padesátky chyběly milimetry. Kmen 0,16 mm, průběžná montáž s krmítkem na raménku, koncový návazec 0,12 s háčkem velikost 12. Krásné boje s rybou a hlavně s poctivou šancí pro ní. Všechny ryby až na jednu (průměrnou) byly vráceny vodě.

Závěrem?

      Zkusil jsem popsat své zkušenosti z různých revírů a s různými technikami lovu jedné cílové ryby. Snad je z toho alespoň trochu zřejmé, že je to pokaždé jinak a to je důležité. Nejkrásnější odměnou je pro mě u vody ten nádherný pocit, který se dostaví, jakmile pouštím rybu a slyším věty na téma magor, cvok, blbec od těch, kterým to ten den nevyšlo. Nejsem masař, ryby mám rád, ale po hodinách bez ťuknutí je záběr - adrenalin a na velikosti ryby zas tolik nezáleží.

      Autor tohoto článku má osobní rekord nad 54cm, ale bez snímku jako důkazu a bez svědků, kteří by rybu snědli. Plave si dál ve svém revíru a autor se těší na příští vzájemné setkání. (Přiložené fotografie jsou ilustrační - fotil Boyscout)

Autor: Pavel Holub - ®

Diskuse k článku (29 reakcí)

Přečteno: 26 101x
Průměrná známka: 1.5

NZelený od závisti

Feederový lov línů v kapřařském stylu na typickém anglickém revíru.

NJak na líny

Nazelenalé, někdy až zlatožluté zbarvení, drobné šupinky, tmavé zaoblené ploutve a smutný pohled. Poznali jste nebo tápete?

NBream dream - za cejny na Nové Mlýny

Nahodil jsem jej do středu provnaděné oblasti a k mému úžasu záběry přicházely nejpozději do dvou minut po nahození!

NKaras stříbřitý

Karas je přeborník na jemné záběry.