Výroba feederových krmítek

- Radim Meřička

Že feeder splňuje přesně to, co jsem předchozích 12 let marně hledal, jsem pochopil po prvním roce lovu s ním. Neodradilo mě, ani když mi prut po třech měsících ukradli. Vlastně za to může moje přítelkyně. Když viděla, jak bez feederu trpím, koupila mi nový. Za dalších šest měsíců kupovala další, ale to už pro sebe. Častokrát se totiž na podzim stalo, že mi u vody feeder "zabavila" a na mě zbyl stařičký kaprový prut. Když jdu teď na ryby, tak jsme většinou dva, přičemž "fídříky" doma nenecháváme.
První rok jsem jemnou techniku fídrování teprve poznával, častokrát jsem trhal a občas jsem od vody odcházel i bez rybího potáhnutí. Bytí bez záběru jsem eliminoval lepším krmnením; časté trhání měl na svědomí nekvalitní monofil a používání pletenky co by návazce. Přestože jsem začal používat na návazec vlasec, stane se i dnes, že utrhnu rovnou celou sestavu. Každý z nás má občas "den blbec" a pokud urvete 3x během jednoho dne, uvažujete, jak snížit finanční újmu, na níž se největší částí podílí krmítko. To lze, narozdíl od háčku či obratlíku, poměrně jednoduše vyrobit.
Dlouho jsme se trápili nad tím, jakým způsobem odlévat olovo tak, aby mělo požadovaný tvar a váhu. Pokusem a omylem jsme se naučili vyrábět krmítka srovnatelné kvality s kupovanými. Cenu jednoho doma vyrobeného krmítka odhaduji na 3-4 Kč. To je přibližně o 15 Kč méně než je obvyklá cena v obchodech. Někteří rybáři dají přednost bezstarostné koupi v rybářských potřebách, pro ty ostatní je zde podrobný návod...

Co budeme potřebovat:

  • síťovinu 6x6 mm, průměr drátu 0,65mm
    Nám se ji podařilo sehnat na trhu zvířat a chovatelských potřeb v Uherském Hradišti. Pletivo 50x100 cm stálo 97 Kč. V obchodech (železářství, zahrádkářské / chovatelské p.) ji mají jen vyjímečně. Spíše se tam dá sehnat síťovina 10x10 mm a vyšší.
  • olovo
    Jsou nejméně tři způsoby, jak získat olovo. Staré nepoužívané olůvka či krmítka, nové olovo a jiné zdroje (autobaterie, olověné trubky, apod.). Zatím používáme staré krmítka, v zásobě máme ale i nové olovo z rybářských potřeb (200g olova = 11 Kč).
  • drát o průměru 0,7 mm
    Vhodnější je drát spíše měkčí, my používáme drát zakoupený v Baumaxu (37 Kč asi 4m).
  • kupované feederové krmítko
    Nejjednodušší způsob jak získat formu pro olovo. Pro každou velikost (4 nebo 5 oček na délku krmítka) obětujte jedno krmítko, odstříhejte z něj všechny drátky včetně očka a olověnou formu zahlaďte pilníkem.
  • nádobu na tavení olova
    Jako nejvhodnější se prozatím jeví plechovka od paštiky. Volte průměr kolem 7cm, výšku spíše nižší (2,5-4cm). Pamatujte, že než se z nové plechovky opálí barva a lak, bude čmoudit a smrdět.
  • alobal o tlouštce 0,05 mm
    Nejedná se o běžnou tloušťku alobalu! Pokud tento širší alobal neseženete, měl by stačit i klasický, ale nejméně na dvakrát přehnutý.
  • štípací kleště
    Zvolte kvalitu za dobrou cenu. My jsme vybrali štípačky za 67 Kč.
  • pilník
    Je nezbytný k zahlazení přečnívajících okrajů, můžete využít i elektrickou brusku.
  • peán
    Nejlépe rovnou dva, do každé ruky jeden. Pamatujte, že pracujete s horkými předměty!
  • šídlo
    K namotání očka je zapotřebí nějaká pomůcka. Osvědčilo se šídlo, na němž si můžete určit průměr očka. Nahradit jej však může cokoliv vhodného, např. tenký šrubovák.
  • noviny, dřevěná podložka, miska s vodou
    Při výrobě v kuchyni je lepší chránit postižitelné místa (stůl, sporák,..). Miska s vodou je nutnost.
  • tepelný zdroj
    Z počátku jsme používali plynový vařič CampingGaz, později jsme přešli na klasický plynový hořák v kuchyni. Ne každý plamen ale dokáže roztavit olovo (např. svíčka).


1. Zpracování síťoviny, výroba očka
Nám je nejmilejší krmítko o velikosti 12x4 nebo 12x5 (v počtu oček). Při výrobě je ale nutné připočíst k delším stranám síťoviny 1+1 očko, které budou zapuštěny v olově.

Z pletiva si ustřihneme pás o 4(5) očkách. Ze vzniknuvšího pásu postupně odcvakáváme síťovinu po 14 očkách. Střiháme v polovině 14. a 15. očka. Zde přesah nevadí (zalijeme olovem). Dlouhé strany pásku zahladíme pilníkem. Obroušený přesah je na obrázku A vyznačen oranžově. Pokud zabroušení neprovedeme nyní, můžeme to udělat až při finálním přebrušování olova. O to víc si ale při výrobě popícháte prsty.
Pletivo je nyní připravené ke tvarování. Dejte si pozor, jakým směrem jej ohýbáte. Vhodnější je mít pletivo prohnuto kratšími drátky dovnitř. Vlasec se pak o krmítko tolik nedře. (obr. B)
Z drátu na očko ustřihneme asi deseticentimetrový kousek, v polovině jej přehneme a s pomocí šídla vytvoříme očko tak, aby vypadalo zhruba jako očko na obr. C.

Při tvarování pletiva nemusíte dbát na dodržování kulatého tvaru. Spíše dbejte na dobré vytvarování části, která má být zalita v olovu. Za prvním očkem (na každé z kratších stran) zahněte síťovinu směrem ven a za nultým očkem zase zpět. Pokuste se dodržet tvar podle obrázku B. Při tvarování si pomáhám peánem. Upletené očko připevněte ke krmítku. Důležité je drátky očka proplést skrz síťovinu, viz. foto. Vhodné je též před proplétáním opálit očko nad plamenem, může být přelakováno ochrannou vrstvou a hůře by pak mohlo přilnout k olovu.



2. Výroba formiček
Pro každé olůvko vyrábíme jednu formu. V podstatě to je taková vaničku z alobalu. Výroba spočívá v 3/4 obalení olověné části kupovaného krmítka.

Poslední úpravou krmítka je zahnutí očka tak, aby nám při odlévání nepřekáželo. Očko je v tuto chvíli nepohyblivě připevněno k pletivu.
Na obrázku je velmi dobře vidět jak má vypadat olovo vystříhané z kupovaného krmítka. Nad ním je připravený pásek z tvrdého alobalu.

Formičku pro odlití vytvarujeme tak, aby alobal nepřečníval výšku originálu (krmítko by pojmulo více olova a bylo by tak těžší). Dobře udělaná forma kopíruje tvar originálního olůvka (a občas nejde ani vyndat). Důležitý je ocásek na jedné straně formičky. Ten slouží k manipulaci v okamžicích, kdy je ve formičce horké olovo. Proto je důležitější mít tvrdší alobal.

Tak má vypadat správně udělaná vanička pro odlití olova. Formička má tři stěny a zaoblené rohy.
Forma s čerstvě odlitým olovem. Nyní následuje zpětné vložení do tavící nádobky (i s formou).


3. Odlití olova, dokončení výroby
Pamatujte, že manipulujete s horkým olovem a je nutné dbát na bezpečnost! Samotnému se mi stalo, že jsem se popálil jak o horký peán, tak i o samotné olovo. Proto je chlazení nástrojů a odlitků nutností!
Několik dalších věcí, na které byste měli pamatovat:
• při tavení olova stavte nádobu na stabilní plochu;
• pokud ji potřebujete odložit mimo hořák, použijte dřevěnou podložku;
• najednou tavte pouze tolik olova, kolik potřebujete;
• při tavení starého olova vzniká jakási struska, která stěžuje odlévání (je lepší ji odebírat)
Pár nezbytných poučení máme za sebou, tak se dejme do odlévání. Od teď již na vše zásadně používám peán. Do prázdných připravených formiček naleju roztavené olovo. Nemusíte se jej lít až po okraj formičky. Odlitek (včetně formičky) pak zpětně vkládáme do tavící nádoby a zde je možné doplnit nedostatky kousky surového olova. Určité množství objemu formičky také zaplní pletivo ponořené do olova.

Čerstvě odlité olovo vrácené do tavící nádobky vyžaduje méně energie k roztavení. Do této vaničky s tekutým olovem vložíme za pomocí peánu připravené krmítko.
Když se nám zdá, že je krmítko dostatečně zapuštěno v olovu, vytáhneme formičku z tavící nádoby (za současného přidržávání krmítka v požadované poloze) - nejobtížnější část výroby.

Poté, co vytáhneme z tavící nádoby formičku s olovem a pletivem, položíme si vše na dřevěnou podložku. Nyní máme asi 10 vteřin na dotvarování a zarovnání pletiva v roztaveném olovu. Po 10-15 sekundách olovo ztuhne a již není možné upravit polohu krmítka. Museli bychom jej vložit znovu do tavící nádoby. Pokud jsme však po vytažení s odlitkem opticky spokojeni, můžeme jej zchladit v nádobě s vodou. Chlazení je bleskové a my tak můžeme ihned odbalit alobal a kochat se z povedeného krmítka.
Jelikož je odlévání olova nejsložitější část výroby, zopakujme si ve stručnosti postup:
• podle kupovaného krmítka si z alobalu vyrobíme formičku;
• roztavíme olovo a to odlejem do prázdné formičky;
• odlitek (formičku + stále teplé olovo) vracíme do tavící nádoby;
• jakmile olovo ve formičce znovu zkapalní, vkládáme do formičky vytvarovanou síťovinu;
• je-li síťovina zapuštěna v olovu, opatrně (ale rychle) vytahujeme na dřevěnou desku formičku, olovo a pletivo (jako celek!);
• během několika málo vteřin olovo tuhne (do té doby můžeme ještě ovlivnit polohu pletiva);
• krmítko ochladíme ve studené vodě;

Krmítko v okamžiku po schlazení vodou.
Feederové krmítko ve finální podobě

Poslední úpravou je odhranění odlitku brousením, výhodnější je použít brusku než pilník. Upravíte-li se hrany přímo na originálu, ušetříte si práci ve finále. I zde platí, že čím šikovnější a důkladnější budete při výrobě formy, tím více se vám to vrátí.
Než vyrábět krmítka kus po kuse, je výhodnější pracovat v určitých celcích výroby (prakticky se to týká všech fází výroby až na vkládání krmítka do teplého olova). Například jen proto, že ušetříme na energii potřebné k roztavení olova.

Příjemné chvilky u chvějících se špiček prutů.

Autor: Radim Meřička - ®

Diskuse k článku (22 reakcí)

Přečteno: 45 894x
Průměrná známka: 1.36

NDomácí výroba feederových krmítek

Zhotovení železné formy na olovo a následná výroba pletivových krmítek.

NVýroba feeder krmítek bez olova

Kompletní návod na domácí výrobu feederových krmítek bez použití jedovatého olova.

NJak obarvit olovo?

Návod na domácí barvení olůvek práškovou barvou. Zvládne to každý a výsledek je dokonalý.

NVýroba feederového krmítka na řeku bez tavení olova

Návod na snadnou výrobu pěkného a levného feederového krmítka z pletiva.

NForma na průběžná olůvka

Materiálem na výrobu takovéto formy může být gumoid, sklolaminát, tvrdé dřevo (např. parketa, dveřní práh), ocel, ... prostě téměř cokoli, co se může vrtat, má hladké stěny a vydrží trochu vyšší teplotu.

NUdělej: olůvko!

Já jsem si pro tuto ukázku dal za cíl vytvořit ploché olůvko s očkem pro lov na feeder na řece.