Vyrobte si svého woblera

12.6.2004 - Pavel Vondrovic

        Povzbuzen četnými prosbami čtenářů MRKu jsem se rozhodl napsat tento návod. Na jeho začátku bych vás chtěl upozornit, že většinu úkonů níže popsaných jde udělat jinak, třeba i jednodušeji, ale tohle je cesta, kterou používám já a tak vám ji také popíšu.

Jak to začalo:
Před lety jsme byli s kamarády na výletě a jeden z nich si s sebou vzal i rybářské náčiní, abychom měli co dělat. Měl woblerka v barvě plotice a chytal na něj pěkné tlouště a okounky, než ho nechal na stromě. Já jsem si ho ale už předtím bohudík stačil zarýt do paměti a když jsme přijeli domů, řekl jsem si, že není možné, aby něco takového nešlo vyrobit a hned jsem se do toho dal.
        Tvar se mi povedl a dokonce to i nějak plavalo. Nevěděl jsem, čím ho nabarvit, aby se nějak leskl a tak jsem ho oblepil alobalem , přelakoval a vydal se na řeku plný nadějí. Možná tomu nebudete věřit, ale hned napoprvé mi po něm u břehu vyjela štička cca. 40cm. Dovedete si představit, co to se mnou udělalo! Bohužel po chvilce přetahování se mi vyhákla. A tu jsem pochopil, že alobal nebude to pravé; štička ho totiž z woblera skoro sloupla a tak milá nástraha vypadala, jakoby měla nějaké šatičky. No nebudu vás už zdržovat nějakým úvodem, po třech letech zkoušení a vyhazování zmetků vám mohu předložit tento návod.

        Vyrobíme si 6cm dlouhého, plovoucího pstroužka duhového, který podle odhadů půjde tak do hloubky cca. 2 – 3m. A nebojte, možná se vám to párkrát nepovede, ale nakonec to zvládnete každý!

Nejprve si seženeme špalíček lipového dřeva. Možná namítnete, že balza je snáze dostupná a lépe se opracovává, jenže je pórovitá a měkká a pokud ji nedáte pořádně nasáknout lakem, tak počkejte co vám s ní udělá útok štiky – zdeformuje ji tolik, že vám z ní odprýská lak – opravdu.

Tento špalíček by měl být vyschlý, ale dělal jsem už i ze dřeva syrového a bylo to taky v pořádku. Z tohoto špalíčku začněte odřezávat nejdříve větší, postupně co nejmenší kousky dřeva – začněte vyřezávat hlavičku woblera s charakteristickým hrbem.

Důležité je mít na to OPRAVDU ostrý nůž, jinak se nadřete a stejně to nebude vypadat na nic!

A už se vyřezává...

Když si myslíte, že máte hlavičku kompletní, zkraťte špalíček na předpokládanou délku woblera, chyťte ho za hlavičku a dejte se do zadní části – ocásku.

Potom je lepší vyřezat zúžení tělíčka za hlavou (viz. obrázek), lépe pak chodí, ale pokud se vám s tím nebude chtít dělat, tak nemusíte – fungovat bude taky dobře.

Další fází je vyvrtání středu pro provlečení drátku. Tak tohle jde udělat hned několika způsoby: Buď nic nevrtáte a prostě woblera zespodu pilkou nařízenete až do roviny tlamičky a ocásku a drátek tam vložíte, pak ale musíte žlábek zalít nějakým tmelem. Další způsob je vhodný zejména pro takové ty banánové patvary, kdy osa tlamičky a ocásku vyjíždí ven z těla. V tom případě prostě celého woblera podélně rozštípnu, drážku vydlabu řezbářským žlábkovým dlátkem a obě půlky zase slepím k sobě. Ale kdo by chtěl hned dělat nějakého banána, že jo. U většiny mých woblerů to vrtám pevným drátem 2,5mm u kterého sbrousím špičku ze dvou stran (asi jako šroubovák, jenže tupější úhel), vznikne ostrá hrana, která si snadno razí cestu lipovým dřevem. Můžete také vrtat vrtačkou s asi 2mm vrtákem, já ale dělám woblery na koleně a tak vrtačku nepoužívám. Takže - začnu vrtat od hlavičky a hned zpočátku směřuji drátek tak abych vyjel v ocásku (tohle pro začátečníka může být dost obtížné, tak kdyžtak vrtejte půlku od hlavy, půlku od ocásku a zkuste se střetnout uprostřed).

Teď je na čase natrhnout woblerovi úsměv – tak říkám udělání zářezu pro nořítko. Zářez dělejte zhruba do poloviny (u vysokých woblerů mělčí). Vliv sklonu asi všichni známe: čím svislejší, tím mělčeji se wobler potopí, čím vodorovnější, tím hlouběji (až na vzácné výjimky).

Nyní jak vidíte na fotce vyvrtejte zespodu woblera díru (zhruba 3,5mm), kterou protnete tu dříve již dříve vyvrtanou a ještě trochu hlouběji. No, a práce se dřevem nám skončila…

Připravte si dva drátky jak je vidíte na obrázku, jeden s očkem na jedné straně a druhý ohnutý co nejvíce k sobě, ale jen tak, aby se touto mezerou dal ten první protáhnout. Já používám ocelový 0,8mm, měl by být pevný, neměl by se dát moc snadno ohýbat.

Teď opět jak to vidíte na obrázku: Suňte středový drátek od hlavičky, do cesty mu postavte spodní dírkou smyčku druhého drátku tak, aby jí prolezl (zkuste: jestli prolezl, nedá se samozřejmě druhý drátek vytáhnout) a pak vyjeďte ocáskem.

Nasuňte zadní trojháček, udělejte očko a pojistěte ho alespoň jedním ovinem drátku okolo sebe samého.

U spodního trojháčku je to to samé, ale nejdříve ony dva konce spodního drátku překřížíme, jeden uštípneme a zamáčkneme dovnitř – teď teprve upevníme trojháček.

Už se to začíná podobat woblerovi, ne?

Tak a teď lopatku – nořítko. Dělám ho z plexiskla z obalů audiokazet (to víte, kvalita záznamu jde kupředu a tak je vyhazuji), které není tak křehké, jak vypadá (ještě jsem ho na wobleru nezlomil a to strouhám dno skoro pořád). Čím širší lopatku uděláte, tím bude mít wobler agresívnější chod a naopak (samozřejmě zase až na výjimky, (to abyste mě nemohli „setřít“).

Tvar lopatky normálně vyštípu štípačkami a pak zarovnám smirkem. Drážku kvůli středovému drátku dělám pilkou na železo. Tady je důležité řezat v co nejostřejším úhlu, když se pokusíte řezat kolmo, rupne vám plexi cobydup! Drážku můžeme rozšířit jemným smirkem.

Nakonec lopatku zastrčíme do drážky ve wobleru, zakápneme vteřiňákem a můžeme jít chytat (ale s tímhle asi nikdo nepůjdete, co? – i když klidně by se na to dalo něco chytit).

Horní pohled

A teď to, co mě osobně baví nejvíc – piplačka s barvením! Po zkušenostech s mnoha barvami musím říct : The Best of = laky na nehty, fakt. V dnešní době ztřeštěných teenděvčat, je takových druhů barev a odstínů, že vám bude přecházet zrak. Některé z těch barev kdyby si nějaká dívčina napatlala na nehty, stala by se okamžitě „suprantisexy“… ale tím více se hodí na naše woblery. Mám rád laky, které jsou trošku průhledné a mají měňavý, nebo perleťový lesk.

Pokud chcete, aby váš wobler vypadal šupinatě, nakreslete šupiny přímo na dřevo. Ale čím, že? Úplná špička na kreslení tenkých detailů je lihový popisovač na CD – ten nesmažete ani omylem.

Nakreslete šupiny a pak si rybičku krásně pomalujte, tady se fantazii opravdu meze nekladou a třeba vymyslíte nějaký superúčinný vzor, po kterém se dravci utlučou…já jsem si pro tento návod vyrobil tohohle duháčka (všiměte si, jak barví duháčky známí výrobci woblerů – to mi zrovna duháčka moc nepřipomíná, ale to je věc názoru…) Na tom všem se mi líbí, že si můžete udělat vzor, jaký nikdo jiný nemá. Barvení samé vám popisovat nebudu, to snad zvládnete.

Už se vám to začíná líbit, co? Až bude woblerek nabarvený, nechte lak pořádně uschnout, nejlépe do druhého dne (ale to vy stejně nevydržíte) a pak dokreslete detaily popisovačem na CD. Teď to celé ještě můžete přelakovat bezbarvým lakem, já to ale nedělám.

        Úplně si vás teď dovedu představit, jak se vám dme hruď pýchou, co jste stvořili a je to pravda, jen ten váš wobler pro vás bude ten nejkrásnější na světě…

        Na vlastnoručně vyrobených woblerech je skvělé také to, že jsou skoro úplně zadarmo. Kvůli tomu jsem začal nahazovat také do míst, kam bych to s kupovaným nikdy neriskoval, to znamená do potopených stromů, vodního porostu atd., kde se ryby rády zdržují a nezřídka jsem právě kvůli tomuto risku ulovil moc pěkný kousek. Pokládám si proto za povinnost, poprosit vás o jedno: i kdyby vám vzrostl počet úlovků díky výše uvedenému riskování, nezneužívejte toho, vychutnejte si pocit vítězství a rybu pusťte zpět, ať může udělat radost dalším férovým rybářům. A jestli musíte mít rybí maso, kupte si tresku za pár šupů – tu už stejně nezachráníte…

        Tohle je můj první článek a tak doufám, že se vám bude líbit a přinese vám něco, co vás obohatí. Byl bych rád, kdybyste napsali nějaký komentář, jak se vám článek líbil, jak se vám vyráběl váš první wobler atd. Pokud byste měli ještě nějaké dotazy, napište mi mail, jsem na MRKu registrovaný pod nick Angler.

        Nakonec bych vám chtěl popřát mnoho rybářských úspěchů a příjemných chvil strávených u vody.