Noční přívlač

17.5.2004 - osprey

      Znáte to. Celí dychtiví a nažhavení dorazíte k vodě, rozbalíte prut a propadnete se do onoho malého vnitřního vesmíru, který zahrnuje vás, vodu s jejími obyvateli a konečně nástrahu, s níž vás spojuje tenoučké vlákno, vedoucí kamsi do neprobádaných hlubin. Čas ubíhá, dokud vás z příjemného stavu snění a očekávání nevytrhne blížící se soumrak. Obvykle se v této chvíli člověk zastaví a nakonec s pocitem křivdy přestane chytat a vrací se od vody domů.
      Pokud ale patříte mezi skalní příznivce přívlače a neodradí vás časté neúspěchy, můžete vláčet dál. Řada dravých ryb loví i v noci a protože jsou kromě zraku vybaveny i dalšími smysly, absence světla mnohým z nich při lokalizaci nástrahy zas tak moc nevadí. Proto se i v literatuře setkáme se zmínkami o noční přívlači, ale málokdo z autorů toto téma rozvádí více do hloubky. Berte tedy tento článek jako pokus přispět něčím na skromnou hromádku poznatků o nočním vláčení a spíš jako inspiraci než podrobný návod. Pořád jsem zatím ve stadiu pokusů a konec konců, jen na málo revírech (ale jsou takové) ulovíte v noci to, co jste nedokázali chytit ve dne. Přesto ale má noční lov svá pozitiva i osobitý půvab a za určitých podmínek může být dokonce velmi úspěšný. A nyní již, jak říkával můj nebožtík strýček, přejděme konečně k věci samé.
      Z druhů našich dravých ryb připadajících v úvahu jako oběti nočního třpytkaře vysoko nad ostatní vyčnívají sumec a candát. Pro tyto dravce je noc, a myslím tím zejména letní noci, časem výrazné aktivity a pokud právě loví, mohou být i sami uloveni. Detaily popíšu později, nyní k dalším druhům. Častým úlovkem při noční přívlači je trochu překvapivě bolen a na některých místech je možno pravidelně chytit i pěkné tlouště. Záběr ostatních ryb je spíše výjimkou, i když i štika dovede podle některých autorů zabrat i za úplné tmy. Já bych spíš věřil v možnost ulovení parmy a na výše položených revírech také většího pstruha obecného. Na ostatní dravce, zejména na okouna, můžete téměř zapomenout. Úlovek druhů, které se při lovu orientují hlavně zrakem, bude více než náhodný. Je tedy jasné, že zájemce o tuto disciplínu by měl lovit na revíru se slušným stavem candáta a sumce, protože jinak se vystavuje nebezpečí, že bude noční přívlačí zklamán.

      Použité náčiní bude vždy silnější než pro denní rybolov, protože zdolání úlovku za minimální viditelnosti připomíná spíš krátkou zuřivou bitku než precizní uvodění šupinatého protivníka na jemném cajku. Pocit, kdy často ani nevíte, kde se zrovna zdolávaná ryba nachází a kdy si nemůžete dovolit běhat za ní po břehu, protože stojíte zrovna dejme tomu v suťovém poli, ten právě nepřispívá k velké duševní pohodě a většinou budete nejšťastnější, když donutíte rybu bojovat u hladiny a prozrazovat tak svoji pozici víry a šploucháním.
      Za optimální proto považuji sestavu složenou z prutu dlouhého 270 cm s odhozovou zátěží 20 – 60g doplněného kvalitním navijákem naplněným monofilem o průměru alespoň 0,25 mm. Odchylky směrem nahoru i dolů jsou v kompetenci každého zájemce o noční vláčení a budou dány hlavně charakterem loviště a očekávaným úlovkem. Protože budete lovit spíše na kratší vzdálenost a souboje se ponesou v poněkud nepřehledné atmosféře, považuji klasický vlasec za vhodnější než pletenku. Když se vám náhle pod nohama udělá kolo a vy zjistíte, že máte zuřivě zmítající se rybu metr od špičky prutu, budete za tu trochu průtažnosti vašeho vlasce ještě vděční. Pokud se budete zajímat výhradně o sumce, pak asi bude na místě silnější náčiní a může dojít i na tu pletenou šňůru, protože boj s naší největší rybou za naprosté tmy se může trochu vymykat běžným zvyklostem.
      Při nočním lovu je vhodná i jiná strategie než při normálním vláčení za světla. Je mnohem lepší najít si jedno dobré místo, pečlivě se s ním ještě za denního světla seznámit a po setmění ho systematicky prohazovat, než se trmácet nocí a nazdařbůh prochytávat dlouhé úseky. Právě tenhle faktor předznamenal mé počáteční neúspěchy a na několik let mi noční vláčení zprotivil. Vašich potenciálních úlovků není zejména na řece mnoho a tak se vyplatí věnovat se velice důkladně místům, na nichž se nějaká dravá ryba v průběhu večera prostě objevit musí.
      Vžijte se do role dravce, který strávil den v temné hlubině a teď v naprosté tmě vyráží na lov… Jestli jste se vžili dostatečně poctivě, dáte mi za pravdu, že trasa povede zpočátku proudnicí uprostřed řeky, ale brzy zamíří k některému břehu, kolem něhož bude směřovat pravděpodobně proti proudu se zastávkami na zajímavých místech jako jsou rozlehlé mělčiny plné potěru, ústí přítoků a podobně. Tam byste měli čekat se svou nástrahou. Někde by časem měla přijít obrátka. Co třeba pod nějakým proudem, přelivem či splavem? Opět zajímavé místo. Cesta zpět do skrýše se už zřejmě odehraje až po skončení povolené doby lovu a mám dojem, že občas za zvýšeného stavu vody se ryba může nějakou dobu (i přes den) zdržet „někde nahoře“ a do svého úkrytu se vrátit později.

      To, co jsem si tady vybásnil, platí zejména pro sumce. Cesty ostatních ryb jsou kratší, ale lov u břehů, na mělčinách a kolem různých překážek zůstává. Boleni pak budou i v noci věrni proudům a možná je nachytáte i v úplných mělčinách nebo v ústí potoka hlubokém po kolena. A ať už se jedná o kterýkoli druh, počítejte se záběry i v minimální blízkosti břehu, třeba přímo pod nohama.
      Rozhodně byste se s vybraným místem měli seznámit metr po metru a třeba se na něm i vykoupat, abyste odhalili všechna jeho tajemství. Prohlédněte si i případná riskantní místa kolem potopeného křoví, některé zvlášť nepříjemné vázky můžete i odstranit. Má – li dané místo prudký zlom dna, jámu nebo rýhu, měli byste o nich vědět. Takto provedený průzkum může být vaší investicí do celé sezóny nebo i několika příštích a nemalým trumfem, který vás vždy zvýhodní před náhodnými návštěvníky.
      Z nástrah mi pro noční vláčení vyhovují nejvíce voblery s výraznou akcí vedené pomalu u dna (Rapala Shad Rap,…), zvukové voblery (Husky Jerk,…), dělené voblery (Rapala Jointed,…), úspěšné by mohly být i hladinové nástrahy (Skitter Pop,…), středně velké twistery a rippery a pro lov sumce také plandavky. Výběr je dán momentální situací, zejména pak hloubkou vody a aktivitou ryb. Mnohdy provádím volbu nástrah zcela intuitivně – prostě nasadím to, čemu momentálně věřím. Jindy je systematicky střídám a čekám až intuice zapracuje anebo mi záběr či zalovení ryby napoví. Dokud je naděje na záběr štiky, je víc než rozumné použít lanko nebo alespoň důkladný kevlarový návazec. Ten sice není nepřekousnutelný, ale u silných průměrů to není tak zlé a zase se na rozdíl od lanka po pár uváznutích nezkroutí.
      Někdo se možná bude divit tomu, že i v noci mluvím o lovu u dna. Skutečně tak často lovím, ale jedná se o dno mělkých míst a okolí břehů a cílovou rybou je candát. Prochytávat v noci na řece hluboké jámy snad ani nemá smysl. Také na přehradě (v mém případě Orlík) jde jen o úzký pás kolem břehu s hloubkou kolem 2 m. Máte – li to štěstí a dravci viditelně loví na hladině, pak už vůbec není co řešit.
      Podmínky pro záběr se mění se stoupající tmou a tak se soumrakem může ještě přijít záběr pěkné štiky, s posledními zbytky světla můžete u zatopeného křoví doufat v útok velkého tlouště na hladinového voblera (na to můžete použít i jemnější náčiní, než jsem výše doporučoval, ale nezapomeňte na to křoví), a tmavá část noci pak bude pod nadvládou sumce a candáta. Také bolen bere i za naprosté tmy a jednou už mi malinko zkazil radost, když jsem ho hodinu před půlnocí považoval za parádního candáta.
      Okamžiky těsně před setměním rozhodně nepodceňujte. Jednak je to doba bohatá na záběry a jednak se na svém místě musíte zorientovat, i když jste tam už poněkolikáté. Nástrahy byste každopádně měli vodit a ne jen tahat a jejich pohyb by neměl být příliš rychlý, spíš trhavější a přerušovaný. Gumové nástrahy, kde to jde, doslova válejte po dně a před zvednutím z vody s nimi ještě trochu pocukejte. Může se stát, že si zvědavého dravce přivedete až pod nohy a zjistíte to, až když se při neopatrném přešlápnutí udělá před vámi kolo jako hrom. Stále známější se stává technika, kdy nahazováním plandavky do jednoho a téhož místa lákáte, provokujete nebo trýzníte sumce tak dlouho, až se dočkáte záběru. Ten navíc nemusí být jediný, protože v chování sumců jsou jisté hejnové prvky a oblíbené úkryty i loviště často sdílí i několik exemplářů. A tak zatímco při lovu ostatních ryb se snažte dopady nástrahy pokud možno tlumit, při lovu sumců plandavkou použijte zaoblený masivní typ (DAM Efzett,…) a před dopadem třpytku ještě v letu podtrhněte, aby dopadla na plocho a pěkně pleskla. S voblerem lze zacházet podobně a pokud plave, můžete ho po dopadu nechat ležet několik vteřin a před rozjezdem na provozní rychlost s ním provést několik pohybových kreací na téma umírající ryba. No…teoreticky mám sice tuto techniku docela vypilovanou, ale všechny své sumce jsem ulovil jinak. Snad napřesrok…
      Než se do podobného podniku pustíte, prohlédněte ale trojháček plandavky nebo jakékoli jiné nástrahy určené sumci a zamyslete se nad jeho masivností. S kvalitní pletenkou anebo i silnějším vlascem totiž většinu trojháčků hravě narovnáte. Tohle varování berte opravdu vážně, narovnat většinu standardních trojháčků nedá zas tak moc práce, dokázal jsem to i s monofilem o nosnosti 4 kg.
      U plandavek je možnost nahradit trojháček masivním jednoháčkem s očkem (přiznávám, že to mám pouze vyčteno) a máte o starost míň. Úlohu nejslabšího článku řetězu pak ale převezmou spojovací kroužky, takže nesmíte zapomenout ani na ně.

      Na údolních nádržích se jako nejperspektivnější jeví lov v těsné blízkosti břehu. Já osobně miluji suťová pole s drobnými zátokami, jaká jsou třeba na Orlické přehradě. Tady hodně závisí na znalostech vody a na štěstí, protože zajímavých míst jsou tu tisíce. Sám jsem zatím moc úspěchů neměl, vysněného velikého candáta jsem se nedočkal a vrcholem mých zážitků byl boj se dvěma sumci kolem 65 cm, z nichž jednoho jsem si za svitu měsíce prohlédl, druhý se během zdolávání vypnul a zanechal mi jen navštívenku v podobě slizu na vlasci.

      A jsme u konce. Neslibujte si od noční přívlače zázraky a uvažujte o ní jako o samostatné kategorii lovu. Velice rychle zjistíte, že mnoho návyků z denního chytání tu zcela odpadá a objevují se nové prvky. Barva nástrah ztrácí význam, důležitý je chod a zvuky. Musíte se naučit přestat navíjet dřív než vám nástraha narazí do koncového očka a vůbec zjistíte, že potmě je všechno jinak. Obvyklý úlovek je jedna ryba za večer a často i nic. Dlouho vám bude trvat i nalezení toho správného místa (míst), ale dejte si na tom záležet. Čím víc dravých ryb tam lze očekávat, tím spíš se dočkáte záběrů a budete mít ze svého počínání dobrý pocit.
      Na závěr bych chtěl připomenout, že jsem tento článek nepsal proto, abych urychlil likvidaci dravých ryb na našich revírech. Úlovky tlouště a bolena by se mohly kuchyni sportovního rybáře z větší části vyhnout, u candáta si počínejte s rozmyslem a u sumce, jedné z našich nejkrásnějších ryb, také dobře zvažte, jak moc si chcete svoje místečko vyrybnit. Nová ryba přijatelné velikosti poroste nějakých deset let. Na rybu vrácenou vodě můžete narazit třeba za týden. Na rybařině je nejkrásnější naděje, očekávání a boj a to říkám jako člověk, který se k tomuto poznání dopracovává, proč to nepřiznat, od velmi konzumních začátků.