Norský deníček

6.4.2004 - Daniel Bičík

      Tento deník vznikal už během cesty do Norska a přispěli do něj všichni členové výpravy. Byla to naše první zahraniční výprava za rybami a všem se nám líbila, takže podobné akce pořádáme každý rok.

Čtvrtek 16.8.
       Expedice Norsko 2001 vyrazila ve 21.52 od Zelenků. Cesta začala nadějně: 1. posádka zabloudila už na Spořilově. Vše ale dobře dopadlo a kolem půlnoci jsme byli na hranicích.

Pátek 17.8.
       Přes Německo se nám cesta opravdu náramně dařila - bloudili jsme jenom v Drážďanech a za Berlínem. Jediným stínem nad průjezdem našim západním sousedem bylo to, že nám ujel trajekt. Ne, že by nám pětihodinové čekání na další loď nějak vadilo, to né, opravdu né, ale maličké zdržení to přece jenom bylo. No nic. Aspoň jsme si náležitě užili okružních jízd po městě, dokud jsme se nerozhodli zajet k benzínce a tam se lehce zcivilizovat a nasnídat. (Zde začala éra slavných Alešových párečků). Na trajektu na nás musel být úchvatný pohled, jelikož jsme tam po náročné cestě všichni vytuhli.
       Švédskem jsme projeli bez nejmenších problémů. Dokonce tolik obávaná hraniční kontrola se nekonala. Některé členy naší posádky to skoro zklamalo, protože tak přišly vniveč naše slavné pašerácké fígle (gin v lahvi od destilky, vodka v lahvi od mattonky, víno v plastové láhvi s etiketou Aquilla, namíchané coly s rumem nebo vodkou a vrácené do téměř nepoškozeného kartonu s dalšíma colama. Vrcholnou akcí byl absint v lahvi od čističe na okna, který tak nasmrádl, že jsme ho po týdenním luftování museli vylít). Musíme také podotknout, že Dan všechny zkažené coly a minerálky upravil tak, že ani po příjezdu do Norska nebylo možné poznat, co je originál.
       Průjezd Švédskem byl poměrně nezáživný. Museli jsme si všichni řidiči zvykat na maximální povolenou rychlost 110 km/h, ale jízda po dálnici byla velice poklidná. Podle Aleše to byla hodně blbá země, protože si tam nedal ani jednoho buřtíka.
       Norské hranice jsme přejeli v noci tak pohodlně, že si toho Laďka ani nevšimla.

Sobota 18.8. Heslo dne: Když šel dovnitř, musí jít ven
       Kolem 1. hodiny jsme se rozhodli ignorovat ceduli "Kempování zakázáno" a přespali jsme u benzínové pumpy nedaleko Osla. (Dan s Vaškem na karimatkách venku, ostatní v autech).
       Budíček v 5.20 byl trochu drsný, ale zároveň i osvobozující (9°C). První zastávku jsme udělali v Lillehammeru. Aleš byl bez nezbytného kafíčka (a pochopitelně i párečku) poměrně zpruzelej, a tak se ani nechtěl vyfotit u Olympijského muzea. McDonald ve městě měl ještě zavřeno, ale zdánlivě bezvýchodnou situaci zachránila benzínka opodál. Paní pokladní jsme dokonale předvedli Rumuny, když jsme si neuměli udělat u automatu kafe. Vynahradili jsme si to tím, že jsme si nechali všechny hrnky.
       Pak ale Bičíkům začal smolný den. Zahájili ho prohrou v petanqu a tím si vylosovali spaní v podkrovní kukani. (Později Dan vymazal všechny fotky a rozbil prut.) Po (pro 2/3 posádky úspěšné) hře jsme šli nakupovat. Koupili jsme brambory, máslo, vajíčka, mléko, dřevěné uhlí a tebe, milý deníčku.
       Po Lillehammeru začaly okolní hory viditelně nabývat na výšce. Objevily se také první fjordy. Vysoko v horách ležela rozhlehlá pole sněhu a skoro z každé té hory se sunulo několik vodopádů. Cesta se zdála dlouhá - zvláště v té 90 km rychlosti. V posledním větším městě před očekávaným cílem jsme chtěli ještě dotankovat. Zvlášť Alešovu trpělivost prověřily všudypřítomné automaty, které se nám nepodařilo překonat ani 50 NOK úplatkem. Nakonec jsme přece jenom natankovali a vydali se na poslední úsek cesty. Ač se na mapě zdál celkem krátký, nebylo tomu tak. Cestou jsme zahlédli naše budoucí sousedy z Kladna. Aleš chtěl zastavit a hned se družit, ale Dan jel dál. Ke družení došlo až u cíle - tedy u paní Ramdalové, která nám i jim předala chatky. Chata je opravdu krásná a celá ze dřeva. Jediné co nás vyděsilo (a Martinu určitě nejvíc) byla díra u stropu, co slouží jako postel. Než jsme zjistili, že druhá "díra" je celkem slušné podkroví, ovládal nás jakýsi hysterický záchvat smíchu. Pak už jsme jen vybalili, zaSMSovali domů a připili si na to, že jsme to všechno vůbec přežili. Po večeři (kolínka s konzervou) začali kluci a Irča nedočkavě připravovat pruty. (L)

Neděle 19.8. Heslo dne: Hlásit se to musí
       Únava po dlouhé cestě se projevila naším dlouhým spánkem - probudili jsme se v půl desáté (pozn. na okraj - to jsem ještě netušila, že to bude naše snad nejbrzčí vstávání). Po vydatné snídani (snědli jsme zhruba třetinu našich zásob) se nejnatěšenější rybáři (Dan, Aleš, Zelí, Irča) vydali na první rybolov. Jistě se rádi podělí o svoje zážitky:
       (o 8 hod. později) Tak deníčku máš to: nemusíš vědět všechno. Takže zase pokračuju já. Martina s Laďkou šly na houby a bohužel musím konstatovat, že ty (resp. to) taky našly. Nosit si tam s sebou 2 tašky bylo opravdu zbytečné - kvůli 3 houbám nestálo za to je ani vytahovat. V půl páté přivítaly hladové rybolovce, kteří přivezli 5 ryb (holt, každý začátek je těžký). Po rychlé večeři (bramborová kaše s párkem) si šli zarybařit Plašilovci a Bičíkovci. A to už bylo o něčem jiném - to byla v podstatě jatka. Tahali jsme jednu rybu za druhou, kluci nestačili sundavat a vracet do moře. Dan udělala rekord v počtu ryb na jednom vlasci (4) a Laďka aspirovala na body za největší rybu. Nakonec ale o 3 cm nepřekonala Irenu, a tak je Irča po celé pondělí "Ó náš velký rybář". Večer jsme si pár rybek ugrilovali.

Pondělí 20.8. Heslo dne: Jedno z tisíce
       Ráno jsme se probouzeli dost pozdě. Dopoledne proto bylo ve znamení postupných snídaní. Na ryby se vydali jenom Irča, Dan a Zelí (asi 12.30). Aleš s Laďkou a Martinou podnikli výlet do 35 km vzdáleného města Molde. Hlavním cílem bylo vyměnit peníze a koupit chleba. Molde je docela pěkné přístavní město. Aleš si zde koupil něco rybářských potřeb a - neuvěřitelné - odolal tady všem párečkům. Martina má taky jeden neuvěřitelný zážitek: bylo jí tam (tzn. na severu u moře) vedro!!! V obchodě Rema 2000 jsme koupili chleby po 5 NOK, mléko, jogurty (melounové) a dřevěné uhlí. Při zpáteční cestě jsme zastavili u lesa a vyběhli na houby. Mohli jsme sbírat jen u cesty, protože do lesa se tady moc chodit nedá. 3 obrovské panské hřiby sice vypadaly skvěle, ale bohužel byly červiví. Smaženici zachránily praváci a jeden křemenáč.
       K večeři připravila Irča výbornou pečenou makrelu. Navečer jsme vyjeli na jatka a ulovili pár mamutů. Po návratu jsme si zahráli scrabble. Výsledek (Zelenkovci první, Bičíci poslední) asi nikoho nepřekvapí.

Úterý 21.8. Heslo dne: Říkejte mi Ticháček
       Dneska se, milý deníčku, naši rybáři opravdu pochlapili a vstali už v 6 hodin, aby si mohli zalovit hned po ránu. Prostor pro jejich zážitky už nebudu nechávat, protože se ti, milý deníčku, na nějaké zápisky všichni vyprdnou. Tak řeknu jenom nezajímavé informace o tom, že Laďka s Martinou si zahrály scrabble a připravily oběd (rizoto s houbama).
       Takže pozor!! Není pravda, že rybáři do tebe, milý deníčku, nechtějí psát. Aby se tento mýtus dále nerozšiřoval, činím nápravu a zapíšu do tebe krátké vyprávění o naší ranní výpravě. Nelze s jistotou konstatovat, zda s níže uvedeným názorem budou souhlasit všichni "rybáři", ale je úplně jedno, jestli se vyrazí na ryby ráno (brzo, hodně brzo ráno) nebo odpoledne. Chytíte totiž stejnou prdlačku (samozřejmě na místní poměry).Velikou výhodou ovšem byla možnost vidět ranní klidné moře a zažít brzký den na vodě. Všichni (Irena, Vašek, Dan a Aleš) byli na dnešní rybolov natěšení a vyjížděli s představou kapitálních úlovků. Jaké ovšem bylo zklamání, když prvními obětmi byly 3 (slovy tři) makrely - čudly. V tomto duchu jsme pokračovali až do poledních hodin. Výjimkou byl Vaškův úžasný, svalnatý, dravý, divoký, vášnivý, ztepilý 69cm dlouhý atlet - mník obecný a několik Alešových, Danových a Vaškových tresek. Velikým zklamáním pro celou výpravu byl výlov pod mostem. Aleš tvrdil (a to s naprostou jistotou), že tam nachytáme spoustu typických "mostovek" (podle Alešova vysvětlení se jedná o ošklivou, velikou a strašidelnou rybu, která žije zásadně pod mostem a vyskytuje se zřejmě v obrovských hejnech, protože pod každým mostem jsou jich desítky, stovky až tisíce). A jak to dopadlo, milý deníčku? Ne, nepleteš se, byla tam naše tradiční, tolikrát vyzkoušená prdlačka. Za zmínku stojí snad jen to, že Dan urval pilkr i s návazcema. Celkově můžeme naše ranní dobrodružství hodnotit jako vydařené, ale s výjimkou mníka, bez velkých překvapení. I když pro Irenu bylo překvapením právě to, že v celém Batnfjordu žije, resp. žila jen jedna jediná treska větší 50 cm a tu Irena vylovila už v neděli (57 cm). (I)

Středa 22.8. Heslo dne: Svou sedmičku musím mít
       O dnešní ránu ti toho deníčku moc nepovím: začalo totiž chvilku potom, co jsme šli spát. Z pelechů jsme začali vylézat až po 11. Hodině. V tradiční rybářské výpravě dneska nahradila Irenu Laďka. Tu bych teď ráda poprosila o zhodnocení této akce:
       Začátek naší výpravy (přibližně první 3 hodiny) se nesl ve znamení rybářské nudy. Přestože jsme stále popojížděli na nová zaručená loviště (přičemž jsme měli co dělat, abychom pod Zelího kapitánstvím nevypadli z lodě), vůbec se nám nedařilo. Jedině Aleš chytil první rybu a to dokonce na přívlač. Tato technika ho tak nadchla, že námi pilklaři začal od té doby pohrdat. Za zmínku stojí pohled na hopsající delfíny, které jsme nejdřív považovali za žraloky. Poté, co jsme málem uvízli na mělčině v zaručeném tresčím lovišti u vysílače, jsme opravdu narazili na právě krmící se tresčí hejno a tam jsme si opravdu zařádili. Vašek zde ulovil denní kapitální kousek na přívlač (treska obecná - 51 cm) a protože poprvé zažil pravá jatka, ani se mu nechtělo domů. Až když jatka ustala, vypravili jsme se zpět s celkem 16 treskama a 5 makrelama. Bylo co jíst. (L)

Čtvrtek 23.8. Heslo dne: Čičmunda je Libuše
       Dneska vyjela po poledni posádka ve složení Vašek, Aleš, Martina a Irča. Pro Martinu to byl velký výlet, protože poprvé viděla tolik profláknutý kostelík a most. Moc se nám ale nedařilo. Pátek třináctého měl Vašek, který hned při první přívlači ztratil vlasec. Další zklamání přišlo, když z jednoho obrovského mamuta byly 4 makrely a dotřetice mu zůstal v moři pilker. Martina vychytala kompletní mateřskou školku (čas od času jí na háček naplul i nějaký piňda z jesliček) a tak naší reputaci zachránila Irča se svým mníkem (64 cm). Večer jsme šli dolů udit ryby. Z původních 25 to 3 nepřežily a ty další byly hotové až tak kolem 4.hodiny ráno. Společné bdění nad tímto procesem jsme si krátili žolíkama. (Milý deníčku, vím, že se už trapně opakuju, ale za tento den nemám mnoho materiálu, takže napíšu něco, co už nikoho nepřekvapí: Vyhrála to Irča, projeli Bičíci)

Pátek 24.8. Heslo dne: Aleš plašil, je to platýz
       Ani dnes se Martina nedočkala společné snídaně, protože všichni ostatní vstávali tradičně až tak kolem 12.hod. (pozn. Irena v 11hod). Na moře se jelo ve dvou skvadrách. První (Bičíci a Plašilovci) lovili do 17 hod. a přivezli 24 kousků. Bylo poznat, že jsme lovili v hloubce, protože tahání mamutů bylo poměrně vyčerpávající. Večer vyjeli na závěrečný lov Zelenkovci s Danem. Jinak se v průběhu večera uklízelo a balilo, balíčkovaly se výslužky a připravovaly svačiny na cestu domů (chleby se sýrovou pomazánkou s česnekem, s lunchmeatem a cibulí, a s masovou pomazánkou).

Sobota 25.8. Heslo dne: Tentokrát nám už neujede
       Budíky na mobilech nám začaly zvonit v 7 hodin a pak už nastal fofřík. Museli jsme se nasnídat, sbalit nádobíčko, dobalit a narvat věci do aut, uklidit a předat chatu. Ještě poslední fotky s našimi hostitely a vyrážíme. V Lillehammeru jsme u naší oblíbené benzínky zastavili na kafe (opět jsme nezklamali - nejen, že jsme si odnesli zase hrnky, ale navíc jsme nepochopili kam dát kelímek a tak jsme mašinu trochu zacákali). Propočítali jsme, že Oslo bychom stihli s odřenýma ušima a tak jsme jeho autoprohlídku zrušili. Za trest jsme nezaplatili mýtné za průjezd městem. Sice teď budeme mít fotky "Wanted" ve všech státech EU, ale nezalekli jsme se toho - ani té stíhačky, která nás během další cesty monitorovala. Ušetřených 13 NOK jsme aspoň mohli investovat do uspokojení našich žaludků a poslední frfňáky jsme utratili u McDonalda za zmrzliny a toasty. Ve Švédsku se nic zapsáníhodného nestalo, protože jsme ho profrčeli dost rychle. Kvůli tomu jsme pak dorazili krátce po 1 hod k trajektu, který odjížděl až ve 3.15 hod.

Neděle 26.8. Heslo dne: Sláva nazdar výletu (a nebo taky: Fuj, to je vedro)
       Na trajektu jsme už nesehnali lepší místa než na klubovkách v baru, ale i tam se dalo trochu zdřímnout. Někteří z nás mohli pozorovat krásný východ slunce.
       Cesta Německem poměrně "odsejpala". Zpestřením bylo pouze Zelího nesprávné odbočení, ztracení druhého auta, nepochopení funkčnosti záchodových automatů a vedro.
       Na hranicích nás rodná vlast vítala deštěm a zimou. Za Teplicemi jsme se zastavili v jedné hospodě páté cenové skupiny, kde jsme si moc nepochutnali (ale hlad je hlad) a vyrovnali zbylé účty. Tady se taky další účastníci této podařené taškařice uvolili napsat pár závěrečných slov. (Vašek měl náskok ­ závěrečnou úvahu sepsal už v autě)

       Resume:
       Mě se to líbilo! Vašek
       PS: Cesta je zbytečně dlouhá a pobyt a ryby zbytečně krátký. Při posledním náhozu jsem zlomil kličku navijáku, ale koupím nový a podívám se "jim" na zoubek. Jen to auto hrozně drncá.
       O této akci neprohlásím, že "byla dobrá", dokud nebudu sedět doma u televize. Aleš
       Mně se to taky moc líbilo a ani se mi moc nechtělo domů. A už vůbec ne do práce. Irena (treska 57 cm, mník 64 cm)
       A já nevím, co dodat. Snad jen, ať to ty filetové mrtvolky vydržej až domu ­ jinak si užijem velký smrad. Laďka
       Já doufám, že z mých zápisků je jasné, že já jsem si to náležitě užila a mám velkou radost, že nám to tak vyšlo. Martina
       PS. Vytušila jsem, že Danovi se to líbilo taky.
       Přesně tak. Líbilo, ale k naprosté spokojenosti mi chybějí 4 ryby a treska 100 cm. Dan

Hitparáda mamutů:
1. 69 cm mník Vašek
2. 64 cm mník Irena
3. 61 cm mník Dan
4. 57 cm treska polak Irena
5. 53 cm treska obecná Laďka
6. 51 cm treska obecná Vašek


Pravidla:
Lovec úplně první ryby pojmenuje loď ........ Jindřiška (Aleš)
Lovec první ryby dostane hobla od ostatních
Lovec největší ryby bude následující den oslovován "Ó náš velký rybáři"


Závěr: Největší ryba ­ párek (Vašek ­ mník 69 cm)
Nejvíce ryb - zmrzlina (Dan ­ 96 ryb)
Nejvíc bodů - dort v Praze (Dan)
(Pozn. ­ vítězové stále čekají na svoje ceny)