Montáže III

10.3.2003 - Michal Kučera

      Dokud se k lovu kaprů používaly takřka výhradně háčky s lopatkou, bylo o starost méně, neboť háček snad ani jiným způsobem než pár oviny a provlečením smyčky uvázat nešel. Háčky s očkem umožňují nejen více variant uvázání, ale je jich navíc taková spousta druhů, že ani zkušený rybář občas neví, který právě zvolit.

HÁČEK A JEHO UVÁZÁNÍ
      Na toto téma jsem obdržel nejvíce dotazů, zřejmě zde panuje nejvíce nejasností. Velmi častou otázkou byla velikost háčku. Proč vlastně používat malé háčky, když ty o velikosti 1/0 – 3/0 vypadají tak bezpečně a mnozí s nimi mají úspěch ? Těžko se mi na to argumentuje, navíc nechci nikomu brát jeho zkušenosti a tak jsem sestavil tyto rovnice : hloupé ryby a vysoká aktivita ryb = možnost použití větších háčků; zkušené ryby a nízká aktivita = nutnost použit ten nejmenší háček, který ještě bude k nástraze příslušné velikosti pasovat.
      Háčky větších velikostí, řekněme od č. 2 výše, mají jednu velkou výhodu. Pokud se zabodnou přes protihrot až do obloučku, velmi dobře drží a možnost vyříznutí je o něco snížena než v případě malých tenkých háčků. Mají ovšem i jednu zřejmou nevýhodu. Čím větší je háček a čím silnější je drát z nějž je zhotoven, tím hůře bude (vzhledem k průměru drátu) pronikat kapří tlamou. Pokud kapr nezpanikaří a nedá se na bezhlavý úprk, nemá silnější háček (pouhým působením váhy olova nebo napnutého vlasce) šanci proniknout hlouběji, je v tlamě zachycený jen za špičku a ryba se jej může celkem lehce zbavit. Tento nepříznivý předpoklad trvá do chvíle, dokud zásekem či spíše následným zvyšováním tahu při navíjení háček nepronikne až do obloučku. Řešením není použít těžší olovo ani ostřejší háček (to je koneckonců základní předpoklad), ale buď háček menší (ze slabšího drátu) nebo zamáčknout protihrot. Obě varianty usnadňují hlubší proniknutí háčku. Pokud chytáte na volné vodě bez nebezpečí uvíznutí ryby v travinách, bývají při troše zkušenosti a odpovídajícím náčiní háčky bez protihrotu bezproblémovou variantou.
      Další velmi častou otázkou, kterou jsem obdržel je, zda jsou lepší háčky s očkem vyhnutým ven nebo dovnitř. Nedokážu na to jednoznačně odpovědět. Pokud si sami vyzkoušíte jejich práci (nikoli v puse, ale přetahováním návazce přes dlaň nebo natažený ukazovák), možná dojdete tak jako já k závěru, že háčky s očkem zahnutým dovnitř rychleji (dříve) bodají, háčky s očkem ven, pokud už bodnou, mají tendenci se zachytit hlouběji. Osobně používám spíš typy s očkem dovnitř (Ashima C410, Fox 1) nebo s rovným očkem (VMC Fastgrip, Ashima C887, Fox 2), znám ale mnoho úspěšných rybářů, kteří používají převážně háčky s očkem ven (Ashima C320). Pokud se vrátím k velikosti, nejčastěji nasazuji háčky 4 až 6 (k boilie 14 – 20mm), k velkým nástrahám (přes 24mm) používám i 2. Větší háčky nasazuji také v případě použití extra těžkých zátěží (120g a více). Je to ale moje volba, vy používejte takové háčky, kterým budete věřit, jinak vaše ambice při zdolávání budou se stoupající nervozitou prudce klesat. Dodám jen, že při výběru háčků musíte velikost zkontrolovat visuelně, neboť téměř každá firma používá jiné číslovaní, 4 od Ashimy může mít jinou velikost než 4 např. od Mustadu.
      Také způsob navázání háčku může značně ovlivnit funkčnost vaši udice. Správně fungující háček by se měl při natažení návazce stočit tak, aby se zabodl do spodního pysku kapra. Opět si to můžete sami vyzkoušet. Jestliže se háček při popotahování v dlani pokaždé stáčí a zabodává, mělo by být vše v pořádku, pokud se zabodává jen někdy nebo vůbec ne, je nutná úprava udice. Nejčastěji používanými opatřeními jsou bezuzlové vázání a návazcové rovnátko. Používám je především k háčkům s rovným očkem. Háčky s očkem zahnutým dovnitř tak navazuji jen v případě použití měkkého pleteného materiálu (Silkworm, Merlin,…), neboť při použití silného monofilu či jiného tužšího materiálu svírá návazec s háčkem nepříznivý úhel. Háčky se zahnutým ramínkem (Patridge Z13) vážu klasicky za očko stejným uzlem jako obratlík, při použití měkkých pletenek je lze vázat i bezuzlovým způsobem.

VLASOVÝ NÁVAZEC
      Jak daleko (kolik mm) má být boilie od háčku resp. jak dlouhý má být vlasový návazec (dále jen vlas), zněla nejčastější otázka na toto téma. Určitě ne nepodstatná. Příliš krátký vlas v sobě skýtá nebezpečí, že se háček neoddělí od boilie a bude vyplivnut z tlamy, aniž by se zabodl. Ryba jej navíc může spolknout spolu s nástrahou hluboko do tlamy. Při použití příliš dlouhého vlasu se zase háček nemusí vůbec dostat kaprovi do tlamy nebo se zaseknout zvenčí. Přesto si myslím, že k tomu, aby vše fungovalo jak má, pravítko ani šupleru nepotřebujete. Vycházím z toho, že boilie standardní velikosti (14-20mm) by se (volně spuštěné na vlasu) mělo zhruba dotýkat obloučku háčku. Vím, že mnozí používají o něco delší vlas, ale já jsem dosud s tímto uspořádáním nezaznamenal žádné větší potíže. Vlas zkracuji zhruba na ½ této délky v případě krátkého návazce, plovoucího (pop-up) boilie nebo 2 boilie za sebou. Naopak, prodlužuji jej (a to až o 1,5cm) při použití velkého boilie (přes 25mm) nebo při průběžné (důvěryhodné) montáži a dlouhých návazcích.
      Co se týče materiálu na zhotovení vlasu, pokud mám návazec z tenké měkké pletené šňůrky, použiji ji i pro vlas, pokud je návazec z monofilu, použiji pro vlas nějakou poddajnou pletenku. Vlas by měl vycházet přibližně v ½ délky zadní strany ramínka, což je někde v úrovni špičky háčku. Neměl by tedy vycházet z obloučku a až na některé speciální úpravy ani přímo od očka. Při úpravě délky jej nikdy nenechávám volně otočený kolem ramínka, jak to vidívám u mnoha rybářů, ale zkracuji jej smyčkami. Důvod ? Pominu-li možnost rozmotání (a tím i zamotání celé udice) během náhozu, v případě prostého omotání se háček může nekontrolovatelně otáčet, což nezaručuje jeho 100% funkčnost. Pokud tedy nechcete používat smyčky, je nutné vlas zafixovat hadičkou. Žádné další speciální úpravy (např. D udice, štětinka atd.) většinou nepoužívám. Ne že bych je považoval za neúčinné, ale jednak mám rád co nejjednodušší udici a navíc se domnívám, že na našich vodách jejich nasazení není nutné, zvlášť když standardní úpravy fungují bez problémů. Většina z těchto speciálních úprav byla vytvořena pro specifické podmínky extra těžkých anglických vod jako reakce na profesorské chování kaprů, kteří byli mnohokrát uloveni.
      O háčcích, návazcích, montážích atd. by toho šlo napsat ještě dost, ale by to přílišné utíkání do detailů, mnohdy zbytečně komplikovaných. Při chytání nezkušených kaprů nebo na hladových vodách si s koncovými udicemi příliš nemusíte lámat hlavu. Postačí, když se vám nebudou zamotávat. Jestliže se však dostanete „na dostřel“ zkušeným opatrným rybám, bude hrát předložení nástrahy a funkčnost celé sestavy klíčovou roli. Možná vám pak přijde vhod některý z poznatků, které jsem tu prezentoval. Hodně úspěchů.