Bream dream - za cejny na Nové Mlýny

8.7.2002 - Martin Maťák

       Celé to začalo už v pátek 5. července, kdy jsem po téměř měsíci bez ryb uvažoval, kam se vypravit. Předpověď počasí nebyla příliš příznivá, v sobotu strašná vedra a v neděli ochlazení téměř o 10 stupňů a déšť. Uvažuju, uvažuju a jediné správné řešení, které mne napadá, je vydržet ještě jeden den abstinovat a v neděli vyrazit pod Pálavu na Nové mlýny. Sice tu bylo to ochlazení, předpověď silného větru a bouřek, ale něco mi říkalo, že to bude stát za to. Opravdu jsem byl pevně přesvědčen, že nachytám. Dokonce mi volal kámoš, jestli nezajdeme někam na řeku, ale byl jsem tak přesvědčen o správnosti své volby (a on o svojí také), že jsme každý jeli sám.
       V neděli v sedm ráno již jedu se svým plně naloženým dvoukolákem po asfaltce podél vody a hledám vhodné místo. Je tu podezřele mnoho rybářů, asi berou kapříci. Jsem nucen jít asi 1 km od parkoviště, neboť až zde je mezi rybáři mezera více jak 60m.
       První, co dělám, je sestavení udice na plavanou. Jen letmo nastavuji hloubku kolem 4 metrů a nahazuji s těžkou olovnicí 30m před sebe. Teď nehledám hloubku, ani nevyvažuji splávek, ale označuji si místo, kam budu vnadit. Na detaily bude dost času později.
       Beru si kyblík s asi 8mi litry partiklu (řepka, kukuřice, pšenice) a již v plavkách vstupuji do vody, abych si na své místo doplaval a zakrmil. Vždycky udělám tu stejnou chybu, že mám kýbl skoro plný a naberu si do něj při po cestě vodu a on jde ke dnu (a mne táhne sebou - málem jsem si lokl). Nakonec vítězím, mám zakrmeno asi 2x2 metry. Plán je takový, že tuhle plochu ryby najdou a bude jim tak 3 hodiny trvat, než všechno vysbírají. Masivněji dokrmovat začnu, až ryby budou potravou pořádně zblázněné. Do té doby jen symbolické přikrmování malými kuličkami jen abych lehce provoněl okolí.
       Jsem zpátky na břehu a chystám pruty. Jeden na plavačku s anglánem, druhý na feeder s pletenou šňůrou po celé délce. První nahození se koná asi 30 minut po zakrmení. Docela dost už fouká, ale proud je jen mírný a navíc táhne směrem proti vlnám.
       Až teď si všímám, jak všude okolo skáčou cejni nad vodu. Jsou tu a půjdou na břeh! Věřím tomu, i když nemám první hodinu ani potah. Pak přichází nesmělý záběr a je z toho cejn tak 45 cm. Popravdě řečeno jsem počítal s tím, že první 3 hodiny budu bez ryby, což je zde úplně normální, takže již tento "rychlý" úspěch mi naznačoval, že to dnes bude dobré.
       Během následujících dvou hodin jsem chytl asi 8 slušných cejnů, ale co mne štvalo, bylo velké množství vázek. Prakticky každý 3-ti nához jsem trhal! Navíc se teď otočil proud a začal nabírat na síle. Rychle plující sestava dříve uvázla na dně a já trhal a trhal. Zvednou nástrahu ode dna se mi nechtělo, na to bych cejna nechytl.
       Došli mi všechny návazce (0,12 mm) a já toho měl právě tak dost. Rozhodl jsem se plavačák odložit a věnovat se feederu. Měl jsem ho doposud hozen kousek bokem a viděl jsem, že na něj záběry občas byly, ale nestačil jsem na ně reagovat. Snad to na něj půjde.
       Nahodil jsem jej do středu provnaděné oblasti a k mému úžasu záběry přicházely nejpozději do dvou minut po nahození! Chytal jsem na hnojáky v kombinaci s masňákama a nemělo to chybu. Tuto nástrahu jsem zde snad nikdy nezkoušel (natož v létě) a překvapilo mne, jak ochotně ji cejni přijímají.
       Záběry byly díky pletené šňůře krásně vidět - většinou se špička začala klepat a já měl tak 3 sekundy, což je moře času, na zaseknutí. Boj cejnů na pletence je něco úchvatného. Takové kopance do prutu jsem s monofilem neznal. Použil jsem kmenovou feederovou šňůru o průměru 0,08 mm, průběžnou montáž s 25g krmítkem na zahnuté trubičce, 0,14 mm silný návazec dlouhý 60 cm a háček velikosti 12.
       Cejni šli z vody jeden za druhým, zdržovalo mne jen občasné převazování utrhlých háčků (hotové návazce totiž obět brzy došly). I na feeder jsem totiž trhal o dno, ale jelikož sestava nejela po dně, bylo to méně časté než na plavanou.
       Mezi cejny jsem chytl i 4 jeseny. Tři měli mezi 35 a 45cm a jeden, můj rekordní, 51 cm. U něj jsem si do poslední chvíle myslel, že táhnu cejní prabábu, neboť po záseku šel hned k hladině a jen pomalu a bez výpadů se nechal přitáhnout ke břehu, jen ukrutně mlátil hlavou. Tak vypasenou rybu jsem už dlouho neviděl, měl snad 2 kila.
       Kolem poledne se mi najednou stalo, že jsem po záseku musel rychle povolit brzdu, ale rybu jsem stejně utrhl. A je to tady. Tohle nebyl cejn, ale kapr. Od té doby asi tak 6 hodin v kuse brali pouze kapři a bylo úplně jedno, co jim tam hodíte a na jak silném vlasci (nakonec jsem tam měl i 0,18 mm s šestkou háčkem). Brali na kukuřici, hnojáky, červy, psí suchary, no prostě na cokoliv. Jejich velikost byla v průměru kolem 50 cm (pod 45 a nad 55 cm jsem nechytl žádného) a s pletenkou to bylo opravdu maso. Asi 10 jsem jich utrhl. Víceméně jsem zkoušel, co si s pletenkou mohu dovolit, protože takové ryby jsem s ní za ty 3 měsíce, co ji zkouším, neměl tak často na prutě. Zjistil jsem, že musím zaseknout velice pomalu a plynule, s téměř úplně povolenou brzdou. Po záseku bylo potřeba nechat rybu trochu vyzuřit, neboť tehdy byly kopance do prutu nejsilnější a nejvíce hrozilo uražení návazce. Pak už se dala brzda více utáhnout a kapra táhnout téměř stejnou silou, jako bych tam měl monofil. V průměru byla doba zdolávání určitě delší, než s klasickým vlascem o stejné nosnosti. Na rychlé zdolávání pletenka dobrá není, ale všechno vynahradí precizní detekce záběrů.
       Záběry od kaprů byly většinou velmi spolehlivé. Nejdříve se jen rozechvěla špička, a pokud jsem to nezasekl, celá se uhnula a ihned zvuk brzdy. Žádné zpoždění jako u monofilu. Dokonce jsem měl jednou takový záběr, že mi jen poskočil prut ve vidličkách a pak nic. Vytáhnu to a chybí mi háček! Samozřejmě jsem měl špatně seřízenu brzdu, s kterou jsem musel pořád manipulovat, neboť při zdolávání musela být nastavena jinak než při záseku.
       Kolem 16-té hodiny záběry úplně ustaly. Půl hodiny se nedělo nic, ale pak přišel cejn a za ním další a další. Tentokrát se mezi ně připlet i nějaký kapr - už to nebylo jedno hejno jen jednoho druhu. Začal jsem opět chytat na hnojáky, které jsem si šetřil pro tuto příležitost (na cejny byly jednoznačně nejlepší; kapři brali všechno, tak jsem je chytal hlavně na bonduelku).
       Asi v 18 hodin se úplně utišil vítr a záběry nebyly již tak časté. Zato jsem teď konečně mohl vidět každý ťukanec, neboť mi vlny necloumaly špičkou (celý den již od rána foukal vítr asi 6 m/s a byly asi 30cm vysoké vlny). Byl jsem překvapen, kolik s pletenkou vidím planých záběrů - nebyl jsem zvyklý, abych na 30 metrů rozpoznal přejezd, kdy se špička na sekundu vychýlí o 2 cm a pak prudce povolí. Bylo až neuvěřitelné, jak často k tomu docházelo a kolik ryb jsem na svém místě tedy musel mít.
       První plané záběry do vlasce jsou po začátku lovu důležitý signál, že návnadu ryby již našly a že je jen na vás, jestli je dokážete chytit. Musíte tedy začít měnit nástrahy, koncovou montáž a další věci, dokud nepřijde opravdový záběr. Kdybyste plané záběry neviděli, budete si myslet, že tam ryby vůbec nejsou, a jen nečinně čekat, až si vás najdou.
       O půl deváté jsem přestal chytat, dvanáct hodin lovu mne totálně vysílilo, i když by to ještě chvíli šlo a ryby dál zabíraly. Byl jsem úplně zničenej.
       Nevím, kolik jsem toho celkově nachytal, nepočítal jsem to. Určitě nepřeháním, když řeknu, že jsem na každé nahození do 5ti minut zasekával (po sporadických první dvou hodinách, kdy ryby teprve najížděly). Odhaduji to tak na 30 cejnů v rozmezí 45 až 60 cm (většinou kolem 53 cm) a 35 kaprů mezi 45 a 55 cm. Jde o spodní odhady, možná toho bylo více, ale určitě ne méně. K tomu 4 jeseni, 1 cejnek, 1 plotice, 1 okoun. Dalších možná 15 ryb jsem utrhl nebo ztratil ve vázkách. Sice nejde o nijak extrémně velké ryby, ale co do početnosti a průměrné velikosti jsem byl velice příjemně překvapen.
       Celkově jsem zkrmil asi 16 litrů do měkka uvařeného partiklu a 30 litrů krmné směsi (tajná zbraň mého kámoše s medovou příchutí naředěná kukuřičným šrotem a praženou strouha5-10). Dokrmoval jsem (skoro) pravidelně po každém nahození (co 5-10 minut) několik menších kuliček, plus samozřejmě krmítkem.
       Závěrem - na feeder chytám něco málo přes rok, ale celou dobu jsem pochyboval o jeho schopnostech na stojaté vodě. Teď ale musím připustit, že alespoň v podmínkách, jako byly tyto (vítr, vlny, vázky), a v kombinaci s pletenou šňůrou jde i na jezerech o opravdu silnou zbraň.