Drobotina

- Martin Maťák

 

Plotice je nejběžnějším úlovkem, s kterým se můžete setkat při tomto stylu lovu.


Takoví cejnci jsou velmi rozšířeni na malých stojatých vodách na jihu Moravy.


Karasi stříbřití obydlují zabahněné malé stojaté vody, nebo velmi polatu tekoucí řeky.


Velké oukleje najdete v cejnovém pasmu řek nebo na údolních nádžích. Všimněte si horního postavení úst a plochého hřbetu, který jim umožňuje strávit většinu života těsně pod hladinou.


Rozmixovaný čestvý rohlík (podrobnosti v textu).


Opražíte-li rohlíkovou strouhanku do hněda, posílíte její pach a snížíte pojivost a sytost.


Kuličky lehkého krmení v této velikosti vhazujte při každém nahození.


Jemné součásti vybavení na malé ryby.
      Kdo to nezkusil, nevěřil by, jak je lov malých rybek zábavný. Je tu však malý háček - aby tomu tak bylo, musíte jich chytnout opravdu hodně. Jestliže totiž ulovíte za hodinu 3 kusy kolem 15cm, nechytne vás tento způsob lovu natolik, abyste do toho šli příště znovu. Největší rozkoš je sledovat a poznávat záběry na splávku, to musí bavit každého. Pokud budete mít záběry téměř vždy krátce po nahození, budete po 3 hodinách jistě z lovem spokojeni. Zejména v rybářsky méně příznivých obdobích (moc zima, moc teplo) je tento způsob relaxace balzámem na rybářovu duši - obzvláště, jste-li u vody s kolegou a chtě nechtě mezi sebou svedete třeba i nevyhlášené závody (nemusíte si říkat, že závodíte, ale přesto tomu tak bude).
      V tomto článku bych rád napsal pár triku, jak co nejsnadněji ulovit mnoho rybek jakékoliv velikosti. Začněme pohledem na život a zvyky rybek samotných, jejichž pochopení nám pomůže při lovu.

      Drobotina má dvě základní potřeby: žrát a nebýt sežrán. Nejdříve to druhé:

Obrana
      Hlavním prvkem obrany malých rybek před predátory je shromažďování do velkých hejn. Některé druhy se shlukují po desítkách, jiné po stovkách či více kusech. Dost také záleží na velikosti a charakteru revíru. Znám pár malých mrtvých ramen starých řek, kde je jen jedno hejno malých plotiček, cejnů či karásků - přes celou plochu revíru! Opakem jsou třeba proudnější potůčky, kde se do jednotlivých tůní příliš velké hejno ryb zkrátka nevejde.
      Při výběru místa si tedy zvolte takové, kde je předpoklad, že zde může být hodně velký počet ryb, nebo že sem mohou nové a nové připlouvat a střídat se. Počítejte s tím, že většinou neulovíte více jak 1/4 ryb z jednoho hejna (často ani to ne). Tedy chcete-li chytit 50 rybek, musíte přilákat hejno alespoň s 200 kusy, nebo k sobě návnadou postupně stahovat nová a nová hejna.
      Další obrannou strategií drobotiny je to, že se drží u břehu v mělčinách. Málokdy najdete opravdu malou (resp. mladou) rybu v hloubce přes 2m, přičemž nejčastěji se budou vyskytovat v hloubce do 100 cm nebo ještě menší. Na otevřené vodě dál od břehu se dají úspěšně a pravidelně lovit jen zřídka a to jen někde a zpravidla pak kolem hladiny. Rybky nad 25cm se již více chovají jako dospělé ryby a najdete je i v hlubších úsecích. Rozhodně bych ale naslepo nezkoušel chytat třeba v 5ti metrech.
      Pobřežní linie je pro drobotinu výhodná i v tom, že je zde více překážek a dalších úkrytů, v kterých se mohou ukrývat. Také u břehu, jde-li o řeku, bývá menší proud, kterému rybka pro svou malou fyzickou sílu a rychlost dává přednost. Zkrátka pokud chcete efektivně a rychle lovit menší ryby, zkoušejte to tak do 8-mi metrů od břehu, není-li to možné ještě blíž. Takový lov je velice přesný a můžete použít velmi lehké splávky, přesně zakrmovat a rychle nahazovat a vytahovat ryby. Zbytečně se nezdržujete. Lov s krátkým prutem je také rychlejší na manipulaci.

Příjem potravy
      Představte si malý pokus na několika různých druzích rybiček v jednom akváriu. Některé čile rejdí celým vodním sloupcem, jiné se drží hlavně u dna a jiné se doslova "plazí" po dně. Když jim nasypete suchou potravu na hladinu, většina rybek vyplave nahoru a začne ji požírat, ale s některými zapřísáhlými milovníky dna to ani nehne. Po určité době od počátku krmení se začne počet rybek, které stále ještě přijímají potravu z hladiny, snižovat a postupně zůstanou jen ty druhy, pro které je sběr potravy z hladiny nejtypičtější.
      Když jindy do stejného akvária vhodíte nitěnky, patentky nebo jiné těžší krmení, vrhne se na něj většina rybek již u hladiny a budou jej sledovat a průběžně požírat během dráhy padání ke dnu. Když jim tam potravy vhodíte naráz jen trochu, sežerou všechnu již během klesání. Můžete krmení opakovat několikrát a držet rybky v určité vzdálenosti mezi dnem a hladinou. Když jim ale vhodíte naráz větší dávku, budou ji rybky opět atakovat již během klesání, ale nestačí ji všechnu spořádat, a tak ji pak budou sbírat i ze dna.
      Ovšem uvidíte, že při sběru ze dna již některé druhy rybek nebudou tak "agresivní", naopak budou více rozvážné a v určité fázi nasycenosti již budou přijímat potravu během dalšího přikrmování pouze během klesání potravy ke dnu a přímo ze dna nesezobnou již nic. Naopak rybky, které v prvním pokusu nechtěly příliš přijímat potravu z hladiny, budou nyní v plném shonu luxovat dno.
      Chci tím naznačit, že ne všechny ryby se chovají při svém krmeni stejně a proto ani my k nim nemůžeme stejně přistupovat. Zejména vzdálenost ode dna, ve které se krmeni rozpadne a určitou dobu setrvává, a velikost jednotlivých porcí návnady ovlivňují výsledek našeho snažení. Stejně tak záleží, v jaké vzdálenosti ode dna umístíme svou nástrahu. Je sice možné chytnout kteroukoliv rybu v kterémkoliv místě, ale efektivita bude rozdílná a té to celé při lovu malých ryb je.
      Mezi menší druhy ryb, které budou dávat přednost potravě nabídnuté v horních vrstvách vody, patří oukleje, perlíni a bolínci. Jako typické ryby dna lze zařadit hrouzky, ježdíky, líny, cejny a podoustve. Někde mezi, ale spíše níže než výše, jsou třeba karasi, plotice, jelci a cejnci. Dost často platí, že menší rybky se drží více u hladiny, kdežto ty větší od stejného druhu zase více u dna.

Taktika lovu
      Malý háček, tenký vlasec, lehký a citlivý splávek a vše maximálně vyváženo - toť oč tu běží. Bez přehánění je to absolutní nutnost. Tím jsem ale asi moc nového neřekl. Přesto je porušení tohoto primárního pravidla nejčastější prohřešek, který kolem sebe vidím, když se nějaký rybář snaží chytat drobné rybky. Patnáctka není tenký vlasec, stejně tak jako není desítka malý háček! Máme-li se bavit o cíleném lovu malých ryb, je potřeba se pohybovat v trochu jiných rozměrech.
      Tak nejdříve - ryba kolem 25 cm má asi 0,2 kg a dobrá desítka vlasec má nosnost asi 1 kg - tedy 5x tolik! Při většině rybolovných technik (i mimo plavanou) se nepoužívá tak silný vlasec, aby unesl cílovou rybu - proč tedy při lovu malých ryb nasazovat 5x pevnější vlasec? Dobrá, nechce se nám používat podběrák a chceme mít trochu rezervu, že rybu zvednutou prutem neutrhneme, ale i přesto. Každopádně je návazec o průměru 0,10 mm stropem a pevnější je zcela zbytečný. Nasadíte-li vlasec 0,08 mm nebo i tenčí, ve většině případů bude nárůst počtu záběrů citelný a ani s tímto vlascem ryby nebudete trhat (ony na to nemají sílu, většinou přetrhnete vlasec nějakou svou chybou při manipulaci s rybou na břehu). Pro představu: v závodních podmínkách by byla i osmička vlasec považována za lano, běžně se chytá s návazci 0,05-0,06 mm, ale to si již netroufám vám doporučovat. Jako kmenový vlasec použijte vlasec o 2 setiny silnější, než je průměr návazce (tedy např. 0,12 + 0,10 mm).
      Myslím, že při lovu malých ryb by se nemělo počítat s tím, "co kdyby přišlo něc většího", a to ani velikostí háčku, ani pevnosti vlasce. V tom případě totiž obvykle nechytnete mnoho těch malých, a zřejmě ani těch větších. Kompromisy musí jit stranou!
      Háček by měl odpovídat nástraze a velikosti lovených ryb. Většinou se loví na jednoho až tři bílé červy, půlku hnojňáka nebo kousíček rohlíku. Tomu by odpovídala velikost háčku kolem čísla 20 až 14. Jestliže se chystáte lovit spíše oukleje nebo jiné rybky s malou tlamkou, použijte něco kolem osmnáctky, pro plotice nebo cejnky zase 16. Pokud nejste schopni dobře rozpoznávat záběry a včas zaseknout, použijte raději háček větší - ono se takové 10 cm oukleji dvacítka háček z jícnu dost špatně vytahuje.
      Splávek použijte ten nejlehčí a nejcitlivější, jaký dané podmínky dovolují. Nosnost je obvykle kolem 0,2 až 2 gramů, podle síly proudu a často i větru a vzdálenosti od břehu. Na stojaté vodě lze lovit s lehkými předváženými waglery (tyčkové bez tělíčka), většinou stačí do 5+1 gramů. Chytání s těžšími sestavami není již tak typické. Při kterékoliv z těchto metod je potřeba splávek maximálně přesně vyvážit. Malé rybky nejsou sice tak opatrné a i když by chtěly potopit i špatně vyvážený splávek, nemají k tomu dost síly!
      Správnou hloubku (ponor) hledejte pomocí olovničky připnuté k háčku (nebo použijte větší brok zacvaknutý těsně nad háčkem). Je-li splávek pod vodou - posuňte jej nahoru. Je-li splávek na hladině a moc vylézá - posuňte jej dolů. Až bude splávek na hladině a bude vyčnívat jen jeho anténka přesně tak, jak byl vyvážen, pak to znamená, že na dně lží jen olovnice a možná kousek návazce, ale poslední brok je již nade dnem. Potom posunujte splávek po několika centimetrech dolů tak dlouho, až bude i anténka těsně pod hladinou. Teď znáte přesnou hloubku vašeho místa (pozn. musíte nahazovat stále sem, jinak to celé nemělo smysl).
      Odepněte olovnici a splávek posuňte na vlasci tak, abyste, pro začátek, měli háček asi 10-15 cm nade dnem. To je taková vzdálenost, při které nejlépe rozpoznáte záběry. Ryba plave těsně kolem dna a háček má kousek nad úrovní očí, proto se musí pro nástrahu mírně zvednou a pak zase sklonit. To se projeví na splávku jako rychlé zanoření a to nepřehlédnete. Možná více záběrů dostanete, když háček umístíte těsně nade dno (do 5 cm), ale záběry již nemusí být tak zřetelné a projeví se, až když se ryba s nástrahou rozjede (na řece při splavávání po proudu se splávek může jen zastavit, jako by háček uvázl na dně). Pokud vše dobře zvládáte a máte správně vyladěnou sestavu, bude často tento způsob účinnější, i když zpočátku asi i složitější. Splávek se pak většinou rozjíždí po hladině a pomalu se zanořuje, nebo se ryba s nástrahou zvedne kousek výše nade dno a pak splávek povyleze nad hladinu. Pokud očekáváte zvedavé záběry, posuňte poslední brok (tedy ten nejmenší, asi 0,05 - 0,1 gram) asi 8-12 cm od háčku. V opačném případě je výhodnější umístit poslední brok nad háček výše. Nástraha položená úplně na dně není při tomto lovu již tak typická, i když zkusit se to při absenci záběrů musí.
      Pokud hodláte lovit rybky žijící více u hladiny (ouklej, perlínek), nemusíte hloubku měřit vůbec a zkrátka chytejte s ponorem asi 40 až 100 cm. V tomto případě je potřeba více s hloubkou experimentovat a ryby ve sloupci vody nejdříve najít.
      Během lovu občas jemně pocukávejte s nástrahou a snažte se ji všemožně pohybem "oživit". Malé rybky se vodou budou prohánět a dychtivě hledat cokoliv k snědku. To, že vaši nástrahu chvíli ignorují, je jen proto, ze ji nevidí. Nejsou jako velké ryby, aby staly u nástrahy a zkoumaly, jestli je "bezpečná". Proto když s nástrahou občas zatřepete, dříve upoutáte jejich pozornost.

Krmení
      Při tomto způsobu lovu je možné chytat úplně bez vnazení, ale pak se spoléháte na náhodu a někdy budete nuceni střídat místa vždy po pár ulovených rybách. Pokud nekrmíte a nemáte záběr během prvních 5-ti minut (osobně bych to omezil na 1-2 nahození, vím-li, co dělám), nemá cenu čekat déle a raději bych změnil místo. Osobně se ale přikláním spíš k variantě s krmením, neboť je to jistější a snadnější.
      Jako návnada se používají speciální krmné směsi, které jsou velmi jemně pomlety, dělají ve vodě velký zákal a dlouho se drží v požadované vzdálenosti od hladiny (ve sloupci vody). Vše je otázkou namíchání správné konzistence, což vám tyto hotové směsi velmi usnadní. I z jinak obyčejné strouhanky lze udělat perfektní "ouklejovou" návnadu, když už víte, "jak to má vypadat". Nedoporučuji to však přeháněj s různými šroty, neboť jsou velmi těžké, hrubozrnné, tvrdé a také syté. Snad jen pro ryby nad 25cm při lovu u dna, ale pak doporučuji šrot (kukuřičný) přesít na jemném sítě a použít jemnější část (hrubost nanejvýše jako hrubá mouka).
      Velmi jednoduchou, levnou a snadno připravitelnou návnadou jsou rozmixované čerstvé rohlíky (pozor, nemyslím suché na strouhanku, ale opravdu čerstvé, dnešní!). Po důkladném rozmixování v kuchyňském robotovi (použijte nože pro sekání masa) by v ideálním případě nemělo být nutno přidávat jakoukoliv vodu a návnada by po stisknuti měla již sama bez dalších úprav držet tvar a být připravena k použití. Jde o velmi lehkou a kyprou směs, která se rozpadá hned po dopadu na hladinu a drobky jen velmi pomalu klesají ke dnu. Kousky pečiva jsou mnohem větší, než když pomelete suché rohlíky - spíše jde o jakési vločky do 5 mm.
      Pokud chytáte na hloubce přes 1,5 m, bude lepší, když se bude návnada rozpadat až ve větší hloubce a ryby nebudou roztroušeny po celém sloupci vody. Je vždy lepší je shluknout do jednoho místa, tedy většinou do spodnějších vrstev vody. Jakákoliv lehčí návnada má po čase za následek, že se ryby začnou zvedat výše k hladině, a je pak poměrně složité přesně určit, v jaké hloubce je nejlepší chytat. Navíc se tato pozice ryb může rychle měnit. Proto přidejte do lehké (hladinové) návnady hlínu, která se ve vodě dobře rozpadá, ale na druhou stranu svou vyšší hmotnosti stáhne návnadu do požadované hloubky dříve, než se vnadící koule úplně rozpadne. U dna se hlína rychle rozpustí a zůstane opět jen lehká návnada, kterou bychom použili při lovu blíže u hladiny.
      Dávkování krmení je opět velice důležité. Nedoporučuji pro malé ryby jakékoliv úvodní "bombardování" velkými koulemi. Je to zbytečné. V tomto případě je nejjistější volbou hned od začátku začít způsobem "málo a často"... ne, vlastně "ještě míň a ještě častěji". Při lovu u hladinu to platí dvojnásob. Opravdu čím častěji budete dokrmovat, tím lépe, ale musíte tomu přizpůsobit velikost kuliček, které do vody vhazujete. Nebudu vás přesvědčovat, že je nezbytně nutné vhazovat každých 20 sekund kuličku velikosti třešně, protože byste to stejně nedodržovali, ale proste se snažte zakrmovat pravidelně a po malých dávkách. Paradoxně tímto způsobem zkrmíte celkově velmi malé množství návnady. Ve skutečnosti na objemu ani tak nezáleží a důležitější je, aby do vody pořád něco padalo.
      Při lovu více u dna ve větší hloubce zakrmujte také často, ale protože musíte použít větší porce (aby dopadly v celku až ke dnu, tedy aspoň jako větší švestka), frekvence dokrmování musí být nižší.
      V chladnějších obdobích roku však dávejte pozor, abyste ryby nepřekrmili. Krmení značně naředěné hlínou dovoluje časté zakrmování, aniž byste do vody vhazovali příliš mnoho opravdové potravy.

Nástrahy
      Nejsnadněji a většinou i nejlépe se chytá na 1 až 3 bíle červy. Pokud zakrmujete čistou strouhankou nebo zmiňovaným rozmixovaným rohlíkem, bývá obvykle nejlepší použít na háček kousíček rohlíku, i když se zdržujete jeho častějším nastražováním. Na ryby živící se více u dna (karas, hrouzek, ježdík) je dobrý i menší hnojňák či jen jeho půlka.
      Nástrahy při tomto způsobu lovu ovšem nejsou tím, v čem byste měli hledat problém. Důležitá je hlavně velikost sousta, tedy jestli jej ryba může pozřít. Jedno zrnko sladké kukuřice už je pro cílený lov ryb do 25 cm příliš velké (i když by se i na něj dalo chytat, nebude to asi to nejlepší).

Autor: Martin Maťák - ®

Přečteno: 12 265x
Průměrná známka: 1.25

NStříbrný poklad

Nie je snáď rybár, ktorý by ho nepoznal. No aj tak je to ryba, ktorá sa často prehliada. Vo väčšine prípadov končí iba ako nástraha na dravca. Má však jedu veľkú výhodu voči ostatným rybám. Prežije aj tam, kde iné druhy rýb končia.

NPlotice - jak na ně?

Důležitým pravidlem při cíleném lovu plotic je, že byste nikdy neměli nástrahu nechat ležet nehybně.

NPerlín - zapomenutá zlatá rybka

Perlín je jedna z nejkrásnějších ryb, kterou jsem kdy ulovil.

NKaras stříbřitý

Karas je přeborník na jemné záběry.

NRyba záchranář

Jsou dny, nebo celá období roku, kdy ryby prostě neberou. Pak rybář vezme za vděk i méně atraktivní rybou, jakou je např. cejnek malý...