Hmotnostní kategorie muškařských šňůr

3.2.2002 - Alan

      Zkratka AFTMA mě v různých variantách a zkomoleninách pronásleduje od doby, kdy jsem se poprvé dozvěděl o muškaření z populární publikace Jaromíra Říhy 1000 + 1 rada pro rybáře. Kniha je to vpravdě ďábelská a jediné, co jsem si z ní odnesl, byl naprostý zmatek. I současní autoři knih a článků pro začátečníky automaticky přebírají zde uvedená schémata a klišé. Kdo tyto výtvory četl, jistě si vzpomene například na nesmrtelný blud o jemnější prezentaci šňůr DT proti WF. Podobné je to i s číslováním hmotnostních kategorií. Adepti muškaření tak okamžitě při prvním kontaktu s teorií obdrží informaci, které číslo prutu a šňůry je vhodné pro vlastní začátek, jaká další čísla budou kdy potřebovat, pokud se chtějí v budoucnu věnovat té které rybě, případně metodě lovu. Jen a jen čísla. Lidé sice potřebují kategorie, chcete-li škatulky, kvůli určitému zjednodušení, ale na druhou stranu neuškodí bližší seznámení s tím, o co vlastně v dané problematice jde.

      Začátkem šedesátých let dvacátého století vytvořilo sdružení AFTMA (American Fishing Tackle Manufacturers Association, nyní existující pod názvem ASA - American Sportfishing Association) ve spolupráci s ACA (American Casting Association) komisi pro stanovení systému značení muškařských šňůr. Ta zavedla kompletní značení šňůr „profil-hmotnost-plovací schopnost“ (DT-5-F) a číslování jednotlivých hmotnostních kategorií.
      Rozdělení šňůr v systému AFTMA používá hmotnost prvních třiceti stop* šňůry od počátku ujímaní, bez samotné špičky.Přiložená tabulka zobrazuje jejich označení a hmotnost s definovanou tolerancí.

Kategorie Hmotnost a tolerance v grainech** 2 80 ± 6 3 100 ± 6 4 120 ± 6 5 140 ± 6 6 160 ± 8 7 185 ± 8 8 210 ± 8 9 240 ± 10 10 280 ± 10 11 330 ± 12 12 380 ± 12

      Dělení podle AFTMA je přehledné, má však svá úskalí. Ukažme si je na následujícím příkladu. Šňůra číslo 6 může vážit v rozmezí od 152 do 168 grains. Kategorie 7 začíná na 177 grains, takže mezi #6 a #7 je odstup pouhých 9 grains, zatímco povolený interval pro #6 je 16 grains. Mezi dvěma „šestkami“ různých značek tudíž může být větší rozdíl, než mezi #6 a #7. Odtud pravděpodobně plynou dohady, že některé firmy nedodržují standard. Dovolím si tvrdit, že dodržují, ale významně se liší v toleranci.
      Dá se říci, že během házení se zátěž prutu plynule pohybuje celou tabulkou. Sami to jistě znáte z praxe. Při rozvádění šňůry můžete švihat jak chcete, ale necítíte pořádný kontakt. To se posléze změní a vy vnímáte jak prut pracuje. Přidáte pár metrů šňůry a prut přestává ideálně pracovat, protože je přetížen. Nejpozději v této fázi byste měli hod ukončit a již neprovádět další plané vrhy. Proč, to vysvětlím na následujícím příkladu. Vezměme si opět šestku. Z výpočtu průměrné hmotnosti lze odhadnout, že jedna stopa šňůry kategorie 6 v námi sledované oblasti „břicha“, z anglického „belly“, má hmotnost přibližně 6 grainů. Hmotnost celé měřené části má být podle tabulky 160 grainů a po vydělení délkou 30 stop dostaneme hodnotu 5,33. Něco můžeme přidat, jelikož uvažujeme nejsilnější část - firma Airflo udává konkrétně 6,2 grainu. Jelikož je rozdíl mezi šňůrou #6 a šňůrou #7 již zmíněných 9 grainů, stačí přidat pouze 1,5 stopy, tj. asi 46 cm, a máme zátěž jako bychom házeli se šňůrou #7. Dalších deset stop, tj. 3 metry šňůry #6 ve vzduchu znamená zátěž rovnající se použití #9. Jen tři a půl metru od optima a už takový náklad! Není divu, že v této fázi je ovládání celé sestavy hodně složité, prut nespolupracuje, šňůra vpředu plácá o vodu, vzadu zachytává o břeh a výsledná délka hodu zhusta neodpovídá vynaložené námaze, o estetickém dojmu ani nemluvě.
      Dalším problémem systému AFTMA je, že byl postaven na hodnocení pouze plovoucích šňůr, a že jako rozhodující veličinu používá hmotnost. Pro potápivé šňůry s vysokou hustotou naprosto nevyhovuje. Nejde jen o to, že se extrémně rychle potápivé šňůry již dostávají daleko mimo tabulku a výrobce již nemůže použít označení AFTMA, ale hlavně o jiné chování potápivých šňůr při hodu a tím i zatěžování prutu oproti šňůrám plovoucím. Potápivá šňůra neklesá díky své vysoké hustotě rychleji jenom ve vodě, ale i ve vzduchu. Proto se při hodu výrazně více propadá k zemi, což je nutné kompenzovat zvýšením rychlosti hodu. Výsledkem je celkové zvýšení hybnosti, hlavní veličiny, která ovlivňuje zatížení prutu.
      Výběr šňůry ovlivňuje hodně dalších faktorů. Pokusím se je pojmenovat, i když spolu mnohdy úzce souvisí.

1. Muškařovy házecí schopnosti. Začátečníkovi může přijít vhod o číslo těžší šňůra, výborný „házeč“, ovládající dvojitý tah, může s klidným svědomím nasadit šňůru nižší kategorie.
2. Dynamika hodu, styl a temperament. Kdo dává do házení více síly, měl by házet se šňůrou nižší kategorie. Vyšší rychlost šňůry při stejné hmotnosti znamená vyšší hybnost, kterou prut musí překonávat při změnách směru.
3. Předpokládaný způsob lovu a nástraha. Lovu na suchou nebo mokrou mušku odpovídají doporučené kategorie nejlépe. Použití rychle potápivých šňůr vyžaduje, podle rychlosti potápění, o kategorii či dvě nižší číslo šňůry. Strímrování s pořádně nasáklým zonkerem velikosti ondatry pak staví celé dělení na hlavu, ale rozhodně vyžaduje těžkou šňůru, jež je schopna nástrahu s velkou setrvačností ovládnout.
4. Prostředí. Na malé vodě pravděpodobně budeme využívat optimální délku, zatímco na jezeře budeme prut stejné kategorie jako šňůra běžně přetěžovat. Problém, jak dosáhnout dalekých hodů na stojaté vodě, řeší muškaři typicky pořízením silnějšího prutu. To je v pořádku, až na to, že si v naprosté většině opět pořizují šňůry stejné kategorie. A jsou tam, kde byli předtím.
5. Profil šňůry. U typu WF není od určité délky přírůstek hmotnosti příliš významný, na rozdíl od DT, kde je téměř do konce maximální. Určitě jste už někdy slyšeli, že šňůry WF jsou pro daleké hody vhodnější než DT, kvůli koncentraci hmotnosti vpředu. Omyl, je tomu přesně naopak, příčinou je menší hmotnost zadní paralelní části a tím menší přetížení prutu. Hmotnost přední části je u obou typů stejné kategorie a výrobce shodná.
   

       Pro úplnost, u prutu říká kategorie AFTMA pouze s jakou šňůrou prut nejlépe hází na třicet stop, tj. na 9,14 metru. Již z definice jde o subjektivní veličinu a je nutné brát ji s rezervou, jako pomocný údaj. Poctivějším, než jedno definitivní číslo, tolik oblíbené u amerických výrobců, se mi jeví uvedení intervalu (například AFTMA 6–7), jak je zvykem zejména v Británii. Výrobci budou těžko hodnotit každý prut zvlášť. Kategorie stanovují podle použitého materiálu a navíjecího trnu už u blanku, takže o odchylky od ideálu není nouze. Navíc, již delší dobu lze u výrobců pozorovat trend podhodnocování prutů. Pruty bývají docela běžně klasifikovány o kategorii až dvě níže, než odpovídá jejich skutečné síle. V marketingových materiálech se poté dočtete, že vám dotyčné zázraky techniky umožní dosažení extrémně dalekých hodů, ale znamená to jediné. Aby toho byl prut schopen, musí být „nabit“ lehčí šňůrou. Takže například prut s deklarovaným AFTMA #6 je ve skutečnosti osmička. To není ostuda, ale definice. Pokud na osmičkový prut použijeme deklarovanou šňůru #6, prodlouží se nám ideální délka hodu o 5,5 stopy, tj. asi 1,65 metru. Pro výrobce musí být použití tohoto prostého triku velice lákavé.
      Americké odstupňování po jednotkách u nás ovšem nachází silné pochopení, jak u kupujících, tak i prodávajících. Jedním z důvodů je snadnost zaškatulkování ve spojení s určitým tuzemským „prutovým fetišismem“. Jeden známý po mě chtěl kdysi posvětit koupi prutu. Měl už doma pětku a sedmičku a chtěl šestku, aby byl pokryt celý interval. Dovedl dokonce popsat, na co jednotlivé pruty použije. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je to nesmysl, ale neuspěl jsem. Zajímalo by mě, s kolika pruty chodí k vodě teď.
      Další historku, naprosto neuvěřitelnou, zažil při nákupu svého prvního muškařského prutu kamarád začátečník. Chtěl si koupit nějaký prut šestku a nešťastně se prořekl, že začíná. Prodavač, velice populární pražská postava, mu v odpověď na jeho přání sdělil, že tohle nepřipustí, že jediný správný univerzál je pětka. Kamarád trval na šestce, ale prodavač na své pětce ještě víc. Chvíli se handrkovali, ale prodavač si postavil hlavu a tu vyhlédnutou šestku mu odmítnul prodat. Příběh má šťastný konec. Kamarád šel ke konkurenci, kde mu prodali co chtěl. Ten prut jsem měl v ruce a hodnotil bych ho jako „něco mezi“, tedy #5-6. Bylo by bývalo dobré, kdyby oba, on i prodavač, tehdy věděli, o čem se tak vehementně přou.

Použité prameny:
website ASA - www.asafishing.org.
website Airflo - www.flylines.com, Cortland - www.cortlandline.com, prodejci.
Jirka Řezníček - „Nákup u Ivoše“.

*)1 stopa (ft) = 0,3048 metru Omlouvám se za použití u nás nestandardních jednotek, ale okolnosti, zejména původ muškaření a doposud trvající dominance USA a Velké Británie na trhu muškařské výzbroje, hovoří proti přílišnému používání metrického systému.
**)1 grain (gr) = 0,06478991 gramu Jde o v ČR v současnosti nepoužívanou jednotku. Může být snadno zaměněna s gránem, anglicky též grain, česky „zrno“, historickou jednotkou pro vážení perel: 1 grán = ¼ metrického karátu = 0,05 gramu.