Forma na průběžná olůvka

9.1.2002 - Roman Jarabica

      Tahle forma má výhodu v tom, že je možné odlít najednou více olůvek dokonce i více tvarů a velikostí, a pokud máte tolik příbuzných a známých rybářů jako já, tak ji určitě využijete. Nevýhodu však má v tom, že při její výrobě se musí použít stojanová vrtačka, kterou určitě nemají k dispozici všichni. Některý z vašich kolegů rybářů ji ale určitě mít bude a když ho pěkně poprosíte, tak vás na ní nechá vrtat.

      Prostředky (nutné) k výrobě takové formy jsou:

• stojanová vrtačka
• vrtáček o průměru 1,1 mm (raději více než jen jeden :-) ) na středové dírky
• vrták o průměru 5 mm na díry na šrouby
• vrtáky o průměru 4 a 12 mm na nálevky
• vrtáky na těla olůvek - různé tvary a velikosti (s výběrem vám může pomoci tento zazipovaný soubor ve formátu MS Excel 97)
• anténní kabel (koax) na drátek na středové dírky
• ochranné brýle
• šrouby a matky síly 5 mm (matky doporučuji křídlové, protože je s nimi jednodušší práce)
• materiál na formu (popsán níže)

      Materiálem na výrobu takovéto formy může být gumoid, sklolaminát, tvrdé dřevo (např. parketa, dveřní práh), ocel, ... prostě téměř cokoli, co se může vrtat, má hladké stěny a vydrží trochu vyšší teplotu. Já používám gumoid, protože s tím je asi nejjednodušší práce - je hladký a rovný, lehce opracovatelný a dosti odolný.
      Z vámi vybraného materiálu si zhotovíte dva stejně velké díly (v mém případě velikosti 15x40x200 - 300 mm), které na sebe naplocho přesně přiložíte (lepší a hladší stranou k sobě - přiložené strany by neměli proti světlu prosvítat) a na každé straně provrtáte skrz vrtákem o průměru 5 mm. Tyto díry by měly být umístěny uprostřed asi 15 mm od kraje formy a budou sloužit pro zajištění formy šroubem. Samozřejmostí, je to, že čím delší formu uděláte, tak tím více olůvek najednou budete moci odlít, ale budete také muset provrtat ještě několik děr pro šrouby uprostřed formy, protože jinak by se mohlo stát, že by se uprostřed vytvářely otřepy, které by jste pak museli pracně odstraňovat. Při vrtání děr pro šrouby vám doporučuji použít nějakou svorku k přichycení dílů k sobě, čímž si zajistíte větší pevnost během vrtání, než kdyby jste to drželi jen tak v ruce. K zajištění ještě větší přesnosti při vrtání můžete do každé díry - ihned jak je hotová - strčit šroub.
      Nyní si nějakým vhodným způsobem označte vrchní stranu formy. K tomuto vám nejlépe poslouží tužkou provedený křížek přes oba díly formy.
      Teď od sebe oba díly formy oddělte a na jednom z nich si z vnitřní strany udělejte tužkou rysku ve vzdálenosti přibližně 15 mm od horní strany formy (ta vám bude sloužit jako osa středových dírek olůvek). Nyní si musíte na tuto rysku načrtnout umístění středových dírek - já osobně je dávám 15 mm od sebe (to stačí i na 10 g kuličku s průměrem 12,5 mm). Obecně musíte dbát na to, že minimální vzdálenost mezi těly dvou olůvek by měla být 3 mm. U dřevěné formy vám doporučuji, aby to bylo ještě více (alespoň 5 mm). Tyto vzdálenosti jsou nutné pro delší životnost formy.

R A D A - 1 Hlavně nezapomeňte na bezpečnost při práci a používejte při vrtání ochranné brýle. Věřte mi, že vím o čem mluvím, protože to mám ze své - bohužel - vlastní zkušenosti, a dnes již vím, že ona taková špona v oku není nic příjemného.

      Všechny naznačené středové dírky olůvek vyvrtejte z vnitřní strany formy ve stojanové vrtačce vrtáčkem o síle 1,1 mm. Tento průměr doporučuji kvůli tomu, že drátek jenž já používám je silný cca 1 mm. Ten se dá lehce získat z anténního koaxiálního kabelu. Jakmile máte odvrtáno, tak formu spojte dohromady, urovnejte ji tak jak má být (kontrolu si můžete provést pomocí značky, kterou jste si již dříve na vrchní straně udělali) a spojte ji pomocí šroubů a matek o síle 5 mm. Pro snažší práci můžete použít již zmíněných křídlových matek. Teď, když už máte formu smontovanou, tak si naznačte středové dírky i na druhou část formy. To provedete pomocí hřebíčku silného o něco méně než 1,1 mm tak,

R A D A - 2 Pokud se vám "povede" vrtáček ve formě zlomit a nepovede se vám ho vytáhnout, tak právě vrtanou díru radši nechte být a nesnažte se ji vrtat znovu.

že jej strčíte do již vyvrtaných dírek a klepnete do něj kladívkem (nezapomeňte na to, že hřebíček musí být alespoň o něco delší než je síla jedné části formy). Nyní formu opět rozeberete a budete vrtat druhou část samozřejmě opět vrtáčkem 1,1 mm a opět z vnitřní strany. Jako středy pro vrtání vám budou sloužit právě ty prohlubeniny, které jste vytvořili tím hřebíčkem. Pokud nemáte k dispozici tak slabý hřebíček, můžete toto provést tak, že si dírku prostě a jednoduše projedete opatrně vrtáčkem o kousek níž - ale v žádném případě ne úplně skrz, protože takto slabý vrtáček se velmi ohýbá a láme.
      Teď, když už máte vyvrtané středové dírky na obou částích formy, tak můžete postoupit o kousek dále - jak jinak že? :-) Pokračovat budete tím, že si pomocí úhelníku, nebo pravítka přenesete pozici všech středových dírek na vrchní stranu formy - kvůli přesnosti provádějte přenos opět z vnitřní strany formy.
      Tak a příprava pro hlavní vrtání je hotová, a proto můžete přejít přímo k vrtání vlastních těl olůvek. Tvorba tělíček je dosti jednoduchá. Spočívá v tom, že si do vrtačky upevníte vrták požadované velikosti a tvaru, nastavíte požadovanou hloubku vrtání a už jen vrtáte a vrtáte a vrtáte. Dobře, zase tak jednoduché to není. Při vrtání vlastních tělíček se musíte co nejpřesněji trefit na střed jímž je právě ta středová dírka, kterou jste vrtali před chvílí. Pokud by jste si s tím tu práci nedali, tak by vám po odlití vznikla olůvka, která by měla přelisky (na funkčnosti to sice nevadí, ale je to vada na kráse, která být nemusí).
      Já osobně dávám přednost olůvku, které je symetrické, a proto vrtám proti sobě do obou částí vždy stejnou díru (tvar i velikost). Zde je právě nutné mít obě dvě části stejně silné (je o mnoho jednodušší vrtat do obou částí se stejným nastavením vrtačky, než si štelovat hloubku zavrtání na každou část zvlášť). Pokud by obě části stejně silné nebyli, a vy by jste neštelovali hloubku zavrtání, tak by vám např. při vrtání kuličky vznikl asi takovýto patvar.
      Ve tvarech olůvek se ale fantazii meze nekladou , a proto si můžete udělat tvar jaký vy sami chcete. Na obrázku jsou zobrazeny jen ty tvary, které úspěšně odlévám.
      A vida, těla olůvek jsou již hotová, ale kudy tudy olovo? Tak dobrá pokračujeme.
      Obě části formy do sebe spojte tak, jak do sebe patří a zajistěte je pomocí šroubů. Do vrtačky si upněte vrták o průměru 4 mm. Nyní je třeba nastavit hloubku vrtání tak, abyste si tělíčka nepoškodili. To provedete tak, že si formu postavíte (vrchní stranou nahoru) na vrtačku mimo vrták, stlačíte páku stojanu dolů až na úroveň středové dírky, a přesně v této pozici zafixujete doraz vrtačky. Tím je zajištěno to, že se tělo olůvka nepoškodí, a přitom i to, že máte díru udělanou až dovnitř olůvka. Teď spusťte vrtačku a odvrtejte si díry ke všem vytvořeným tělíčkům - v žádném případě na vrtačku netlačte, protože by jste mohli poškodit vršek tělíčka tím, že by se kus uškubl. Jako středy pro vrtání vám poslouží průsečíky rysek od středů olůvek (ty již máte načrtnuté) a dlouhé rysky, která se ukázala tím, že se části formy spojili do sebe. Přesně toto místo je nutné, protože tím je zajištěno to, že se olovo při odlévání nalévá přesně do středu olůvka a po rozevření formy se dá odlitek bez problémů vyjmout.
      Po odvrtání všech děr vrtákem o průměru 4 mm si do vrtačky upevněte vrták s průměrem 12 mm a všechny právě vyvrtané díry ještě zahlubte o takové cca 2 mm. Tímto vám vznikne nálevka, která je vidět na obrázku.
      Pokud budete dělat olůvka malé gramáže (někdy nejen ty), tak si do vrtačky upněte ještě vrták o průměru cca 7 mm (ten používám já) a nálevku zahlubte o několik mm níže tak, že díra o síle 4 mm bude pouze asi 3 mm hluboká. Tvar nálevky by pak měl být přibližně takový, jaký je na obrázku. Pokud to neuděláte, tak se vám může stát, že se vám budou na olůvkách tvořit díry i na místech, kde by být neměli.
      Takto hotovou formu už jen rozeberte, vyklepte z ní napadané piliny a nakonec lehce začistěte smirkovým papírem a máte ji hotovou.

Teď něco málo k odlévání
      Jelikož takováhle forma je dost náročná na množství olova (přeci jen daleko více, než forma na jedno olůvko), tak si ho musíte rozehřívat více. Já to provádím tak, že ho rozehřívám a malém plynovém vařiči v malém kastrůlku a odtud jej odebírám plechovkou od paštiky. Tu jsem si přizpůsobil k odlévání tak, že jsem na ní udělal zobáček pro lití a plošku pro uchycení kombinačkami.Strusku, která vzniká při tavení olova odebírám z kastrůlku pomocí polévkové lžíce, jejíž konec jsem si - aby nepálil - omotal izolačkou.
      Během toho, co se vám olovo bude rozehřívat, tak si formu smontujte dohromady, dotáhněte šrouby a pokud možno, tak uchyťte ve svěráku přesně tak, jak ukazuje obrázek. (Tím si zajistíte perfektní přilnutí obou částí i uprostřed formy) Nastrkejte do ní drátky (ty musí být delší než je forma, protože jinak by z ní potom nešly vytáhnout) nastříhané z oholeného anténního kabelu a čekejte až do roztavení olova. Pokud během rozehřívání, ale i po něm vložíte do kastrůlku s olovem i tu plechovku od paštiky, tak se vám krásně ohřeje a nebude v ní olovo při odlévání tak rychle tuhnout.
      Pokud už máte olovo rozehřáté, tak můžete začít s odléváním. Nenabírejte si ho do plechovky moc, protože dost rychle tuhne a forma se nemusí odlévat v kuse. Přebytečné olovo, které vám zbylo v plechovce po odlití formy vylijte zpět do kastrůlku k opětovnému roztavení. Po odlití celé formy (nebo její části - podle libosti) nejprve vytahejte všechny drátky, poté ji vyjměte ze svěráku, povolte šrouby a formu rozeberte. Pokud jde rozebrat špatně, tak si ze spodní strany můžete pomoci šroubovákem, ale hlavně nepoužívejte násilí. Po rozebrání vám v jedné části formy zůstanou hotová olůvka, která pomocí kombinaček za krčky vyndáte a odložíte k vychladnutí. Já si takto vždy odliji 15 - 20 forem za sebou (150 - 200 ks) a teprve až potom (většinou již v obýváku u televize :-) ) je odstříhávám od krčků a začišťuji.
      K odstřižení olůvek od krčků používám štípačky, které jsem si zbrousil tak, aby byly ploché a tím pádem po nich zůstávali co nejmenší odstřižky a otřepy. Na odstranění otřepů používám ostrý nůž.
      Mým zdrojem olova jsou prozatím staré olověné vodovodní trubky, závaží na vyvažování kol automobilů (prostě vše, co mi kdo přinese).
      Zde jsou zobrazeny příklady olůvek, které se dají z takové formy udělat.
      Vím, že tvorba této formy vypadá po přečtení tohoto článku docela složitě, ale věřte, že šikovnému člověku trvá méně než 2 hodiny.
      10 g olůvka s očkem, která jsou na obrázku vidět, jsou sice ze stejné formy jako ostatní, ale očka jsou k nim dodávaná až později. O tom, jak jsou dělané, si možná povíme jindy.