Jak jsem objevil rybářský ráj

23.5.2001 - Jaromír Vágner

       Nadpis článku by měl dále pokračovat slovy a jak jsem o něj přišel, ale o tom až později. Jsem rybářem již asi čtyřicet let, ryby jsem chytal nejen u nás, ale i na různých vodách v zahraničí, včetně v moři. Mé rybářské úspěchy nebyly ale z hlediska trofejních ryb nic moc slavného. Do trofejních úlovků jsem si mohl započítat pouze dvě desetikilové štiky, kapry maximálně do 5ti kilogramů, jinak jsem ale většinou odcházel od vody tak jako každý normální rybář, to znamená občas s kapříkem nebo pár okouny a tak podobně.
       Asi před devíti roky mi můj kamarád nabídl k užívání na neurčitou dlouhou dobu svůj srub na Labi, který nebyl již několik let využíván. Podotýkám, že to bylo ještě v době, kdy se o Labi jako o revíru nemluvilo vůbec nebo pouze s despektem. Důvodem byly zejména informace o silně znečištěném Labi a nepoživatelnosti ryb z této lokality, což byla v té době pravda.
       Když jsem poprvé na tento srub přijel a po seznámení se sousedy jsem začal připravovat své rybářské nádobíčko, stal jsem se předmětem posměchu s tím, že v Labi žádné ryby nejsou. Podotýkám ale, že žádný z místních chatařů nebyl rybářem ani pytlákem. Nedal jsem se odradit a provedl jsem průzkum terénu, na kterém bylo vidět, že zde po léta žádný rybář nebyl. Břehy byly zarostlé tak, že jsem musel začít používat co nejkratší pruty abych mohl pro hustý porost stromů vůbec nahodit a to pouze blízko u břehu. Mé překvapení po několika návštěvách bylo obrovské. Nejen, že jsem ryby chytal, ale ryby tak veliké, že jsem z počátku o většinu ryb přišel. Důvodem byla skutečnost, že jsem byl do té doby zvyklý chytat na vlasce o největším průměru maximálně 0,20 a kapři, které jsem zasekával měli minimálně pět ale často i deset a více kilogramů. Připadal jsem si jako v rybářském ráji o kterém se mi celý život jenom snilo.
      Bylo to něco neskutečného. Časem jsem na místě, které jsem si k chytání vytypoval, vyčistil dno i břeh, přešel jsem na plné děličky a postupně jsem zmodernizoval svoji výbavu, takže jsem byl schopen dostat i trofejní ryby. V té době ještě neexistovali carp teamy, nebo jsem alespoň o nich neslyšel, a ani zásada chyť a pusť. V této souvislosti chci podotknout, že já ryby jím ale většinou pouze cejny, které miluji vyuzené nebo zpracované do karbanátků a také rád jím americké sumečky. Takže, kromě uvedených, většinu ryb pouštím.
       V té době jsem ještě neměl rybářskou váhu, ale podle velikosti se mé úlovky často pohybovaly ve váhových kategoriích okolo 15ti kilogramů. Většího kapra jsem z vody nedokázal dostat, protože jsem neměl loď a když mi takový macek dokázal vytočit 200 metrů vlasce a poté zajel ke břehu tak jsem o něj vždycky přišel, protože se vlasec namotal do větví stromů, které byly všude kolem břehu a většinou zasahovaly daleko do vody.
       Po celé první tři roky tohoto mého chytání v objeveném rybářském ráji jsem nepotkal u vody rybáře a musím přiznat, že jsem z toho byl otrávený. Bohužel došlo ke zlomu a nyní bych byl rád otrávený dál ale bohužel současná situace na Labi, alespoň v lokalitě, kde chytám, je úplně jiná. Mohu říci, že dosti otřesná a někdy se i stydím, že jsem také rybář. Začalo to postupně, kdy se objevil první rybář, který přivedl dalšího a potom již nastala lavina. Nejprve došlo na motorové pily, kterými byly vykáceny stromy a postupně vznikaly další a další místa s možností rybolovu. Podotýkám, že původně byl břeh tak zarostlý, že na úseku asi tří kilometrů byly tři místa, ze kterých se dalo omezeně chytat. Musím se ale přiznat, že některé nové rybáře jsem pozval i já sám, protože jsem nevydržel se nepochlubit.
      Jaký je současný stav. Podotýkám, že mluvím pouze o jedné lokalitě na Labi, kterou nebudu jmenovat, stav na dalších lokalitách neznám. Když pominu slušné rybáře a carp teamy, kteří skutečně dodržují pravidla hry, tak ostatní skutečnost je dosti otřesná. Velká část rybářů, kteří do této lokality jezdí se podle toho, co vidím, asi rybolovem živí, protože to, co u vody předvádějí, není sportovní rybolov ale "masařina" ve velkém stylu. Ulovené ryby se většinou ani nenamáhají ukládat do vezírků, oblíbeným způsobem se stalo položit na břeh přenosku na maso a do té ulovené ryby házet bez usmrcení a bez vody. Když je bedna plná zavolají mobilem své kamarády a počkají až přijedou, aby jim nikdo mezitím neobsadil místo. Ke střídání dochází v kteroukoliv denní nebo noční dobu a chytá se samozřejmě celou noc. I přesto, že je tato skutečnost již obecně známá, tak jsem za celou dobu 9ti roků, kdy na této lokalitě chytám, viděl rybářskou stráž pouze jednou. Můžete namítnout proč nezasáhnu sám. O to jsem se pokusil jednou a byl jsem rád, že jsem mohl odejít bez zranění.
       Pověsti o rybářské úspěšnosti na této nejmenované lokalitě zřejmě pronikly i do světa a na místo dojíždějí i zahraniční rybáři, zejména z německa. Jeden z místních domorodců, který je majitelem pozemků, včetně příjezdové cesty na nejlukrativnější rybářské místo, začal využívat této skutečnosti k tomu, že pronajímá svůj pozemek u vody zahraničním rybářům, údajně za cenu 100 marek za den. Konkrétně minulý rok tam takto strávila skupina z německa celý měsíc. Umíte si asi představit, jaké přivítání se od majitele, bez ohledu na zákon, dočká normální český rybář, který se na místo dostaví.
       Přiznám se, že jsem již z tohoto popisovaného stavu znechucen a začal jsem hledat jiný revír. Dvakrát se mi také stalo, že jsem chytal, přijela parta rybářů, kteří beze slova začali balit můj vercajk a oznámili mi, že toto je jejich místo a já tam nemám co dělat. Já byl sám a jich bylo vždy několik, takže jsem to raději vzdal dobrovolně. Všichni tito popisovaní "rybáři" pocházejí většinou, podle SPZ jejich aut, z jednoho města, ale nebudu jej raději jmenovat, protože tím nechci poškodit pověst většiny dalších rybářů, kteří tyto praktiky neprovozují.
       I přes tyto fakta ale na Labe dále jezdím a jsem docela úspěšný, i když lovit trofejní kapry se mi v posledních dvou letech příliš nedaří. Většina rybářů se zde snaží chytat na co největší vzdálenost od břehu, což je zde dnes již možné, protože část břehů byla vyčištěna. V polovině řeky je hráz, která není vidět, její vrchol je asi cca 60 cm pod hladinou a slouží k oddělení plavební komory. Při projíždění s echolotem jsem vždy zjistil, že velké ryby se drží v blízkosti této hráze. Pokud skáčí velcí kapři nad vodu, tak vždy přesně kopírují hráz. Já ale chytám v co nejkratší vzdálenosti od břehu, asi 10 metrů, v hloubce okolo 170 cm. Po dvou dnech krmení se dají kapři přilákat i ke břehu, největšího jsem ale za poslední dva roky zatím dostal 78 cm. Na vnadění používám následující směs: ovesné vločky, ječný a kukuřičný šrot, to vše spařím horkou vodou a promíchám s vařenou pšenicí a kukuřicí, přidám prášek do perníku, sladidlo, maggi, potravinářskou vanilkovou esenci, rozmixované psí granule, doplním pískem, jílem, vše dokonale promíchám a z hotové směsi udělám koule, které nechám zaschnout a s nimi vnadím. Má to dvě výhody, návnada je těžká a proud ji neodnáší a dále částečky z návnady se uvolňují pomaleji.
      Na boilies chytám minimálně, většinou používám růsné partikly ale většinou na vlasovou montáž - čili systém jako na boilie. Pokud chytám na těsto, tak používám také vlasovou montáž a to tak, že na konec připevním krátké pérko které obalím těstem. Tento způsob se mi velmi osvědčil, těsto tím pádem mohu používat tvrdší takže to v podstatě funguje jako boilies. Proč nechytám na boilies? Chytal bych na ně rád, ale jsem důchodce a nemám na to, abych při každém chytání naházel do vody vnadění za několik set korun.
       V roce 2000 jsem objevil nový rybářský ráj. Je to neskutečné, ale opravdu ještě takový dosud neobjevený ráj existuje a není to daleko od Prahy. Nikomu o něm neřeknu, ani svým nejlepším kamarádům, protože nechci aby tento revír dopadl tak, jako dopadl můj revír na Labi. Je mi jasné, že to je pouze mé zbožné přání, protože "nic se neutají" a časem to zde dopadne asi stejně jako na Labi. Zatím tomu tak ale není a tak se snažím využít tuto dobu. Vzhledem k množství ryb, které v této lokalitě jsou a nemají ještě zkušenosti s rybáři, využívám tento revír k testování nových netradičních druhů návnad, nových způsobů signalizace záběrů, které se mi podařilo zkonstruovat a jsem zatím velmi spokojený. Ale jak dlouho mi to vydrží? To je otázka. Zatím si zde připadám jako v ráji - v rybářském ráji. Rozhodně ale již nikomu neřeknu "objevil jsem rybářský ráj" a je to tam a tam. Asi to ale stejně časem vykecám, ale budu se snažit aby to bylo co nejpozději.