Úspěšnost zdolávání versus faktory ji ovlivňují 1.

24.4.2000 - Michal Kučera

I. Příprava udice

Bíp, bíp, bíííp ! Konečně. Po dlouhém čekání na pečlivě prokrmovaném místě přichází vytoužený záběr. Rybář, do té chvíle znuděně válejíc se ve svém křesle náhle obživne, kosmickou rychlostí vystartuje ke svým prutům a mocně zasekává. Neznámá síla ohýbá prut do neuvěřitelného oblouku, brzda řve v šílené tónině a lovcův tep stoupá do závratných výšin. Po chvilce nervy drásající podívané se však křivka prutu z ničeho nic narovnává a zvuk navijáku utichá. Rybář začíná chrlit nepublikovatelné výrazy, prut by nejraděj rozlámal na čtyři kusy, háček rozšlapal na padrť a naviják sežral i s náhradní cívkou.

      Tak takový zážitek nikomu nepřeju. Mnohdy se může jednat o jediný záběr dlouhodobé výpravy nebo dokonce o životní rybu, o to víc to pak mrzí. Lze tomu předejít ? Jestliže ano, tak jakým způsobem ? Co všechno může být příčinou toho, že o svou rybu přijdete ? Dá se proti tomu něco dělat, nebo to záleží jen a jen na štěstí ?

     Odpověď na tyto a další otázky jsem se pokusil shrnout do tohoto článku. Podle mě existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit nemilou skutečnost, že ryba se při zdolávání vypne nebo vyřízne, popřípadě jí po záběru vůbec nezaseknete. Všechny tyto faktory, se kterými se v moderní kaprařině běžně setkáváte, zde budou rozebrány do podrobností. Bod po bodu je pak každý může srovnávat se svými zkušenostmi z lovu kaprů. Možná, že se vám tak podaří odhalit některé příčiny neúspěšných zdolávání, byť se na první pohled mohou jevit jako nepodstatné maličkosti. Možná pak také přijdete na to, že i tomu štěstí se dá přeci jenom nějak pomoci. 

Příprava udice na záběr

Abychom mohli kapra úspěšně zaseknout a následně i zdolat, je k tomu zapotřebí nejprve správně připravit a seřídit svoje udice. Mezi nejdůležitější činnosti patří umístění prutů, vypnutí vlasce, nastavení záběrové brzdy a indikátorů záběru.

Umístění prutů

Správně zvolená poloha prutů nám umožňuje zajistit přímý kontakt s koncem udice, vyhnout se tvoření oblouků a v neposlední řadě zabránit rybám, aby se dostaly do styku s napnutým vlascem. V zásadě lze použít tři způsoby umístění prutů. Při standardním, nejčastěji používaném umístění, jsou pruty nasměrovány přímo na konec udice, aby se dosáhlo co nejpřesnější signalizace záběru. V proudných úsecích řek je však mnohem lepší umístit špičky prutů směrem vzhůru, aby byl vlasec co nejméně ovlivňován tahem vody a nevytvářel oblouk. Ale i na stojatých vodách mohou nastat situace, kdy je toto umístění prutů vhodnější. Například tam, kde jsou mezi naším stanovištěm a místem lovu pod vodou ostré hrany (velké kameny, srázy koryta, zatopené hráze a pod.). Při klasickém umístění prutů by se o ně mohl vlasec prodřít dřív, než se vám podaří rybu dostat nad jejich úroveň nebo dokonce již při záběru. Se zvednutými špičkami tomu však můžete předejít. Třetí způsob umístění prutů se používá především tehdy, když hrozí nebezpečí, že kapři se při dotyku s napnutým vlascem polekají a budou se našemu lovišti vyhýbat. Abychom tomu zabránili, je nutné nasměrovat prut šikmo dolů, tak, aby se špička téměř dotýkala dna. Jelikož ale tento způsob s sebou přináší mnoho komplikací, je někdy vhodnější umístit pruty standardně a přitom použít  tzv. zadní olovo, které se po náhozu spustí po napnutém vlasci ke dnu. Tím se opět snižuje možnost, že se kapr dostane do kontaktu s vlascem.

Vypnutí vlasce

Dokonale vypnutý vlasec je nezbytnou podmínkou k provedení úspěšného záseku. Nerad bych tady opakoval obecně známé věci, chci jen připomenout, že podcenění této činnosti výrazně snižuje vaše šance na zdárné zdolání ryby. Správný postup při vypínání vlasce byl popsán v mnoha publikacích a tak se zaměřím pouze na případ, kdy je tato činnost ztížena nepříznivými klimatickými podmínkami, například silným bočním větrem. Průvěs, který se na vlasci vytvoří ihned po náhozu nebo zavezení, již při vší snaze úplně nevyrovnáte. V této situaci je jediným řešením použít co nejtěžší zátěž (120 - 150g) a i přes částečný oblouk silně vypnout, doslova přešponovat vlasec. Ten pak po záběru působí jako pérová guma (rychle se smrští) a spolu s těžkým olovem se postará o bezpečné zaseknutí ryby.

Nastavení záběrové brzdy

Při rozhodování o tom, jak hodně povolit nebo dotáhnout záběrovou brzdu navijáku, je nutné vycházet z konkrétních situací. Velkou roli přitom hraje vzdálenost, ve které chytáte. Jestliže na blízko musíte nechat brzdu částečně povolenou, aby se vám kapr při záběru neodporoučel i s prutem nebo se okamžitě nevyřízl, ve vzdálenostech přes osmdesát metrů a dále je průtažnost vlasce již taková, že jí můžete bez obav téměř dotáhnout. Nebojte se, že tak o svého kapra přijdete. Naopak, domnívám se, že příliš povolená brzda je v těchto situacích jednou z nejčastějších příčin vyháknutých ryb.

Nastavení (mechanických) indikátorů záběru

Nevěřte tomu, že tady se nedá nic zkazit. Taky jsem tomu dříve nevěnoval přílišnou pozornost, až jedna příhoda z mých toulek za kapry mě přesvědčila, že dělám velkou chybu. Po velmi úspěšném týdnu na Sečské přehradě a několika bezproblémově zdolaných, na zdejší poměry velkých kaprech (8 - 15 kg), se mi jednoho rána krátce po sobě vypnuly dvě ryby - obě brzy po záseku. Další záběr se mi dokonce vůbec nepodařilo zaseknout. Při pátrání po příčinách jsem objevil to, že zřejmě používám příliš lehká čihátka. Silný spodní proud je neustále přitahoval až k prutu a tak jsem co chvíli musel kousek povolit, abych mohl rozeznat případný jemný záběr. Tím se však výrazně snižovalo napnutí vlasce, což vzhledem ke vzdálenosti (ca. 110m) zřejmě způsobilo slabé vniknutí háčku do kapří tlamy. Abych tomu předešel, zatížil jsem čihátka až na 40 gramů a posadil je (bez průvěsu) na zcela vypnutý vlasec. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat - dalších zhruba třicet záběrů v následujících dnech znamenalo také třicet ryb na břehu.

       Tuto příhodu jsem vybral záměrně. Lehce nastavené indikátory mají své opodstatnění pouze za ideálních podmínek (bezvětří, nulové proudění vody) při chytání na krátkou a střední vzdálenost, a to ještě především při použití průběžné zátěže. V ostatních případech bude záběr daleko lépe a rychleji registrován těžšími indikátory. Nebojte se je pořádně zatížit. Pokud chytáte za hranicí osmdesáti - sta metrů, měly by být nastaveny až na polovinu hmotnosti zátěže. Srozumitelně řečeno, při použití 80ti gramového olůvka by se váha (odpor) indikátorů měla pohybovat mezi 30ti až 40ti gramy. Čím větší vzdálenost, vítr, proudění vody - tím těžší !

Zásek neboli reakce na záběr

Správně načasované a provedené zaseknutí je jedním z nejdůležitějších předpokladů k úspěšnému zdolání ryby. Vžitá představa, že kapr se při záběru sám chytí a stačí ho už jen vytáhnout, je značně zavádějící. Velmi často má ryba háček pouze slabě zabodnutý. Pokud včas a důrazně nezaseknete, je pravděpodobné, že se jí podaří háčku zbavit.

     Při prudkém záběru, kdy se často ozve i brzda navijáku, by nemělo být správné načasování záseku problémem. Jak ale reagovat tehdy, když ryby zabírají váhavě ? Vycházím-li z předpokladu, že používáte standardní koncové udice na položenou a vlasové připojení nástrahy (mimo háček), pak bych vám doporučoval zaseknout okamžitě, jakmile zpozorujete sebemenší pohyb vašeho indikátoru (čihátka). Nikdy nečekám na další výraznější popotáhnutí, neboť ryba se může mezitím zbavit háčku. Věřte tomu, že pokud vaší nástrahu právě zkoumá kapr, zásek bude s největší pravděpodobností sedět. Své největší kapry se mi podařilo ulovit tak, že jsem instinktivně zasekl ve chvíli, kdy se mi čihátko jen zcela nepatrně pohnulo. Dodnes jsem přesvědčen, že kdybych tak neučinil, nikdy bych se nedozvěděl, jak velká to ryba ochutnávala mojí nástrahu. Stejně tak vzpomínám na jeden zdařilý týden na Jizeře, kdy se záběry od kaprů projevovaly pouze zachvěním špičky prutu, mé signalizátory přitom zůstaly němé. Zdálo se až neuvěřitelné, že každý včasný zásek znamenal bezpečně zaseknutou rybu - ani jednou jsem nesekl do prázdna.

    K tomu všemu ale musím dodat, že je nutné naučit se rozpoznat, jak a kým bylo čihátko uvedeno do pohybu. Zkušení rybáři už dokážou odhadnout, kdy to měl na svědomí zabírající kapr, kdy dotek ploutví do napnutého vlasce a kdy malé ryby, které vrážejí do naší voňavé kuličky.

      Nyní se již dostáváme k samotnému provedení záseku. Obecně lze říct, že při jemném záběru bychom měli zaseknout s větší razancí než při záběru prudkém. Velkou roli přitom opět hraje vzdálenost, ve které lovíme. Při chytání daleko za hranicí 100 metrů je i přes napnutý vlasec kontakt s koncem udice značně omezen. Ryba může navíc po záběru unikat směrem k nám a pak nemusí být dostatečné ani sebesilnější zaseknutí. V tomto případě je daleko účelnější, namísto tradičního prudkého švihu a následujících pár kroků vzad, začít již při zdvihání prutu rychle navíjet, dokud nedostanete přímý kontakt s rybou. Stálým silným tahem tak dosáhnete hlubšího proniknutí háčku. Stejným způsobem je vhodné postupovat pokaždé, kdy není možné udržet vlasec přímo napnutý směrem ke konci udice.

      Naopak, silný zásek na krátkou vzdálenost (zvlášť při prudkém záběru) mívá nejčastěji za následek vyříznutí ryby, v horším případě přetržení vlasce nebo dokonce zlomení prutu. Tady bychom měli zasekávat s citem, někdy jen přidržením prutu, s ohledem na razanci záběru a použité náčiní.