Jsou v Jizeře patnáctikiloví kapři ? 2.

24.4.2000 - Michal Kučera

Výběr místa

Nejprve je nutné vybrat vhodný úsek řeky, neboť  ne všechny části Jizery poskytují kaprům ideální podmínky pro jejich růst. Nejlepší jsou široké úseky s pomalejší vodou, kde břehy vytvářejí různá zákoutí a zátočiny. Tam se také v nánosech ukládá potrava. Zúžené nebo regulované úseky s rychlým průtokem neumožňují usazování připlavované potravy (pokud ve dně nejsou výraznější prohlubně) a kapři tudy většinou jen proplouvají. Ještě před vlastním lovem pak musíme najít konkrétní místa, kde se kapři zdržují nebo kam pravidelně připlouvají za potravou. Pokud se nám to nepodaří, je další snaha jen ztrátou času a naopak na správně vybraném „fleku“ budou kapři i bez dlouhodobého prokrmování okamžitě přijímat naše nástrahy. Toto téma je natolik rozsáhlé, že by zabralo samostatný článek. Pokusím se proto jen ve stručnosti vypsat základní body.

   V okolí zatopených překážek lze kapry najít celoročně. Čerstvě spadlé stromy kapry přímo magnetizují. Nelze však předpokládat, že za každým klackem, který čouhá z vody, na nás čeká tlupa desetikiláků. V silněji proudící vodě se kapři zdržují pouze v letních parnech, jinak spíš vyhledávají oblasti podél proudu a klidnější partie (zátočiny, vratné proudy, tišiny za překážkami ...), kde se usazuje připlavovaná potrava. Zjara a na podzim jsou úspěšná hlubší místa u klidných břehů a jámy vymleté ve dně, naproti tomu v létě především v nočních hodinách kapři vyhledávají potravu v mělkých nánosech, které se vytvářejí u břehů odvrácených od proudu. Starší kusy mají rádi klid, proto při jejich lovu dávám přednost nerušeným úsekům u zarostlých břehů, nebo do těchto míst nahazuji z protějšího břehu.

   V Jizeře není možné kapry vyhledávat opticky, tak jako na některých jezerech. Nad hladinu kapři vyskakují výjimečně, spíše menší kusy, a to na jaře nebo za teplých letních nocí. Také jejich povalování na hladině není příliš časté. Snad jen podle stoupajících bublinek je možné občas vystopovat kapry ryjící ve dně. Pozor ale na silné bahnité nánosy vytvářející se na mnoha místech řeky. Z nich se uvolňuje plyn právě v podobě stoupajících bublinek, proto je nutné místo důkladně pozorovat, aby nedošlo k záměně. Jelikož ani průhlednost (nezaměňovat se znečištěním) vody není taková, aby bylo možné kapry přímo pozorovat, doporučuji postupovat (pokud nevlastníte echolot ) tímto způsobem.

    Po nalezení vhodného úseku řeky si celou oblast nejprve projdu a vytipuji si místa, kde lze očekávat kapry. Na těchto místech a v jejich nejbližším okolí nejprve těžším olůvkem mapuji dno a případné překážky, poté s pomocí dobře viditelného splávku a průběžné zátěže změřím i hloubku. Podle zjištěných údajů si vyberu dva až tři nejvhodnější fleky. Ty v následujících dnech prochytávám s pomocí krmítka a těsta z boilie směsi a nakonec na nejúspěšnějším místě začnu vnadit. Téměř vždy, kdy  jsem se při zkušebním lovu dočkal záběrů od menších kaprů, po následném zakrmení tvrdým boilísem tuto oblast obsadili jejich starší a větší šupinatí kolegové a velice brzy jsem měl záběry i od nich. Pokud si nejsem s výběrem místa jistý, vnadím raději na dvou pozicích s odlišnými podmínkami.

   To, co jsem popsal v předchozích odstavcích vám umožní vyhnout se častému zklamání, kdy rybář po několikadenním usilovném krmení zjistí, že na onom vysněném místě se vůbec nedá chytat, neboť na dně leží jedna větev vedle druhé, že loví v půlmetrové hloubce v polovině listopadu a nebo že tam nelze díky proudění vody udržet nahozené udice. Právě poslední jmenovaný příklad mi umožnil vytvořit světový rekord ve vytrvalostním krmení.

  Místo u shluku velkých keřů, kam jsem hodlal nahazovat z protějšího břehu, mě přitahovalo jako magnet. Byl jsem si natolik jistý úspěchem, že jsem opomenul všechny poučky, kterými se normálně řídím, a začal vnadit. Stoupající bublinky a občasné víry na hladině mi dávali za pravdu a tak jsem na ně za pár dní vyrazil v plné zbroji. Po příchodu k vodě jsem samozřejmě jako první připravil a natáhl fotoaparát, abych jistě trofejního kapra na břehu příliš nezdržoval a mohl si za ukázání fotografie v místním hostinci nechat zaplatit zbožňovanou tlačenku. Jaké však bylo moje překvapení, když hned po náhozu moje olůvko i s nástrahou odcestovalo s proudem úplně jinam, než kde bylo nakrmeno. No nic, řekl jsem si a nasadil 80ti gramové, což bylo maximum pro můj prut. Olůvko pleskne přímo mezi kapří žranici, ale za chvíli opět putuje po proudu pryč z místa. Po několika marných pokusech to vzdávám. Je začátek května a vyšší stav vody, za nějaký den určitě opadne, utěšuji se a vnadím vesele dál. Opadla – opravdu. V druhé polovině července se průtok ustálil na normálu, ale to již týden byli kapři ochuzeni o mé voňavé kuličky, které jsem (určitě k jejich velkému potěšení) dva měsíce den co den poctivě házel na ono magické místo, aniž bych nahodil udice. Tímto jsem vytvořil světový rekord v krmení beze zbraní a dodnes marně čekám od kaprů diplom nebo jiné ocenění (řád zlaté kuličky).