Vybavení moderního kapraře - stojany

1.1.2001 - Michal Kučera

      Kdo dnes nemá stojan pod pruty, není prostě "in", to se nedá nic dělat. Tento zásadní nedostatek si uvědomoval i jeden můj kolega a jelikož nevlastnil dostatečný finanční obnos, rozhodl se, že si stojan zhotoví sám. První pokus nedopadl nejlépe, neboť slaboučké hliníkové trubky měly takový rozkmit, že jakmile zafoukal sebemenší větřík, stojan se začal vlnit a tancovat, což hlásiče doprovázely neustálým pípotem. Karel se ale nenechal odradit a zhotovil stojan z bytelných plných trubek, takže jsme ho z auta museli vykládat ve třech. Ale co, za námahu to jistě stálo, stojan pevně stojí na svém místě, pruty špičkou nahoru a Karel napětím sotva dýchající očekává vytoužený záběr. A skutečně. Píp, Píp, Bíííp. Karel, ač právě zápasící se zaseknutým zipem, přesto se už už natahuje po rukojeti prutu a zdá se, že bude králem večera. Jenže v tu chvíli se šíleným rachotem stojan převrací dolů na kamenitý násep, pruty poskakují po ostrých balvanech a jeden z nich šílená ryba táhne do hlubin veletoku. Karel duchapřítomně trhá zaseknutý zip a mílovými kroky skáče po prchající udici. Na poslední chvíli ji zachytává a mocně zasekává. V tu chvíli už začíná tušit, že mu ten titul krále večera dnes nikdo nevezme. Kapr má totiž necelých čtyřicet centimetrů ...

STOJANY POD PRUTY
      Jak se zdá, klasické vidličky už patří minulosti a stěží dnes někoho uvidíte, jak své uhlíkové děličky ukládá jinam, než do moderních typů stojanů. Ba co víc, mnozí je v žebříčku svých priorit zařadili na jedno z nejvyšších míst a kolikrát mohu vidět rybáře s předpotopní výbavou umístěnou na drahém stojanu. Inu, my Češi máme vždycky tendenci přehnat všechno do absurdna. Tak jak se ještě nedávno ve snaze dohodit o pár metrů dál ke kaprařině používaly surfové pruty určené pro lov v mořském příboji, tak dnes každý, kdo má kaprový prut je přesvědčen, že k tomu zákonitě musí mít i speciální stojan. Ale co, proti gustu žádný dišputát.
       Rod - pody, tri - pody a další výplody zaplavily v posledních letech náš trh neuvěřitelnou rychlostí a neustále se drží na výsluní. Proč ? Odstranily namáhavou a často zdlouhavou práci v oblastech kamenitých břehů, bezvadně drží i na totálně nepropustných površích, jako jsou betonové valy a oproti klasickým vidličkám zajišťují lepší stabilitu i na sypkých podkladech. To jsou výhody, které stojanům nelze upřít a ve všech těchto případech dokonale nacházejí svoje uplatnění. Nelze ale nevidět, že mají také svoje slabiny. Pokud je srovnáme s klasickými vidličkami, většina stojanů bude ztrácet celkovou vyšší hmotností a tedy i obtížnějším přenášením na vzdálenější stanoviště. Také v případě, jestliže potřebujete své udice umístit do různých směrů, bude vlasec alespoň u jedné z nich svírat nepříznivý úhel, což může ovlivnit citlivost signalizace záběru. Tolik teorie, pusťme se raději za konkrétními modely.
       Současné stojany lze podle typu rozdělit do tří skupin. Jednak to jsou klasické rod - pody, dále trojnožky neboli tri - pody a v neposlední řadě stojany, jenž mají nálepku univerzální. Rod - pody byly ke kaprařině používány jako první a tak začneme právě s nimi. Jejich hlavní využití bude především na stojatých a pomalu tekoucích vodách při chytání na krátké, střední i velké vzdálenosti. Zřejmě nejlepší modely rod - podů pocházejí od britských výrobců. Jedním z nich je legendární Black shadow pod od firmy Gardner Tackle. Dlouhodobé zkušenosti firmy v této oblasti se promítly do takřka absolutní dokonalosti tohoto výrobku. Mnoho špičkových rod - podů nabízí také firmy Solar či Fox. Nebudu zastírat, že tyto výrobky jsou nějak levné, a chcete - li ušetřit, musíte se podívat po nějakém neznačkovém výrobku. Možná ale pak zjistíte, že jeho funkčnost nebo životnost bude výrazně omezena, popřípadě s sebou potáhnete o pár kilo železa navíc ...
       Používání tri - podů, kdy špičky prutů směřují takřka kolmo vzhůru, bylo převzato od specialistů na lov sumců a původně pochází od rybářů chytajících na mořských pobřežích. V kaprařině nachází použití především v proudných úsecích řek, uplatní se ale i na stojatých vodách, např. při vyvážení udic do extrémních vzdáleností - řekněme 200 a více metrů. I když je ještě pár specifických situací, kdy je vhodné umístit pruty špičkou nahoru, je s podivem, že u českých rybářů zakořenilo v poslední době toto umístění jako standardní. Kromě nepopiratelných předností má totiž i několik nevýhod. Částečně omezuje citlivost signalizace záběru, vlasce natažené nad vodou navíc mohou za určitých okolností způsobit problémy. Mnozí si už dozajista vyzkoušeli, jak vypadá záběr od projíždějícího kajaku, motorového člunu a v nejlepším případě pořádného šífu. To je pak panečku rachot ...
       Tri - pody lze nejčastěji nalézt v nabídce německých firem. Zřejmě jako první tri - pod se na našem trhu objevil výrobek firmy Mosella. Ten byl postupně vylepšován a dnes má oproti původním modelům navíc ještě jednu nohu, která slouží k lepší stabilizaci celého stojanu. Tento inovovaný tri - pod, nyní produkovaný firmou Pelzer, je zřejmě to nejlepší, co lze v této oblasti sehnat. Na trh je dodáván kompletní, tedy i s ráhny a kalíšky.
       Poslední a v současné době asi nejpopulárnější skupinou jsou tzv. univerzální stojany, které by měly být schopny pojmout všechny rybolovné situace. Myšlenka je to pěkná, ale právě ta univerzálnost s sebou u některých výrobků přináší slabiny, především ve stabilitě. Týká se to převážně stojanů dělaných doma "na koleně". Několikrát jsem mohl zblízka pozorovat, jak při razantním záběru kapra došlo k jejich převrácení. Tyto komické situace, které by jistě úspěšně bodovaly v soutěži Neváhej a toč, však pro rybáře mohou mít nedozírné následky, o ztrátě ryby nemluvě. Vřele bych proto každému doporučoval, aby si ještě před chytáním vyzkoušel, co jeho stojan doopravdy vydrží, aby pak nezíral s vytřeštěnýma očima, až jeho drahá výbava bude metat kotrmelce a poskakovat po kamenech.
       Většina renomovaných výrobců si je těchto slabin velmi dobře vědoma a jejich stojany nemají se stabilitou výraznější potíže. Jedním z prvních univerzálních stojanů a nutno dodat že velmi zdařilým byl Protective od firmy Mosella. Po jeho vstupu na kaprovou scénu vzniklo mnoho jeho napodobenin, ale žádný se podle mě originálu nevyrovnal. Zcela jiné konstrukce a jedním z nejhezčích stojanů je Globetrotter od firmy Solar. Má výměnné nohy ve dvou délkách a posuvný otočný zámek, jímž je možné měnit úhel a polohu předních nohou. Toto řešení umožňuje efektivně pokrýt většinu rybolovných situací. Jedním z nejnovějších výrobků je Carp Sounder Rod pod. Tento stojan má výbornou stabilitu, rychle a jednoduše se skládá. Připomíná dvě proti sobě otočené šavle, díky nimž je možné bez problému měnit polohu prutů. Kvalitní zpracování, zajímavý nápad a přijatelná cena z něj dělají hit poslední doby.
       Na závěr jsem si nechal výrobek, který pro své známé vyrábí jeden můj německý kolega. Ač na první pohled vypadá velmi složitě a masivně, je díky použitým materiálům relativně lehký a hlavně neuvěřitelně stabilní. Nemám nejmenší obavy, že kdybych někdy chtěl dělat vepřové hody, můžu prase pověsit klidně na něj ...
       Co říci o stojanech závěrem ? Ač sám bez nich na delší výpravu neudělám ani krok, někdy mám pocit, že jsou jenom pěknou hračkou, která slouží rybářům k tomu, aby se mohli alespoň kochat pohledem na dokonalé uložení svých prutů, když už jim ty potvory šupinatý ne a ne zabrat...