Konec března se chvatem blíží a do zahájení už nám zbývá jen pár dní. Stejně jako u sebe, i u Vás, kolegové, si umím představit tu tetelící
dušičku, která se nemůže dočkat. Po dlouhé zimě, kterou jsme si snažili
zkrátit leštěním, mazáním,
oprašováním a dokupováním bižuterie, konečně přijde okamžik, kdy přistoupíme k
sečtení a podtržení vložené práce.
Takže si to představme, je 14. duben 01,00 hod, probouzí se Ti, co odešli
spát ve 24,00 hod 13 dubna a už nemo-
hou dospat, chystat "nádobíčko" nemusí, již týden je připravené ve
skříni. Jdou si uvařit první-velmi časnou ranní
kávu (ještě jich pár bude), a čekají.
14. dubna mezi 01,00 až 03,00 hod, se probouzí zbytek pstruhařské
populace a následují první skupinu, jdou si
uvařit první raní kávu - a opět čekají.
14. dubna 03,00 až 05,00 hod, vážení přátelé, v těchto okamžicích se
probouzí pouze mizivé procento pstruhařů,
jsou to Ti, kteří předešlý večer slavili "zítřejší zahájení", potom Ti co
usnuli v průběhu čekání na ráno a ono se jim to
poněkud protáhlo, a jako poslední Ti nejotrlejší "veteráni", kteří přišli
na to, že vlastně není kam spěchat. Pstruhař, který se probudí 14. dubna po
páté hodině raní si za:
a) před týdnem zlomil obě nohy a nesehnal vozík pro tělesně postižené
v dostatečném předstihu
b) při oslavě zahájení s kamarády, mu tito dobrodruzi jako staré
"vydře" dali vypít frťana fritovacího oleje a on tráví
již 6-tou hodinu na WC... a dalších pět ho ještě čeká
c) nešťastník, který si minulý týden pořídil novou milenku (nešťastník
proto, protože milenky budou nové, ale tohle
zahájení se již opakovat nebude).
Pstruhaři kteří nespadají pod žádný z těchto bodů jsou výjimky jako
například- zemřeli před několika lety,odstěhovali se na
slunnou Saharu,či právě teď tráví rodinnou dovolenou v oblasti Severního
pólu.
Tak a jsme konečně v okamžiku,kdy větší či menší skupinky pstruhařů
nasedají do všech myslitelných dopravních prostředků, zabouchávají si ve
spěchu ruce a špičky prutů do dveří aut, lámou pruty v davech metra, a nebo
naprosto v poklidu vše naloží, usednou za volant, vyrazí... a trefí první
popelnici, kterou ve spěchu přehlédli.
Přes tyto drobné a nepodstatné události, v krátké době břehy našich
pstruhových vod podlehnou soustředěnému nájezdu
SPA (spojené pstruhařské armády), před kterou by prchla i Temundžinova
Zlatá horda a začnou se dít věci.
Při hustotě jednoho pstruhaře na 2 m, dojde velmi brzy na otázky - Co
kde? Kdo a kde? a impertinence typu Co kdo komu!! Komu kdo kam!!
popřípadě Komu kdo kam co!! u některých jedinců pak už příliš
nekonkrétní Co všechno všem!! - což je díky počtu pstruhařů na toku
poměrně nebezpečné, neboť může dojít ke vzájemnému spolčování za zcela
konkrétním účelem a jak nás již poučili dějiny (Mnichov) - O nás bez nás! -
na tento případ platící O mě beze mě. - vzápětí se mnou, ovšem Bohužel... pro mě!
Nicméně příroda je mocná, díky těmto "drobnostem" se rozestupy mezi
pstruhaři poněkud upraví ( asi na 4 až 6 m na osobu). Ti, co si spletli
správnou stranu a při deklarování svých práv patřili mezi minoritu, o
tom hloubají v křoví a začne
samotný rybolov.
Určitě to slyšíte jako já, svistot nahazovaného vlasce (někteří
šťastlivci ho dokonce uslyší ještě silněji, a to chvíli před tím, než jim
sousedova třpytka protkne ušní boltec), pleskot třpytek, woblerů a jiných
nástrah o vodní hladinu, (mezi tím
tupější plesknutí s následným špláchancem - to jste práve třpytkou sestřelili
kolegu na protějším břehu). Zkrátka "nádherné
první minuty", které jsou pro většinu z nás nezapomenutelné a pro zcela
vybranou skupinu pstruhařů bolestivě nezapomenutelnější.
Ale k tématu,podívejme se na to z pohledu pstruha. Tečkovaný krasavec
si hoví ve skrytu tůně kdesi za kamenem, na tlamce má nasazený psí náhubek
co kdybych se já vůl náhodou spletl) a rozzářenýma očima sleduje tu plejádu
barev a tvarů
různobarevných plíšků a šidítek, co různými rychlostmi brázdí vodní sloupec
ve snaze ho ošálit...
Teď bych trochu odbočil,osobně si myslím, že pstruzi slaví Silvestr na
zahájení, zábavná pyrotechnika ve vodě nefunguje a
takovou plejádu "barevností", prostě jiný den nezažijí... No a ten pstruh tam tak tiše stojí a kouká. Finančně méně movití
pstruzi, kteří si nemohou dovolit účinné anti-třpytkové
prostředky, většinou tomuto šílenství neodolají a zaberou. Do této třídy
chycených, patří také Ti pstruzi, které opustila milovaná
družka, nebo Ti, kteří již mají života plné ploutve.
Ale vraťme se opět na břeh, některým z nás se podařilo chytit svou první
rybu, a samozřejmě nastává dilema:
a) pustit ho... je první
b) jsem ovlivněn metodou catch & release
c) povolenka je drahá a benzín taky
d) když nic nepřinesu, manželka mě zabije
e) jsem budhista - pouštím Tě
f) jsem úplně normální, ale seš fakt pěknej tak Běž a Žij
Ať už patříte ke kterékoli skupině,buďte především Pstruhaři s velkým P tím
nemyslím pinďourem. A ještě jednu poznámku
pstruhová voda by neměla být rybářská masna!
A tak nám ten první den pěkně pokračuje,po první euforii máme čas také
vnímat své okolí, třeba les, květiny, řeku... čůrajícího kamaráda. Zkrátka po prvním náporu, přichází postadrenalinový
útlum a tím i chvíle na to si uvědomit, jak je to fajn
být u vody. Je pravda, že ne všuchni si odvezeme první den rybu, ne všichni
chytíme trofej - i když někteří uloví "trofejního" kolegu za vyčnívající
končetinu a vzápětí na to také třeba "trofejní" facku. A těm co nechytí
nic, zkuste rybárnu a prodavači
za pultem říct... prosím, můžu si aspoň šáhnout... musíte ale
ukázat, že myslíte rybu, jinak se na reakci dotyčného nedá
příliš spoléhat.
Zkrátka, těším se jako se těšíte i Vy a doufám stejně,
jako doufáte i Vy, třeba i v to, že se právě na zahájení
někde u vody potkáme.
GScarp.cz
