Ryba záchranář

6.3.2000 - Martin Maťák

     Jsou dny nebo celá období roku, kdy prostě ryby neberou nebo aspoň ne tak, jak bychom si představovali. Pak rybář prahnoucí po záběrech a po tom baječném odporu na konci vlasce veme za vděk i méně atraktivními druhy ryb. Pro mne je tímto druhem cejnek malý. Je to ryba, na kterou se cíleně téměř nikdy k vodě nevydávám, ale často po několika hodinách jsem nakonec spokojen s tím, že alespoň tyto ryby berou. Cejnek je ryba velmi snadno čitelná. Toleruje hrubé načiní a chyby rybáře. Žádná běžná nástraha nebo způsob lovu pro něj není neúspěšná. Přesto existují metody, které jsou značně úspěšnější a kterými se vám může podařit nachytat několik desítek těchto ryb za pár hodin nebo přinejmenším chytat alespoň větší jedince.
     Cejnky většinou chytám na řekách. V klidných usecích řek je to u nás na jižní Moravě jedna z nejhojnějších ryb a dosahuje zde velmi slušných rozměrů, často přes 35cm. Na stojatých vodách jsem jen zřídka kdy měl tu čest ulovit nějaké kusy přes 30cm. Pamatuji se, že snad jedině kdysi na Mušově jsme na těžko chytali takto velké kusy, jednou dokonce můj otec chytl 40ti centimetrový exemplář. K této velikosti jsem se na řekách zatím nikdy nedostal, ale i tak lze obecně říci, že hlavně na menších stojatých vodách má cejnek mnohem větší tendence k zakrnění a mnohde nechytnete ani jednoho přes 20 nebo 25cm. Na řekách se setkávám většinou s rybami mezi 20 a 35cm. Někdy je možné narazit na hejno ryb větších, zejména v zimě a na jaře se chytají trofejní jedinci.
     Asi nejvhodnější období pro lov cejnků na řekách bych určil počátek dubna. Na stojaté vodě o něco později, asi tak půlka května. Cejnky lze ale chytat po celý rok a i uprostřed zimi si můžete dobře zachytat, pokud je najdete. Ani teplota vody jen kolem 1 stupně jim nevadí. Jak se postupně voda otepluje, stávají se cejnci aktivnější a zejmnéna více migrují za potravou. Doba tření je asi tak konec dubna až konec května, ale potravu přijímají i tehdy. Často v tuto dobu jedou vysoko proti proudu. Později v létě se chytají také, i při velké teplotě vody a kvetení vody. Snad jedině k podzimu je lepší je chytat na stojatých vodách na větší hloubce. Přes zimu jednoznačně bodují opět řeky.
     Poslední 4 roky lovím cejnky pouze na plavanou. Před tím jsem je lovil i na těžko, ale výsledky nebyly pravidelné a tuto rybu jsem ulovil jen vyjímečně při lovu jiných kaprovitých ryb. Na plavanou vám dnes můži říct teď nahazuji na cejnka. Opravdu se na něj dá zaměřit a není to až tak těžké. Cejnek je ohromnej žravec. Možná proto, že žije ve velkých hejnech (snad stovky kusů) a jednotlivé kusy si potravu závidějí a předhánějí se o každé sousto. Když ulovíte prvního cejnka, hned dokrmte menší koulí krmení! Znamená to totiž, že nad vaším místem proplouvá hejno cejnků a vy je musíte zastavit. Totéž udělejte po každém dalším úlovku. Cejnek je málo plachá ryba. Nevadí mu, když budete trochu hlučnější nebo budete častěji mlátit krmením o hladinu. Mám dojem, že čím častěji krmím malými kuličkami, tím více záběrů mám. V tomto a i jiných ohledech se cejnek spíše svým chováním podobá plotici než cejnovi velkému. Cejn velký je značně plašší a takovýto způsob krmení by jej asi zastrašil. Další podobnost s ploticí je ta, že cejnek má raději krmení lehčí, takové, které udělá v vodě trochu mrak a které neleží nečinně u dna - naproti tomu cejn velký musí mít všechno krmení na dně. Taktéž nástraha - na cejnka a plotici vysí těsně nade dnem, na cejna leží na dně. Další velmi důležitá věc - cejnci (a plotice) miluji potahovanou nástrahu, tzn. nahodit a po každých řekněme 10 - 20ti sekundách mírně potáhnout nebo nazvednout nástrahu. Toto na cejny velké skoro nefunguje, ale cejnci se po tom můžou umlátit! Často ani jinak nezaberou, jen těsně (do 2 sekund) po potáhnutí nástrahou. Je až neuvěřitelné, co to s nimi může dělat. Jednou jsem chytal (na řece) a ani ťuk. Vždy jen těsně po nahození jsem měl slabý potah dříve, než se splávek stačíl správně zanořit. Pak už nic. Pak mě napadlo popotahovat s nástrahou a po každém potáhnutí následoval ostrý záběr který mi často trhnul se špičkou prutu! Chytl jsem jich pak za hodinu 18ks a všechny kolem 30-35cm.
     Co se týká vybavení, není potřeba nic speciálního. Prut tak 4.2m, vlasec 0,12mm, háček #10-12. O nástrahách snad jen tolik, že podle mne cejnek s ploticí jsou pro mne snad jediné ryby, které se vyplatí chytat s bílými červy. Zejména v jarních měsících nemají chybu a lze s nimi velmi rychle chytat. Pak téměř celý zbytek sezony odchytám na půlky hnojňáků nebo rohlíky. Dobré může být i měkčí těsto, hlavně když cejnci přijímají nástrahy velmi důvěrně. Je zajímavé, že většinou berou jen na jeden druh nástrahy, zřídka kdy jsem si mohl vybrat mezi více možnostmi. Řekl bych, že obecně je rohlík univerzálnější, hnojňáka zase neveme příliš malá ryba a vydrží déle na háčku.
     Sestavení udice na plavanou je zcela prosté. Prostě splávek podle hloubky od 1 do 3g vyvážený olivkou a broky, přičemž poslední je asi 15cm od háčku. Nebo na polotěžko (ve větším proudu nebo vířivé vodě) pro chytání ze dna s 1g splávkem a 3-6g průběžným olůvkem a návazec asi 20cm (zde často dějají rybáři chybu, že chytají s příliš krátkou vzdálenosti mezi olůvkem o háčkem!). Na stojaté vodě pak předvážený wagler pro lov na odhoz. Na velmi pomalu tekoucí nebo stojaté vodě chytejte vždy několik cm nade dnem (další častá chyba většiny rybářů lovících na plavanou vždy jen s průbežným olůvkem na dně). Na silněji proudící vodě chytejte častěji ze dna.
      Jak už bylo řečeno, cejnci jsou nenasytní žravci. Jejich velká hejna je velmi těžké překrmit. Proto krmte celkem silně a často. Když cítíte, že ryby dobře žerou, krmte je a zase je krmte. Ryby začnou být uplně zblblé a chňapnou po všem, co bude padat ke dnu. Zjistil jsem, že pokud něčemu cejnci bezmezně důvěřují, tak je to rybí a masokostní moučka. Pamatuji se, že jsem na to přišel tak, že jsem jednoho letního dne již od rána chytal na řece slušné cejny, občas nějakého menšího kapříka nebo cejnka. Pak mi ale k večeru došlo krmeni (klasická směs na řeku s cejnovým posilovačem). V baťohu jsem našel půl kila rybí moučky a půl kila strouhanky. Smíchal jsem to dohromady a byl jsem zvědavej, co to udělá s lopaťáky, kteří do té doby byli omámení sladkým krmením s vůní skořice. Do vody jsem hodil prozatím jen asi 2 koule. Světe div se, po 5ti minutách jsem začal tahat jednoho cejnka za druhým! No můžu vám říct, že takovej fofr jsem opravdu u vody mockrát nezažil! Záběry přicházeli nejpozději do 10ti sekund po nahození. To kilo krmení jsem za půl hodiny spotřeboval a pak jěště asi 15 minut cejnci brali. Pak jako když utne, byli pryč. 10 minut na to jsem chytl 2 velké cejny, kteří zřemě ten šrumec sledovali někde z povzdálí a teprve teď se vrátili. Další dobrá věc je před samotným začátkem lovu do vody hodit mimo normálního krmení ještě asi tak 3 koule, které budou pevné jak kámen. Ty by měly vydržet celistvé po celou dobu vašeho lovu. Neslouží k nakrmení nebo přilákání ryb, ale jako jakýsi setrvačník, který když vám ryby vyžerou na dně všechno normální krmení, udrží ryby ještě chvíli na vašem místě aniž by odtáhli jinam, protože se budou zabírat těma divnýma voňavýma kameňama. Než poznají, že si s nimi neporadí, musíte znovu dokrmit. Je to vlastně jakási pomůcka pro ty, kteří mají problémy s odhadnutím správného dokrmování. Zároveň tím i ušetříte na krmení, protože ho celkově spotřebujete méně. Nejsnadněji toto krmení uděláte tak, že 1 díl ovesných vloček zalejete malým množstvým vařící cukrové vody a hned přidáte 1 díl pšeničné mouky a posilovač, promícháte a přepasirujete přes síto se středními oky. Na řece pak ještě přidejte šterk. Vyzkoušejte si doma ve kbelíku s vodou, jak dlouho se bude koule rozpadat a podle toho uprave jejich přípravu (obzvlášť pevné koule lze získat zapečením v mikrovlnné troubě). Do normálního krmení (hlavně na stojatých čistých vodách) přidejte tmavou kyprou hlínu kvuli barvě krmení, světlých směsí se může cejnek bát.
      K výběru místa - na řekách hledejte co nejklidnější a nejhlubší tíšiny. Cejnci jsou vyloženě ryby cejnového pásma řek a narozdíl třeba od cejnů a plotic se do větších proudů téměř nevydávají. Pamatujte však na to, že i pod největším proudem může být u dna velká tíšina kde se cejnci mohou zdržovat. Na stojaté vodě hledejte místa s bahnitějším nebo píščitým dnem a proměnlivou větší hloubkou (2-6m). Vždy je lepší chytat u nějaké překážky, protože i největší cejnci jsou potravou dravých ryb a musejí být stále na pozoru.
      Nejlepší denní doba pro lov cejnků je těsně před setměním a velmi brzy ráno kolem východu slunce. Hlavně večer je poznat každá minuta blíž k setmění na záběrech. Dokud vidíte na splávek, tak chytejte, protože cejnci v tuto dobu berou opravdu nejlépe, hlavně ti větší. Třeba cejny a kapry lze chytat úspěšně i přes den a k večeru se jejich aktivita jen mírně zvýší, ale cejnek bere touto dobou minimálně 2x lépe než za plného denního světla. Vysvětluji si to tím, že v tuto dobu se líhne nejvíce vodního hmyzu a ti vylézají ze svých schránek a kukel aby mohly vylétnout nad hladinu. Cejnci to ví a proto jsou v tuto dobu nejaktivější. Také věřím, i když to nemám vzykoušeno, že cejnci dobře berou i přes noc.
     Jeden příběh, jak cejnci opět zachraňovali...
Bylo to letos začátkem března, zajel jsem si sám na Jihlavu a našel jsem si místo pod pilířem mostu. Sestavil jsem udici na plavanou s 2g splávkem vyváženém 5ti broky, 0,12mm navazcem a háčkem #12 mustad 224N. Asi 4m od břehu jsem naměřil největši hloubku v této oblasti a to 120cm a začal jsem chytat. Hned od prvního nadhozu mě bylo jasné, jak to dnes bude. Samej šňůrák, tedy přejezdy ryb přes vlasec. Když jsem nahodil, okamžitě začal splavek na hladině tancovat. Ze začátku jsem to samozřejmě považoval za záběry a dokonce po každém záseku jsem měl na háčku rybu, ale ta se buď brzy vyhákla a na háčku mi po ní zbyla jen její vytrhnutá šupina, nebo jsem rybu vytaháhnul s háčkem zapíchnutým za ploutev. Vždy to byli cejni a cejnci kolem 15-20cm. Brzy mi bylo jasné, že opravdové záběry buď vůbec nemám, nebo je nejsem schopen mezi falešnými odhalit. Ke všemu chvílemi sněžilo, foukal silný vítr a já přemýšlel, že to zabalím a pojedu domů. Když jsem si ale přestavil, kolik ryb mám doslova pod nohama a že záleží jen na mně, jestli je budu umět chytnout, nemohl jsem to vzdát. Bylo ale potřeba něco změnit. Zkousil jsem navázat menší háček (#16), který se při záseku jinam než do rybí tlamy nezasekne, a prodloužit návazec na 20cm. To fungovalo, ryby jsem už nepodsekával, ale přejezdy jsem měl dál a regulérní úlovek pořád nulový. Převázal jsem udici na 1g splávek s průběžným 3g olovem. Teď jsem nemusel tak často nahazovat a mohl jsem počkat na pořádnej záběr. Sekal jsem jen když splávek ujel minimálně 30cm nebo se prudce potopil. Konečně se mi podařilo chytnout na 2 kukly nádherného perlína 33cm a za chvíli po tom i kapříka asi 36cm. Pořád jsem přemýšlel, jak to ještě vylepšit. Jako nástraha byli v této chvili nejlepší hnojňáci, protože jen u nich se dalo čekat na razantější záběr a ignorovat falešné záběry (bílé červy jsem bohužel neměl). Napadlo mě zariskovat a pořádně svoje místo zakrmit. Sice hrozilo, že malé ryby budou ještě divočejší, ale za pokus to stálo. Zvolil jsem hodně tuhé krmení ze strouhanky, vloček a šrotu s vanilkovým aromatem, takové, aby vůbec nedělalo mrak a jen pomalu se na dně rozpadalo. Doufal jsem, že ryby půjdou za potravou více ke dnu a všimnou si pak mojí nástrahy. Také jsem přihodil 2 hrsti granulí pro kuřata, které se do 15ti minut na dně uplně rozpadnou. Tato taktika fungovala, ale muselo se nahazovat až asi 2m po proudu pod krmeni. Nad samotným krmením se zřemě odehrávaly pěkné bitky, protože to tam bylo ještě horší než před tím a dokonce ryby začali občas vyskakovat nad hladinu. Dole kousek po proudu jsem ovšem plané záběry téměř neměl a konečně jsem začal tahat ryby podle svých představ. Prvně menší kapříky, pak dokonce pár cejnů až k 40cm a nakonec mi k večeru na místo najeli velcí cejnci. Co hod to zásek, paráda. Už byla dost tma (17:45hod) a moc jsem na splávek neviděl, ale na poslední nahoz jsem přesto vytáhl cejnka dlouhého neskutečných 37,5cm. Původně jsem si v té tmě myslel, že je to cejn, ale byl to opravdu cejnek. Nakonec jsem byl tedy spokojen a měl jsem radost, že se mi v této složité situaci a ve vodě s teplotou jen 4 stupně podařilo najít ten správný způsob lovu.