Slepá ramena řek mohou být v březnu velice produktivní.
Z rybářského hlediska je březen měsíc, kdy by měli k vodě vyrazit snad již všichni rybáři. Jestliže jeho začátkem bývá po ránu ještě jinovatka, na jeho konci nás může mile překvapit na stupnici teploměru krásná dvacítka. Stejně tak teplota vody se může pohybovat v širokém intervalu 2 až 12 stupňů. Ryby se začínají rychle probouzet, stejně tak příroda kolem řeky. V tomto měsíci zkrátka nastává velký skok mezi zimou a jarem a je to znát i na rybí aktivitě.
V březnu chodím velice rád na částečně rozvodněné řeky. Nemusí být zrovna 1. povodňový stupeň, ale taká ta klasická velká jarní voda, kdy se řeka ještě stěží drží v korytě, to je ten pravý čas. Samozřejmě je pak poněkud obtížnější ryby chytat, ale o to snazší je jejich lokalizace! Ryby budou jednoduše v těch několika málo místech, kde je nejmenší proud. Zároveň je to období, kdy se vydávají proti proudu při vyhledávání vhodných míst ke tření.
V těchto podmínkách rád chytám dvěma způsoby - na polotěžko a "na cit". První jsem popsal v článku o cejnech - zkráceně jde o sestavu s pevným splávkem s nosností okolo 1 až 1,5g a průběžným olůvkem okolo 5g. Splávek se drží těsně pod špičkou prutu a lze pak lovit i v nejsilnějších proudech (při použití těžšího olova). Tento lov chce velký postřeh a neustálé soustředění, je potřeba zasekávat každý "klep".
Druhý způsob je vyloženě "proudová specialita". Metoda lovu na cit je obměněna metody na položenou, ale nepotřebujete žádný signalizátor záběru (policajt). Používá se olovo o hmotnosti asi 10 až 40g (obvykle stačí okolo 20g), které je navázáno na kmenovém vlasci (0,16-0,25mm) buď průběžně, nebo na bočním návazci (obr.). Háček je navázán na tenčím návazci (od 0,12mm) dlouhém asi 20 až 40cm. Po nahození se prut nasměruje tak, aby špička mířila přímo na olovo a vlasec byl v jedné přímce. Na napnutý vlasec přiložíte ukazováček ruky, kterou držíte během lovu prut (tedy žádné pokládání do vidliček) a zde také ucítíte záběry. Nezáleží na tom, jak silný je proud! V tíšinách budou záběry velmi jemné a zřejmě tato metoda nebude příliš efektivní (chytejte raději na plavanou), ale při vysoké vodě, kdy nelze vhodné tíšiny najít, je to perfektní lovná metoda. (Zkoušel jsem tak chytat i na rybnících – funguje to i tam, ale opravdu to není příliš citlivé a většinu záběrů zde hmatem vůbec nepostřehnete.)
Ideální je chytat jen na délku prutu, tedy "nahazovat" se zaklopeným navijákem (lépe řečeno spouštět olovo kousek před sebe). Při delší vzdálenosti klesá citlivost lovu - nelze dobře rozpoznávat záběry. Ty se projevují jako 2 nebo více krátkých zacukání a je potřeba ihned zasekávat. Není tedy potřeba sledovat např. špičku prutu - můžete nerušeně pozorovat okolí a kochat se okolní přírodou. Většinou se však záběr dostaví okamžitě po dopadu olova na dno! Po pár úlovcích již ruka při záběru jakoby sama zasekne. Obrovskou výhodou je právě to, že držíte prut v ruce. Bude vás to svádět k zasekávání i takových záběrů, u kterých byste jinak byli lenošní vůbec sáhnout po prutu (ve smyslu "to se nevyplatí sekat a znovu nahazovat")! Vzhledem k tomu, že již před zásekem je vlasec dobře napnutý a prut je sklopen dolů, je nutné zasekávat velmi zlehka a krátce, zejména chytáte-li blízko u břehu.
Vhodné je chytat pod převislými keři kolem našeho břehu po proudu. Ryby zde čelí lépe proudu a zároveň se zde cítí bezpečněji, protože se k nim rybáři lovící běžnými způsoby lovu nedostanou. Obvykle používám poměrně lehké kapkovité olůvko, které proud na volném vlasci zvolna kutálí po dně. Takto jej nechám doputovat až pod keř. Pokud do pár minut záběr nepřichází, je něco špatně. Nečekejte, že by v chladné vodě ryba zabrala tam, kde nezabrala během prvních pár nahození. Obzvláště, pokud nevnadíte (většinou to není potřeba).
Po záseku je potřeba držet prut bokem se špičkou pod vodou, aby se vlasec nedostal do větví keře. Větve jsou většinou jen těsně kolem hladiny, hlouběji je prostor volný. Nemusíte se tedy příliš bát rybu tam pustit. Většinou jak tam zajede, tak stejnou cestou i vyjede. V březnu jsou větve ještě holé a bez listí, vlasec po nich snadno sklouzne (větve pod vodou jsou bez listí vždy). Rozhodně jsou v silném proudu ryby vždy velmi bojovné a každá zaseknutá ryba na krátkém vlasci je neskutečný bojovník.
Jako nástrahu pro tento způsob lovu doporučuji bílé červy a hnojňáky. Rohlík a různá těsta nejsou dobré, protože je ryby snadno při jemných záběrech setřepou dříve, než cokoliv poznáme. U hnojňáků doporučuji používat delší návazec, aby ryba měla čas nástrahu pozřít, a napichovat je na háček tak, aby neměly příliš dlouhé volné konce.
Typickými rybami, které takto v březnu chytám jsou cejnek, plotice a menší kapříci. Naopak např. cejnů nebo karasů jsem takto moc nechytl – to jsou ryby, které zabírají opatrněji a proto to pro ně není příliš vhodná metoda lovu. Zároveň tyto ryby nemají rády příliš silný proud a v březnu ještě není jejich doba. Na cejnky je to ale opravdu bomba. Jejich záběr je velmi typický a snadno rozpoznatelný - tak agresivně snad žádná běžná kaprovitá ryba nebere. Velký hnojňák je přesně ta nástraha, které neodolají.
Krásné na této metodě lovu je zejména to, že velice rychle zjistíte, jestli na vašem místě jsou vůbec nějaké ryby. Bez zakrmování, zapichování vidliček, měření hloubky atd. Doporučuji jít s jedním prutem kolem vody a zkusmo nahazovat na různých místech. Až tam, kde bych dostal nějaké záběry na první nához, bych si sundal batoh ze zad a zůstal zde déle.
Další březnovou metodou lovu, s kterou sice nemám sebemenší zkušenosti, ale zmínit se o ni musím, je muškaření. Pravidelně mne z jara muškaři na MP řekách přesvědčují, jací jsme my ostatní žabaři. Panové, buďme rádi, že nám po 16. dubnu tito mistři nedělají na našich tocích ostudu. Je to fakt trapas, když 20 bobkařů sedí bez záběru a mezi nimi stojí jeden muškař, co tahá ryby téměř na každý hod! A občas i více kusů naráz! No hrůza! To pak člověk zvolna začne přemýšlet, jestli by se dalo muškařit i s prutem na plavanou bez šňůry a jestli by se dala na háček s lopatkou navázat nějaká ta muška. No, beze srandy jsem na ty muškaře vždycky zíral a nechápal. Fakt dobrý, opravdu. Všem nedočkavým muškařům vřele doporučuji MP revíry na jižní Moravě - zejména Svratku a Jihlavu. Velikost průměrných úlovků je mnohdy větší než na Ohři uprostřed sezóny (jen nevím, jestli jsou boleni a jeseni v očích muškařů hodni kategorie "game"... ale aspoň si povodíte na mušáku slušné ryby).
Ve vodě začátkem dubna ještě není příliš mnoho přirozené potravy a tak to nejdůležitější, co bude po zimě ryby zajímat, bude ,,nahřívání zmrzlých kostí''.
Háček je navázán na tenčím návazci (od 0,12mm) dlouhém asi 20 až 40cm. Po nahození se prut nasměruje tak, aby špička mířila přímo na olovo a vlasec byl v jedné přímce. Na napnutý vlasec přiložíte ukazováček ruky, kterou držíte během lovu prut (tedy žádné pokládání do vidliček) a zde také ucítíte záběry. Nezáleží na tom, jak silný je proud! V tíšinách budou záběry velmi jemné a zřejmě tato metoda nebude příliš efektivní (chytejte raději na plavanou), ale při vysoké vodě, kdy nelze vhodné tíšiny najít, je to perfektní lovná metoda. (Zkoušel jsem tak chytat i na rybnících – funguje to i tam, ale opravdu to není příliš citlivé a většinu záběrů zde hmatem vůbec nepostřehnete.)
Rybářské centrum Olomouc
