Vánoční a Silvestrovská rybařina

30.12.2000 - Petr Andrýsek

      Každý rok je to stejné. Koncem listopadu a začátkem prosince se už paní zima definitivně domáhá své několikaměsíční nadvlády nad přírodou. Většina rybářů proto ukládá své náčiní hluboko do temných koutů domova. Jejich rybářská vytrvalost byla v posledních podzimních dnech vystavena těžkým zkouškám. Neustálý nepříjemný studený vítr, celodenní mžení, ranní mráz a k tomu všemu ve vodě spousta toho zatraceného listí by znechutilo rybaření ledaskomu. Nastává rybářský půst a přicházejí Vánoce. Klid, pohoda, dárečky a spousta jídla mění během několika dní názor některých z nás na počasí venku. Už to nevypadá tak hrozně, určitě by se tam dalo chvíli vydržet. Někteří vyrazí hned pětadvacátého, jiní v dalším týdnu a možná nejvíc rybářů až těsně před Silvestrem. Dá se tomu říkat zavírání vody, loučení s rybami nebo prostě rozlučka. Já sám vyrážím na ryby od Vánoc do Silvestra jak to jen jde. Nejraději mám asi den po Štědrém dnu, kdy u vody nepotkávám nikoho a je taková ta posvátná pohoda.
      Zatímco celý pozdní podzim se spokojuji s chozením kolem řeky a hledáním hejn plotic a tloušťů, po Vánocích je to jinak. Vyjíždím na větší a hlubší vody s nadějí na ulovení poslední větší ryby.

      Za jakými rybami se tedy vypravit? Přeberte si to spolu se mnou. Které ryby nepřestávají přijímat potravu ani v chladné vodě a zároveň jejich záběr způsobí, že se vám roztřesou kolena i ruce? Pro mě jsou to především dravci. Dravci, jejichž ladnost a krása uchvacují každého rybáře a už pouhé zalovení způsobí bušení ve spáncích.
      Při mých prosincových lovech preferuji tři z nich: okouna, štiku a tlouště. (Puristé jistě namítnou, že tloušť je všežravec, souhlasím. Avšak exempláře po kterých v prosinci pasu už se mohou hrdě mezi dravce přihlásit.) Ani jeden z nich neupadá do typické zimní letargie a v určitých typech vod jsou aktivní celou zimu. Jsou to praví rytíři chladných vod. V čiré a průzračné vodě je pozorování zaseknutých a bojujících ryb zcela ojedinělým zážitkem, který zůstává v paměti navždy. Ať již je to okoun, vyjíždějící z temných hlubin s twistříkem u hubičky, podobajíc se středověkému rytíři v brnění, často i se zástupem nic nechápajících věrných druhů. Štika, která vám skočí po vláčené rybce až pod samýma nohama, zelenozlatý záblesk v očích, postříkané nohy a vyjící brzda navijáku. Či zlatý velkohubý tloušť se šarlatovými ploutvemi, každou šupinu orámovanou tmavým proužkem. Všichni tři srdnatě bojujíc o svůj život, přesto většinou prohrávající.
      Uvědomuji si, že předchozí odstavec se určitě zdá mnohým materialistickým povahám až směšně lyrický a naivní.Asi by souhlasili s názorem valné většiny pánů rybářů účastnících se se mnou nedávno výlovu rybníka, kteří místo aby obdivovali nádherně vzrostlé ryby, hovořili o tom, že mají pánvičkovou míru.. Je mi jich líto. Je mi líto jich i těch ryb, které se jim pověsí na háček.
      Je mi smutno z toho, že tato společnost dosud nedokázala najít způsob, jak udělat ze sportovní rybařiny to, co z toho sousloví zaznívá. Stále tu velmi chybí ten rozměr, který pan Mahen už téměř před třičtvrtěstoletím nazval mužným poměrem k přírodě. Tuto vsuvku si dovoluji ne kvůli moralizování nad hordou masařů, ale rád bych, aby zapůsobila na funkcionáře našich rybářských svazů při dumání nad změnami rybářských řádů. (Tajně doufám, že i oni sledují názory rybářů zprostředkované přes rybářské časopisy a má to pro ně určitou váhu.) Přestaňte už konečně považovat sportovní rybářství za způsob, jak by se co nejvíce prostých občanů dostalo co nejlevněji k rybímu masu a pomozte navrátit sportovnímu rybářství jeho etickou úroveň. To se nepovede pomocí příkazů, zákazů a jiných bičů, které stejně nikdo není schopen prosadit v praxi. Cesta vede jen přes důkladnou selekci těch, kteří se dnes společně honosně zvou sportovní rybáři. Uvědomujete si vůbec, jak hluboko jsme klesli? Tolik můj vánoční příspěvek funkcionářům.
      Vraťme se k té hezčí stránce rybařiny. Postupně se budu snažit charakterizovat lokalizaci všech tří shora uvedených rybích druhů v chladném ročním období a popsat své lovné metody.

Tloušť
      Ryba v říčních systémech téměř všudypřítomná, přesto však její větší exempláře málokdy figurují na čelních místech našich každoročních seznamů úspěchů. Leckomu by se to zdálo podivné. Existuje jen velmi málo na tlouště se specializujících rybářů, proto cílený tlak na něj není příliš velký. Jeho maso je nevalné kvality a (aspoň v to doufám) málokdy je úlovek zkonzumován. Zároveň tloušť vcelku nejúspěšněji z klasických říčních ryb přežil dlouhá období katastrofálního znečišťování našich řek. Měla by jich být tedy v řekách pěkná řádka a to zdaleka nejen těch malých.
      Příčiny malých úspěchů při jeho lovu lze vyjádřit následovně. Tloušť je rybou velmi opatrnou, jež při každém podezřelém pohybu nebo zvuku mizí v hlubinách. Ač všežravec, zdaleka ne vždy je lehké vybrat správnou nástrahu a zejména ji předložit tak, aby ji tloušť bez podezření slupnul. Jeho lov je kombinací opatrného plížení, sledování a pohotového ulovení. Každá chybička končívá nezdarem. Existují jen krátké periody v průběhu roku, kdy je méně obezřetný, ale opět jen šikovný rybář jich dokáže využít. Nebudeme nyní rozebírat celý rok, ale zaměříme se na jeho samý závěr.
      Tloušti se, stejně jako ostatní kaprovité ryby, stahují na zimu z velmi proudných úseků řek do hlubší a klidnější vody. Osobně vyhledávám na řekách tyto lokality:
1/ místo, kde se řeka zařízla hluboko do břehu a již v malé vzdálenosti od břehu je hlubina. V nejlepším případě je tam zároveň šábí, kůly, větve, prostě cokoliv sloužícího tloušťům za úkryt.
2/ hluboké široké tahy nad jezy, kterými tloušti protahují.
Mé lovné metody v tomto období sestávají ze dvou základních:

Lov na plavanou
Jedná se o klasickou plavačkovou montáž, viz. obr.1. Jako centrální prvek splávku používám husí brk. Jeho nabarvený konec je na vodě dobře vidět i ve velké vzdálenosti, navíc má taková anténka větší nosnost, což dovoluje použití různě těžkých nástrah.
Nástrahy: vepřová mícha, drůbeží střívka, hnojáčci,kostky chleba Lovím na klasickou plavanou se splavováním nástrahy po proudu. Nastavení hloubky je třeba vyzkoušet, protože ne vždy jsou tloušti u dna. Každé místo prolovuji tak, že se k němu co nejopatrněji přiblížím a nástrahu spustím poblíž břehu do vody. Následně při otevřeném navijáku povoluji vlasec a popouštím nástrahu kontrolovaně po proudu. Odvíjení vlasce z navijáku kontroluji přiložením ukazováčku na cívku. Můžete pak vyzkoušet plavení nástrahy ve stále větší vzdálenosti od břehu, ale podle mých zkušeností zabere velký tloušť na jeden z prvních náhozů. Při zpětném stahování nástrahy se nevyhnete hluku a velké ryby to vyplaší. Vyvarujte se používání příliš malých nástrah, např. masných červů. Tak sice chytíte o hodně víc ryb, ale velkého tlouště se dočkáte stěží.

Lov přívlačí
      Tloušť je ryba velmi žravá a od jisté velikosti i velmi dravá. Můžete vyzkoušet nespočet umělých nástrah včetně woblerů, twistrů a rotačních i plandavých třpytek, ale ve studené vodě zůstane zřejmě favoritem malá mrtvá rybka. Používám rybky kolem 6 cm buď na jednoháčku nebo trojháčku. Způsoby nastražování jsou na obr.2 a 3. Nástrahu vedu více vodním sloupcem ne úplně po dně. Základem úspěchu je opět opatrný pohyb kolem vody, případně delší hody.

Okoun
Ačkoliv se okouni vyskytují i v řekách, kanálech a rybnících, nejlépe prosperují v údolních nádržích.. Není-li ještě příliš velká zima, projíždějí okouni kolem břehů a jsou nejlépe k zastižení v pařezovkách, na skalnatých ostrozích a kolem vázek.

Později se stahují do hloubek a lov bývá úspěšnější z lodě.       Okoun je klasická hejnová ryba, ulovíme-li tedy jednoho, jsou ostatní nedaleko. Problémem je to, že neustále přejíždějí z místa na místo a rybář musí za nimi. Na okouny, kteří táhnou kolem břehů v nevelké hloubce, existují spousty lovných metod. My si však povídáme o druhé polovině prosince a hloubkách 10 a více metrů.

Lov přívlačí
      Z umělých nástrah volíme zejména twistry. Barvy musíte vyzkoušet, rozhodující je ale materiál a tím chod nástrahy. Jejich účinnost je ale limitována ochotou okounů hnát se za nimi, tedy rychlostí jejich vedení. Čím pomaleji, tím víc okounů chytíte a tím častěji uváznete. Na velkých hloubkách bývá účinnější jejich spuštění ke dnu a pohybování (zvedání a spouštění) s nimi nade dnem. Stejným způsobem lze použít i těžší marmišky. Jako přívěsná nástraha k nim se mi pro velké hloubky nejlépe osvědčil rybí ocásek. (klasického hnojňáčka okouni velmi rychle sundají, protože normální vlasec je příliš elastický na rychlé zpozorování záběrů) Další metodou je vláčení malé mrtvé rybičky. Nejčastěji je používám čerstvě usmrcené, nastražené dle obr.4. Nástraha má nádherný plandavý chod. Po záběru je nutno okamžitě povolit vlasec, překlopit překlapěč a nechat okouna kousek odjet, aby se mu dostal do úst i háček. V případě, že okouni nástrahu pouze okusují (cítíme jako klepance), použijeme montáže na obr.2 a 3. Pokud ani jedno nezabere, nezbývá než lovit na

Malé živé rybičky
      Nejčastěji je používám na plavanou, méně na položenou. Bližší viz. obr. 5 a 6. Pravdou je, že použití rybiček je nejméně humánní (tzn. až jako poslední možnost), stále však bohužel nejosvědčenější způsob, jak dostat v prosinci okouna na háček. Nastražení rybiček používám dvojí:
1/ za nosní dírku – malé poškození, dobrá pohyblivost, je-li na háčku malý protihrot je nutná zarážka např. z filcu
2/ pod hřbetní ploutev – v případě, že okouni chycení na nástrahu ad 1/ mají háček až v jícnu
Čím větší je zima, tím déle je třeba okouna nechat s nástrahou jet. Ovšem žádné kouření cigaret, stačí pár metrů. Obvykle ale nechám okounovi jen ten první. Rovněž při chytání na těžko nedávám příliš velký průvěs. Jelikož lovím na místě s mnoha vázkami, používám způsob nastražení na obr.6. Rybička tak zůstává nade dnem, je lépe zpozorovatelná a nevázne.

Štika
      O této krasavici asi tolik. Bývá klenotem zimního lovu. Málokdy je chytám v zimě cíleně, spíš na nějakou narazím při lovu okounů a tloušťů. Potom to ovšem bez lanka bývá krátké pořízení. Samotná lokalizace je ale v první chvíli důležitější než momentální neúspěch.
      Oproti podzimu, kdy se dají použít veškeré umělé nástrahy, zima už je období pro klasickou tahačku – pomalé vláčení mrtvé rybky poblíž dna.Možnosti nastražení ukazují obrázky. Systémek na obr. 7 je určen pro místa s mnoha vázkami, rybička si při použití správné zátěže zachovává vláčný, přirozený pohyb. Vláčíme s maximálně povolenou brzdou, ihned po záběru odklopíme překlapěč navijáku a necháme štice čas na vpravení rybky i s háčkem do tlamy. Nevyplatí se čekat až příliš dlouho, ryba pozná zradu a nástrahu vyvrhne. Navíc velká slupne rybku za okamžik, malou bychom zbytečně zranili.
Systémek na obr. 8 je určen k okamžitému záseku. Snažím se ho vždy preferovat. Daleko méně poškozuje štiku, která bojuje od první chvíle. Ryba je ihned pod naší kontrolou a nemůže s nástrahou nikam zajet jako je tomu u varianty na obr. 7. Nevýhodou je horší pohyb nástrahy vodou.
      A kde štiky hledat? Snažte se řídit podle poučky: Kde jsou rybičky, tam jsou štiky. Jak to však vědět, že? To by pak bylo štik.
      Závěrem bych chtěl všem rybářům, kteří za sportovním rybolovem vidí něco mnohem víc a podle toho se i chovají, popřát nějaký krásný vánočně silvestrovský rybářský zážitek, něco hezkého pod stromeček (samozřejmě k rybařině) a hodně odvahy k boji s nemužným poměrem k přírodě v příštím roce.