3.Tréninky

1.5.1999 -

Úvodní zamyšlení: 

      Je zcela jasné , že ne každý náš pobyt u vody má tréninkovou hodnotu a ne každý trénink nás může nějak obohatit. Hodnotu tréninku velmi ovlivňuje počet zúčastněných závodníků, přesnost dodržování dohodnutých pokynů a vedení tréninku pouze jednou osobou.  

Typy tréninků a jejich přínos : 

      V podstatě existují dva typy tréninků. Tréninky zaměřené na techniku lovu jednotlivých závodníků, při dodržení stanovené techniky (dělička, bič, bolonézka, propadávačka, atd. . ), se zaměřením na určitý druh ryb. Dále pak jsou to tréninky zaměřené na ověření (zjištění) objektivních skutečností . V tomto případě loví všichni závodníci shodnou technikou (se stejnou velikostí háčků, průměrem vlasce, gramáží splávků, atd. . ) a rozdíl spočívá pouze v druhu krmení, způsobu jeho přípravy, velikosti nebo typu nástrahy anebo v lovné hloubce. Tento rozdíl je však nutno zvolit pouze jeden po co možná nejdelší časový úsek. V našich  podmínkách můžeme aplikovat první typ tréninků pokud se sejdou dva až tři závodníci. Pokud se totiž sejde větší počet závodníků je třeba využít tohoto ojedinělého úkazu k tréninku druhého typu.  

Výsledek tréninku: 

      Je třeba velmi dobře se zamyslet nad celkovým přínosem každého tréninku nebo jen jeho části a případně upravit způsob lovu, udici či nástrahu pro další lov. Určitě se každému z nás již stalo, že trénoval celý týden na vodě, kde se o víkendu konaly závody a ryby braly jedna za druhou. Tak zesílil udici, aby se  daly ryby rychleji zdolávat, , vyměnil gumu za silnější, použil větší háček a větší nástrahu. Ryby braly pořád jako z praku a tak tento způsob zvolil i pro závod. Ale ejhle, ryby najednou braly opatrně, pouze na malou nástrahu, nebo často padaly z háčku. Tato skutečnost nemusí být ani tak zapříčiněna změnou počasí, jako tím žě jinak berou ryby ve chvíli, kdy je na krmení velká koncentrace ryb a každá ryby se vrhá na nástrahu jako šelma, aby ji nepředběhl konkurent-to se pak vyplatí použití velké nástrahy a velkého háčku, který má beztak každá druhá ryba hluboko v tlamě. Ale jinak berou zase ryby za situace, kdy se takřka rovnoměrně rozmístí na krmení 50 závodníků-pak je již jejich koncentrace nepříliš velká, krmení mnoho a ryby se velmi rychle přežerou. Jejich braní je opatrné, často jen několikrát ochutnají, ale nevezmou. Když už se nám je podaří zaseknout, jsou chyceny „za krajíček" nebo z nich háček vypadne ve chvíli, kdy se nám je podaří podebrat. Pak musíme použít malý háček, který se tak snadno nedá z rybí tlamky proříznout. Musíme použít i tenčí gumu a ryby pomaleji zdolávat. Ryby budou lépe brát na dvě patentky nebo kuklu, než na tři žížaly jako při tréninku.    

Cit: 

      Cit pro chytání ryb je něco co má každý z nás v určité míře v sobě a míra tohoto citu výrazně ovlivňuje výsledek našeho rybaření. Cit je „to" co lze jen velmi špatně popsat. Ale obecně se dá říci, že čím déle a intenzivněji se budeme rybařením zabývat, tím více citu si v sobě vypěstujeme. Často se stane, že závodník chytá ryby technicky takřka dokonale a přesto žádnou rybu neuloví. Tu malou odchylku od dokonalosti při které by chytal rybu za rybou má na svědomí právě nedostatek citu. O tom se lze přesvědčit právě ve chvíli, kdy si na jeho místo sedne trenér, či jiný zkušenější závodník a ten od začátku odlovuje právě rybu za rybou. Pak začne znovu lovit ten první a nemůže nic ulovit. Při pohledu ze břehu mezi jejich technikou není viditelný rozdíl a přece jeden chytá a druhý ne. To se samozřejmě může opakovat znovu a zas.  
      Jiný případ související s citem je chvíle, kdy vedle sebe loví dva rybáři a jeden loví podoustve a druhý skaláky. Pak se oba vymění, ale pruty a vše ostatní ponechají na původních místech. A co se stane? Ten který chytal podoustve, bude znovu chytat podoustve a ten co lovil skaláky , je bude lovit zas. Tato podivná skutečnost souvisí s tím, že každý má vypěstovanou míru citu pro lov určitého druhu ryb větší než pro jiný druh ryb. To je způsobeno tím, že ne trénujeme každý způsob lovu nebo lov všech druhů ryb ve stejné míře. To, že nemáme zkušenosti s lovem některých druhů ryb a proto při jejich lovu nemůžeme býti úspěšní a naopak máme až geneticky zakódován cit pro lov kaprů se mnohokrát ukázalo při lovu na světových akcích. Například s lovem parmy iberské se často nesetkáme  a to ovlivnilo náš neúspěch při mistrovstvích světa v Portugalsku. Napřed neuspěli muži, pak jsme neuspěli na té samé vodě při MS Klubů a to závodilo v podstatě to samé družstvo jako o dva roky dříve. A pak následoval neúspěch družstva juniorů. Ale vždy dobře skončili Portugalci. Naopak v lovu kaprů jsme mistři. Při MS klubů v roce 1983 v Seville  se chytali kapři a  Nusle skončily čtvrté. V roce 1997 v Seville na MS klubů dopadlo družstvo Loštic také dobře  a to nemluvím o našem vystoupení na MS žen v Italské Calcinaie.    
       Míra citu je nejen vrozená, ale i dlouho a jistě pečlivě pěstovaná vlastnost předních světových závodníků. Jinak by se asi těžko podařilo uspokojivě vysvětlit jak je možné , že Alan Scotthorn se stal dosud třikrát za sebou mistrem světa na velmi rozdílných vodách. To prostě nemůže být náhoda. A tak vám radím a zároveň přeji: pěstujte si svůj cit pro lov ryb, starejte se o něj důkladným a promyšleným tréninkem, aby jste se i vy mohli jednou stát skutečnými světovými šampióny.  

Vlastní tréninky : 

      Trénink k ověření účinnosti jednotlivých druhů krmení. Nejdříve vybereme druhy krmení vhodné svou konzistencí a hrubostí pro danou lokalitu (typ povodí ) a druhy ryb v této lokalitě se vyskytující. Podle našich teoretických znalostí namícháme z těchto druhů krmení několik stejných dávek a dohodneme způsob lovu pro začátek tréninku i další varianty. Ve stejnou dobu nakrmíme  a nesnažíme se již nijak ryby lákat. Tímto způsobem zjistíme , jak dlouho trvá než ryby na toto krmení najedou, zda neodrazuje některý druh ryby a jak dlouho námi vhozené množství krmení na dané lokalitě může účinkovat ( na málo zarybněném povodí bude stejné množství účinkovat patrně déle, než na povodí bohatě zarybněném). V dalším průběhu tréninku, když jsme již zjistili tyto potřebné informace, začneme přikrmovat a snažíme se zjistit, zda krmení pracuje nejlépe u dna nebo nade dnem. Toho dosáhneme postupným zkracováním vzdálenosti mezi splávkem a háčkem. Ve chvíli, kdy zaznamenáváme nejvyšší četnost záběrů, znovu vyměříme hloubku , abychom zjistili skutečnou pozici háčku ke dnu.  

Trénink ke  zvládnutí precizní techniky jednotlivých způsobů lovu : 
  

3. 1. lov plotic na děličku: 

      Plotice lovíme převážně těsně nade dnem s pomocí ustavičného dráždění. Toto musí být však poměrně přirozené. Podle typu vody se provádí buď nadržováním udice nebo nadzvedáváním splávku z vody. Velmi důležité, ostatně jako téměř vždy, je precizní vyměření dna. Hloubku volíme 5 -10 cm nade dnem. Velmi důležité je dokonalé nacvičení mírného, ale periodického přikrmování. Nejednou se nám podaří vyzvednout plotice až do horní části vodního sloupce a pak musíme reagovat ubráním hloubky na udici.  
      Dráždění plotic provádíme na stojaté vodě nadzvedáváním splávku nad hladinu, nebo mírným popotahováním do stran, přímo nad prokrmeným místem. Na mírně tekoucí vodě dráždíme plotice energickým nadržováním, střídaným s volným proplouváním, nebo nadzvedáváním udice. Na rychle tekoucí vodě se dráždí jen střídavým nadržováním udice. Krmení pro lov plotic připravujeme sladké i slané chuti, jemnější granulometrie, méně výživné, na stojaté a mírně tekoucí vody velmi rozpadavé, na proudné vody lepivé. Tmavé barvy.  

3. 2. lov cejnů na děličku:  

      Tato technika se používá převážně tehdy, jsou-li ryby opatrné a nepřijímají-li kvůli změnám počasí aktivně potravu. Udici používáme buď jen mírně přehloubenou, s veškerou zátěží umístěnou nade dnem, nebo přehloubenou o 50-100 cm, s jedním malým brokem ve vzdálenosti 30-50 cm od háčku. Na stojaté vodě držíme udici v klidu, nebo občas mírně do stran popotahujeme. Na tekoucí vodě udici mírně nadržujeme, až plynule zastavujeme. Jako nástrahu volíme patentky, při lepším braní žížaly. Někdy je velmi účinné chytání na několik kukel. V brzkých jarních měsících lovíme na housku ( Poin chailou X 21). Taktika krmení- většinou používáme masivní zakrmení na začátku lovu (10-20 litrů krmiva), s následným nastřelováním červů. Pokud je obzvlášť silná obsádka, nebo je-li silnější proud, krmíme na začátku znovu velmi vydatně, ale vždy po 15-20 minutách dokrmujeme 3-5 koulí krmení s velkým podílem živé složky. Do krmení na cejny přidáváme patentky, žížaly, nebo kukly. Krmení připravujeme středně lepivé až lepivé, středně výživné, hrubší granulometrie, spíše světlé barvy a sladké příchuti.  
Foto 12: poin chailou x 21 

3. 3. lov podouství a plotic s odhozovým prutem na pevný splávek: 

      Tuto techniku často užíváme na Berounce. Splávek používáme 4-6 g těžký, nahazujeme 25-40 m od břehu. Udici volíme mírně přehloubenou a volně proplaváváme. Snažíme se udržet se splávkem co nejlepší kontakt. Krmíme na každé nahození malou kuličkou. Rybu ihned po záseku vylovujeme. Při normálním počasí lovíme ryby na hod a tak dobře trénujeme rychlost. Krmení používáme středně lepivé, slané chuti, tmavší barvy, středně hrubé granulometrie s přidáním červů. Dokrmujeme také slepenými červy.  

3. 4. lov cejnů  s odhozovým prutem na pevný splávek : 

      Tento způsob lovu není příliš využíván. Aplikuje se s úspěchem pouze když vane vítr proti proudu vody. Na stojaté vodě se nepoužívá. Udice se používá přehloubená o 10-50 cm. Splávek 4-10 g s dobře viditelnou anténkou. Vlasec 0, 12 -0, 15 mm s návazcem 0, 08-0, 14 mm. Krmíme stejně jako v bodě 3. 2.  

3. 5. lov cejnů s odhozovým prutem na anglický splávek : 

      Způsob lovu používaný na stojatých a mírně tekoucích vodách. Používáme přehloubenou udici o 20-100 cm. Splávky- angličáky málo předvážené navazujeme průběžně. Udici necháváme po nahození v klidu. Splávky používáme 2+3g - 4+6 g(první číslo znamená zátěž uvnitř splávku-předvážení a druhé číslo zbylou nosnost splávku). Vlasec po nahození nenapínáme, ale počkáme až se celá udice srovná. Teprve potom dosáhneme kontaktu se splávkem pomocí vypnutí vlasce. Stále přikrmujeme. Krmíme stejně jako v bodě 3. 2.  

3. 6. lov plotic na odhoz s Waglerem : 

      Tuto techniku využíváme na stojatých a pomalu tekoucích vodách. Splávek 3+1 g až 6+2g navazujeme průběžně. Hloubku nastavujeme až ke dnu. Po nahození vlasec zasekneme pod hladinu prudkým pohybem špičky prutu a rychlým natočením vlasce na naviják. Proto nahazujeme až o 10 m za nakrmené místo. Vlasec používáme potápivý (Milo Royale Affondante, Trabucco Diamond Sinking, Colmic MEK Nuclear nebo Maver TS sinking line). Zejména při vlnách a silném větru je potápivý vlasec mnohem výhodnější než běžný vlasec nastříkaný odmašťovacím sprejem. Potápivý vlasec je totiž těžší než voda a je také velmi tvrdý. Snadno tak prořízne hladinu a klesá ke dnu. To zabrání vytvoření „pytle" a pomůže udržet kontakt špičky prutu se splávkem i v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Vlasec necháme vypnutý. Nástraha se zátěží (1-2 g) pomalu klesá a splávek se zvolna přibližuje ke břehu. Přikrmujeme velmi rozpadavým krmením pomocí praku. Krmit je třeba velmi často- i několikrát na jedno nahození. Splávek, který se, při lovu touto technikou, přibližuje ke břehu v souvislosti s klesáním nástrahy, se jeví jako nedostatečně vyvážený. Na to si musíme zvyknout a nezasekávat neustále v domnění, že ryba uchopila nástrahu u hladiny. Na záběr nás upozorní zejména pohyb splávku do strany, potopení splávku, nebo jeho vytrčení  i po době nutné k propadnutí celé udice.