Po třech letech jsem s přáteli opět vyrazil na nádherný ostrov Murter, který se nachází na pobřeží mezi Zadarem a Šibenikem. Nebýt zdlouhavé cesty( více jak 1000 km),jezdil bych každý týden! Jakožto náruživý rybář, který nepromarní ani chvíli, aby nezkusil štěstí u jakékoli vody, vzal jsem loď a rybářské náčiní s úmyslem ukázat místním, jak vnitrozemci umí lovit i na moři.

      Předesílám, že jako malý kluk jsem žil pár let v Holandsku, kde jsme s otcem jezdívali občas na moře lovit platýzy a makrely. Tam jsme měli nejlepší úspěchy s barevnými pírky, navázanými po třech pod sebou s koncovým olevem 200g. Jelikož mi pár těchto návazců zůstalo, jely taky.

       Druhý den po příjezdu a po prozkoumání života pod hladinou, jsme se rozhodli, že zkusíme štěstí ze břehu a jako návnadu použijeme šneky, které jsme nejdříve obrali o ulity. Ryby braly velice agresivně, takže spotřeba šneků byla neůměrná úlovkům. Avšak větší rybu, než 15 cm se nám nepodařilo chytit, ale barevně svou velikost dalece převyšovaly! Jelikož přes den bývalo poměrně větrno, což dle místních na září není obvyklé, rozhodli jsme se, že si následující den přivstanem, vemem loď a nachytáme konečně ty velikány.       
Večer jsme ale lehce zakalili, což se projevilo ve výrazech našich tváří v pět hodin ráno.Po rychlé kávičce se nám udělalo trochu líp, tak jsme hupli do lodě, nastartovali echolot a frčeli na hlubši vodu. Ryby se nám začaly zobrazovat až od 30m hloubky, vypnuli jsme motor a nahodili. Já svá oblíbená pírka a kamarád zkusil twistra. Hladina byla jako zrcadlo, slunce začalo vykukovat zpoza kopce, no hotová idylka. Záběr nepřicházel, tak přišla na řadu cigaretka a plechovej Staropramen na srovnání hladiny osobní. Ryby na echolotu stále nějaké byly, ale záběr nepřicházel, tak jsme postupně máčeli všechno, co jsme s sebou měli od různých twistrů, přes rotačky a woblery. Co Vám budu povídat tak to šlo celé dopoledne. Naštěstí jsme měli jen celkově čtyři piva, tak jsme se z nudy ani nemohli opět dostat pod vliv Staropramene. Ke konci začalo slunce nepříjemně připékat, tak jsme sbalili cajk a jako zmoklý slepice jsme se plahočili zpět ke břehu. Ženský s námi měly naštěstí soucit, takže se návrat oběšel bez rejpání. Celé odpoledne jsme pak na následky vyčerpání prospali.
Při dalším dni lenošení jsme rozhodli, že musíme zkusit jedině nějaké živé nástrahy. Jak se rozhodlo, tak se i učinilo a díky mé jasnozřivosti při balení doma před odjezem, jsme sestavili čeřínek a s baterkou se vydali po setmění na lov nástražních rybek. Jelikož jsme byli poměrně úspěšní, nemohli jsme dospat, abychom zkusili dálší ráno vyrazit opět na moře. Jako místo další rybačky jsme vybrali malinký ostrůvek, vzdálený cca 2 km od břehu, kde jsme očekávali strmé útesy, což se také potvrdilo. Nádherné křivky nerovného dna na echolotu nám učarovaly a ryby jsme v hloubce cca 12m viděli na vlastní oči v křišťálově čisté vodě. Kamarád prohlásil, že těď to bude ta pravá big game! Připravili jsme si montáže se třemi návazci a koncovým olovem 60g, nasadili po půlce rybky na každý háček a pustili to celé dolů. Co se dělo dole snad ani nejde popsat. Hotová válečná vřava, ale všechny záseky šly do prázdna. Nedovedu si to představit, ale jediná se nedala seknout, natož aby se sama oběsila, takže jsme montáže tahali stále bez nástrah. Přešli jsme tedy jen na jeden návazec, protože nám rapidně začaly docházet rybičky. To již bylo jiné kafe, ale úspěchy jsme měli jen s okouny ve velikosti 20 cm a ve větší hloubce. Ryby, které dělaly nájezdy na naše návnady totiž mezitím někam odpluly, Asi se již dostatečně nažraly. Naše celodopolední chytání mělo tedy za výsledek 14 okounů a navíc mi jeden při pokusu jej zabít vyklouzl z ruky a zmizel v hloubce. Další den naladěni bravostí ryb jsme vyrazili na stejné místo. Objížděli jsme ostrůvek ze všech stran a stále tahali jen okouny ve stejné velikosti předcházejícího dne. Po nějaké době u ostrůvku přistála německá výprava potapěčů, se kterou jsme se nejdřive dohodli, kde budeme my a kde oni, nechtěl jsem zaháknout místo ryby Němce! Za půl hodiny se dostatečně napotápěli a já k nim zajel celý zvědavý, zda a jaké ryby dole viděli. Sdělili mi, že celkem nic moc a mimo zmíněných okounků zahlédli dva asi třičtvrtěmetrové kanice, keří se ale hned někam odklidili. Přesunuli jsme se tedy na hlubší vodu do takových 40 m, kde jsme zahlédli ohromné hejno nádherných modrých ryb, které vyjížděly až téměř k naší lodi, ale naprosto nejevily o naše návnady zájem. V zoufalství, jsme jim házeli veku z naši svačiny, ale vůbec nic! Zajímalo by mě, z čeho jsou živy. Tímto způsobem tedy probíhaly naše výpravy, až nám nakonec nezbylo nic jiného, než větší ryby na grilování koupit na trhu. Po vykuchání jsme zjistili, že v sobě mají jen trávu, na kterou jsme tedy opravdu nelovili a navíc u břehu taková ani nebyla a my jsme se dokázali potopit jen do 6ti metrů.

       Na konci pobytu jsme se dali do řeči s jedním místním rybářem, který nám potvrdil, že v září je již málo ryb a pokud si chceme opravdu užít velkou rybačku, musíme přijet koncem května a navíc nejlépe s harpunama. To ovšem není náš styl lovu a tak jsme odjížděli poněkud zklamaní a zároveň se těšili na sladkovodní torpéda.