Spousta malých vod, ale i větších a části starých přehrad, jsou hodně zabahněné. Je to tak. Vody nám stárnou a na jejich „údržbu“ finance bohužel nejsou. Rozkládající se rostliny, někde navíc enormní spad listí, rok od roku navyšují vrstvu sedimentu a my se jen díváme, jak některé z našich krásných vod pomalu a jistě mizí v propadlišti času.
Takových vod je spousta
Lesní i luční tůně, stará ramena řek i návesní rybníčky sloužící kdysi jako požární nádrže nám mizí před očima. Znám vody, kde kdysi hojně vysedávali rybáři a dostávali tam krásné kapry, štiky a líny. Dnes už tam nerybaří nikdo. Zůstalo tam jen pár centimetrů vody, v nejhlubších místech půl metru a nějaká rybí drobotina, která časem také zmizí. Je to škoda a je mi to líto. K některým vodám se totiž váže spousta krásných vzpomínek…
Jako kluk jsem chodil k jednomu takovému starému ramenu řeky. Za vyššího stavu bylo spojeno s hlavním tokem, a když vody opadla, vždycky tam zůstaly ryby. Obvykle to byly štiky, a ne ledajaké. Už tenkrát tam nebývalo moc vody. V nejhlubším místě sotva metr a půl, ale voda to byla krásně čistá a v létě zarůstala všelijakými vodními rostlinami. Vydržel jsem se toulat hodiny okolo vody a díval se na štiky, jak vykukovaly ze zeleného porostu. Bývaly dokonale maskované, ale vždycky je prozradilo vlnění jejich ploutví. Nezkušené oko je nedokázalo odhalit, ale mě neunikla ani myška.
Tohle rameno časem zmizí
Chodil jsem na ně. Cinkal u nich třpytkami, lákal je na rybky a čas od času nějakou i dostal. Nikdo sem nechodil. Pěšky to bylo moc daleko, a kdo by hledal ryby v takové louži, když mohl chytat na krásné řece? Byl tu svatý klid. Lovil jsem tu já, párek ledňáčků, velká užovka a chodili sem pít srny. Krásně se to sedávalo na sluníčku pod lesem na mechovém koberci, nebo na malé skalce nad vodou. Když štiky nebraly, sledoval jsem hejna malých plotic a perlínů jak těkají vodou sem a tam, obírají všelijakou vodní havěť z měkkých lístků vodních rostlin a vyvádí všelijaká alotria. Když do nich pak práskla štika, byl čas připravit prut. Tahle voda už je pryč. Nadobro. Nezůstalo po ní nic, jen ty vzpomínky….
Je ale mnoho vod, kde se chytat ještě dá a dlouho bude, jenže to hnusné bahno to je potíž. Na takových vodách se snažíme najít kousek tvrdého dna, pokud tam vůbec je, ale jen málokde jsme sami. Když jsou dobrá místa obsazená, nezbývá než jít někam jinam, nebo se s tím zkusit trochu poprat. Když chytáte se splávkem, což je na takových vodách velmi dobrá volba, není to problém. Ovšem pokud chytáte s feederem, musíte o tom trošku popřemýšlet, jinak vaše krmítko i nástrahy skončí v hlubokých nánosech sedimentu a ryby je budou jen těžko hledat.
Záběry přichází pár metrů od břehu
Pro někoho se to může zdát jako neřešitelná věc, ale pokud jste ochotní zkusit chytat trošku jinak než klasiku s třicetigramovým krmítkem nebo method krmítkem, uspějete velmi dobře i tady. Na tyto vody chodím docela často a musím říci, že pro lov feederem jsou docela fajn. Jsou to vody s historií. Často se nedají nijak vypustit, nikdo pořádně neví, co v nich vlastně je a to mě baví. Mám rád tajemství, staré stromy na březích a klid u vody. Tohle nám staré vody poskytují i s příslibem pěkné ryby, které tu také jsou. Jen jim nesmíte nástrahu a krmení schovávat pod nánosem bahna…
Starý rybník, nebo spíš rybníček, který nemá ani hektar je ukrytý v malém hájku uprostřed polí. Vede k němu záludná prašná polní cesta. Ti, co jsou poučení, se sem už nikdy nevypraví v dešti a pokud je tu déšť zastihne, okamžitě balí a mizí, protože hrozí uváznutí právě na této cestě. Kola se obalí mazlavým blátem a jste jak na náledí. Stáhne vás to ke kraji a dál už ani krok. Musíte do vsi pro traktor.
Často se tu najdou líni
Místní už to znají a cizáci už sem po předchozím poučení nejezdí, takže zde bývá klid. Když je větrno, musíte si dávat pozor na vysoké topoly.
Jsou hodně staré, a jak se ve větru kymácí, občas se některá z jejich suchých větví odporoučí k zemi. Jinak je tu parádně. V létě tu najdete příjemný stín a v zimě ochranu před studeným větrem.
Vody je všude stejně. Je to jen takový velký lavór. Uprostřed jsou za plného jarního stavu asi dva metry hloubky. V létě klesá hladina i o metr. Tahle voda nemá žádný přítok, ale je tu pár drobných pramínků na dně, které tohle díru v zemi napájí. Nebýt jich, je už s touto oázou mezi poli dávno amen.
Vždycky jsem zkoumal, jak se této vodě dostat na kobylku a nebylo až tak těžké na to přijít. V první řadě tu ryby nemají rády hluk. To znamená, vypustit z arzenálu krmítka a těžké zátěže. No a brzy jsem zjistil, že když jste v klidu, velmi rády se zdržují blízko břehů. Všechno do sebe zapadlo samo. Velké zátěže a krmítka tak jako tak vždycky schramstlo bahno a řešením bývaly jen dlouhé návazce a lehké nástrahy. Jako nepoměrně účinnější se ukázal lov jen s lehoučkou zátěží, nástrahou doplněnou kousíčkem vzplývavé hmoty kousíček od břehu, kde můžete snadno krmit rukou nebo prakem.
Používat ti ke krmení pelety nebo boilie je tu zbytečné. Kapři by je určitě přijali, ale trvalo by dlouho, než by je našli. Mnohem účinnější je použít zrnka měkké kukuřice, která ještě před použitím zploštím, aby zůstala ležet na povrchu nebo nezapadala tak hluboko do sedimentu a k tomu přidávám kousky nastříhaných rousnic a rozmočené pečivo.
Tady funguje kukuřice
I koncová sestava je jednoduchá. Dá se požít klasická průběžka s lehoučkou zátěží, ale častěji tu používám páternoster. Důležitá je volba zátěže. Vždy volím tu nejlehčí možnou variantu, proti které mohu dostatečně citlivě napnout vlasec, abych zřetelně viděl i jemné záběry. Nepoužívám nijak zvlášť jemné náčiní, to ne, protože ryby jsou tu pěkné a bojovné. Krmím a nahazuji často kousek od břehu. Klidně metr, dva a od lovného místa sedím tak pět, sedm metrů. Chce to trošku nakrmit a pak jen klidně sedět. Za chvíli uvidíte, jak začnou z krmeného místa stoupat bublinky a vlasce začnou hlásit první pohyb ryb. Je jen otázkou času kdy se první špička ohne.
Chytám tu pěkné karasy, kapry a také líny. Někdy zlobí takoví ti pionýrci, ale čas od času dostanu i kousek okolo sedmdesáti centimetrů. Většina těch co tu chodí, by přísahala, že taková ryba tu prostě není. Ale je a ne jedna!
Kapři jsou tu pěkní ...
Když se rozhodnu, že posedím trošku déle a zkouším větší ryby, nikdy sem nejdu o víkendu, ale vždycky ve všední den, kdy tu nikdo nebývá. Ukázat okolí, že pouštíte větší rybu, by znamenalo následnou invazi a konec klidu u vody. Proto ani na fotkách doprovázejících tento článek není zmíněná voda, ale voda podobná, v tomto případě soukromá. Malé vody mají své pěkné ryby, mají svá tajemství, ale je neuvěřitelný počet těch, kteří jsou ochotní takové vody zničit a připravit je o vše co nabízí. A proto nezbývá, než je všemi možnými prostředky chránit.
Právě se k jedné takové vodě chystám. Delší výprava, ale hodně nalehko. Žádná velká krmná kampaň, obyčejné nástrahy, jednoduchý lov u břehu, klid. Klidně se zastavte na šálek kafe, ale potichu...
Saccon Carp
