Procitnutí na Rhôně - 3.část

- Ivo Zbořil

Komerční sdělení

Rok 2013 byl z hlediska úlovků velice průměrný. Co mi však zůstalo v živé paměti, byl příjezd na naše místo. Tentokrát jsme s sebou vzali nového kolegu, kamaráda Tondu.

Ihned po příjezdu vypukla jako vždy lovecká horečka a my se spěchem nahazovali jeden feeder vedle druhého, abychom měli co nejdřív dostatek nástrah. Brzo byl vezírek plný karasů a my začali vesele zavážet na svá prověřená místa. Nikoho z nás nenapadlo, že během první hodiny vytáhneme dvě krásné ryby. Nejprve Lachtan vytáhl sumce dlouhého 196 cm a hned po něm jsem já zdolal sumce s délkou 192 cm. Tonda si už v tu chvíli stěžoval, že my taháme ryby, a on nic. Na mé tváři jeho stížnosti vykreslovaly nostalgický úsměv, neboť jsem si vzpomněl na své první výpravy, kdy Lachtan s Láďou tahali rybu za rybou a já nic. Kupodivu i Tonda na tom byl po první výpravě téměř stejně jako já po své první výpravě, tedy téměř bez výsledku.


Dopolední lov nástrah

Říkám téměř, jelikož rybu útěchy ve velikosti okolo jednoho metru přece jen zdolal. Vytáhlo se mnoho sumců, osobák však nepadl, a proto bych se v tomto článku rád rozepsal o rybařině ve Francii obecně. Nebudu povídat o rybolovných technikách ani o návnadách ani o vlivu počasí. O tom všem bylo napsáno mnoho knih a internet praská ve švech, co se týká těchto informací. Čeho však nenaleznete mnoho, jsou informace týkající se povolenek, rybářské stráže, lovu přes noc a podobně. Osobně mi to zabralo několik let poznávání nejen během výprav, ale také při učení se francouzskému jazyku. Když jsem se vyptával místních rybářů, mnohdy byly jejich výpovědi protichůdné, a tak mi nezbývalo nic jiného než přečíst jejich rybářský řád a vyptávat se spíš profesionální rybářské stráže.


Při východu slunce byla aktivita sumců srovnatelná s jejich aktivitou při západu

V nedávné době české rybářské internetové portály zaplavily články o tom, že u nás bude možné zakoupit krátkodobé povolenky k rybolovu bez zkoušek nutných pro získání rybářského lístku. Sepisovaly se petice, diskutovalo se a tak nějak to nebylo českými rybáři vlídně přijato. Nedokážu si představit, že by někdo jel do Francie (ale i jiné země) na týden na ryby a musel by v nějakém okresním městě hledat příslušný úřad a v místním jazyce podstoupil zkoušku znalosti daného zákona. Chápu, že rybáři mají strach o ryby, o klid i pořádek u vody. Nicméně za toto by podle mého názoru měla ručit rybářská stráž ve spolupráci s rybáři samotnými. Jinak nemůžeme chtít, aby Česká republika byla atraktivní destinací pro zahraniční rybáře. Já tedy toto rozhodnutí přijímám kladně za předpokladu, že bude dodrženo to, co bylo deklarováno na začátku tohoto nápadu. Tito rybáři nebudou mít žádné úlevy, co se týče zákona o výkonu práva rybářského, potažmo rybářského řádu.


Sumec, který se nechal vyprovokovat k rannímu záběru hřejivými paprsky slunce

Zde ve Francii je získání povolenek mnohem jednodušší. Takřka v každém rybářském či loveckém obchodě je možné povolenku k rybolovu zakoupit. Na výběr jsou bohužel pouze týdenní (30 EUR) a roční (90 EUR). To je trochu nepraktické, jelikož většina rybářů jezdí na výpravy trvající okolo dvou týdnů a jsou tak nuceni zakoupit si dvě týdenní povolenky. Když ale vezmu v potaz, jak jsou zde vody zarybněné, i to, že se může lovit na čtyři pruty a že hájení dravců je pouze v únoru až dubnu, pokládám to za přijatelnou daň.


Toto místo navštěvujeme již několik let

Panuje hodně zmatků ohledně nočního lovu. Oficiálně se nesmí lovit půl hodiny po soumraku a půl hodiny před rozedněním. Ještě než se rozepíšu o nočním lovu, je potřeba uvést následující. Nikde ve Francii se v noci nesmí lovit na živou či mrtvou nástrahu. Pokud je lov v noci povolený, jedná se pouze o lov na návnady. To znamená že sumcaři smí v noci chytat pouze na boilie či rousnice. Tam, kde se smí lovit v noci, je daný úsek vyznačený cedulemi, popřípadě se o tom dočtete v rybářském řádu. Každá voda to má jinak a není jednoduché se v tom vyznat, proto doporučuji ptát se přímo tam, kde kupujete povolenku na konkrétní úsek, kde chcete lovit.


Hlaváč - i tato ryba se dá použít jako nástraha

Uvedu jeden příklad. Slepé rameno, na které chodím často lovit, má dobu lovu omezenou tak, jak jsem to neviděl nikde jinde. Smí se chytat od svítání do západu slunce (+/- 30 minut) vyjma víkendů, kdy se smí lovit na návnady celou noc. Kromě toho se zde může lovit přes noc a celý týden v období hájení dravců (únor-duben). Tento příklad podtrhuje fakt, že každá voda může mít jinou dobu lovu.

V čem se splést nemůžete, je lov na nástražní rybu. Jakmile vás v noci přistihnou při lovu na nástražní rybu, máte problém. Co se týče rybářské stráže, mám s nimi kladné zkušenosti. Je nutno říct, že mě zde během několika výprav kontrolovali víckrát než v ČR za celý můj život. Nikdy nekontrolovali počty prutů, na které lovím, ani co mám na háčku. V noci jsem kontrolu nikdy nezažil, ale to neznamená, že v noci kontroly neprovádějí. Nevím, jak přísní budou na cizince a co způsobí jazyková bariéra, a popravdě to ani vědět nechci.


Každá ryba potěší, i když to není gigant

Minulý rok jsem chytal se svým francouzským kolegou, když tu ho přepadla nuda, jelikož nebralo, a tak vytáhl malý proutek na lov bělic. Jenomže to byl pátý prut ve vodě v ten nejméně vhodný okamžik. Přijela rybářská stráž, které to neuniklo. Po předložení potřebných dokladů nám popřáli krásný den a odjeli. Kolegovi za týden přistála ve schránce obálka s předvoláním k městskému soudu. Tam jsem ho nechal jít samotného, vyprávění mi přece jen bude stačit. Shrnuto a podtrženo musel soudci vysvětlit důvody svého konání, musel se omluvit, slíbit, že už to neudělá, a samozřejmě zaplatit pokutu 150 EUR. Občana cizího státu před soud jen tak poslat nemůžou, ale zato mají pravomoc přivolat policii a ta má pravomoc konfiskovat majetek, tedy rybářské vybavení. Jako perličku uvedu, že koupí povolenky získáváte oprávnění lovit taktéž vodní žáby, tedy především skokany. Už někdo napsal článek o lovu sumců na žáby?


Přes den braly především menší ryby

Rok 2014 se pro mě stal rokem přelomovým. Do Francie jsem tentokrát vyrazil v červenci s tím, že tam zůstanu až do konce srpna. Vyrazili jsme ve stejném složení jako loni. Já, Lachtan a Tonda. Po příjezdu na naše místo vše probíhalo mnohem klidněji než v letech předešlých. Na nic se nespěchalo. Když došlo na zavážení, nechal jsem Tondu, ať si zaveze jako první a na místa, která se mu nejvíc líbí. Věděl jsem, že mě narozdíl od kluků čekají dva měsíce rybařiny, a tak nemám kam spěchat. Pro Tondu se tato výprava začala vyvíjet velmi příznivě. Po první noci si při východu slunce vytáhl menšího sumce v délce 167 cm.


Velikost okolo 190 cm byla velmi častým úlovkem

A o pár dní později už měl na břehu svého prvního sumce přes dva metry, přesněji 207 cm.Takto plynul den za dnem a ryba za rybou. Tity nás jako vždy hostil a nezapomněl připravit své oblíbené šneky, kteří i přes prvotní odpor zachutnali i nám. Když přijel jeho kamarád Gerome, ihned naléhal, jak rád by si chtěl chytit sumce. Slíbil jsem mu, že až bude záběr, může si sumce zdolat. Záběr přišel zanedlouho. Gerome chytil prut a začal rybu zdolávat. Tvrdil, že už ryby chytal, ale zřejmě to byly spíš rybičky než ryby, neboť mu zdolávání vůbec nešlo. Ba co hůř, v momentě, kdy sumec udělal výpad a roztočila se brzda, Gerome silou otočil kličkou, ozvalo se křupnutí a naviják to měl takřka za sebou. Rybu jsem musel nakonec zdolat sám. Jednalo se o malého sumce, ale v kombinaci s nezkušeným rybářem to stačilo k tomu, aby mi pokazil naviják.


Čím více lidí asistuje při ulovení sumce, tím je to snazší

Červenec byl pryč, kamarádi se vrátili do ČR a já osamocen čekal, až za týden přijede na lov otec se švagrem. Osamocený jsem vlastně nebyl úplně. Zůstal tu náš francouzský kamarád Tity se svým obytným autobusem. Často jsem s ním večer při sledování mistrovství světa ve fotbale procvičoval svou francouzštinu. A tak si jednou sedíme a sledujeme zápas, komentujeme dění a mě nenechává chladným jedna myšlenka: mám přece vyvezené dva pruty … už tu sedím dvě hodiny … co když byl záběr…? Nechávám pozvolně tuto myšlenku vstřebat a dál sleduji, jak Brazilci na vlastním mistrovství dostávají sedmičku od Němců. Po konci zápasu se loučím s Titym a odcházím zkontrolovat pruty a ulehnout.


Jeden z těch, kteří překonali hranici dvou metrů

Příští pohled, který mířil na prut, mě rychle vyvádí z mé letargie. Vidím kompletně vymotanou cívku z multiplikátoru. Šňůra drží na očku upevněném na ose cívky. Prut je uhnutý, ale žádný pohyb. Když vytáhnu prut ze stojanu, instinktivně běžím po pláži ve směru, odkud vede šňůra. Mým cílem je získat alespoň několik málo metrů šňůry zpět na cívku. To se mi naštěstí daří. Napadá mě, že šňůry jsem tam měl dost a ani brzda multiplikátoru nebyla bůhvíjak povolená. To znamená, že sumec musel vydat hodně úsilí, aby to vymotal celé. Přetrhnout šňůru už však nedokázal a já pravděpodobně přišel za minutu dvanáct. Boj netrval dlouho, jelikož sumec byl opravdu unavený. Velmi milým překvapením bylo to, že to nebyl žádný mrňous. Tento sumec se svými 205 cm mi opět připomněl, že od prutů by se nemělo odcházet. Sumec dostal svobodu a já začal pomalu přemýšlet, kam přesně vyrazíme lovit, až přijedou členové mé rodiny.

Když za mnou přijeli otec a švagr Richard loni chytat kapry, netušil jsem, jak snadno můžeme i na takovéto vodě pohořet. Richard je kaprař a představa, že si ve Francii vytáhne pořádného macka, byla natolik přitažlivá, že pozvání neodolal a na týden přijel. Dopadlo to nevalně. Na Rhôně se nechytilo nic. Krmilo se, měnily se techniky i místa, ale nic. Na poslední noc se všichni přemístili na jezero, kde celou výpravu zachránil jeden kapr s krásnými 90 cm. A tehdy padlo rozhodnutí, že příště se jede na jezero, respektive na slepé rameno.

A tak jsme tu, je polovina srpna a ukrutné horko. Zvolili jsme jezero o několik kilometrů vedle toho, kde jsme zakončili výpravu loni. Nafukujeme člun, zapínáme echolot a začínáme sondovat terén. Když najdeme vhodné místo, rozbalujeme bivak, krmíme, vyvážíme a dlouze se rozpovídáváme o tom, jak jde život. Po dlouhé cestě přepadá otce únava a ten už spokojeně podřimuje na lehátku. Netrvá to dlouho a také Richard usíná. Mně se spát nechce, a tak chodím kolem břehu a přemýšlím, jak to zde, na slepém rameni, s lovem sumců bude. Jsou tady vůbec? Jsou velcí? Budou brát z hladiny, nebo ze dna? Otázek se mi v hlavě honí mnoho, odpovědi však nenacházím. Nezbývá než čekat a doufat.

Po chvíli kousek opodál přijíždí auto. Je po půlnoci. Vidím vysedat dva mladší páry, rozbalují karton piv a mě napadá, že půjdu vyzkoušet, jak pokročila má francouzština. Všechny moc zajímá, kde jsem se tam uprostřed noci vzal a co tam dělám. Vysvětluji jim, že tu nejsem sám a že chytáme ryby. Tím jejich zvědavost není nasycena a padají na mě otázky, které mi musí několikrát opakovat, abych jim vůbec porozuměl. Snažím se jim říct něco o lovu sumců, o tom, kolik jsme jich už ulovili, a taky o jejich velikostech. Zde se však zvědavost vytrácí a s mávnutím ruky mi dávají najevo, že takové historky si mám nechat pro někoho, kdo jim bude věřit.


Další sumík, který zabral přes den

Dopíjím nabídnuté pivo a vracím se k bivaku jen pár metrů vedle. Můj zrak ihned postřehne, že s jedním prutem není něco v pořádku. Kontroluji šňůru a dochází mi, že je prasklá trhačka a že jsem minul záběr. Šňůra volně visí a snáší se k vodní hladině jako přetrhnutá pavučina. Začínám motat. Když šňůru došponuji, ke svému milému překvapení zjišťuji, že na druhém konci něco klade odpor. Naneštěstí záběr přišel zrovna na mém porouchaném navijáku. Nemůžu proto plynule namotávat, jelikož při odporu, který sumec vytváří, se z navijáku ozývá jen cvakání. Musím tedy vždy šňůru omotat kolem rukojeti, utíkat deset metrů směrem od vody, následně šňůru povolit a při běhu zpět k vodě ji domotávat. Sumec se nevzdává a pěkně mi zatápí. Jezdí ze strany na stranu a já jsem nucený ho pomalu unavit.

Kotva naštěstí nebyla zavezená daleko, a tak se po několika výpadech sumec objevuje u hladiny, kousek od břehu. Zahlédnu jeho tělo ve světle čelovky a zůstávám stát s otevřenou pusou. Do vše prostupující tmy se ozývá mohutné plácnutí a brzda z navijáku začíná hrát svou píseň. Vše začíná nanovo, sumcovi se z vody nechce. Tep mi prudce roste a já už začínám tušit, že by to mohl být můj nový osobák. Ryba dělá ještě několik výpadů, stejně jako já během od jezera a zpět. Musel to být právě můj nemotorný pohyb, co vzbudilo Richarda. Teď už stojíme oba na břehu, chytáme sumce za čelist a táhneme ho na břeh. Úkoluju Richarda, ať najde kleště a metr a sprintem mířím za svými francouzskými přáteli, kteří dále popíjejí pivo. Bez vysvětlování na ně naléhám, ať se na nic neptají a jdou se mnou. Když dorazíme k rybě, nevím, čí údiv je větší - jestli jejich, nebo můj. Sumec se zdá být ještě větší, než když jsem ho zahlédl poprvé. Nechám je okukovat a fotit si sumce a přikládám k rybě metr - krásných 225 cm.


Krásný sumec z pozdního odpoledne

O tři centimetry jsem překonal svůj osobák. Zkouším se se sumcem vyfotit, ale prakticky dopadám stejně jako s tím, co měl 222 cm. Na břehu ve tmě nejde vyfotit vůbec nic, a tak s ním lezu do vody a doufám, že to bude lepší, ale není. Zpětně si uvědomuji, jak jsem tuto důležitou věc podcenil a že fotit ryby této velikosti není taková legrace, jak by se mohlo zdát. Člověk se má stále co učit. Přijímám gratulace od všech přítomných, jen můj otec to celé prospal. Kdybychom mu ráno neukázali fotky, ani nám to nechtěl věřit. Francouzští přátelé se s námi loučí a nevěřícně kroutí hlavami, což je pro mě jasným signálem, že viděli něco, co nikdy před tím neviděli. Na tomto jezeře jsem s otcem a Richardem strávil celý další týden a už jsem se žádného záběru nedočkal. Naopak Richard se dočkal nejen několika krásných kaprů, ale i několika trofejních línů v délkách přes 50 cm.

Na jeden takový záběr lína si dobře vzpomínám. Rozjíždí se brzda, následuje zásek a Richard začíná zdolávat rybu. Podle tahu ihned poznává, že to není kapr. S ohledem na líny, které zde ulovil v předešlých dnech, dochází k závěru, že je to opět lín. Chvíli rybu zdolává, když vtom vidíme (ale i slyšíme) vlnu a následné plácnutí u hladiny. Chvíli nám trvá, než pochopíme, co se děje, ale vzhledem k tomu, jak se Richardovi ohnul prut a roztočila brzda, je to nanejvýš jasné - zaútočil sumec. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Chystám člun, Richard dělá, co může, a my vyplouváme na vodu pokusit se sumce utahat. Marná snaha. Množství vodních rostlin a jiných překážek hraje sumcovi do karet. S kaprovým prutem nemáme šanci. Sumec po chvíli trhá vlasec a mizí, aniž bychom měli možnost ho vidět a alespoň odhadnout jeho velikost. Bereme to s úsměvem a v paměti se nám ukládá obraz oné vlny u hladiny, která se mění v hlasité šplouchnutí. Bez nadsázky jako z filmu Jezerní monstrum.


Dvoumetrová ryba v celé své kráse

Týden na tomto slepém rameni je pryč a výprava se chýlí ke konci, ovšem s jedním velkým rozdílem: Po dvou letech neúspěšných pokusů mi zvoní telefon a já se dozvídám, že jsem konečně uspěl při hledání zaměstnání tady ve Francii. Místo návratu domů nastupuji do práce s vidinou toho, že v těchto malebných končinách jižní Evropy budu moct lovit sumce každý víkend po celý rok - nebo snad život…? V hlavě už mám tisíc a jeden nápadů kam a na co vyrazit, ale o tom až příště, přátelé rybáři.

Za Uni Cat Team přeje Petrův Zdar Ivo Zbořil

Autor: Ivo Zbořil

NProcitnutí na Rhôně - 2.část

Když se sumec u hladiny objevuje poprvé, je všem jasné, že tato ryba dva metry mít bude.