Kalit, nebo ne?

7.9.2016 - Milan Tychler

Snad všude se můžeme dočíst, jak je dobré, když připravená vnadicí směs kalí, protože kal je pro ryby lákavý. Stejně tak určitě narazíte na informaci, že není dobré připravovat krmení, které kalí, když chcete lovit větší ryby, protože přitáhne spoustu ryb drobných a ty pak znemožní lov těch větších. Nedá se říct, že by tyto věty byly nepravdivé, je však nutno podotknout, že nic není černobílé a za určitých situací může všechno fungovat úplně jinak.

V rybařině prostě neexistují takové recepty jako v kuchařkách, podle kterých se dá vařit dnes a denně. U vody se podmínky mění, a proto se stejnými způsoby ne vždy dosáhneme stejného výsledku. Chci tím říct, že pokud použijeme silně kalící krmení v tu správnou chvíli, můžeme si zachytat tolik oblíbené kapry nebo velké cejny lépe, než bychom doufali. Ne všude jsou spousty drobných ryb a ne všude a za všech podmínek bývají drobné ryby aktivní. V úvahu je třeba brát i to, že kalení láká i větší ryby, a pokud jich je dost, dokážou loviště také celkem snadno ovládnout. Bohužel se nedá vždy naprosto spolehlivě říct, že dnes to bude právě tak, anebo onak. Je jen málo vod, na kterých se můžeme na taktiku silného kalení zcela spolehnout, a proto bych především na neznámých revírech a tam, kde po většinu času fungují klasické techniky vnadění, použil právě klasické směsi. Pokud ale hrozí neúspěch a mám ještě dost času, nic mi nezabrání v tom, abych nevyužil možnost vytvoření silně lákavého mraku.

Někdo, zvláště pak ti, kdo si příliš nechají radit od závodníků nebo je prostě kopírují, sahají jako k nouzovému prostředku pro nějaký posilovač. Řeknu to takto. Pomocí těchto prostředků možná dokážete zachránit rybářskou čest a chytit nakonec nějakou tu rybku, která je v závodech cenná, avšak při normálním lovu na ní nezáleží. Pomocí posilovače nedokážete zvrátit stav věci a jen těžko můžete doufat v to, že najednou začnou ryby brát jako divé. Stát se to může, ale spíše je pravděpodobné to, že pokud nějaké ryby na lovišti byly a nejevily o krmení zájem, ostrým krmením je prostě vyženete.

Vyzkoušel jsem si to tisíckrát. Přiostříte krmení, dostanete dva tři rychlé záběry, většinou od menších ryb, a pak je definitivní konec. Mnohem lépe funguje technika kalení. Fajn je to, že k tomu nepotřebujete nic kromě malé krmné rakety…

Na počátku léta jsem se vypravil na své oblíbené cejny. Jezero jich je plné a jen málokdy zklame. Ovšem zprávy z posledních dnů nejsou nijak příznivé. Panují velká vedra a ryby vůbec neberou. Kapři zcela mlčí, a když se někdo vypraví na cejny, chytí dva tři brzy ráno a pak už nic. Není to běžné, ale i na této vodě se stává, že ryby prostě neberou. Ovšem víte, jak to je. Člověk vždycky věří spíš sobě než jiným a věří, že právě on navzdory všemu uspěje, protože jeho rybářské umění je prostě lepší. Takže ať si kdo chce, co chce říká, brzy ráno rozkládám své rybářské krámy na břehu připravený uspět za každou cenu, a to rychle.

Na této vodě si obvykle připravuji krmení z jednoho dílu směsi pro kapry a jednoho dílu pro cejny. Přidám TTX, kalicí hlínu, dostatek červů a je to. Někdy cejni reagují okamžitě, někdy je třeba i hodinu házet, než se to rozjede, ale pak už jde jeden za druhým. Jen výjimečně nebo spíš zcela výjimečně tu strávím dopoledne bez záběru.

Konečně je vše připraveno. Budu chytat na dva pruty. Na obou si označím vzdálenost a jdu na to. Na začátek deset větších krmítek. Pak krmítko sundat, nasadit menší a každých pět minut přehodit, dokud nepřijde první záběr. Krmení z kbelíku ubývá. Když házíte dvěma pruty, jde to dvakrát tak rychle, a stále nic. S jedním prutem chytám celkem nakrátko, s druhým házím asi padesát metrů. Obě místa jsou hluchá a ryby jako by tu vůbec nebyly. Tento stav už trvá tři hodiny. Sluníčko hezky připaluje a první domorodci, kteří byli u vody už za tmy, se pomalu trousí domů. Občas se někdo zastaví a vždycky je to stejná písnička – ryby neberou, nemám nic.

Musím říct, že jsme na tom stejně. Jenže já to takto nehodlám nechat. Čas začíná hrát proti mně a je čas jednat. Stáhnu prut, se kterým chytám nakrátko, měním cívku s vlascem za silnější a na konec vlasce připevňuji malou krmnou raketu. Část krmení ředím vodou tak, že z něj vznikne hustá kaše, do které ještě přidám trochu práškového fluo barviva. Stáhnu i druhý prut a podle něj si označím vlasec na krmném prutu, abych házel do stejné vzdálenosti. No a teď to bude buď všechno, nebo nic.

Pět raket pleskne o hladinu a na ní se okamžitě vytvoří kalný mrak, který pomalu klesá ke dnu. Stáhnu raketu, vezmu druhý prut a krmítko letí přesně doprostřed tohoto kalného mraku. Párkrát přehodím, neděje se stále nic. Posílám na krmené místo zase dvě rakety. Sotva domotám vlasec, špička nahozeného prutu se ohne do pravého úhlu a první cejn je na háčku! Pak už jde všechno tak, jak si představuji. Dál házím krmítko a každých dvacet minut nahazuji raketou kalicí kaši. Záběry nejsou jeden za druhým, ale přichází v pravidelném rytmu a to mi stačí.

Okolní rybáři se na mě sice tváří divně, ale to je mi celkem jedno. Nevím sice, co je štve víc, jestli to, že mlátím raketou, což ale rybám evidentně nevadí, protože berou, nebo spíše to, že ryby pouštím, včetně pěkného kapříka na závěr. Někdo si možná řekne, že kdybych počkal ještě chvíli, rozjelo by se to tak jako tak. Nemyslím si to. Kdyby začaly ryby najednou žrát, bralo by to všem. Možná méně, ale bralo. To dopoledne široko daleko mimo mě nikdo nechytil ani šupinu.

Stejnou strategii kalení uplatňuji i brzy na jaře, a to i na vodách, kde je mnoho drobných ryb. V chladnější vodě nejsou moc aktivní a obvykle nejeví velký zájem o větší nástrahy. Na rybníce plném plotic a karasů proto vnadím silně kalící směsí a přesto chytám kapry. Kdybych nastražil na háček dva tři masné červy, za chvíli za ně bude tahat nějaká drobotina. Ovšem s větší nástrahou je to jinak. Pokud nastražím větší sousto, a tím myslím třeba pořádný chumel masných červů nebo smotek z rohlíku, mám záběry i od kaprů. Samozřejmě, že občas do toho buší i nějaká ta drobná rybka, ale kapři berou také. Když použiji běžný způsob lovu s krmítkem bez jakéhokoli kalení a budu se soustředit jen na kapry, záběrů je absolutní minimum nebo vůbec žádné. Je tedy evidentní, že kalení láká všechny ryby, ale – a to je velmi důležité – často se jim musí nějakým způsobem, v tomto případě nástrahou, jít ještě kousek naproti. Ale pozor! Na peletu nebo miniboilie není ani ťuk!

Je tu ještě jedna další věc. Existují všelijaké směsi a mezi nimi i speciální směsi, které se používají při lovu zig-rig. Tyto směsi mají tu vlastnost, že silně kalí a dlouho zůstávají ve sloupci a pod hladinou. Je to efektní, účinné, ale ne příliš vhodné po tu chvíli, kdy chytáte feederem s nástrahou, která leží na dně. Krmení, které potřebujeme pro svůj účel, musí kalit, ale pomalu klesat ke dnu. Pokud bude setrvávat pod hladinou a ve sloupci, je tu nebezpečí, že se i ryby zvednou do sloupce a naše nástraha dole zůstane nepovšimnutá. Pak by mělo vnadění zcela opačný efekt. Na čím hlubší vodě lovíte, tím větší nebezpečí tu hrozí. Naproti tomu si můžete tuhle směs dovolit tam, kde je mělko.

Práce s krmením kašovité konzistence je takové patlání, ale je to velmi účinný způsob jak dostat ryby na loviště a probudit je k životu. Určitě nechci nikoho nabádat k tomu, aby tak chytal vždy a všude. Jsou ale situace, kdy stojí za to vyzkoušet i tento způsob, který může být velmi dobrým východiskem z jinak beznadějné situace. Když jste u vody, počasí je krásné a ryby neberou, je třeba zkusit leccos, aby se situace změnila…