Jak (ne)chytit nilského okouna 3. část

14.8.2016 - whitehunter

Na závěr jsem si pro vás připravil shrnutí své poslední výpravy, která se konala loni v listopadu.

Na Násirovo jezero jsem se vrátil po devíti letech, v listopadu 2015. Nechtěl jsem tentokrát nic podcenit a hodně jsem přemýšlel nad vybavením, které si vezmu s sebou. Nakonec jsem zvolil devítistopý Sportex Carat Strong s navijákem Penn 950 SS a 80kg sumcařskou šňůrou na trolling. Jako druhý prut jsem vzal devítistopý Shimano Lesath ultra MH s navijákem Daiwa Certate 4000 a 0,28 mm silným monofilem na vláčku. Mezi nástrahami rozhodně preferuji wobblery, kterých jsem si vzal asi 40, převážně větších a hlouběji chodících, ale přibalil jsem i pár dalších nástrah (nějaké gumy a také rotačky na bingy). Kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v Egyptě jsem tentokrát raději volil cestu letadlem až do Asuánu.

Přiletěl jsem v noci, ale hned ráno jsem se vydal na přehradu. V přístavišti jsem si vyhlédl téměř stejnou loď, jakou jsem obýval při své první návštěvě, a překvapivě rychle jsem se domluvil s jejím núbijským majitelem. Hamada, jak se Núbijec jmenoval, byl rybář a dohodli jsme se, že mě následujících sedm dní bude brát na místa, kde on sám loví, ale na noc se budeme vracet vždy do přístavu. Nepochopil jsem přesně proč, ale říkal něco o problémech s policií. Sice jsem se chtěl původně dostat do jižnější části jezera, ale na cestu až do Abu Simbelu bych stejně neměl dost času a ryb bude určitě dost i v severní části.

Překvapilo mě, že Hamada lovil ryby na prut. Měl krátký plnolaminát na moře, velký smekací naviják a silnou splétanou šňůru. Lovil výhradně trollingem. Hned po vyplutí mi okem znalce okoukl moje vybavení. Na šňůru mi velice zručně napojil asi dvoumetrový návazec z čirého 1,0 mm silného vlasce. Sám měl tento návazec také a ten plnil následující tři funkce: na spoji vlasce a šňůry se zachytávaly vodní rostliny a nesklouzávaly až k nástraze; na vlasci bylo lépe poznat, když byl narušený od ostrých kamenů; v tak čisté vodě, jaká na Asuánské nádrži je, byl také jistě o dost méně vidět než šňůra.

Z mých wobblerů se mu na trolling zdály dobré pouze rapy Super Shad, a to ještě pouze na ten v mělčích partiích. V zimním období jsou prý ryby ve větší hloubce (okolo deseti metrů), a proto to chce nástrahy, které se noří hodně hluboko. Sám používal Storm Deep Thunder, rapalu X-rap Magnum a mně dosud neznámý Buchertail Depth Raider.

Díky tomu, že byl Hamada rybář a na jezeře denně lovil, znal kdejakou potopenou skálu nebo mělčinu a nestávalo se tedy, že bychom ztráceli nástrahy ve vázkách.

Po úvodních dvou hodinách trollingu jsme dorazili k nevelkému ostrůvku a já se rozhodl zkusit vláčku. Našel jsem si místo, kde nebylo tolik vodních rostlin, nasadil jsem rapalu DT9 v barvě SB a nahodil. Při druhém náhozu se v místech, kde jsem tušil svoji nástrahu, zalesklo stříbrné tělo větší ryby. Výborně, je to tu! Okoun však nástrahu minul. Další nához do stejného místa. Škubnutí, přisekávám a - a prut je na dva kusy. Z vody jsem pak vytáhl nevelký trs vodních rostlin, který způsobil falešný záběr. Nemyslím, že by se v tomto případě jednalo o chybu prutu (měl jsem ho přibližně rok a něco jsem s ním odchytal), ale někdo mi nejspíš musel při letištní přepravě hodně praštit s duralovým tubusem, ve kterém jsem pruty převážel, a tím se blank narušil.

Hamada mi ochotně půjčil svůj „vláčák“, 2,1 m dlouhý plnolaminát s gramáží minimálně 100-200 g. S tímto prutem bylo obtížné i nahodit, natož nějak efektivně oživovat nástrahy a to se také negativně podepsalo na počtu uvláčených ryb.

První dva dny proběhly víceméně stejně. Bylo horko, ale zdaleka ne takové, jaká jsem si pamatoval z předchozí výpravy (kterou jsem ale tehdy uskutečnil v měsíci září). Stále jsem pil vodu z jezera, ale tentokrát jsem si ji poctivě čistil chloračními přípravky. Neúspěšný trolling střídaly ne o moc úspěšnější pokusy o vláčení a já jsem si začal uvědomovat jednu velkou změnu: rybářský tlak. Při své první výpravě jsem neviděl jediného domorodce, který by lovil prutem. Tenkrát všichni chytali pouze tilapie do sítí. Nyní jezero křižovalo množství loděk se dvěma nebo třemi rybáři, kteří drželi v rukou pruty. Hamada mi říkal, že ryb v posledních letech hodně ubývá a že nestačí ani vyrůst. Na jihu jezera je snad situace lepší, protože je tam méně rybářů, ale kdo ví…

Následující tři dny se situace lehce zlepšila. Na trolling jsme chytili tři ryby (já jednu, na onen zmíněný Buchertail) o velikosti okolo osmdesáti centimetrů a váze přes pět kilogramů a ještě o další dvě jsme přišli. Na přívlač jsem občas něco chytil, ale byly to opět spíše menší ryby a nebylo jich mnoho. Další změna, kterou jsem oproti předchozí výpravě zpozoroval, byla mnohem větší opatrnost zdejších ryb. Vyprovokovat okouna k útoku už chtělo trochu snahy, ne jen monotónně přivíjet.

I přes příjemnou vzpruhu způsobenou dílčími úspěchy při trollingu se ale stále nedalo říct, že by to po rybářské stránce bylo zrovna slavné, a tak se mi nakonec povedlo přesvědčit Hamadu, že vyrazíme více na jih. Domluvilil jsme se, že poplujeme, kam až to půjde, zakotvíme na jezeře a druhý den znova, dokud se nedostaneme do míst, kam běžně rybáři nejezdí. Hamada se na to sice moc netvářil, ale nakonec souhlasil a vyrazili jsme. Na sklonku šestého dne, chvíli po tom, co jsme našli vhodné místo a zakotvili, jsme uslyšeli zvuk motorů a uviděli přijíždějící člun.

Ze člunu vyskákali tři policisté a eskortovali nás do přístavu k výslechu. Jak jsem pochopil, nechtěl Egypt po zhoršení bezpečnostní situace připustit další mrtvé turisty, proto bylo domorodým rybářům zakázáno brát cizince na jezero. To bylo to, o čem Hamada mluvil na začátku. Pro tentokrát jsme z toho vyvázli pouze s napomenutím, ale s chytáním byl konec. Rozloučil jsem se s Hamadou, vrátil jsem se do města a poté zpět domů.

Přiznám se, že jsem z této poslední výpravy měl hodně smíšené pocity. Překvapil mě nárůst „komerčního“ rybolovu, lze-li vůbec nazvat chytání na prut, byť masové a za účelem obživy, komerčním rybolovem, a s tím spojený znatelný úbytek ryb. Jestli je to takto špatné i v jižních částech přehrady, to se dá těžko zjistit, protože po zhoršení bezpečnostní situace v Egyptě navštěvuje Násirovo jezero jen velice málo cizinců a relevantní informace o aktuálním množství a velikosti ryb, třeba u Abu Simbelu, jsem nedohledal.

Na druhou stranu se nedá říct, že jsem si vůbec nezachytal, a také bylo pořád lepší chytat v zajímavém prostředí a v teple, než být zavřený v kanceláři uprostřed listopadových plískanic.

No a mně už nezbývá, než vám poděkovat za váš čas, a příště to bude možná i s nějakou fotkou velké ryby.