Už se na ně těším

- Milan Tychler

Parma je ryba, která mě vždycky neuvěřitelně přitahovala. Už jako malý kluk jsem toužil po jejím záběru, ale s parmami se mi stále jaksi nedařilo a tato ryba se mi dlouho úspěšně vyhýbala.

Myslím, že první parmu jsem chytil až tak čtvrtým, nebo dokonce pátým rokem svého rybaření, přesto, že jsem je mohl v čisté vodě malé říčky často vídat. Nebyla nijak velká, snad okolo čtyřiceti centimetrů, ale pamatuji si, že bojovala hodně urputně. Informace, které jsem o parmách načerpal z tehdy dostupné literatury, opravdu nelhaly. Je to silná a bojovná ryba. Dlouho jsem si tehdy prohlížel její vřetenovité tělo, klínovitou hlavu s vousky a nemohl jsem se vynadívat. Byla to parma z řeky Moravice. Později jsem je tam chytával, ale neměl jsem štěstí na žádnou větší. První slušný kus jsem chytil až mnohem později na Berounce, další v řece Moravě a Bečvě.


Jejich čas teprve přijde

Nejsem žádný parmový specialista. No, já vlastně nejsem specialista na nic, ale parmy mám moc rád, a kdykoli se naskytne příležitost k jejich lovu, neváhám ani chviličku. Parmy chytám se splávkem, feederem i na přívlač. Jen na mušku ne. Muškařský prut mám v ruce tak třikrát do roka, abych nezapomněl, jak se drží, a to se vždycky spokojím s nějakou drobotinou.

Na parmách je fajn to, že kromě skutečně mrazivého počasí berou po celý rok, a tak na řece nikdy nevíte, jestli právě ten den, kdy se vypravíte na dopoledne k proudnější vodě s hromadou masných červů nebo žížal třeba na cejny, nebude mezi vašimi úlovky také pěkná parma. Napsal jsem, že parmy berou po celý rok, ale dovedou být také pěkně náladové a často se stává, že i když je ve vodě můžete pohodlně sledovat, nezabere po dlouhou dobu ani jedna jediná. Leží netečně u dna a nehne s nimi nic. Zkoušíte to ráno, v poledne i večer a stále nic. Může to trvat řadu dnů. Najednou se něco stane a parmy začnou brát jako divé, aby si pak zase daly svou delší pauzu.


První rybkou je hrouzek

Mnoho kolegů mi píše, že se jim s parmami nedaří. Vědí, že v řece jsou, a přesto je nemohou chytit. Zkouší kde co a stále nic. Parmám se nechce na červy, žížaly ani na pelety. Nezajímají je larvy chrostíků a opovrhují i sýrem. Co s tím? Když si parmy postaví hlavu, je to těžké. U parem ale stoprocentně platí, že trpělivost růže přináší. Chcete-li chytit parmu, nebývá ani tak důležitá nástraha jako spíše vhodná doba a správné místo.

Parmy nejsou všude. V řece obývají jen některá místa, takže je třeba skutečně dobře vybírat. Nestačí jen najít nějaký proud a vytrvale u něho vysedávat. Důležité je i složení dna a jeho profil. Parmy se také přemísťují v závislosti na roční době do určitých hloubek a někdy skutečně není jednoduché určit, kde právě budou. Jsou řeky, kde parmy trvale obývají některé úseky, a jsou řeky, kde se parmy poměrně dost stěhují. Je to dáno velikostí řeky, množstvím parem a úživností vody. Parmy zkrátka musí za potravou. To ovšem neznamená, že když jim naházíte do vody hromadu, že se z toho zblázní. Parmy dokáže hromada masných červů rozohnit, ale dokážou je i tvrdě ignorovat.

Jediné, co na parmy platí, je stoupající a kalící se voda. Když se v takovou chvíli dostanete k řece, ve které jsou parmy, máte velkou šanci, že vám při lovu s nějakou žížalou parma zabere a možná to bude i ta největší vašeho života…


Noční lupič zabere i ve dne

V podvečer přišel lehký deštík a v noci vydatně pršelo. Když déšť ustal, vyrážím do zahrady pochytat pár rousnic. Zásoby už dochází a nebude na škodu udělat si nějakou čerstvou zásobičku. Rousnice jsou celkem pěkně vylezlé a při trošce šikovnosti není problém je posbírat. Za chvíli jich mám pěknou hromádku. Sbíral bych dál, protože rousnic nikdy není dost, ale zase začíná kapat. Případně něco nasbírám ještě zítra. - jenže nenasbíral jsem už nic, protože celý den a i celou následující noc pořádně pršelo a mně se jednoduše do toho počasí nechtělo.

Vytrvalý déšť ustal až nad ránem následujícího dne. Spadla pořádná hromada vody a některé řeky hrozily vylitím z břehů. U nás nebyly deště tak prudké jako jinde, ale voda samozřejmě také stoupala. Rozhoduji se, že odpoledne zaskočím na chvilku k říčce. Jen tak, podívat se, jak to vypadá. Ale proutek vezmu pro jistotu s sebou. Přes jez se valí voda, ale není to tak hrozné, jak jsem si myslel, a voda ani není tolik kalná, jak by se dalo čekat. Myslím, že bych to mohl chvilku zkusit. U pravého břehu je taková malá tišinka, kde by se dal udržet splávek.


Pěkný, ale už je jich tu moc

Na větší háček napichuji pořádnou rousnici, seřizuji hloubku tak, aby nástraha i se zátěží ležely na dně, a čekám. Spousta rybářů by to v takové vodě ani nezkusila, ale já mám s tímto stavem velmi dobré zkušenosti. Ryby všech druhů obvykle brávají velmi dobře a o překvapení nebývá nouze. Netrvá dlouho a splávek nervózně poskočí. Trošku se pohoupe a popojíždí proti vodě. Divné zabrání, ale může to být cokoli. Zaseknu a vytahuji z vody hrouzka. Ten malý mouřenínek se mou žížalou div neudávil. Pořádně ji pocuchal. Trošku ji upravuji a jde nazpět do vody. Další záběr je tu dřív, než lépe poposednu. Tentokrát je rozhodný a ryba je o poznání větší. Rousnici popadl malý mníček. Tihle noční lupiči za zvýšené vody řádí i přes den. Je fajn, že je tu zase máme.

Mník mě připravil o nástrahu, ale nevadí. Stražím novou žížalu a jede se dál. Tentokrát čekám o něco déle, avšak ryba, která zabrala, už není z řádu mrňousků. Pořádně táhne a já jasně cítím údery ve vlasci. Mám jasné tušení, oč tu jde, a ještě než dostanu rybu do podběráku, mám podle kusu zaslizeného vlasce nad vodou jasno. Žížalu sebral malý sumec. No, ryba hezká, ale moc rád ji tu nevidím. Je jich tu až moc. Tento kousek už má pořádnou hubu a co popadne, to sežere. Jenže nic naplat, musí zpátky do vody.


První kousky zabírají už brzy na jaře

A je tu další záběr. V podstatě je to jeden záběr za druhým a chytat na dva pruty by bylo naprosto zbytečné. Tentokrát ryba hned po zaseknutí vyráží z místa činu rychlým tempem a tlačí se do proudu. Má pořádnou sílu a já myslím, že je to kapr. Ovšem po nějakých pěti minutách už si tak jistý nejsem a po dalších pěti už vůbec ne. Rybu jsem ještě neviděl. Drží se v proudu, moc nejezdí a pořád má síly na rozdávání. Do zvednuté a podkalené vody nechodím s šestnáctkou vlascem a poctivá dvaadvacítka dostává hezky zabrat. Trvá ještě dalších pět minut, než rybu zahlédnu, a když ji vidím, podlamují se mi kolena. Na tak malé říčce jsem takovou parmu ještě neviděl. Má určitě osmdesát centimetrů a já místo toho, abych zvolnil, jsem začal ještě víc tlačit a parmu jsem nakonec ztratil. Prostě vyrazila kupředu k jezu a tam brnkla o nějaký kámen a háček si z tlamy vyrazila. Mrzelo mě to moc, ale takové věci se jednoduše stávají. Na druhou stranu se mi opět potvrdilo, že tato voda může překvapit a má smysl se jí věnovat…


Nástraha č. 1

Na tohle jsem myslel ve chvíli, kdy jsem podebíral svou první letošní parmu, která mi při lovu cejnů zabrala na počátku března na chumel masných červů. Nebyla velká. Měla něco mezi čtyřiceti a padesáti centimetry, ale na jemném pickerovém proutku a dvanáctce návazci mě na chvíli hezky zaměstnala. Když už jsem táhl čtvrtou, ukončil jsem na tom místě lov a přestěhoval se jinam. Nebudu chytat ryby, které jsou hájené. Řeka je velká a místa je na ní dost. Věděl jsem, kde parmy stoprocentně nebudou, a tak jsem se přestěhoval nad jez do klidné vody. Tam bylo záběrů sice méně, ale všechno mi vykompenzovali dva pěkní kapříci. Stále jsem však myslel na parmy. Nebude dlouho trvat a konečně se na ně vypravím - a už se na to moc těším!

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 8 429x
Průměrná známka: 1.06