Jak dlouhý návazec v proudu?

- Milan Tychler

Jsou dny, kdy si člověk s feederovou špičkou moc nerozumí, a i když ryby celkem berou, zaseknutí se prostě nedaří. To potkává čas od času úplně každého, protože se předem nedá říct, jak se zrovna budou ryby chovat.

Když přijdete k vodě, sestavujete prut a vážete koncovou sestavu, nejspíš uvážete nějakou klasiku nebo připravíte něco, co by podle vašeho názoru mělo v tu chvíli vzhledem k podmínkám a zamýšlenému rybímu druhu, který chcete chytat, fungovat. Jenže se může rychle ukázat, že to tak prostě není. Není prostě den jako den, a i když jste na nějakém místě nakrásně stokrát zachytali s osvědčenou sestavou, najednou to nějak nejde…


S cejny se dařilo

Chodím na Moravu do jednoho celkem hlubokého úseku, kde voda poměrně dost táhne, a chytám tam slušné cejny přesto, že tento úsek není pro cejny právě typický. Většina rybářů se této části řeky i vyhýbá, protože voda tu občas proudí skutečně silně a jinde se dá chytat mnohem pohodlněji. Já jsem tu kdysi záměrně zkoušel parmy a na cejny jsem tu narazil naprostou náhodou. Byli pro mě překvapením a dodnes nevím, co je tu vlastně drží. Jsou tu bez ohledu na počasí po celý rok.

Když jsem tu chytal poprvé, zvolil jsem hned docela dlouhý návazec. V proudné vodě prostě počítám s tím, že se krmení dostane dál od krmítka. Měl jsem tu hezké úspěchy s návazci dlouhými 70 cm. Záběry se projevovaly tak, že se špička maličko zahoupala a pak se poměrně rychle, ale pořádně ohnula. I když jsem někdy nebyl dost rychlý a zasekával jsem až ve chvíli, kdy se špička zase vracela do původní polohy a vlasec už se prověsil, ryba na háčku vždycky byla. Háček seděl pevně na kraji cejních úst, tak jak to má být. Brzy jsem si na tento způsob braní zvykl a zasekával jsem ryby s čím dál větší jistotou.


Nejlepší uložení dlouhých návazců

Na parmy jsem nenarazil, ale cejni tu byli skvělí, a tak jsem tam čas od času zašel. Dlouhý návazec mi tu stále skvěle fungoval. Kromě cejnů se někdy objevila i větší podoustev nebo velká plotice, tloušť a chytil jsem tu i pár kaprů. Brzy jsem se naučil rozeznávat záběry cejnů od jiných ryb. Podoustve brávaly více trhaně a ohýbaly špičku mnohem méně než cejni a i při dlouhém návazci jsem musel být hodně rychlý.

Obvykle jsem používal krmítko o hmotnosti 50 g. To sedělo na dně při normálním průtoku bez potíží, a když voda tekla trochu víc, stačilo přidat na krmítko jen trn ze zdrhovací pásky, aby se lépe zachytilo na dně a bylo hotovo. Já nemám moc rád těžká krmítka a používám je spíše jako poslední možnost. Pak přišel den, stejný jako mnoho dnů před ním – průtok běžný, počasí stabilní. Ryby by měly jít.


Občas se chytí podoustev

Připravuji všechno stejně jako obvykle a těším se, jak si hezky zachytám. Ale ouha! Špička pořád nějak drncá a zaseknutí se nedaří. Podezřívám podoustve, které někdy bývají celkem problematické. Zmenšuji proto nástrahu, aby ji mohly snáze uchopit, a číhám s rukou nad prutem, abych zasekl ve vhodný okamžik co nejrychleji. Když se špička zase maličko pohoupá, napálím to co nejrychleji a ryba je na háčku. Ale tohle na podoustev vůbec nevypadá! Zpočátku větší odpor a pak jen něco táhnu jako hadr. Je to pěkný cejn! Stejným způsobem chytám za chvíli dalšího a pak ještě jednoho. Kde ale jsou ty dobře známé a čitelné záběry místních cejnů? Co se stalo, že teď berou úplně jinak? Tak nějak nečitelně a nervózně.

Zkouším jim dát ještě delší návazec. Nebylo by to poprvé, co chytám na řece s návazcem dlouhým metr. Dlouhé návazce mám pořád připravené. Přemýšlel jsem i nad opačnou variantou, kterou by bylo naopak zkrácení návazce a napíchnutí červů na maličko větší háček, ale větší smysl mi dává návazec prodloužit. Ryby by tím měly získat více času na lepší uchopení nástrahy a to by se mělo projevit náhlejším a zřetelnějším záběrem. Zní to logicky? Možná, ale já vím, že jsem se tenkrát hezky spletl. Nezískal jsem tím vůbec nic a vím proč.


Tohle krmítko necestuje

V proudu totiž délka návazce nesehrává tu roli, o které si myslíme, že je správná, totiž v tom smyslu, že dáme rybám nějaký kousek návazce navíc. Silnější proud totiž bez ohledu na délku návazce prostě celý návazec narovná a přibije ke dnu. Když ryby berou tím způsobem, že jemně uchopí nástrahu a pak s ní maličko couvnou, bude se projevovat záběr bez ohledu na délku návazce stále stejně. Má tedy smysl laborovat v proudu s délkou návazce? Určitě ano, ale je třeba nad tím popřemýšlet.

Když se rozhodnu pro dlouhý návazec a pak přemýšlím o jeho prodloužení, nesleduji tím v prvotní fázi to, jak se budou projevovat záběry, ale snažím se o to, aby se moje nástraha nacházela v ideální vzdálenosti od krmítka, tedy v místě, odkud přichází nejvíce záběrů. Teprve pak, když přichází záběrů dost, respektive jsem dokázal pomocí délky návazce nalézt to správné místo, řeším, zda jsou záběry čitelné, či nikoli, a způsob, jak jejich čitelnost zlepšit. Tam, kde voda sice proudí, ale jen pomalu a nenarovná celý návazec dřív, než dopadne ke dnu, se dá uvažovat i o jeho prodloužení. Ovšem v silném proudu je mnohem účinnější spíše zmenšení nástrahy za současného použití o maličko většího háčku. Pomůže také, když použijete těžší krmítko.

Vrátím se tedy ke svým cejnům. Prodloužení návazce nic nepřineslo a jeho zkrácení také ne. Jen jsem zaregistroval méně záběrů. Původní délka tedy byla správná. Mám nastražené tři masné červy na háčku č. 14. Při následujícím pokusu stražím dva červy na háček č. 12. Záběry jsou teď mnohem zřetelnější. Už nemusím prut tak úzkostlivě hlídat a daří se mi většinu záběrů úplně bez problémů zaseknout. Zdá se, že ryby se sousta s větším háčkem hůře zbavují, nebo se větší háček prostě snáze v rybí tlamě zachytí. Cejni berou skutečně hezky, ale pořád tomu ještě něco chybí. Při několika rychlejších záběrech, které jsem nezasekl, jsem si všiml, že krmítko vždy kousek sklouzlo po dně a pak se zase usadilo. Měním tedy krmítko za těžší – a bum, mám to! Už jsem zase tam, kde jsem chtěl být, a cejni berou jako o život.


Někdy je třeba délku trochu hledat

Není jasné, proč se tohle stává. Proč najednou ryby berou jinak, když je k tomu podle nás evidentně nic nevede. Když je ve hře například prudká změna počasí, dokážeme to pochopit. Snad proto, že i my nějakou změnu pociťujeme. A není to vždycky tak, že ryby cítí změnu dříve než my, protože se často chovají divně, i když žádná změna prostě nepřichází. Pokud my žádnou neregistrujeme, je pro nás o to těžší se v tom orientovat. Ovšem ve skutečnosti to máme vždycky jen tak těžké, jak těžké si to sami uděláme, protože mnoho situací má celkem snadná řešení. Jen na ně přijít. Někdy se to podaří, někdy ne a právě to dělá rybařinu zajímavější a zábavnou. Někdy jsou řešení jen těžko pochopitelná, a proto bychom se neměli bát vyzkoušet i málo pravděpodobné věci, které jen těžko mají nějakou logiku.

A jak to dopadlo s těmi parmami? Jak už jsem řekl, dařilo se mi tam chytat pěkné cejny a těmi jsem se dal tak trošku unést a věnoval jsem se jim. Parmy mi ale za čas zase vlezly do hlavy. Protože jsem byl přesvědčený o tom, že na tomto místě musí být, začal jsem zkoušet další možnosti, které se mi v minulosti při lovu parem osvědčily. A moje vytrvalost se vyplatila. Ale o tom zase až někdy jindy…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (15 reakcí)

Přečteno: 13 554x
Průměrná známka: 1.16