Původně to měl být candát...

27.2.2016 - Milan Tychler

Prosincová řeka se vyčistila a je jako sklo. Chytat v ní už není snadné. Občas se podaří nějaký okoun nebo tlouštík, ale není to žádná sláva, i když se počasí stále drží a zimu připomínají jen nižší teploty přes den, stromy bez listí a při vyjasnění ranní mrazíky. Obcházím s proutkem všechna místa, kde jsem dříve uspěl s candáty, ale mohu si ruce uházet a nic. Hromady malých, avšak o kloudnější rybu jsem zatím nezavadil. Chytám i na takových místech, kterým jsem se dosud raději vyhýbal, protože jsou extrémně nebezpečná a v podstatě schramstnou jakoukoli nástrahu svými dřevěnými chapadly pod hladinou. Říká se, že risk je zisk, ale v těchto případech to byly jen ztráty. Několik gum i voblerů přibylo v naplaveninách a zdobí větve potopeného stromu...

S hodně jemnou vláčkou se ještě bavím na řece i jezerech. Nějaký ten okoun se dá pořád vyštrachat. Letos se mi docela daří i s jeseny a občas čapne drobnou nástrahu i jiná ryba. Zrovna předevčírem jsem na malé říčce narazil na hlubší tůňku a s marmyškou se bezvadně pobavil s perlíny. Pak jsem zkusil ještě nějaké to peří s chlupy a okouni se mohli přetrhnout. Nakonec se na proutek pověsilo i několik celkem pěkných cejnů. Jakmile ale tahám něco většího, je se záběry konec. Štiky a candáti jako by se vypařili.

A přitom tahle doba nebývá zlá a já se těšil, až zase přijde. Letos se počasí skutečně drželo a ještě v půli listopadu se občas teploty vyškrábaly až na 10°C. To mělo za následek, že se rybky stále držely v mělčích partiích a dravci měli stále dostatek potravy. Samozřejmě, že se pak hůře chytají. Když ale rybky zmizí, bývá to snadnější. Letos ale evidentně není...

Střídám místa i revíry a všude je to v podstatě stejné. Občas nějaký candátí výrostek nebo štičí kudla, která bude zajímavá tak za tři-čtyři roky. Nedonesli se ke mně ani žádné zvěsti, že by uspěl někdo jiný. Okolo vody se nás pořád pár motá a všichni jsme na tom stejně. Jen kamarádovi se před dvěma dny setřepalo něco většího na jezeře. Ryba zabrala v hloubce a trvalo jen pár vteřin, než o ni přišel, takže ani nedokáže určit, co to vlastně bylo. Na tomtéž místě se pokoušel s různými nástrahami o záběr ještě několikrát, ale bez výsledku.

Do konce roku zbývá už jen pár dnů a oba bychom ho chtěli nějak zdárně završit. On by chtěl štiku, já candáta a oba jsme na tom právě teď stejně, tedy bez ryby. Nakonec se domluvíme, že vyrazíme společně kus za hranice své běžné působnosti a zaházíme si někde jinde. Když nic, tak to bude alespoň nějaká změna. V sobotu dopoledne za pořádné mlhy vyrážíme a za slabou hodinku stojíme u řeky, která nám spoustu ryb dala, ale i spousty nástrah vzala. Stav vody je stále nízký a to nám umožňuje sejít z prudkého břehu až k vodě a pohybovat se i místy, která by pro nás byla za normálního stavu prakticky nedostupná.

Rádi bychom věřili tomu, že na tomto odlehlejším místě nikdo nebyl a že naše šance budou výborné, avšak množství starých i čerstvých stop jasně říká, že tomu tak zcela jistě není. Dokonce bych řekl, že tu byl někdo před chvílí, protože tu vedou stopy bahnem přes kaluž vody a ta je ještě zakalená, zatímco ta vedlejší je čistá. Chystáme pruty a má domněnka se potvrzuje. Z mlhy se vynořil rybář a na náš dotaz jen zamítavě vrtí hlavou. Nicméně dal nám alespoň nějakou naději, protože nám sdělil, že včera i předevčírem candáta měl. Byly to ryby okolo šedesáti centimetrů, takže ne úplně malé a chytil je před polednem. Dnes vyrazil dřív, protože nemá čas, ale neuspěl. Mohli bychom tedy uspět mi. Uvidíme. Celí nedočkaví se hrneme k vodě a krok za krokem postupujeme po proudu. Svými nástrahami vymetáme mělčiny i hloubky, nevynecháme ani tišiny a proudy a stále nic. Voda je jako zakletá.

Snad po dvou hodinách mám kontakt s rybou. Ovšem nebude to asi nic velkého. Tedy pokud je to štika nebo candát. Není. Na vobler skočil pěkný tloušť. Nebudu lhát – potěšil, ale i zklamal. Házíme dál a čas plyne jako voda v řece pod našima nohama. Kamarád má vázku. Nějakým způsobem se mu podařilo trefit jednu jedinou větev trčící z vody uprostřed řeky. Za ní je slibná tůň, kterou chtěl důkladně prověřit, ale asi z toho nebude nic, když si tam bude muset pro nástrahu dojít. Nakonec to udělá tak, že nástrahu pomalým tahem za vlasec utrhne, naváže jinou, chytá dál a pro nástrahu si dojde pak. A dobře udělal. Dalším hodem posílá nástrahu až k protějšímu břehu a po pár otočeních kličkou přichází prudký záběr. Pohotově zasekne a konečně vodí nějakou lepší rybu. Asi bude opravdu pěkná, protože už to trvá hezkou chvíli a ona se stále drží v proudu a dokáže vzdorovat. Kamarád je zkušený rybář a nijak nespěchá. Snaží se rybu vyčerpat klidně. Nerad by ji ztratil. Najednou ale dosud klidná ryba mění taktiku. Prudce se rozjíždí proti proudu. Je to celkem nenadálý manévr. Kamarád sice rychle reaguje, ale není to nic platné. Ryba, v tomto případě skutečně pěkná štika vyskakuje z vody a za prudkého zatřepání hlavou se velkého vobleru zbavuje. Ten jen zafičel okolo mé hlavy a zasekl se do břehu. Kamarád stojí jako opařený. Neříkám nic, jen pokrčím rameny. Nemá cenu to rozebírat a tak raději oba mlčíme. Kamarád jde odstrojit větev s nástrahou a pokračujeme v lovu. Já mám jeden pěkný záběr v proudu, ze kterého se vyklube parma a to je všechno. Lehce po poledni balíme a domlouváme se, že to ještě jednou, pokud bude počasí, za dva dny zopakujeme.

Mě to samozřejmě nedá a následující den vyrazím alespoň na chvíli k malému rybníčku. Původně jsem chtěl zkusit okouny, ale nakonec nasadím větší gumu. Co kdyby náhodou… Hned na třetí hod zapřáhnu v mělčím místě něco většího, ale ryba hned padá. Není to pech?! Vláčím dál a najednou bum, a je tu další ryba! Je to neuvěřitelné, že právě tady, na vodě za kterou bych nedal pěťák, přijdou dva takové záběry hned po sobě. Proutek dostává hezky zabrat. Ryba se brání skutečně silně a podle mě to bude pěkná štika. Jen v koutku duše bych chtěl věřit tomu, že možná i pořádný candát...

Boj se protahuje a ryba na háčku stále drží. Začínám věřit tomu, že se i podívá do mého podběráku. Nijak zvlášť neblázní, neskáče a stále se drží u dna. Abych se vyhnul komplikaci při podebírání, popocházím kousek vpravo, protože tady jsou kousek ode mě nějaké větve a celkem mělko. Už mám rybu pod nohama. Tady je větší hloubka a tak stále nevím, cože je to vlastně na háčku. Na třípalcovou gumu může zabrat cokoli. Konečně se podvoluje tahu proutku a víte, kdo má gumu pevně zaseknutou v koutku tlamy? Kapr. Lysec okolo padesáti centimetrů prostě šluknul tuhle gumu jako nic a hezkou dobu úspěšně předstíral, že je dravec. Hergot, tohle měl být pořádný candát!!!! Takový kapr by leckoho potěšil a mě za jiných okolností jistě také, ale v tuhle chvíli jsem opravdu trošku rozpolcený. No nic, ještě chvíli házím větší nástrahu a pak přejdu na okouny. Na větší nástrahu ani ťuk, na malou několik celkem pěkných okounů. Snad uspějeme ještě na řece. Bohužel ze společné výpravy s kamarádem sešlo. Měl nějaké povinnosti a tak vyrážím sám. Hezký den, pár pěkných tloušťů, opět jedna parma a to je všechno. Závěrečný candát se letos nekoná. Přesto mohu zhodnotit letošní rok velmi pozitivně a to i přes nedostatek vody na většině revírů. Žádný mimořádný úlovek sice nebyl, ale zachytal jsem si docela slušně. Má candátí sezóna proběhla o prázdninách, tedy dříve než jindy, ale to nevadí. Už se těším na další sezónu. Bohužel, teď budu muset přívlačové proutky na chvíli odložit. Ale to nevadí, zase se vyřádím s plavačkou a feederem. Tak hodně zdaru v novém roce!