Okouni z mělčiny

- Milan Tychler

Na revírech, kde se ještě dá najít početnější populace okounů, se několikrát během roku vyskytnou skvělé dny, kdy jsou okouni v akci. Rybky létají na všechny strany a voda doslova vře. Okouní smečky loví. Loví takovým způsobem, že rybičky létají až na břeh a často to nejsou plotičky ani ouklejky nebo nějaká jiná drobotinka, ale malí okouni, které jejich starší bratři a určitě i rodičové hubí ve velkém…


Mělčina na pískovně je pustá, ale za chvíli tu bude pěkné divadlo

Tyto bratrovražedné hony se nedějí uprostřed jezera, ale v mělčinách u břehů. Okouní lovci mají vytříbenou strategii a zkušenosti jim říkají, že na mělčině jim rybky tak snadno neuniknou. Při lovu v hlubší vodě by to měli okouni určitě mnohem těžší. Není snadné určit, kdy přijde doba jejich divokého lovení, ale v drtivém procentu případů se tohle divadlo odehrává v čase, kdy se rybky drží na mělčinách, takže v teplejším období roku a také v časném podzimu, kdy už je ráno sice poměrně chladno, ale voda je pořád ještě teplá.


Tento bude brzy pronásledován

Honičky probíhají tu ráno, tu v poledne, odpoledne, pravidelně i v podvečer a vždycky je to parádní podívaná. Okouni loví hodně vehementně. Hřbety jim trčí z vody, často sami uvíznou na mělčině, na hladině srkají, mlaskají a šplouchají. Někdy se zdá, že lovící ryby budou pěkné kousky, ale zdání klame. I menší ryby dovedou udělat pořádný rozruch, podobně jako boleni. Jsou období, kdy zaslechneme okouní lovení jen ojediněle a pak jsou nejen ojedinělé dny, ale když nedochází k výkyvům v počasí, i několik po sobě jdoucích dnů, kdy okouni loví skoro nepřetržitě.


Pro tuhle nástrahu je zde malá hloubka

Jsou-li okouni v akci, je to dobrá příležitost jak některého z nich celkem snadno dostat. A ne jen jednoho. Když okouni loví, můžete chytat doslova jednoho za druhým. Ovšem jak budou velcí, to se ovlivnit nedá. Většinou jsou to prostě nějaké ročníky a jedna ryba je stejná jako ty ostatní. Někdy lovíte jen menší okouny a jindy zase větší. Zábava je s nimi vždycky, jenže každý si brousí zuby a háčky především na pořádného okouního starostu.

Na vodách, kde lovím, se mi podařilo chytit většího okouna mezi hromadou menších při okouních honech jen v několika málo případech. Slušnějšího okouna chytím spíše při běžném lovu, ve větší hloubce a třeba i za trochu chladnějšího počasí. S počasím to ale není pravidlo. Pěkný okoun může zabrat kdykoli. Zřejmě skutečně platí, že větší okouni netvoří velká hejna, tak jako okouni menší, protože se možná necítí tolik ohrožení. Také možná pasou po trochu větší kořisti. Ačkoli jsem sám viděl i velké okouny, jak srkali miniaturní potěr.


Tohle je klasika

Je tu ještě jedna možnost, jak se dostat k většímu okounovi, než jsou ti, co právě ženou rybky na břeh. Ono to láká nahodit přímo mezi ně a je pravda, že v takovém případě se dočkáte záběru skoro okamžitě. Jenže pokud vám jde o alespoň o něco větší kousek, je dobře nahodit kousek dál, ne však příliš, od tohoto dění a dostat nástrahu do trošičku větší hloubky. Tam se mohou objevit větší a zajímavější kousky. Mnohokrát jsem pozoroval na mělčině tohle: okolo břehu proplouvá velké hejno drobných rybek, za nimi v těsném závěsu následuje smečka divoce naježených okounů, pak je malá pauza a po ní proplují tři až pět mnohem větších okounů, často až jednou tak velkých než ti předešlí. Ti poslední se do divoké honičky nezapojují a neženou rybky na břeh. Tuhle „práci“ za ně udělají ti menší. Větší okouni stojí evidentně opodál a pak jen jednoduše posbírají dezorientované rybky. Tohle jsem si ověřil nejen při přívlači.

Během jedné takové honičky jsem nahodil maličkou mrtvou rybku bokem divoké řeže a vždycky jsem se brzy dočkal záběru okouna mnohem pěknějšího, než byli ti, kteří rybky honili. To jsem zopakoval mnohokrát, takže ani při přívlači nenahazuji mezi „honiče“ a často se mi podaří hezky zabodovat.

Bohužel, svazové vody v blízkosti mého bydliště neoplývají velkými okouny. I tak se ale vždycky snažím o pěknou rybu.

Každému však nejde o velkého okouna, někdo se chce jen bavit a pak skutečně platí, že často dostanete z deseti hodů osm ryb. Sice menších, ale na jemném náčiní si užijte i menší okouny.


Smáček je výbornou nástrahou i do mělčiny

S nástrahami je to jednoduché. Při lovu na mělčině se dá použít prakticky cokoli, co neklesá příliš hluboko. Gumy, malé rotačky i plandavky, mělce chodící wobblery a největší zábava je s povrchovými wobblery, s popy. Kolikrát je až neuvěřitelné, jak urputně okouni pronásledují nástrahu, na kterou svou velikostí tak tak stačí. Srkají a mlaskají tak dlouho, až zůstanou na nějakém háčku viset.

Pro tyhle lovy mám rád září, které patří skutečně k dobrým měsícům na okouny. Tehdy proháním „pruhatce“, jak jen to jde. Nejčastěji v pozdním odpoledni a v podvečer. Když jsou okouni v ráži, není ničím neobvyklým, že na jednu nástrahu osazenou dvěma malými trojháčky dostanu i dvě ryby současně. Když je pak vedu ke břehu, pár zvědavců je ještě následuje a snaží se jim vyrvat nástrahu z huby. Jsou to skuteční a často zcela zaslepení dravci.


Na „popíka“ chytím i dvě ryby najednou

Když chytáte v lovícím hejnu menších okounů, často příliš nezáleží na typu nástrahy a mnohdy ani nijak zásadně na její barvě či velikosti, pokud není zjevně nepřiměřená. Okouni útočí na všechno, co mohou dostihnout a co se jim vejde do tlamy. Jestliže ale zvolíte strategii lovu opodál lovícího hejna a jde vám o větší kousky, pak už to tak snadné není. To se musí člověk skutečně trefit nejen do velikosti, někdy i barvy, ale hlavně do způsobu vedení nástrahy. Problém je v tom, že opravdu nelze nikdy předem říct, jak se budou okouni chovat a čemu dají ten den přednost.


Dobrá nástraha na větší okouny

Někdy fungují světlé až křiklavé gumy ve fluorescenčních barvách, někdy pomalu vedený wobbler, jindy je výborný smáček – a někdy také kromě drobotiny nechytíte nic, co by stálo za řeč. Větší okouni jsou páni a bývají nevyzpytatelní. Někdy je můžete lovit snadno, jindy o ně nezavadíte, a ač se najdou lovci, kteří tvrdí, že spíše než barva nástrahy je důležitější to, jak ji vedete, nemohu s tím souhlasit. Mockrát jsem si vyzkoušel, že změna barvy, nikoli způsob jejího vedení, zvrátila totálně celý lov. Neříkám, že je jedno, jak nástrahu vedete. To ani náhodou! Říkám, že se stejnou nástrahiou a stejným způsobem vedení můžete někdy změnou barvy docílit většího množství záběrů nebo i velikosti ryb. Je jasné, že je nedokážete zcela vyselektovat, ale na některou nástrahu prostě útočí ryby malé a na jinou spolu s malými i větší.


Jeden z lepších kousků…

Kdysi jsem chytal okouny na světle růžovou nymfu. Okouni se o ni přímo rvali, ale jen samí menší. Abych si vyzkoušel i něco jiného, nasadil jsem stejnou v olivově zelené. Záběrů bylo podstatně méně, ale z pěti ryb byly tři skoro jednou tak velké než ty předešlé. Změna k růžové opět přinesla hromadu malých loupežníků a následná změna k barvě méně nápadné zase větší ryby. Ryby možná vidí barvy jinak než my, ale mají oči a vnímají, takže rozlišují a vybírají. V opačném případě, řečeno s velkou nadsázkou, by mohly být klidně slepé. Důvod proč tomu tak je? Těžko říct. Možná nedůvěra ke křiklavé barvě, možná vadí přílišný zájem drobnějších ryb, protože i na reflexní zelenou se pěkný okoun chytí. V každém případě nám to dává příležitost vyzkoušet si mnoho věcí a u toho se dobře bavit. A mně jde hlavně o to.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 11 106x
Průměrná známka: 1.18