Jak si chytit bolena

- Milan Tychler

Nejlíp je u vody ráno a pak v podvečer. Přes den je to skoro za trest, pokud nejste ve stínu. Zkoušel jsem odpoledne brodit, ale i když jste po pás ve vodě, což je příjemné, zbytek těla na sluníčku vyloženě trpí. Tohle není rybářské počasí ani náhodou a rybám se přes den stejně moc nechce.

V horkém letním počasí je nejlepší rybaření někde na řece pod jezem. Ve vodě je dostatek kyslíku a ryby se tam chovají tak, jak si představujeme, tedy přijímají potravu. Někdy sice také není snadné dostat se jim pod kůži, ale je zde asi největší šance obstojně si zarybařit. Nějak přetrpíme den a pak si s kamarádem voláme, abychom v podvečer někam vyrazili na dvě tři hodinky vláčet. Volba samozřejmě padá na jedno z mnoha podjezí řeky Moravy.


Zkusím to pod jezem

Scházíme se ještě v době, kdy má sluníčko celkem sílu a zjišťujeme, že pod jezem nebudeme sami. Pár lidí má vyvezené bójky s rybkami na sumce a je tu také kolega, který trpělivě vláčí velkou plandavku. Sumci, třeste se!

Vyměňujeme pár slov o tom, jak to vůbec nejde, a takové ty rybářské řeči okolo a přecházíme most, abychom se dostali na druhou stranu řeky. Tam budeme sami. Nasazujeme nástrahy a začínáme. Hod za hodem pročesává řeku a stále nic.

Najednou, v jednu chvíli, začínají hromadně pastvit boleni. Je to několik ryb a mezi nimi i docela hezké kusy. Dělají na vodě doslova „bengál“, rybky létají na všechny strany, ale naše nástrahy zůstávají nepovšimnuté. Je to docela frustrující. Děláme, co můžeme, a stále nic. Měníme nástrahy, způsob vedení a není to k ničemu. Jediného, čeho jsem za dvě hodiny dosáhl, bylo to, že mi ryby třikrát ťukly do nástrahy. Jednou krátce cvrkla brzda, ale ryba hned spadla. To je na hlavu!

Kolega se nedočkal ani toho. Ryby lovily skutečně v našem dosahu a my jsme nedokázali chytit ani jedinou z nich. Končíme a v hlavách nám stále zní jediná otázka - proč?!


Candát zabral na rybku pod nohama

Co jsme dělali špatně? Ano, chytat větší boleny není snadné, avšak při takové aktivitě ryb je neúspěch až zarážející. Ač jsem to neměl v plánu, rozhoduji se ještě pro ranní lov. Třeba to bude lepší.

Ještě musím podotknout, že jedinou rybu přivedl ten večer na břeh rybář, který vláčel naproti tu velkou plandavku, a byl to malý sumeček. Jinak nikdo ani ťuk. Při lovu dravců nic výjimečného, jistě, ale za takové aktivity bolenů mě to samozřejmě štvalo. A tak tedy, uvidíme ráno.

S rozedněním jsem u řeky a na nic nečekám. Nástrahy létají vzduchem v pravidelném rytmu - a opět nic. Aktivita bolenů je minimální. Jen čas od času se ozve na hladině nějaká menší ryba. Asi si pořádně naplnily břicha večer. Zato se na hladině ukazují pěkní kapři a sem tam udělá delfíní hřbet i parma. Možná jsem měl raději vzít feeder a zkusit zase něco jiného. Vláčím, vláčím, snažím se a opět s nulovým výsledkem.

Sedám na balvan a dávám si kávu z termosky. Taková chvilka klidu neuškodí. Srkám kávu a pozorně sleduji vodu. Kolem břehů je spousta rybek. Odrostlý potěr a mezi ním i loňské rybky. Dravci tu mají doslova prostřený stůl. Možná bych to měl zkusit těsně okolo břehů a možná také tahat nástrahu pomaleji, i když v případě bolena je to problém. Ten na pomalu tažené nástrahy nezabere. Má dobrý zrak a tohle prohlédne. U bolena se uplatní spíše moment překvapení a nejčastěji zabere, když mu hodíte nástrahu za ocas. Když je v ráži, bleskově se otočí a chňapne ji. Když nemá moc času si nástrahu prohlížet, nejspíš se splete. Ale kdy, kdy se splete?! Dvě vycházky nepřinesly nic.


Zkusíme tuhle nástrahu

Snažím se ještě hodinu bez výsledku a pak končím. V hlavě mi ale alespoň uzrál jiný plán. Máte dobré oči, páni boleni? Fajn, tak si budete moct prohlédnout skutečnou rybku, kterou vám předložím. Plánuji nachytat nějaké menší rybky a chytat hezky „na číhanou“. Prostě počkám, až bolen někde zaloví, a hned mu tam pošlu malou mrtvou rybku na obyčejném háčku a pak se uvidí.

Po obědě si chytím pár drobných rybek, připravím větší háčky, krabičku s broky a to je všechno, co budu kromě prutu a vlasce potřebovat. V podvečer se ale k vodě nedostanu, takže rybky hned klepnu a budou na mě čekat do rána v lednici.

S rozbřeskem jsem u vody. Samozřejmě se mi nechce čekat, až začnou boleni lovit, a tak už máchám mrtvou rybku pod nohama ve vodě. Zatím je všude klid a příjemný chládek. V jedné ruce držím proutek a mezi prsty druhé ruky vlasec. Najednou cítím drobné trhnutí. Napjatě čekám, jestli se bude ještě něco dál dít, a dočkávám se! Vlasec se začíná napínat. Čekám jen dvě tři vteřiny a sekám. Ryba tam je! Nebude to nic zvláštního, ale po dvou vycházkách konečně alespoň něco.

Po chvilce napětí zvedám k hladině menšího candáta, něco málo nad míru. Zbavuji ho háčku a hned nahazuji znova. Sotva rybka klesne ke dnu, je tu záběr. Tento candát je ještě o kousíček větší. Bylo by snadné podlehnout a chytat candáty, jenže už se ozývají první zalovení bolenů a já jsem tu kvůli nim. Ti mě provokují a ty jsem se rozhodl chytit.


První bolen je na břehu

Nechávám candáty být a opatrně se přesouvám blíž k místům, kde loví boleni. Sotva osm metrů ode mě třískl bolen do hejna ouklejí, až jsem se lekl. Hned tam posílám rybku. Po dopadu na hladinu ji nechávám jen kousíček klesnout a pak s ní pomalu poškubávám. Snažím se napodobit umírající rybku a doufám, že ji bolen spatří a neodolá. Je to neuvěřitelné, ale stalo se. Rána do prutu a divoká jízda jasně říkají, že bolen si svou oběť našel. Mám na navijáku dvacítku vlasec a jen doufám, že vlasec vydrží. Nevím, jak velká ryba zabrala, protože u bolena se to dá v prvních vteřinách jen těžko poznat. Všichni po zabrání jedou jako by naskočili do rychlíku. Brzy je jasné, že tohle žádný obr nebude, ale to nevadí. Malá ryba také ryba. Důležité je, že to, co jsem si usmyslel, funguje. Za chvíli je bolen v podběráku.

Další a další zalovení se ozývají a já zkouším dál své štěstí. Nějak se nedaří. Už to vypadá, jako by jim to ten jeden puštěný všechno vykecal. Po dalším neúspěšném nahození po zalovení ryby už chci rybku stáhnout, ale jde to nějak ztuha. Poškubnu prutem a brzda navijáku hned ječí jako šílená. Zasekl jsem nějakou rybu. To byl ale divný záběr a rozhodně si nemyslím, že by to byl bolen. Ale mýlím se - je to bolen, a pěkný k tomu. Teď už mi chvíli trvá, než ho dostanu ke břehu. Mám z něj opravdu radost. Zase žádný trofejní kus, ale tohle už je pěkná ryba, která stála za trochu námahy.


Tento už stál za to…

Jsem spokojený, i když mě trochu mrzí, že jsem tyhle ryby nedokázal chytit na umělou nástrahu. Mrzí mě to ale jen z pocitu jakési ješitnosti. Jinak mě to netrápí a nemám výčitky, že jsem použil mrtvou rybku. Pro mě je lov prostě lov a i při lovu na mrtvé rybky jsem zažil mnohá zklamání. Skutečně to není nástraha, která by byla naprosto neodolatelná. Když ryby nechtějí, nezaberou ani na rybku. Nastražit mrtvou rybku na jednoháček je stejné, jako když nastražíte rousnici. Je to prostě přirozená nástraha. Ovšem živá rybka, to je něco jiného. To fakt nemusím. Ačkoli před mnoha lety jsem tak také chytával. Dnes už je to pro mě doba minulá a jedinou výjimkou je párkrát do roka lov sumců.

Boleni si dál plavou v řece, jen se možná podivují, cože se to dnes stalo, a možná si budou dávat ještě větší pozor a už se nespletou ani na tu rybku‎…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (22 reakcí)

Přečteno: 15 278x
Průměrná známka: 1.24