Je to položená, nebo plavaná ?

- Milan Tychler

Říká se tomu položená se splávkem, ale ono je úplně jedno, jak se tomu říká, protože důležitá je jen jedna věc – abychom byli s něčím spokojení, musí to něco přinášet. A tím nemyslím vždycky jen ryby. Někomu úplně stačí jen to potěšení…

A lov se splávkem přináší nejen velké potěšení, ale i neuvěřitelné množství variant. Navíc všichni víme, že když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Vezměme jen takové to jednoduché statické chytání u břehu, když prostě nahodíme splávek a nastavíme ho na vlasci tak, aby zátěž ležela na dně, splávek stál hezky vzpřímeně a nikam se neposouval.


Malé splávečky, to je moje

Někdo nastavuje hloubku tak akorát, někdo hodně přehloubí, čili nastaví na splávku mnohem větší hloubku, než na lovném místě ve skutečnosti je, a drží splávek vzpřímeně pod napnutým vlascem. Někdo používá záměrně poměrně velkou zátěž, jiný má zátěž takovou, jaká drží splávek jen tak tak na místě. Může se použít zátěž pevná, čili fixovaná na vlasci, což jsou většinou broky, ale může se použít i zátěž průběžná s nějakou zarážkou. Někdo používá návazce, jiný ne a o výběru typu splávku bych mohl mluvit hodiny, protože každý má prostě ten svůj…

Jsou rybáři, kteří tímto způsobem loví prakticky celý svůj život. Zhoupnou dva splávky kousek od břehu, položí pruty do vidliček a mají vystaráno. Pak už jen klidně čekají na záběr. Chytají takto úplně všechno od plotiček přes ostroretky až po kapry a nikdy je to neomrzí. Jsou kraje, kde takto chytá drtivá většina starších rybářů a chytají tak všude, na přehradě stejně jako na řece či rybníčku za humny.


Variant jak nastavit hloubku je vždycky víc

Z těchto rybářů přímo čiší jakási pohoda, klid, a i když jejich lov vypadá hodně poklidně, často poklidný není. Nahazují a kontrolují nástrahy mnohem častěji než ti, co loví na klasickou položenou, a protože je zkušenosti naučily, že není radno na břehu hlučet, jejich pohyby jsou rozvážné, klidné a sledovat jejich počínání přináší velký klid. Kolikrát nemusím ani chytat a jen se dívám.

Tihle rybáři vůbec nepropadli moderním trendům lovu. Žádné elektronické signalizátory, boilie, velké krmné kampaně a moderní náčiní. Jejich náčiní bývá nejednou celkem obstarožní a drží se klasických nástrah. Právě u těchto rybářů, zejména těch starších, můžeme nezřídka vidět letité teleskopy a navijáky, které se dnes už nevyrábí. Ale to jim nebrání v tom, aby nachytali pěkné ryby a ještě se k tomu královsky bavili. Loví běžně na těsta, kousky pečiva, hnojáčky a rousnice. Sem tam někdo nahodí i maličkou mrtvou rybku nebo ocásek. Občas hodí ke splávkům hrstičku toho, nač právě chytají, a hotovo.

Jsou to většinou pohodáři a tváří se stejně, ať chytí, nebo nechytí. Samozřejmě ne všichni jsou stejní. I mezi nimi najdeme bručouna, pořádnou „masařku“ či věčného nespokojence. Avšak obvykle ve mně budí tihle lidé dojem pohody.


Mohu použít zátěž průběžnou

Já jsem rybář poměrně akční a většinu roku trávím s přívlačovým prutem v ruce. Ovšem čas od času si také sednu k feederu, vezmu do ruky prut se splávkem, nebo zasednu k lovu kaprů, když zrovna nenaháním sumce. A po delší době, když jsem u vody zase potkal rybáře sedícího nad dvěma nahozenými splávky, se mi zastesklo i po tomto lovu. Proto jsem ho vyměnil za těžkou sumcovou přívlač, se kterou už se mi týden krutě nedařilo. Záběrů bylo málo, a když jsem konečně zasekl slušnou rybu, ztratil jsem ji ve vázce. I když vládlo skutečně ideální „sumčí“ počasí, prostě mi to nešlo. Zkusím si tedy pár dnů zase něco jiného.

Splávečky se budou na hladině poklidného malého rybníčka velmi dobře vyjímat a pak mě čeká dalších pár dnů na menší řece. Tam už se také těším, protože i když tam budu chytat stejným způsobem, bude to zase něco jiného, protože řeka je prostě řeka a nabízí mnohem více rybích druhů než vody stojaté.

Lov s pevným splávkem a nástrahou položenou na dně mi hodně připomíná chytání s jemným pickerovým prutem u břehu. V podstatě je to totéž, jen způsob signalizace se liší.

Tak jako každý jsem si i já pro tento způsob lovu časem vytvořil vlastní styl. Splávky používám raději menší než větší a zátěž prostě takovou, aby udržela nástrahu na jednom místě. Je mi tedy jedno, jestli chytám na vodě stojaté, nebo tekoucí. Na mé sestavě se mění jen velikost zátěže a podle druhu a typu nástrahy pak i velikost háčku.

Musím říct, že při tomto způsobu lovu mnohdy nepoužívám ani návazce. Mým standardním vlascem je v takovém případě dvacítka a s tou nemá většina ryb v létě žádný problém. Navíc, když se rozhodnu pro tento způsob lovu, jde obvykle jen o relax a na množství ulovených ryb mi příliš nezáleží. S jemnějším návazcem bych určitě docílil většího množství záběrů, ovšem jestli chytím ostroretek osm, nebo patnáct, je mi fakt jedno. Jde mi spíš jen o ten klídek, posezení u vody a pohled na dva krásné splávky na hladině.

Navíc když na řece použiji takovou nástrahu, jako je hnojáček, kousek žížalky nebo chomáček rohlíkové střídy, mohu zažít nejedno překvapení. Nikdy nevíte, jestli kousíček žížalky sebere maličký hrouzek, pořádný tloušť, kapr, nebo jakákoli jiná a ne malá ryba…


Často stačí jen bročky

Sedím takto u docela malé říčky, možná bych měl spíše říct, že je to jen větší potok, ale na tom nezáleží. Dva malé splávečky svítí na hladině a já mám oči jen pro ně. Dlouho jsem se nedostal k vodě, a tak si tyto chvíle jaksepatří užívám. Jsem celý natěšený a nemohu se dočkat, až se některý ze splávků pohne. U tohoto chytání mám rád, že chvíle vzrušení, které na rybách zažíváme, jsou delší než při lovu feederem. U něj, jak se špička hne, musí často následovat okamžitá reakce, ale tady mám trochu více času.

Splávek jemně signalizuje záběr a jemná kolečka se rozběhnou po hladině. V tu chvíli se připravím. Pak se splávek jemně zavrtí a následující scénář může být opravdu všelijaký. Někdy splávek prostě šupne pod hladinu a jede, někdy se jen pomaloučku sune po hladině a dlouho vás nechává v nejistotě, jindy se klidně celý položí na hladinu, aby se zase narovnal a pak pomalu ujížděl pryč.


Chytat mohu ostroretky

Tentokrát se barevná anténka splávku milimetr po milimetru potápí. Ani kolečko se na hladině neudělá. Je to, jako by se na vlasci zachytila nějaká tráva nebo větvička a táhla pomalu splávek pod vodu. Nejsem si vůbec jistý, zda se jedná o záběr, a spíše než zaseknutí je moje reakce rychlejší zvednutí prutu s tím, že prut raději zkontroluji. Ale v ten moment se ryba, která sebrala nástrahu, dává na divoký úprk. Chytám v hlubší tůni, která je kousek proti proudu i po proudu ohraničená mělčinami. Na nich je doslova jen několik centimetrů vody a do té se rybě nechce, takže se přetahujeme na poměrně malé ploše, naštěstí bez vázek, ale o to je to celé divočejší.

Vypadá to, že ryba má síly na rozdávání, avšak o jakou rybu jde, nemám tušení, protože tady se dá chytit cokoli. Ale co, vlasec mám pevný a času dost. Jen neudělat nějakou hloupost. Zkrátím to – z protivníka se vyklubal krásný kapr. Až bych řekl, že sem ani nepatří, protože jsem si představoval spíše lepší parmu nebo obřího tlouště, ale kapr je dnes všude. Nestěžuji si. Tohle je parádní ryba, a jestli to tak půjde dál, budu v sedmém nebi.


Ale ani kapr není ničím výjimečný

Dál to jde, ale jinak. Ryby braly jedna za druhou. Sice žádní obři, ale pěkné zdravé kousky, které mi dělaly radost. Cejni, plotice, tloušti, ostroretka, dokonce i pěkný okoun. Řeka se dnes skutečně vyznamenala a já nemohu chtít víc. Žádné velké krmení, nic speciálního, jen jemnost, klid, dobré místo a jen o tom to často je…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (30 reakcí)

Přečteno: 12 395x
Průměrná známka: 1.3